PRO PÁR PROJEKCÍ NAVÍC

V rámci svých dvojprogramů kultovních filmů, které od dubna začalo dělat kino Aero, jsem včera zašel na zbytek dolarové trilogie, který jsem na velkém plátně ještě neviděl. Oba filmy byly za sebou, což jsem si uvědomil, že jsem si vlastně nikdy takhle nepustil. Oba jsem je viděl hodněkrát, ale v porovnání obou dost vyrostl kvalitativní rozdíl mezi nimi, kdy první film je prostě super spaghetti western v malém měřítku, a druhý je filmový klenot, dokonalý až na kratší část před závěrem, která mi trochu slabší proti zbytku připadala vždycky (od chvíle, kdy jsou peníze vyjmuty z trezoru po chvíli, kdy se Eastwood a Van Cleef připravují na závěrečné střetnutí.

Mohl bych opisovat z článku o kinoprojekci Hodný, zlý a ošklivý, takže proč to neudělat, když to platí i tady: "Před projekcí byl pronesen sice dost zdlouhavý a pro neznalého diváka jistě velmi informativní úvod, což jsem protrpěl, ale pak se ozvaly první tóny Morriconeho melodie a celé kino bylo přeneseno do jiného světa." Proslov byl bohužel před oběma filmy, ale chápu, dalo se na ně jít zvlášť, a vzhledem k tomu, že na druhý film bylo kino plnější, tak to tak řada lidí udělala. Asi i kvůli tomu byly reakce diváků na Pro pár dolarů navíc od začátku mnohem živější, u vtipných scén se kino smálo, a naštěstí s tím nikdo nerušil u těch vážných. Připadalo mi i, že obecenstvo více reagovalo na Van Cleefa než na Eastwooda. A na konci druhého filmu zazněl potlesk, zatímco na konci prvního ne.

Ale abych byl, co se týče diváckého zážitku, spravedlivý, u prvního filmu jsem si říkal, že u přestřelky na hřbitově, která se mi nikdy moc nelíbila, si půjdu pro pivo, ale pak jsem si vzpomínal, že přijde tenhle kousek, co chci vidět, a tenhle, a nakonec jsem zůstal celý film a skvěle se bavil. U Pro pár dolarů navíc na mne dolehlo, že jsem na včerejšek spal tři hodiny a ráno pilně pracoval, takže jsem málem usnul, a to právě v té ne moc oblíbené části.

Promítané verze byly asi z UHD disků od Kina Lorber, které do filmu pravděpodobně i vestřihlo z americké verze vystřiženou krátkou scénu po mučení. Byl celkem znát rozdíl ve zvuku, trochu i v barvách. Na Blu Ray od MGM tahle scéna není.

A díky Kubasovi a Djangovi, že šli taky, Kubaso viděl oba filmy poprvé jinak než z u nás vydaných DVD, takže zvláště co se týče barev docela šok.

V létě, ale ještě není upřesněn termín, chystá kino Aero dvojprogram Peckinpahovy Divoké bandy a Útěku. Takže určitě zajdu.

KUBASO UVÁDÍ: CHYTRÁK A DVA SPOLEČNÍCI

Ohlásili jsme to v podcastu, ale překvapivě je to rovnou tady: Kuba dal dohromady videorecenzi filmu Chytrák a dva společníci. Zde je ke zhlédnutí.

C'ERA UNA VOLTA IN AMERICA (1984)

Říkáte si, že když tady téměř patnáct let píšu o spaghetti westernech a jsem ohromný fanda Sergia Leoneho, dva jeho filmy považuju za to nejlepší, co vůbec existuje, jak to, že jsem Tenkrát v Americe doteď neviděl? Zpětně si říkám, že je to asi dobře. Nedokážu si představit své čtrnáctileté já, zažrané do cool soubojů Clinta Eastwooda a Lee Van Cleefa, že by se mu tohle vůbec mohlo líbit. Tehdy bych to asi musel dokoukávat na několikrát, ztratil bych se v tom, spoustě věcí nerozuměl, spoustu z nich považoval za nevhodnou, odpudivou a strašně bych nesnášel scény z dětství, protože bych se nemohl dočkat, až bude na scéně konečně De Niro a bude všechny kosit. A nedočkal bych se (kosení). Docenil bych ve čtrnácti letech scénu, ve které si malý chlapec toužící po prvním sexuálním zážitku koupí dortík, aby ho s tlustou holkou ze sousedství vyměnil za trochu radosti, a při čekání na ni ho ovládnou zbytky jeho končícího dětství a dortík sní sám? Těžko.

Tři hodiny a čtyřicet minut uběhly jako voda a měl jsem pocit, že se dívám na tak dvouhodinový film. Lawrence z Arábie i Sedm samurajů jsem si rozpůlil, tady jsem vše viděl v kuse a ani nevím o logickém místě, kde bych mohl udělat přestávku mezi první a druhou částí. A to ve filmu přestávka je... asi po dvou a půl hodinách. Existuje i verze mající více než čtyři hodiny, kterou si někdy v budoucnu pustím taky, jen se obávám, že některé nejasnosti, vzniklé krácením mnohahodinového materiálu, stejně úplně neobjasní.

Přestože začátek filmu může divákovi připadat zmatený (hlavně ve scéně se zvonícím telefonem), přeskoky v čase dávají smysl a vše má logickou strukturu obestřenou tajemstvím. Noodles se léta ukrýval a teď chce vědět, kdo a proč ho vypátral. Přitom vzpomíná na dětství a mládí a tušíme, že vše se na konci prováže. Postavy se objevují napříč časem, přičemž rámec se odehrává v roce 1968 a zbytek je tvořen flashbacky. Samotný úvod a konec se ale odehrávají v roce 1933, což může někoho také mást a přinášet různé další interpretace.

