Jeden z pár filmů, které v sedmdesátkách udělali Italové v koprodukci s Tureckem. Upřímně mám spíš pocit, že jde více o turecký než italský film. Podle toho to taky vypadá.
Poslední film s Richardem Harrisonem, co jsem viděl, byl Challenge of the Tiger. Tohle bylo v podstatě na podobné úrovni, akorát bez všeho, co dělá z Dráždění svižníka trashovou zábavu, a zůstává jenom trash.
Richard Harrison je tu opet skoro pořád nahoře bez a sklátí snad skoro všechny ženské, které se ve filmu objeví. V dlouhých, nudných milostných scénách. S jednou z nich mu pomůže i jeho turecký parťák, do té doby velmi vedlejší postava. Jinak se v tom čumí, přemýšlí, a Harrison hraje mafiánského hitmana, který svoje nepřátele vraždí plynem ze zapalovače. Což zní bizarně, ale je to nuda, zvláště když všichni ti Turci umírají asi tak rychle, jako ta slavná nejhorší umírací scéna.
Harrison pracuje pro muže známého jako Kmotr, kterého za celý film neuvidíme, i když v jedné scéně vystupuje, a krom toho, že likviduje jeho nepřátele, vždy jsou to lidi, kteří kdysi zavraždili jeho rodinu. Což je zvláštní, že americkou rodinu vyvraždili Turci.
Když už se ve druhé polovině konečně dopíchá a začne se něco trochu dít, je akce natočená tak nezáživně, že by snad člověk radši, aby se Erika Blanc nebo Krista Nell přece jen svlékly, sotva se objeví. Blanc má hlavní ženskou roli, ale je to jen Harrisonova milenka a nic víc. Zrovna u ní je to plýtvání. Nell má zajímavější, ale dost pitomou roli.
V podstatě jediné, co stojí za vidění, jsou netradiční turecké lokace a Bongustova hudba. I když mám pocit, že byl i hodně čerpán archiv, a zaslechl jsem i něco, co znělo jako hudba z Vinnetoua. Vyšlo to tu sice u nás na DVD, ale stejně to přeskočte. 3,5/10
PS. Ač ze stejného roku, už to stíhá vykrádat Kmotra včetně hlášek.
a.k.a. Revenge of the Godfather, The Godfather's Friend
Režie: Frank Agrama
Hrají: Richard Harrison, Erika Blanc, Krista Nell a o turecká jména se ani pokoušet nebudu
Hudba: Fred Bongusto
Itálie / Turecko 1972
Žádné komentáře:
Okomentovat