THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 2 - MARTINO, LENZI A DALŠÍ

Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo je zpátky. Dnes se v rychlosti podíváme na zbytek - filmy Sergia Martina, Umberta Lenziho, Riccarda Fredy a dalších.

 

GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

LE SPIE AMANO I FIORI (1966)

Od špionážního filmu Umberta Lenziho jsem čekal o dost víc než velmi nudnou pseudobondovku. Navíc podle čistě jeho scénáře!

Agent Jejího Veličenstva Martin Stevens dostane další úkol. Sice na koridě plné reklam zabil agentku a šlohl jí ukradený dekodér, ale několik dalších lidí je potřeba zlikvidovat, než promluví. Stevens se vydává v jejich stopě, ale nic netušící oběti o něm zjevně vědí a navíc má v patách záhadnou blondýnku. O co ve skutečnosti jde a na koho se Stevens může spolehnout?

Jak nudné je jméno Martin Stevens, tak nudný je i film, který jsem dost prozíval. Celé je to šedivé jako normalizační kriminálky, a to se to odehrává v Londýně, Paříži, Ženevě a Athénách. Ale celé se to stejně točilo v Římě, jen s pár zařazenými záběry ze jmenovaných lokalit. Nečekané zvraty spočívají v tom, že postavy se chovají naprosto proti logice, jen aby se děj mohl natáhnout.

Roger Browne je jedním z mála pozitiv, protože aspoň trochu to táhne. Jinak zjevně jde o herce, který hrál Bonda vícekrát než kdokoli jiný, aniž by se jeho postava jmenovala Bond. Daniele Vargas ani Marino Masé nijak nepřekvapí, dámské obsazení je docela slabé, potěšil by Sal Borgese s naslouchátkem, ale to nemá stejně v ději žádné opodstatnění. Na hudbě, kterou dohromady složili Angelo Francesco Lavagnino s Armandem Trovajolim, je zajímavé jen to, že hlavní téma použil Lavagnino znovu jako salónní hudbu v Dnes já, zítra ty. 4/10

a.k.a. Špioni milují květiny

Režie: Umberto Lenzi

Hrají: Roger Browne, Emma Danieli, Daniele Vargas, Yoko Tani, Sal Borgese, Marino Masé, Tullio Altamura, Attilio Dottesio

Hudba: Angelo Francesco Lavagnino, Armando Trovajoli

Itálie 1966

IRONMASTER (1983)

Když jsme o existenci filmu mluvili v The Show With a Name, říkal jsem, že nemůže dostát svému geniálnímu plakátu. No, nedostojí, ale když se na něj podíváme, tak jsem toho z něj dostal víc, než jsem čekal:

Hlavní svalovec v tom je. Člověk se lví kůží na hlavě v tom je. Není to ta samá postava, ale je to tam.

Nahá prsatá kráska v tom není. Všichni mají minimum oděvu, ale nikomu ani na vteřinku nespadne.

Sekera tam není, oštěpy ano.

Divní opicolidi tam jsou! Napíchané hlavy na kůlech ne.

Na mamuty zapomeňte, ale dostaneme stáda bizonů! Film se překvapivě točil v rezervaci v Jižní Dakotě, takže prohánějící se stáda bizonů můžou být klidně ta samá, která točil o pár let později Kevin Costner v Tanci s vlky.

Vybuchující sopka tam je. Hned několikrát. Záběry tekoucí lávy jsou asi ty samé, které jsme viděli ž ve druhém Fantomasovi...

Lvi tam jsou. Bohužel jednoho filmaři pro účely filmu zabili, stejně jako divoké prase. V HD verzi záběry na ulovené prase chybí, ve VHS kopii bylo vše...

Krvavé slunce i to divné město na levém okraji můžete taky vynechat. No a pterodaktyly taky.

Každopádně dějově to nemá s Barbarem Conanem, v rámci úspěchu jehož adaptace film vznikl, nic společného. Děj se odehrává asi v nějaké alternativní realitě, za historický ho považovat rozhodně nelze. V této realitě totiž zpracování železa objeví jeskynní lidé, a dokonce dříve vzniknou kovové zbraně, než luky a šípy. A zároveň se potýkají s lidoopy. 

