Od špionážního filmu Umberta Lenziho jsem čekal o dost víc než velmi nudnou pseudobondovku. Navíc podle čistě jeho scénáře!
Agent Jejího Veličenstva Martin Stevens dostane další úkol. Sice na koridě plné reklam zabil agentku a šlohl jí ukradený dekodér, ale několik dalších lidí je potřeba zlikvidovat, než promluví. Stevens se vydává v jejich stopě, ale nic netušící oběti o něm zjevně vědí a navíc má v patách záhadnou blondýnku. O co ve skutečnosti jde a na koho se Stevens může spolehnout?
Jak nudné je jméno Martin Stevens, tak nudný je i film, který jsem dost prozíval. Celé je to šedivé jako normalizační kriminálky, a to se to odehrává v Londýně, Paříži, Ženevě a Athénách. Ale celé se to stejně točilo v Římě, jen s pár zařazenými záběry ze jmenovaných lokalit. Nečekané zvraty spočívají v tom, že postavy se chovají naprosto proti logice, jen aby se děj mohl natáhnout.
Roger Browne je jedním z mála pozitiv, protože aspoň trochu to táhne. Jinak zjevně jde o herce, který hrál Bonda vícekrát než kdokoli jiný, aniž by se jeho postava jmenovala Bond. Daniele Vargas ani Marino Masé nijak nepřekvapí, dámské obsazení je docela slabé, potěšil by Sal Borgese s naslouchátkem, ale to nemá stejně v ději žádné opodstatnění. Na hudbě, kterou dohromady složili Angelo Francesco Lavagnino s Armandem Trovajolim, je zajímavé jen to, že hlavní téma použil Lavagnino znovu jako salónní hudbu v Dnes já, zítra ty. 4/10
a.k.a. Špioni milují květiny
Režie: Umberto Lenzi
Hrají: Roger Browne, Emma Danieli, Daniele Vargas, Yoko Tani, Sal Borgese, Marino Masé, Tullio Altamura, Attilio Dottesio
Hudba: Angelo Francesco Lavagnino, Armando Trovajoli
Itálie 1966
Žádné komentáře:
Okomentovat