DJANGO SPARA PER PRIMO (1966)

 

Tohle nemá s Djangem lautr nic společného. Dokonce bych řekl, že to původně psali pro Gemmu. Hlavní hrdina je veselý, ukecaný, namachrovaný sukničkář s tvrdou pěstí a rychlým koltem. Přesný opak Nerova Djanga, naopak typická role právě pro Gemmu. A možná bych ho tu viděl radši, protože jeho náhradník Glenn Saxson je mnohem nesympatičtější. Mám dokonce dojem, že původně to nemělo s Djangem nic společného, protože hrdina tu má pravé jméno (!), a všechny ty věci s Djangem přidali až v postprodukci po úspěchu Corbucciho filmu, a taky možná proto, že Saxson je trochu podobný Nerovi.

Samotný film je taky typická Gemmovka. Hrdina se dostane do města a v něm do křížku s místním boháčem. Máme tu křehkou dívku, která se do hrdiny zamiluje, máme tu jeho komického poskoka, máme tu neukojenou mrchu, která mění strany podle toho, jak se jí to hodí. Máme tu samozřejmě pěstní bitky, přestřelky, a trochu navíc i honičky na koních, ale ty jsem uvítal jako milou změnu proti normálu. Čím se film liší od Gemmovek, je obsazení. U Gemmy obvykle hrála ty křehké dívky Ida Galli. Tady ji hraje Erika Blanc, kterou už jsem v něčem viděl, ale nijak zvlášť jsem ji nezaregistroval. V roli komického poskoka bychom čekali Roberta Camardiela, ovšem pozor, tady ho hraje Fernando Sancho! A z trojlístku hrdinů (ještě tajemný mstitel) je nejsympatičtější a docela mi připomněl Rudolfa Hrušínského v Adéla ještě nevečeřela. A mrchu obvykle hraje buď Nieves Navarro, nebo Rosalba Neri, ale tady proti typu zaskočila právě Ida Galli, a je ve svojí roli dost dobrá. Hlavní záporáky hrají chlap typem podobný Pierru Cressoyovi, ale o něco lepší, a navíc trochu v obličeji připomíná Venturu (i když kdyby tam byl přímo Lino... ale to bych chtěl moc. A ten by byl lepší jako ten tajemný mstitel, jehož představitel stál upřímně dost za prd), a Guido Lollobrigida (měl něco společnýho s tou slavnou Lollobrigidou, co visela vedle Husáka v povídce Š+G?), známý třeba z pozdějších Ať žije Django nebo Cimitero senza croci (a má oči jako Van Cleef). Ve vedlejších rolích se objeví Riccardo Pizzuti a jeho kolega, kterej dost připomíná Jacka Elama. A možná přijde i George Eastman.

Scénář psalo 7 autorů, jako Per pochi dollari ancora, ale protože se děj netýká žádných složitých vojenských akcí, tak je docela jasně pochopitelný a neztrácel jsem se. Ke konci přišlo poněkud zmatení, ale asi jsem nedával pozor, a pak mi to ještě vysvětlili, takže pohoda. Natáčelo se v krásné krajině. O akci jsem se už zmínil, že je jí dost, akorát bitky mi přišly poněkud levácky natočené. Hudbu měl na starosti Bruno Nicolai, jehož jméno samo zaručuje většinou kvalitu, a protože tady si žánr nespletl, tak je výborná. Dost se mi líbí ústřední písnička "Bolero". Na youtube "bohužel" jen v trubkové verzi - která ale není o nic horší. ;)

U Tarantinova Djanga jsem asi zněl negativně, přitom se mi dost líbil. Tady možná zním moc pozitivně, ale chvílemi jsem se ne úplně bavil, hrdina nebyl sympaťák (zvláště v krajkovém županu) a vůbec to nebylo nějak geniální. A hlavně na konci přišla příšerná a nehodící se salónní rvačka "všichni proti všem". Pak v ději dostala opodstatnění, ale mohli to vyřešit jinak. Nicméně možná se na to kouknu radši než třeba na Jeden stříbrný dolar nebo Adios Gringo, o Arizona Coltovi nebo Pistoli pro Ringa nemluvě. Tudíž dávám možná až vysoké hodnocení 7,5/10

a.k.a. Django shoots first
Režie: Alberto de Martino
Hrají: Glenn Saxson, Ida Galli, Fernando Sancho, Erika Blanc, Nando Gazzolo, Alberto Lupo, Guido Lollobrigida, José Manuel Martín, Riccardo Pizzuti, Luigi Montefiori
Hudba: Bruno Nicolai
Itálie 1966