Stejně jako v případě filmu Kapsy plné dynamitu, hlavním tématem filmu je přátelství. Zde se jedná o postavy dvou zlodějíčků, kteří se vypracují na docela schopné a prosperující mafiány, a jejich přátelství je to hlavní, proč k nim cítíme nějaké sympatie, jelikož většinou to jsou asi nejodpornější postavy, které Leone ve filmu měl. Na Noodlesovi kromě loajality vůči jeho kamarádům a snaze zachovat partu a nepodlehnout pokušení zvenčí, čemuž podléhá Max, není nic moc sympatického. Že loupí a vraždí, budiž, ale není mu zatěžko ani znásilňování a vydírání. Jeho zamilovanost do Debory se nedá nazvat láskou, Noodles miluje obraz Debory baletky, kterou šmíroval dírou ze záchoda, naprosto nerozumí její osobnosti, a poté, co je odmítnut, si bez otázek vezme, po čem právě touží. A ostatně, jeho přátelství také utrpí ránu, jelikož od začátku víme, že své přátele udal a způsobil jejich smrt, aby získal společné peníze, které ale někdo předtím ukradl.

Je dobře, že se film soustředí především na svoje hlavní postavy, v ostatních věcech ale zůstalo pár nejasností. Postava Noodlesovy pozdější přítelkyně Eve sice v jedné svojí scéně získá jakousi hloubku, ale stejně je trochu nedovysvětlená. A především dostala na frak samotná kriminální činnost Maxovy bandy. Dobře je to vidět na postavě, kterou hraje Joe Pesci. Když se konečně ve filmu objevil, měl jsem ohromnou radost, nejen, že je prototyp mafiána (byť ho hrál vlastně zde poprvé), ale i se strašně do Leoneho filmu hodí. Jenže Pesci se po své jedné scéně, ve které stejně centrální roli hraje Burt Young, z plátna vytratí, jeho postava je párkrát zmíněna, ale pak už ne. 

Samotnou činnost bandy si divák taky spíš musí domyslet. Většina jejich akcí jsou spíš přepadení a útoky na konkurenci, takže působí spíš jako nájemní hitmani, které si někdo sem tam najme, aby pro ně udělal nějaký kšeft. Proč tedy s prohibicí přijdou o práci? Že v pohřebáku místo nahých štětek většinou přepravují pašovaný chlast a ten je živí především si musíme domyslet. Druhá věc je propojení s odbory, mafiáni půl filmu stráví chráněním odborového předáka a zájmů odborářů, ale proč? V obou případech by stačila klidně jedna krátká scéna, která by to vysvětlila vše najednou, třeba Pesci radící se se společníkem Treata Williamse za přítomnosti Maxe a Noodlese poté, co mu přivezli bednu chlastu schovanou v rakvi nebo tak něco. Ale upřímně, obojí mě napadlo hlavně po tom, co jsem po skončení filmu o něm přemýšlel. Většinu času jsem byl tak pohlcen, že jsem ani neměl čas hledat díry.

Robert De Niro je v hlavní roli výborný, byť hraje svým typicky lakonickým stylem, James Woods se mi už tolik nelíbil, narozdíl od představitele Maxe v dětství. Stejně tak z dvojice Elizabeth McGovern a Jennifer Connelly vede mladší herečka. Převážná většina herců je anglicky mluvící, pár známých Italů se objeví, ale v bezeslovných rolích (Mario Brega, Olga Karlatos). I tak mě překvapilo, že velká část filmu byla, jak bylo u Italů zvykem, dodabována až posléze, možná úplně všechno.

Je to jiný film, než jsme od Leoneho zvyklí,a přesto bez pochyby jeho. A i přes předlouhou stopáž za vidění stojí, ani si člověk neuvědomí, kolik času už uběhlo. 9/10

O složité genezi filmu a jeho osudu po uvedení už jste určitě četli milionkrát jinde, nebudu tu o tom psát, jen pár postřehů, které mě při čtení zaujaly:

- Leone jednu dobu uvažoval, že bude pouze producentem, a pro režii oslovil dokonce i Miloše Formana. Zajímalo by mě, kdy to bylo. Forman ale udělal dobře, že odmítl. Ve filmu se objevuje Treat Williams proslavený Formanovými Vlasy, a v restaurované verzi i Louise Fletcher, známá hlavně z Přeletu nad kukaččím hnízdem.

- Claudia Cardinale se ucházela o roli Carol. Nějak si Claudii nedokážu představit jako nymfomanku, která se nechá během přepadení klenotnictví znásilnit.

- V jednu dobu to vypadalo, že by roli Noodlese v různých dobách hráli Gérard Depardieu a Jean Gabin, roli Maxe pak Richard Dreyfuss a James Cagney. Později měli zase Noodlese hrát Tom Berenger a Paul Newman. Ze všech z nich si dokážu ve filmu představit jen Depardieua a Gabina.

