Upřímně: Nevím, kolik toho letos zvládnu. Zároveň zas se celý měsíc omezovat jen na jeden žánr se mi úplně nechce. Ale tradice je tradice.
1. Ať žije Django! (1968) /1.11./
Co o tomhle napsat nového? Nic. Klasika, byť ne zrovna skvělá. Ale s trojicí Terence Hill - George Eastman - Horst Frank to stojí za to.
2. Too Much Gold For One Gringo (1972) /2.11./
Článek bude.
3. The Stranger Returns (1967) /3.11./
I don't want any trouble.
4. Django the Last Killer (1967) /5.11./
Článek bude.
5. Pro pár dolarů navíc (1965) /7.11./
Film, který jsem viděl stokrát, jsem si pro změnu pustil s rychlodabingem z německé verze. Značná úprava dialogů by mi nevadila tolik jako zkrácení na 102 minut, a jakým způsobem byl film vystříhán. Spousta skvělých momentů chybí, některé kvůli násilnosti, některé neznámo proč (This train'll stop at Tucumcari).
6. Kapsy plné dynamitu (1971) /8.11./
Dřív jsem věřil spoustě různých věcí. Dnes už věřím jenom v dynamit.
7. Podivné dědictví (1972) /9.11./
Angličan byl gentleman a vzdělanej chlap.
8. Bůh odpouští, já ne! (1967) /12.11./
Byl to Giuseppe Colizzi, kdo dal Sergiovi Leonemu přečíst knihu The Hoods, na jejímž základě vzniklo Tenkrát v Americe. A zatímco u Trumfového esa už jsem narazil na názory, že se děj knihou inspiroval, některé prvky jsou možná už tady? Jako třeba člověk, který se vydává za mrtvého, a za vraždu je viněn hlavní hrdina?
9. Phaedra West (1968) /16.11./
V pár dnech volna se pokusím aspoň něco dohnat. Článek bude.
10. And For a Roof A Sky Full of Stars (1968) /16.11./
Dobrý film, ale komické a vážné pasáže spolu neladí, a ke konci už mi neustálé odbočky a epizodičnost začaly vadit (hlavně zbytečná pasáž s loupeží zlata z dolu).
11. Stranger, Say Your Prayers! (1967) /16.11./
Článek bude.
12. Pancho Villa (1972) /17.11./
Článek bude.
13. Velké ticho (1968) /20.11./
Viděno v kině. Kromě Leoneho samozřejmě zatím nejlepší film za celý měsíc. Výborný překlad přímo z italštiny odhalil další podtexty.
14. Sbohem, Kalifornie (1977) /22.11./
Mělo to náběh na něco jako Velké ticho z občanské války, ale děj je přece jen dost rozpadlý na třetiny a postavy se chovají jako ve westernu a ne jako v reálu, tzn. v nejnepravděpodobnějších situacích se začnou prát. Dabing Vapetu je příšernost, nejen obsazením, ale i použitím sice původního soundtracku, ale na špatných místech, a střídáním původních a nových, zcela odlišných zvukových efektů.
15. Minnesota Clay (1964) /22.11./
Pro slepnoucí hrdiny mám slabost, zvláště když Cameron Mitchell tu ještě dobře hraje, dávno předtím, než se jen ožrale motal po place. Zase s ním byla možná větší sranda. V některých momentech ještě ryze raný spaghetti, jindy už předzvěst pozdějšího Corbucciho, hlavně jeho tzv. Mud and Blood trilogy (Django, Velké ticho, Specialista). Tady bohužel ještě producenti Corbucciho k happyendu, působícímu jako pěst na oko, donutili...
Žádné komentáře:
Okomentovat