Hlavní hrdina má svaly, špatnou paruku a je to jelito bez jakýchkoli charakterových vlastností. Není zajímavý vůbec ničím. Na začátku oproti němu držíme palce i padouchovi v podání George Eastmana, ten má příběh - je vyloučen ze své vesnice, objeví způsob, jak z kamene získat železo, a vrátí se pomstít. Museli bychom ale pominout, že je vyloučen za zákeřnou vraždu náčelníka (Benito Stefanelli) a ještě stačí zmasit i šamana (Jacques Herlin). Eastman uloví lva, narazí si divnou mocichtivou buchtu a ovládne zpět svůj kmen. A naše hlavní jelito nechá zemřít tak, že ho přiváže na kříž v pustině. Má pak jelito nějaký charakter? Ne, jen bojuje s lidoopy, kteří, když se objeví, máte pocit, že jste přepli na Planetu opic.

Eastman zatím během několika dní vyrobí všechno, co kovářům trvalo minimálně několik desítek, ne li stovek let, aby v jeskyni z rudy, kterou i rituálně požírá, vyráběl meče. Na jeskynní lidi slušný pokrok. A začne si zotročovat okolní kmeny. Včetně mírumilovné vesnice, kterou vede William Berger s ještě horší parukou. A jeho blond dcera má taky mizernou paruku.

Každopádně film nevypadá zase tak strašně. Jednak díky natáčení v USA a přítomnosti skutečných bizonů a ne namaskovaných krav, jednak kvůli pěkným dokreslovačkám sopek a rudé oblohy, díky čemuž některé záběry vypadají velmi dobře. Hudba De Angelisových taky není špatná. Jen je to celé taková předvídatelná klasika, která nepřekvapí skoro ničím. Dialogy pak stojí za to, co občas postavy vypouštěly z pusy, to bylo dost k smíchu. Dá se vidět, ale nepočítám s tím, že bych si to nějak dlouho pamatoval. 6/10

a.k.a. Železný muž

Režie: Umberto Lenzi

Hrají: Sam Pasco, Elvire Audray, George Eastman, Pamela Prati, William Berger, Giovanni Cianfriglia, Nello Pazzafini, Benito Stefanelli, Jacques Herlin, Pietro Torrisi, Danilo Mattei

Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie / Francie 1983

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - SCI-FI A FANTASY

Předposlední díl rip-offů v The Show With A Name.

NAKED, YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 3

SPASMO (1974)

Od tohohle jsem čekal ještě větší psycho, než to bylo. V podstatě jde o další z Lenziho filmů, kde se nic netušící postava stává obětí komplotu a je vržena do situací, které ji přivádějí k šílenství. Tentokrát ovšem touto postavou není žena, ale muž.

Tentokrát se asi nebudu úplně rozepisovat o ději, možná je lepší nic netušit. Jen prozradím, že v centru dění je mladý pár, který se seznámí poměrně náhodně. Z počátečního flirtu se ale stává útěk. Suzy Kendall za čtyři roky od Ptáka s křišťálovým peřím dost zestárla v obličeji. Roberta Hoffmanna jsem viděl ve filmu poprvé. Nebyl špatný, občas mi připomínal blonďatého Delona, ale scény, kdy vyšiluje z toho, jak nic nechápe, nejsou v jeho podání úplně věrohodné. Ale to nebude chyba jen jeho hereckého výkonu. Měl jsem pocit, že někdo jako by otočil pár stránek, kde se rozvíjely charaktery postav a budovalo napětí. První Hoffmannovo vyšilování tak přichází v době, kdy to ještě na záchvat ani trochu není, a po čtyřidvaceti hodinách, co se znají, se Hoffmann a Kendallová k sobě chovají, jako by byli letití manželé.

Obsazení je docela komorní a většina filmu se odehrává na dvou třech místech, zato většinu herců zde poznáme z jiných dobových filmů. Záhadného muže s pistolí hraje Adolfo Lastretti, Guido Alberti se taky v menších rolích v giallech a kriminálkách míhal dost často, z žen tu dostaneme kromě Kendallové ještě Monicu Monetovou, Mariu Pia Conteovou a Rositu Toroshovou. Většina odhalených ňader, která uvidíme, ale patří plastovým figurínám, které kdosi ničí. Proč?

No a pak je tu Ivan Rassimov. Na něj si docela počkáme, ale stojí to za to. Vzhledem k tomu, jak pozdě se objeví, neprozradím, co hraje, ale nakonec si ho užijeme celkem do sytosti.