- V sedmdesátých letech se kolem filmu motali Anthony Steffen a Klaus Kinski. Netuším, o jakou roli se ucházel Steffen, Kinski by mi nejlépe seděl asi do role Pesciho.

a.k.a. Tenkrát v Americe, Once Upon a Time in America

Režie: Sergio Leone

Hrají: Robert De Niro, James Woods, Elizabeth McGovern, Joe Pesci, Tuesday Weld, Burt Young, Treat Williams, Danny Aiello, Richard Bright, James Hayden, William Forsythe, Darlanne Fluegel, Larry Rapp, James Russo, Scott Schutzman Tiler, Rusty Jacobs, Brian Bloom, Adrian Curran, Jennifer Connelly, Chuck Low, Scott Coffey, Olga Karlatos, Mario Brega

Hudba: Ennio Morricone
Produkce: Titanus, Warner Bros, Embassy International, Rafran Cinematografica

Itálie / USA 1984

JOE MILLARD - THE GOOD THE BAD AND THE UGLY

Přepisy knih do filmové podoby jsou věcí normální, ale je pravda, že původní dílo většinou v tom či onom ohledu utrpí. Doslova to nejde. Naopak přepisy filmů do knih jsem vždycky považoval za odpadek. Jen snaha nahrabat další prachy na úspěšném trháku. Autory těchhle přepisů nebývají většinou sami autoři filmů, takže pisálek je nucen držet se u prostého popisu toho, co se děje ve filmu a nemá možnost vložit do knihy nic svého. Na druhou stranu, dokud neexistovalo domácí video, často to asi byl jediný způsob, jak si film oživit, pokud ho nehrála často televize nebo se nenasadil znovu do kin.

 

U filmů jako je Leoneho dolarová trilogie mi pak jejich přepis do knih připadá vyloženě jako mrhání papírem. Onehdy už jsem tu psal, ale spíš jen info, protože jsem netušil, že dostat se k nim bude nakonec tak snadné. A ejhle, nakonec jsem natrefil na možnost, jak se ke starším knihám ze zahraničí dostat, a tak mi v poličce stojí nejen Millardova adaptace GBU, ale i románová verze Žoldnéře. Teď už nevím, kdo ho napsal, a ani se mi to nechce hledat. Objednávka z Kanady nakonec nebyla vůbec drahá a knihy přišly už asi po dvou týdnech.

 

Po kinoprojekci GBU, o které jsem tu psal minulý týden, jsem zase na nějakou dobu toho filmu plný, poslouchám pořád soundtrack, pouštím si různé videorecenze atp. A tak jsem sáhl i po knižním zpracování. A upřímně řečeno, bylo lepší, než jsem to čekal. Není to nijak tlustá kniha a čte se docela dobře.

 

Spisovatel Joe Millard vycházel z původního scénáře, což způsobuje, že se občas od knihy odchýlí, něco má přeložené jinak a najdeme tu i pasáže, které nejen nejsou v americkém střihu, ale ani v žádném jiném. Z hrdinů jméno zůstalo jen Tucovi. Zlý se tu, tak jako v italštině, jmenuje Sentenza, Blondie je přeložen jako Whitey, autor se ale, asi dle zadání, křečovitě drží spíše označení The Man With No Name nebo lovec.

Hned první kapitola překvapí, protože v ní je obsaženo, co se vlastně stalo s tou bednou zlata a jak se dostala na Sad Hill. Následně Sentenza přijíždí za farmářem (zde jménem Mondrega) a vše probíhá, jak to známe. Tuco je chycen Whiteym (který má mít dokonce tak světlé vlasy, že vypadají jako bílé) a probíhá známá výměna. Během střetu Sentenzy, Tuca a Whiteyho v jednom z měst (ve filmu Val Verde) se tu dozvíme, odkud se Tuco zná se Sentenzou a že Sentenza a Whitey o sobě slyšeli.

 

Tuco je nakonec ponechán v poušti a může si nechat provaz, zasranej blonďák odjíždí, a tady následuje další odchylka. Po výslechu Marie totiž Sentenza sleduje bitvu a následně se jede vyptávat do rozbombardované pevnosti. Bitva se, předpokládám, ani netočila, to by byly vyhozené peníze za nedůležitou scénu. Každopádně je to ta bitva, jejíž šrapnel později zasáhne do děje. Až po scéně v pevnosti následuje zajetí Whiteyho v hotelu, kde je ale Tuco na něj sám. Místo honičky za doutníky se teprve teď dá Tuco dohromady s pár Mexičany, ale bez jakékoli slepice, a poštve je na Whiteyho, který si v klídku táboří u řeky. Tohle je tak fádní akce, že se nedivím, že se do filmu nedostala. Ještě než se Tuco a Whitey dostanou do pouště, sledujeme Sentenzu, jak se poptává po zajateckém táboře Battleville (sic) a Billu Carsonovi, následně najde mrtvá těla vojáků včetně seržanta mířícího do Battleville, jemuž ukradne uniformu a identitu. Takže takhle se dostal do toho tábora! 

 

Whitey projde pouští jako na grilu, proběhne setkání s Carsonem/Jacksonem, je tu rozšířené mučení v poušti, hledání nemocnice v nočním ležení, pobyt v klášteře, střet s bratrem, Whiteyho rozjímání nad mrtvými vojáky i následné zajetí. Dozvíme se, že postava, kterou hraje Aldo Sambrell, se i zde jmenuje Sambrell. U scény v táboře jsou velmi mírné odchylky. Scéna, kdy se Sentenzovi muži přidají k Sentenzovi a Whiteymu následuje hned za jejich odjezdem z tábora.

 

Tuco Wallace vyhozením z vlaku úplně nezabije, ale jen omráčí. Když poté utíká, zjistí, že pistole, kterou měl Wallace u sebe, je ta jeho z obchodu. Proto ji pak Whitey může poznat. V rozbombardovaném městečku už nikdo není a není už ostřelováno. Pistolník s jednou rukou není známý ze začátku, který v knize chybí, a jmenuje se Elam. Jack Elam ho měl původně hrát.

