K Přestřelce už se vyjádřím asi jen tak, že tentokrát jsem bral i toho Burta Lancastera a přišel mi tu fajn. Asi je to tím, když herce prvně vidím výrazně v nějaké roli, kde je mi nesympatický, a pak trvá, než ho začnu uznávat. A rozhodně už nebudu srovnávat výkony Jamese Garnera a Jasona Robardse s Burtem Lancasterem a Kirkem Douglasem, neřku-li s Kurtem Russellem a Valem Kilmerem, nebo s Henrym Fondou a Victorem Maturem... V každém zpracování jde o úplně jiného Wyatta a Doca, oba se pohybují od ztělesnění práva a zákona přes muže zmítaného mezi osobními motivy a vyšším dobrem až po nesmiřitelného zabijáka, v případě Doca od noirového hrdinu zmítaného v závislosti na chlastu, vědomí blízké smrti na tuberu a láskou ke špatné ženě až k sarkastickému vtipálkovi, který si rád přihne. Každý z herců se do toho hodí jinak a hraje to jinak, a nemá vážně cenu dělat nějaká laciná srovnání.
Ano, Wyatta Earpa jsem si představoval v dětství při čtení o Divokém Západě asi nejblíž Fondovi a Doca Hollidaye nejblíž Kirku Douglasovi, ale třeba právě o Garnerovi jsem tenkrát prohlásil, že on je nejlepším Earpem (a je sakra dobrej), zatímco o Robardsovi jsem řekl, že je nejhorším Hollidayem. Ale k čertu s tím. Scenáristi si sice vzpomněli na jeho tuberkulózu až na konci, ale Robardsova cynická, ironická a třeskutě vtipná postava mě tu bavila asi nejvíc ze všeho. Holt je to jiný Holliday než ostatní. O nic slabší. Asi jsem v té době těch zpracování tohoto příběhu viděl trochu moc.
Tenhle film je asi také nejblíž k historickým faktům. No rozhodně blíž než ostatní zpracování před ním. Přestřelka u OK Corralu si s fakty moc hlavu nelámala, Můj miláček Klementina je prakticky fantazie na téma spíš než film na motivy skutečných událostí. Tomuto filmu bylo vyčítáno, že se drží fakt až moc na úkor podívané, ale upřímně, jediné, co to trochu brzdí, jsou scény, kdy se Wyatt snaží řešit spor s Clantonem legálně, aby vždy zjistil, že jediné spolehlivé řešení je pistole. V postavě Ikea Clantona upřímně pokud mám dobré zdroje, ovšem tvůrci od historické skutečnosti hodně uskočili, Ike rozhodně nebyl patriarcha a mocný rančer, ale opilecký synek opileckého tatíka. S Robertem Ryanem neměl společného nic. Ale Ryanův padouch sem zapadá skvěle a Ryan sám patří stopro k nejsvětlejším místům filmu.
Jediné, co mi připadá nedořešené, je úskočný šerif, který půl filmu Wyatta pronásleduje s početnou bandou, aby na konci zmizel, jen okomentován slovy, že "skončil." Stejně tak verbování patroly pro Wyatta Docem, a její složení, je zábavné, ale tato pak vlastně v ději nemá význam, protože jediní, kdo něco udělají, jsou stejně Wyatt a Doc.
K tomuto pomalému, temnému a neromantickému filmu by se rozhodně nehodila hřmotná TIomkinova hudba s dramatickou písní Frankieho Lainea, takže je dobře, že ho nahradil Jerry Goldsmith.
Hodina pušek není bezchybný western. Občas se trochu táhne, scénář také není úplně dořešený. Cení se ale pokus o revizi mýtu a zpodobnění toho, co přišlo až potom, zatímco dosavadní zpracování vždy přestřelkou končila. I díky hlavním hercům rozhodně stojí za podívání. 7,5/10
PS. Zatímco role Wyatta a Doca si ve větším filmu, pokud vím, nikdo nezopakoval, tvůrci českého dabingu (ČT) asi ne záměrně povolali dabéry hlavní dvojice z dabingu pro Můj miláček Klementina, jen jim prohodili role - takže zatímco v Klementině daboval Jiří Plachý Wyatta Earpa, zde mluví Doca Hollidaye, zatímco Svatopluk Skopal přesedlal z Doca na Wyatta. A ještě si ho na ČT podržel v devadesátkovém Tombstone. Schválně zkusím pohledat, jestli třeba neexistuje nějaká rozhlasová hra na tohle téma, a jestli se v ní nějak v hlavních rolích Skopal a Plachý neprotočili znova, coby tradiční čeští představitelé těchto rolí ;)
a.k.a. Hodina pušek
Režie: John Sturges
Hrají: James Garner, Jason Robards, Robert Ryan, Albert Salmi, Steve Ihnat, Monte Markham, Jon Voight, Jorge Russek
Hudba: Jerry Goldsmith
USA 1967
Žádné komentáře:
Okomentovat