Škoda tedy nepříliš propracovaného scénáře a Lenziho trochu moc uspěchané režie. Kamera sice vytváří působivé obrazy, ale pak z nich někam musí zazoomovat nebo švenknout, některé napínavé scény mohly být propracovanější a delší. Morriconeho hudbu tu Lenzi pak prakticky zazdil, jeho bachovské téma je na soundtracku skvělé, ale ve filmu moc nevyzní. Taky spolu udělali jen dva filmy. Ve výsledku film stojí za vidění a asi to opravdu z Lenziho giall bude nejlepší (asi už jsem neviděl jen Knife of Ice), ale čekal jsem to lepší. 7/10

Režie: Umberto Lenzi

Hrají: Robert Hoffmann, Suzy Kendall, Guido Alberti, Monica Monet, Adolfo Lastretti, Ivan Rassimov, Maria Pia Conte, Rosita Torosh

Hudba: Ennio Morricone
Produkce: P.A.C.

Itálie 1974

MAURIZIO MERLI A JEHO FILMY

Tohle už tak trochu dělám u některých režisérů v angličtině na Sad Hill, ale proč si to do speciálu nezařadit i tady - přehled těch nejzajímavějších věcí, v které se Merli objevil. I to, co jsem neviděl, jen abychom se v jeho filmografii trochu vyznali. 

UN POSTO IDEALE PER UCCIDERE (1971)

Takhle to dopadá, když se někdo snaží splácat dohromady Bonnie a Clyde, Easy Ridera a Orgasmo. To byla tak šílená nuda! Ze začátku to ještě tak hrozně nevypadalo, ale ke konci se mi dokonce začalo stýskat po Carroll Baker a Jeanu Sorelovi. A to už je vážný.

Začátek ještě vypadá celkem ok. Ray Lovelock a Ornella Muti jsou dva hipíci, kteří se toulají Evropou a prodávají porno. Ale chytí je policie a vyhostí z Itálie. Následně je ještě okrade banda motorkářů (což překvapivě není násilná scéna), a když jim dojde benzín, uchýlí se do luxusní vily někde na venkově, kde najdou podivně se chovající ženu, Irene Papas s brežněvovským obočím a sex appealem v záporných hodnotách. Irene je pozve k sobě, ale když se ráno probudí, zjistí, že jsou zamčení a Irene volá policii. Co měla za lubem? Proč je tak nervózní? A proč jsem to ještě nevypnul?

Celý film je tak strašně předvídatelný, až to bolí. Všechny postavy, hlavně Lovelock a Muti, se chovají tak debilně, že si všechno to, co se jim ve filmu stane, zaslouží. A hlavně to celou dobu stojí na místě a nic se neděje. Vůbec nic! Nápad otočit Orgasmo tak, že vězněná paní domu je ta zlá, a jsme tentokrát na straně hippíků, mohl znít zajímavě, ale je to udělané tak, že se to nedá sledovat. Přitom Ray Lovelock sice nedokáže film utáhnout, ale rozhodně mi nevadí. Ornella Muti je z hlavní trojice nejcharismatičtější, je tu krásná, ale dost mě u ní rozčilovalo, že jí je teprve šestnáct, a já měl pocit, že se dívám na dítě. Aspoň, že v nahých scénách měla dablérku. Což ale asi nebylo kvůli věku, téhož roku se vesele ukazovala nahoře bez v jiných filmech. Dablérku má naštěstí i Irene Papas, a nedivil bych se, kdyby obě dvě stejnou. Ne, že bych ta poprsí nějak zvlášť porovnával, ale moc odlišně nevypadala. Irene Papas je tak ošklivá, až mi to vadilo.

Přitom natočené to není špatně. Kamera je super. Střih je super. Lenzi přinesl dost dobrých režijních nápadů. Jen ten scénář by vystačil tak na dvacetiminutovou povídku, nad kterou byste stejně mávli rukou. Možná vůbec největší zklamání u gialla, protože od těch opravdu hrozných filmů jsem nic moc nečekal, ale tohle dělali lidi, kteří udělat film uměli. Ale tak někde se tychlovýroba tří filmů za rok minimálně odrazit musela. Nevím, jak dlouho mi tenhle Lenzithon vydrží... Aspoň už víme, kdo je v květnu Osobností měsíce. 3,5/10
SPOILEROIDNÍ PS: Ještě jednou někde uvidím v závěru filmu, jak někdo nezvládne řízení a spadne z útesu, tak ten film spláchnu do hajzlu bez ohledu na to, co bylo předtím. 

a.k.a. Oasis of Fear, An Ideal Place to Kill, Dirty Pictures
Režie: Umberto Lenzi
Hrají: Irene Papas, Ray Lovelock, Ornella Muti, Umberto Raho, Michel Bardinet, Sal Borgese, Franco Ressel, Calisto Calisti, Umberto D'Orsi
Hudba: Bruno Lauzi
Produkce: Carlo Ponti
Itálie / Francie 1971