 

Už se budu asi držet jen větších odchylek. Ty největší přijdou až po velké bitvě. Hned po ní totiž sledujeme Sentenzu, kterak přijíždí na Sad Hill, hledá hroby, jestli nebude mít štěstí, a pak jen čeká na Tuca a Whiteyho. Ti přijíždí spolu. Žádná děla, žádný umírající voják, žádná Ecstasy of Gold. Společně najdou hrob Arche Stantona a Tuco se pokusí Whiteyho zbavit. Jenže jeho pistole klapne naprázdno. Whitey ho donutí, aby vykopal hrob, přichází Sentenza, a teď Whitey vytáhne trumf se špatným hrobem. Jméno napíše na papír a ne na kámen a duel je pouze Whitey vs Sentenza s tím, že Tuco se oba snaží ukecat, aby se s ním po svém vítězství rozdělili. Pak už je vše jak ve filmu, jen vysvětlení, že provaz na konci je provaz z hotelu, který posléze Whitey ukradl, je docela zbytečné.

V čem se kniha silně liší od filmu je ukecanost. Kde Eastwoodovi stačí jedno slovo, obvykle následuje třířádkový proslov. Vše se dovysvětluje, dovysvětluje, dovysvětluje, až to hezké není. Navíc dialogy jsou dost šroubované a veškerý vtip v nich zaniká. Celkově si nejsem jist, jak spisovatele Millarda ohodnotit, zda to, jak se mi to dobře četlo, souvisí s tím, jak mi jel film před očima a hledal jsem hlavně rozdíly. Asi ano - třeba třístránkový popis bitvy, kterou Sentenza sleduje, mě číst opravdu moc nebavil.

Ze scén, které se prokazatelně točily, tu není úvod v městě duchů, slepice, scéna v Socorru a scéna, kde Angel Eyes Blonďákovi vysvětluje, oč vlastně jde. Otázka je, zda byly do scénáře zařazeny až později, nebo zda je Millard vynechal.

 

No, poměrně lacině jsem našel i pár dalších dílů knižní série, takže už je mám objednané. Někdy si je přečtu a uvidím. Ty, co po filmech následují, ale asi za moc stát nebudou.

THE GOOD, THE BAD AND THE SILVER SCREEN

Tak včera se mi poštěstilo vidět na velkém plátně film, který jsem tam vidět chtěl vždycky. Žižkovské kino Aero promítalo Leoneho klasiku, což byla příležitost, kterou jsem nemohl propásnout. Před projekcí byl pronesen sice dost zdlouhavý a pro neznalého diváka jistě velmi informativní úvod, což jsem protrpěl, ale pak se ozvaly první tóny Morriconeho melodie a celé kino bylo přeneseno do jiného světa.

Vzhledem k pozdějšímu začátku a dopravě jsem vlastně byl rád, že byla promítnuta americká zkrácená verze. Navíc jsem ji dlouho neviděl, chybějící scény znám zpaměti, některé návaznosti se mi asi i líbí víc (jak tu scénu v rozbombardované pevnosti miluju, návaznost od prázdné oprátky na Tuca ženoucího se za doutníky funguje líp), vlastně mi z těch přidaných chyběly stejně jen dvě - rozbombardovaná pevnost a "Six, perfect number."

Promítaná verze byla ta z roku 2017, tzn. odbarvená žlutá. Na obrazovce počítače to nevypadá nic moc. V kině to ale vypadalo pěkně. Zvuk byl mono, což bylo jen dobře, ta přemíchaná 5.1 verze je nedobrá a ty přidané zvukové efekty jsou strašné. Ale při sestavování verze při vydání Blu Ray asi došlo k několika chybkám, které byly docela dobře slyšitelné.

Co mě ale potěšilo nejvíc, to byla reakce publika. Je fajn sedět v kinosále plném stejně naladěných lidí, publikum se smálo při Tucových vtipech (nejdelší smích následoval po větě "Bůh není s námi, protože nesnáší idioty.") Na konci pak zazněl bouřlivý potlesk. V tom tahle projekce vyhrává určitě nad promítáním Tenkrát na Západě před lety, kde nás bylo docela málo, a kde, pravda, taky není moc čemu se zasmát.

NIC SE MI NEDAŘÍ

 ...všechno mě děsně žere, voda se nevaří a všude chcíplo tele, zpívá v jedné písni Jiří Schmitzer, a tak nějak vysvětluje, proč za celé září vyšel jediný článek, a to ještě jen samé obrázky. Jako obvykle v září prostě nemám na nic čas, a když už ano, tak spíš něco čtu, než že bych dělal něco, co bych sem mohl dát. 

No ale nedávno (už je to dlouho) jsem tady sliboval článek o chystaném filmu s názvem Čtyři rohy smrti, okolo kterého... se toho taky moc neděje...

Jo jo, šest let zpátky, to se to točilo. Parta studentů, kteří si jen tak přivydělávají a mají času habaděj, může během tří měsíců klidně sepsat, natočit, sestříhat a dokončit film, hodit ho na youtube a tradá. Pracující lidé, navíc většinou tak, že si práci prakticky nosíme ještě domů (já), nebo nás zaměstává příliš podobným způsobem, jako je úprava natočeného materiálu (Honza) si už ten čas a energii hledají těžko. Navíc do toho ještě vstoupil covid, který to vlastně všechno spíše oddálil než přiblížil. Takže jen pár informací o filmu a v jakém je teď stavu:

Čtyři rohy smrti (202x) je western o čtyřech mužích, kteří se snaží vydělat zabíjením lidí. Sebe navzájem. Máme tu lovce odměn drsnějšího než šmirglpapír a tupějšího než poleno (to jsem já), dva bandity, kteří v jiném státě bez vypsané odměny na svou hlavu chytají ty psance, kteří zase neutekli jinam, kde je ještě nikdo nestíhá (Honza a Tomáš), a pochybného německého obchodníka s falešným přízvukem a úzkým knírkem, který dost možná skrývá jiné motivy (Kubaso). No a uprostřed Čtyřroží, jediné místo v USA, kde jde pouhým obejitím hranice projít přes čtyři různé státy... No a jak to dopadne, na to si už musíte počkat.

