Dneska to bude opravdu velké.
THE BIG COUNTRY (1958)
Po zopakování po letech jsem si uvědomil, že svým způsobem jsem viděl
Velkou zemi vlastně poprvé. Před dvanácti lety běžela v televizi, ořezaná do 4:3, navíc jsem asi dvacet minut neviděl, ani už nevím proč. A v dalších letech jsem to celé nikdy od začátku do konce neviděl. Až včera, poprvé celé v širokoúhlém formátu. A ano, už v tom ořezaném podání se mi to líbilo, ale nemohl jsem ani zdaleka vidět, jak je tenhle film skutečně velký.
-Viděl jste někdy něco většího? -Pár oceánů.
William Wyler nebyl žádný troškař a tenhle film je synonymem velikosti. Opravdu rozlehlé pláně, spousta záběrů z dálky, práce s hodně vzdáleným pozadím, samozřejmě obrovská délka (dvě hodiny a tři čtvrtě). A přitom je příběh vlastně komorní a odehrává se na území, které by se dalo klidně zmenšit. Jenže tohle je VELKÁ země. Takže drama dvou rodin a dvou lidí nechtě vklíněných mezi ně se odehrává na ploše několika tisíc čtverečních mil. Což ve výsledku vypadá naprosto fantasticky. Na takové nádherně rozlehlé pláně takřka nedotčené přírody bych se někdy chtěl podívat. Na dohled žádné stavení, žádné komíny, žádné vedení. Trochu se obávám, že ani v USA už to není realitou a v místech natáčení už dávno vede dálnice či elektrické dráty.
Příběh se točí kolem muže z východu Jima, který se přijel oženit s dědičkou obrovského ranče. Rančer, major Terrill, ale má dlouholeté spory s konkurenčním rančem Hannasseyů. Oba by totiž nejraději zabrali území ležící mezi jejich pozemky, a skýtající velké množství drahocenné vody, aby ten druhý přišel o svá stáda. Území však patří mladé učitelce, kterou se tak obě strany snaží mermomocí donutit k tomu, aby jim pozemky prodala. Jim má navíc od počátku problémy se svou snoubenkou Pat, pro kterou je vlastní hrdost více než cokoli, a která má Jima vlastně spíše na chlubení. Jim však nehodlá dělat ze sebe blbečka a pro pobavení ostatních sedat na divokého koně či se prát s každým, kdo se ho pokusí urazit, v čemž je přeborníkem neotesaný předák Steve, toužící získat Pat pro sebe. Navíc se Jim nehodlá zapojovat do sporu obou rodin a vymyslí plán, jak udržet mír co nejdéle. Spor však spěje k nevyhnutelnému konci...
Prakticky jedinými čistě pozitivními postavami příběhu jsou Jim a učitelka Julie, pak možná i veselý stájník Ramon. Vyhraněně negativní postavy tu však nejsou. Prakticky na všech ostatních jde najít něco dobrého i něco špatného, včetně opileckého hrubiána Bucka, který má k čistému padouchovi nejblíž. Oběma hlavám klanů lze v určitých chvílích stranit i je nenávidět. Postavy se navíc v průběhu děje i vyvíjejí, zejména Steve. Zajímavé je, že Jim v hlavním sporu prakticky celou dobu zůstává stranou a jediné, co může udělat, je zachránit život Julii a spoustě kovbojů, kteří by zbytečně zemřeli ve sporu dvou tvrdohlavců. A ano, vystřelí za celý film jen jednou a do země. Vadí to? Vůbec.
Nevyšlo by to tak dobře, kdyby nebyly postavy tak přesvědčivě sehrány. Tedy především z mužské strany. Chválit
Gregoryho Pecka by bylo nošením sov do Atén,
Burl Ives i
Charles Bickford coby hlavy rodů jsou naprosto přesní. Jenom v tomhle filmu se mi docela zamlouval
Charlton Heston, kterého jinak spíše moc nemusím. I
Chuck Connors tu podal coby Buck asi svůj nejlepší výkon vůbec. Trochu slabší je to s ženami.
Jean Simmons není vyloženě špatná, ale nijak zvlášť mě nezaujala.
Carroll Baker je mi pak vyloženě protivná. I mimo svoji postavu. Takže teď nevím, jestli tak dobře zahrála namyšlenou protivnou slečinku, nebo jestli nehrála dobře, ale prostě byla sama protivná, tak to bylo ok. Ale je fakt, že podobně protivně na mě působila i v jiných filmech a v ukázkách z dalších, které jsem neviděl.
Když se nad tím zamyslím, je jen málo amerických westernů, z kterých bych si pamatoval ústřední melodii. A i když si zapamatuju tu, neznamená to, že bych si pamatoval celý soundtrack. Ten většinou bývá nevýrazný. Ne tady.
Jerome Moross toho k filmům moc nesložil, jeho hudba k tomuto filmu je ale naprosto vynikající a společně s
Bernsteinovým soundtrackem k
Sedmi statečným patří k těm, z nichž si pamatuju snad každou notu. Spojení
Morossovy hudby a nádherné širokoúhlé technicolorové kamery (jednou jsem na některé záběry schválně přiložil graf zlatého řezu a mnohde to naprosto přesně vyšlo) je pro mě jedním z nejkrásnějších diváckých zážitků vůbec.
V podstatě jedna z mála výtek by byla přílišná délka. Řekněme tak o dvacet minut to přece jen mohlo být kratší. (Pozn. Nedávno jsem viděl rozhovor
Na plovárně se střihačem, který prozradil trik, jak zkrátit film, aniž by si toho někdo všiml - ustřihnout z každé scény první a poslední okénko. Možná dokonce z každého záběru. U normálně dlouhého filmu se délka bez toho, aniž by něco chybělo, může klidně zkrátit až o tři minuty.) Protože zase nevím, co bych vynechal, nějaké vyloženě zbytečné scény tam nejsou. U střihu mě trochu zamrzelo, že jsem si párkrát všiml, že se střihlo na tentýž záběr, jen trochu zvětšený a přiblížený. Nevím proč. Nevypadá to hezky. Ale to jsou jen ojedinělé drobky. S dalším zhlédnutím určitě nebudu otálet dvanáct let.
9/10
a.k.a. Velká země
Režie: William Wyler
Hrají: Gregory Peck, Jean Simmons, Carroll Baker, Charlton Heston, Charles Bickford, Burl Ives, Chuck Connors, Alfonso Bedoya
Hudba: Jerome Moross
USA 1958
Žádné komentáře:
Okomentovat