- v červnu 2019 přišel Tomáš s nápadem, ve skupince jsme vymysleli hlavní postavy a o čem by to zhruba mohlo být, v červenci byl ve spolupráci s Kubasem sepsán scénář, udělána čtená zkouška, nakoupeny kostýmy a rekvizity;

- na přelomu července a srpna se začalo točit, většina filmu byla v různých lokalitách dokončena ještě během jediného týdne, na poslední dotáčky se vzhledem k letním prázdninám a potřebě sesynchronizovat zbylé představitele čekalo až do začátku září

- v mezičase Kubaso složil část soundtracku, na kterém pak průběžně pracoval, a vzhledem k pracovní vytíženosti našeho střihače, trikaře a člověka, který měl všechny zdrojové soubory u sebe, se začalo čekat.

- do Vánoc, jak jsme doufali, že se začne, se neudělalo vůbec nic.

- na jaře dokonce tento člověk zmizel a přestal komunikovat, aby se počátkem léta opět objevil

- hádky, obviňování, urážky, omluvy, vysvětlování, slibování, neplnění...

- v září 2020 konečně sestříhána první scéna

- a v říjnu jsem přes vzdálenou plochu byl schopen dostříhat celý zbytek filmu

- no a pak se zase nějakou dobu nic nedělo

- únor/březen 2021 se to zase dalo do pohybu, upravena zvuková stopa a zbavena poryvů větru, začíná práce na zvukové stopě a na obrazových úpravách

- v tu chvíli se objevuje Jarda Froněk (znáte z filmu Pár rakví navíc), kterému náš střihač/trikař už tři roky dlužil dokončení videoklipu, a bylo mu přislíbeno, že na klipu se začne pracovat dříve, a že bude dokončen velmi brzy, protože má jen tři minuty

- co nikdo netušil, je, že Jarda si nadiktoval mnohem více efektů než kolik jich je potřeba do celého cca 40 minut trvajícího filmu, takže klip byl dokončen až v průběhu září

- Kubaso to nevydržel a sestavil vlastní bootleg, ovšem tak, jak jemu vyhovuje - s VHS ořezem obrazu, rozmazaným obrazem a la Fulci, hudbou na místech, kde režisér nesouhlasí, aby byla, a s pár místy vystřihanými.

- brzy se snad začne pracovat na dokončení Director's Cutu, lépe řečeno té jediné správné verze... (hlasujte pro zveřejnění Oik Cutu Čtyř rohů!) - Ale záleží to na vytíženosti režiséra i střihače a zároveň na jeho zdravotním stavu. (Ne, nepočkali jsme si na něj s baseballovou pálkou za rohem.)

- 2051 - fanoušci volají po bootlegu jako jediné pravé verzi a hromadně pálí mkvčka s Director's Cutem...

- 2052 vychází příliš žlutá verze bez rozmazání obrazu, fanoušci jsou zklamáni...

A teď mimo náš film. Přemýšlel jsem o tom, že bych aspoň se dokopal k nějakému speciálu. Ale v poslední době jsem se začal vracet aspoň myšlenkami a poslechem dávno mrtvého podcastu ke giallu (taky jsem trochu nakupoval BD a DVD z en-filmů), takže jsem myslel na Edwige Fenech, s tím, že bych využil dvou filmů, které jsou dostupné s cz titulky na Netflixu. Jenže vždycky si pak řeknu, že teď se nechci cítit trapně u Taxi Girl (od které mě paradoxně odrazují už úvodní titulky, pod kterými jsou za zvuků přiblblé bubble gumové písničky v detailu Edwigina nahá prsa - půlka mě se ráda podívá, ale spíš mi to připadá oslizlé a pitomé), a nevím, co čekat od toho druhého filmu (Sballato, gasato, completamente fuso)... Radši bych se prostě s ní podíval na něco, co už jsem viděl, a vím, že je to dobré, než na film, u kterého mám pocit, že se stejně příliš nepobavím. Tak nevím. Asi mrknu na Mrs. Wardh, Five Dolls for an August Moon nebo Your Vice is a Locked Room, a nechám speciál s hvězdou týdne být, a místo toho se v říjnu pustím do Halloweenského speciálu.

Což znamená, že budu rád za jakákoli hororová doporučení! S tím, že určitě nevynechám svoje oblíbené trio Price - Cushing - Lee.

 

Víte co, vezmu to sakum prásk. Zmínil jsem nákupy z en-filmů, tak pár doporučení, a taky na co se třeba můžete těšit i tady:

Seven Deaths in the Cat's Eye, Short Night of the Glass Dolls, Spasmo - DVD od 88films. Kvalitní obraz, anglické i italské audio, anglické titulky. Pár celkem zajímavých bonusů.

Kapsy plné dynamitu - 2disk blu ray od Eureka!. Na jednom anglická verze, na druhém italská, obě s anglickou stopou, italská i s italskou - příště mrknu na tu, má lepší barvy a je ještě o minutu delší. Bonusy rozprostřené na obou discích. Otočný obal a booklet uvnitř!

A Pistol for Ringo / The Return of Ringo od Arrow. Zamrzí, že oba filmy jsou na stejném disku, ale na kvalitu ani na nedostatek bonusů si nelze stěžovat. Obal jsem si otočil na ten s původním plakátem, jejich nové obrázky se mi moc nelíbí...

Box Set Kinji Fukasaku's Battles Without Honour and Humanity od Arrow. Pětice japonských mafiánských filmů ze 70. let. Jsem na to docela zvědav. Každý film je na vlastním disku, ale jen ve třech krabičkách.

Další box set, Years of Lead opět ot Arrow. Pět poliziotteschi, opět ve třech krabičkách pět disků. Navíc to vyšlo i s brožurkou! Arrow letos vydali i spaghetti westernový boxset Vengeance Trails, ale ten si letos rozhodně nemůžu dovolit. Eureka chystá box set tří Sabatů... Sbohem, peníze.

The Case of the Bloody Iris, Shameless. Žlutá krabička (to se mi na těchhle zahraničních vydavatelích líbí, nedávají všechno do těch otřesných modrých krabiček), otočný obal (ale s prakticky stejným motivem, nechal jsem si ten s logem Shameless). Pěkná kvalita obrazu i zvuku,pár rozhovorů, anglické titulky - zda jsou jen přepisem dabingu, nevím, v italské a anglické stopě jsou rozdíly, např. v příjmení hlavní hrdinky.

The Strange Vice of Mrs. Wardh, Shameless. Tentýž případ. Na obalu je hned několik obrázků s omezenou přístupností, na otočném je ale bohužel původní britský plakát evokující Psycho s názvem Next! To si tam radši nechám ty kozy a správný název. Škoda, že tu nejde koupit americké vydání (ale to bych nepřehrál), to má obal vycházející z původního italského plakátu.

Silent Action, Fractured Visions. Kartonová krabička přes plastovona obalu italský plakát s italským názvem. Dva disky, booklet, hromada bonusů! Druhý disk je CD se soundtrackem, jen pro upřesnění.

HODNÝ, ZLÝ, OŠKLIVÝ, ŽLUTÝ A ŠEDIVÝ

Vzhledem k tomu, že v nedávných dnech vyšel film Hodný, zlý a ošklivý počtvrté na Blu rayi a na internetech se zase fanoušci dohadují, která verze je nejlepší, rozhodl jsem se do všeho vnést světlo a vynést konečný verdikt. Takže to, co si přečtete, je slovo boží.

Popravdě, nemůžu vůbec tu novou verzi soudit. Viděl jsem z ní pouze pár screenshotů, nevím, jak to vypadá v pohybu. Takže tolik předesílám rovnou. Ale teď k problematice samé...

 1. KTERÝ STŘIH JE TEN SPRÁVNÝ?

Existuje kniha Petera Hanleyho o natáčení filmu, která vyšla v roce 2016, je beznadějně rozebraná a nemám ji... Takže informace mám z netu.

Sergio Leone natočil film Hodný, zlý a ošklivý v roce 1966, a už během natáčení původní scénář doznal pár změn. Stejně jako u Tenkrát na Západě tak vyškrtal pár scén už během natáčení, i když je natočil. Mezi ně pravděpodobně patří scéna, kde Angel Eyes s Blonďákem odpočívají po cestě ze zajateckého tábora. Dochovala se z ní řada fotografií, takže jste ji možná už viděli. Angel Eyes tu měl Blondieho seznámit s celou historií ohledně Stevense, Bakera a Jacksona. Což se zdá být zbytečné, a dost pozdě. Pozdě to bylo, ale ne zbytečné - dialogy se prostě přesunuly do úst půlvojáka na začátku filmu, který původně žvanil něco o tom, jak Jacksona někde potkal.

 

Ve scénáři se mimochodem Lee Van Cleef jmenoval Banjo! Během natáčení se i v angličtině používalo ale jméno Sentenza, a jméno Angel Eyes napadlo Clinta Eastwooda až po dokončení.

Ještě před premiérou byly odstraněny další scény - nejslavněji asi scéna v městečku Socorro, kde se měl Blondie objevit v posteli s prostitutkou, zatímco Tuco měl řečnit na náměstí (tuhle scénu bych docela rád viděl, ale jen jako vystřiženou, ne vřazenou do filmu). A také scéna, kde Tuco chce Blondiemu oplatit palbu z kanonu, ale ten se mu rozpadne. Kousky z nich se dostaly do francouzského traileru, takže se s nimi asi dlouho počítalo.

V prosinci 1966 měl film předpremiéru, a po ní byly odstraněny další dvě pasáže - část scény v poušti, kde Blondie spadne mezi zvířecí kosti, a také scéna se slepicí.

V roce 1968 má film premiéru v USA, a pro mezinárodní anglický sestřih byl Leone nucen udělat další škrty, které už dobře známe. Střihy byly provedeny i ve scéně mučení Tuca, která na cenzuru doplatila nejvíc. O rok později byl film znovu uveden v Itálii, a to v této zkrácené verzi. Osud původního střihu byl, zdá se, zpečetěn.

Dokonce existoval ještě kratší sestřih pro Velkou Británii, kde dokonce vyhodili celou pasáž s mostem, ale to už je vrchol.

Tohle jsme, bohužel, v žádné verzi neviděli.

Americký sestřih vyšel na VHS i Laser Discu, na prvním DVD, které vyšlo. Italský sestřih se mezitím vrátil, ale byl dostupný právě pouze v Itálii. A pak přišel rok 2002, kdy studio MGM dalo dohromady Extended Cut, verzi, která zahrnovala nejen vše z italské verze, ale navíc do filmu vrátila i slepici. To by bylo dobré, horší je, že "vytunili" zvuk, takže ho přemíchali do 5.1 a přidali nové výstřely, výbuchy atp....

Extended Cut vytlačil kinoverzi a fandové byli spíš nedočkaví, že chtějí víc a víc ztracených scén. Jenže pak přišly Blu Raye.

2. KTERÉ BARVY JSOU TY SPRÁVNÉ?

První Blu Ray vydala společnost Mondo v Itálii v roce 2009. Jde o italský sestřih, kde však došlo k pár změnám... Jednak scéna mučení je tu kratší i než v amerických sestřizích, a jinak sestříhaná. Na konci chybí krátký kousek, kdy se Blondie loučí s Tucem na hřbitově. A hlavně je tu trochu jinak hudba, což naštve hlavně u závěrečného souboje. Barvy jsou v pořádku, zvuk jen italsky, titulky snad žádné, nebo italské, anglická podpora tam určitě není.

Verze MGM 2009

V roce 2011 vyšla celá trilogie na Blu Ray od MGM. Zatímco s prvními dvěma díly nejsou problémy a prodávají se dodnes, Hodný, zlý a ošklivý vypadá jako zvětšená verze DVD. Obraz je ošklivý, barvy nevýrazné. Fanoušci protestovali tak vehementně, že MGM na rok 2014 připravilo úplně nový master, k jehož úpravám si přizvalo i původního asistenta kamery Sergia Salvatiho. Tónování bylo najednou sytě žluté. Na první pohled byl výsledek ohromující. Na druhý... té žluté tam bylo trochu moc. Až moc. Až tak, že černá byla zelená.

Já to Blu Ray mám, a zase tolik mi to nevadí. Ale beru stížnosti, že je to takhle špatně. Problém je, že se na to začaly balit další, jak je celá Extended verze na prd, scény navíc jsou zbytečné, a kinoverze je jediná pravá. Dobré je, že společnost Kino Lorber na to zareagovala a připravila nové vydání, zahrnující kinoverzi. Špatné je, že ty kecy musím číst pořád. Ošklivé je, jak Kino Lorber nové vydání připravilo.

Kino totiž nemělo k dispozici žádný nový master, tak jen vzali ten z roku 2014 a odžlutili ho. Vážně! Vypadá to otřesně. Saturace skoro na nule, kde ubrali žlutou, přidala se samozřejmě modrá, takže ten film má chladně ocelový nádech. Nepatřičný. Kinoverzi taky neudělali nijak extra. Vzali jen rozšířenou a sestříhali ji. Aspoň k ní ale přidali remasterované audio z Laser Discu, takže bez toho nahuštěného 5.1, pěkně původní zvukové efekty. 

Spokojenost stále nebyla a Kino se rozhodlo svou chybu napravit. Takže letos vyšla nová verze, nový master, kde tentokrát udělali snad vše ke spokojenosti fanoušků. Opravdu by mělo jít o master kinoverze. Extended Cut je zahrnut také, ale nejsem si jist, zda je rovněž nově remasterovaný. Rozhodně je však ve Full HD, zatímco kinoverze ve 4K. Jak říkám, v pohybu jsem to ještě neviděl. Screenshoty se mi spíše líbí.

Mondo 2009, MGM 2014, Kino 2017, Kino 2021. Račte si vybrat.

 

3. KTERÁ VERZE JE NEJLEPŠÍ?

V posledních dnech v souvislosti s vydáním nového BD jsem četl několik článků, které mě k tomuto prakticky vyprovokovaly. Vychvalovaly totiž půvoní kinoverzi (mezi řádky čteme, že autor na ní vyrůstal) a totálně zatracovaly Extended Cut. Dokonce jsem četl něco o tom, jak celá jedna generace je zkažená koukáním na Extended Cut. Jinde zase autor složitě vysvětloval, proč je která scéna navíc zbytečná. A tady částečně souhlasím. Některé scény opravdu nepotřebujeme. Ale do filmu patří, dal je tam Sergio Leone po předpremiéře v roce 1966. Verze z roku 1968 nebyla jeho oblíbená.

Každopádně, vzhledem ke svojí nespokojenosti s dosavadními vydáními filmu jsem si nedávno sestříhal vlastní verzi, kdy jsem jako video použil verzi od Monda a zvuk jsem vzal z té Lorberovské kinoverze, doplněný extended cutem ve scénách navíc. A nepoužil jsem je všechny.

Slepice šla pryč první. Nikdy jsem tu scénu neměl rád, její anglický dabing je otřesný a je v ději zbytečná. Nikdy jsem se neptal, proč má Tuco najednou tři parťáky, a právě proto tuto scénu asi Leone vyhodil.

Scéna ve vojenském ležení je ale pro děj zásadní, a navíc je naprosto perfektně natočená. Její vynechání z americké verze nechápu, způsobuje, že Van Cleef zmizí na skoro hodinu z děje, a objevuje se znenadání v táboře Betterville, což dalo jen další zbraně do rukou kritikům. Jakékoli argumenty pro její vynechání jsou liché, včetně toho, že válka se ve filmu objevuje postupně víc a víc a tato scéna tuto snahu narušuje. Nesmysl. Jediné, co opravdu považuji v americkém střihu za dobré, je přechod od houpající se smyčky v prázdném pokoji k honičce za doutníky. Proto také je dobře, že pasáž v Socorru byla vynechána. Hodně by děj zpomalila. Měla totiž následovat mezi scénou v táboře a honičkou za doutníky.

Scénu v poušti s prodlouženým mučením Blondieho jsem zachoval, osobně se mi líbí.

Naopak scénu ve vojenském ležení, kde se Tuco ptá na cestu, jsem vyhodil. Je zbytečná, není dlouhá a jen zdržuje. Stejně tak scéna na cestě, kde Blondie komentuje mrtvoly u cesty, taky nic nového nepřidává, a její vynechání v americké verzi beru. Sám jsem ji vystřihl.

Další scény už jsem nechal. Je trochu chyba, že už v táboře více nevidíme Leeho společníky, ani při jejich představovačce zde si je nevybavíme, a když není, bereme jako ok, že Lee s sebou vzal pár svých kámošů, aby si Clinta pojistil. Ale hláška "Six. Perfect number." se mi líbí, tak jsem ji zachoval.

Krátká scéna, kde velitel Unie vysvětluje, jak všichni vojáci smrdí chlastem, se mi vždycky docela líbila. Takže tu jsem taky nechal.

No a co mučení a konec... Obě scény, které byly v Mondo verzi kratší, jsem převzal z MGM verze (2014), u které jsem trochu upravil barvy. Ne, že by to šlo dobře, ale na tu chvilku to nevadí. Moje verze má 2 hodiny a 53 minut, není v ní hluché místo, nechybí v ní nic důležitého. Takže tím jsem, myslím, dostatečně odpověděl - dokud neuvidím nejnovější verzi, obrazově u mě vede ta italská, ale musel jsem si ji upravit, abych se na ni mohl dívat. A co se týče sestřihu, rovněž. Ani ryba, ani rak, moje verze je jediná, dokonalá, a budu se asi dívat především na ni.

UN GENIO, DUE COMPARI, UN POLLO (1975)

Kubasem zbožňovaný, mnohými jinými zatracovaný film, který je bizarní už tím, kdo za ním vlastně stojí - Sergio Leone, Terence Hill a Damiano Damiani tak nějak patří každý do úplně jiného druhu filmů. Přičemž nejbizarněji tu působí Damianiho jméno. Tvůrce společensky kritických filmů najednou točí westernovou komedii? Inu, peníze potřebujeme všichni.

Pamatoval jsem si to horší. Zhruba prvních dvacet minut filmu se mi líbí, jenže jakmile se začne odvíjet příběh, najednou to jde někam jinam, než podle mě mělo. Na druhou stranu, jednotlivé scény jsou celkem povedené, ovšem jen dokud jsou na scéně buď Terence Hill nebo Patrick McGoohan. Naštěstí scén, které stojí na Robertu Charleboisovi a Miou Miou zase tolik není.

Co jsem dodnes nepochopil, je, o čem tohleto všechno vlastně bylo. Když se na konci Robert Charlebois zmateně Terence Hilla ptá, co se to kruci vlastně děje, měl jsem naprosto stejný pocit. Jen mlhavá představa, ale zvláště proč se ve druhé polovině poté, co byl odhalen podvod se zlatem, děje to, co se děje, netuším. A když Miou Miou říká Terenci Hillovi: "Už víš, proč odcházím s ním," říkal jsem si, že by mě to taky zajímalo, protože u téhle postavy jsem měl pocit, že by odešla s kýmkoli. A taky, že pro děj nemá žádný význam.

Tak to holt chodí, když producent zadá výrobu westernové komedie, a pak se do ní snaží násilně vrazit inspiraci erotickou komedií. Nemám pocit, že by se to povedlo, ač jsem Buzíky neviděl a nechci. Hlavní trojice nefunguje, Hill si jede jako solitér, Charlebois je zmatený a Miou Miou je navíc. Narážky na to, že Lokomotiva je Indián, jsou kvůli obsazení Charleboise naprosto mimo, zvláště když se film (naštěstí) z většiny točil v opravdovém Monument Valley a Indiány hrají opravdoví Indiáni. A Charlebois naprosto jako Indián nevypadá.

Kdo tak jednoznačně nezklame je Hill, který si jede svoje nehledě na zmatený scénář, a pasáž ve vojenském táboře, kdy se utká s Raimundem Harmstorfem, patří mezi ty nejlepší. Patrick McGoohan si asi říkal, kde jsem se to proboha ocitl, ale svou postavu uhrál se ctí a je tím druhým, komu se film daří táhnout. Klaus Kinski evidentně nebyl spokojen se svou rolí, ale jeho výstup je asi to nejvtipnější, co ve filmu najdeme. Jeho odchod ze scény je ale dost trapný. Mario Brega se jen mihne, Rik Battaglia taky. V nejednoznačné (a nepochopitelné) roli Jellyho Rolla se objeví nenápadný matador Piero Vida.

No a kdo taky nezklamal, je Ennio Morricone, který opět připravil jeden ze svých nezapomenutelných soundtracků, ač titulní skladba je trochu slabší.

Pak je tu samozřejmě ještě ta záležitost s různými verzemi filmu, ale v tom se sám nevyznám, každopádně měnící se kvalita obrazu záběr od záběru je zjevná na první pohled. Odborníkem na tento film je Kubaso, tak snad k tomu něco napíše do komentářů ;) Přestože jsem si celou dobu říkal, že jestli se na ten film (který jsem naposledy viděl po jeho vydání na DVD) znovu podívám, tak v jeho sestřihu, nakonec jsem se z lenosti podíval z YouTube z kanálu Vapetu. Takže co kde přesně chybí nebo je navíc vám neřeknu. Záhadné ale je, že v úvodních titulcích není uveden Terence Hill, a že přestože úvodní titulky jsou v angličtině, závěrečné jsou v italštině.

Chytrák a dva společníci jsou nakonec hlavně zmařenou příležitostí, která však asi ani už od počátku neměla být něčím velkým. Jednotlivé scény jsou sice zábavné, ale vůbec nerží pohromadě. Je to škoda - přece jen od Leoneho i Damianiho by se dalo čekat víc. 7/10

a.k.a. Chytrák a dva společníci, A Genius, Two Partners and a Dupe
Režie: Damiano Damiani
Hrají: Terence Hill, Patrick McGoohan, Miou Miou, Robert Charlebois, Klaus Kinski, Raimund Harmstorf, Piero Vida, Rik Battaglia, Mario Valgoi, Mario Brega, Vittorio Fanfoni, Benito Stefanelli, Pietro Torrisi, Jean Martin
Hudba: Ennio Morricone
Scénář: Fulvio Morsella, Ernesto Gastaldi
Produkce: Sergio Leone
Itálie / Francie / Západní Německo 1975