DJANGO - SHRNUTÍ OD HONZY

Jak jsem napsal, ty tři filmy (Django, Django Kill a Django the Bastard) jsem sledoval společně se svým kamarádem. Ten sleduje spíše novější filmy, western není zrovna žánr, který by vyhledával, a o spaghetti westernech toho moc neví, viděl snad jenom něco se Spencerem a Hillem a Tenkrát na Západě (hned po Nespoutaném Djangovi doporučeny všechny dolarovky!!! Snad se na ně koukne :) ). Djanga tedy chtěl spíše vidět ze zvědavosti, čím se Tarantino inspiroval. Požádal jsem ho o stručný komentář ke všem třem filmům. Tady jsou:

DJANGO

Originální italský Django z roku 1966 je prima film – western takový, jak má být a k tomu ještě s velmi překvapivým zvratem v půlce filmu. :) Django s rakví je prostě správný zádumčivý machr, přestřelky zvládá bravurně a to i v situacích, ve kterých skoro nemá jak (a nemusí se jednat jen o málo nábojů). Spojitostí s Tarantinovým Django Unchained jsem našel jen pár, většinou dost okrajových.

DJANGO KILL

Django Kill!, který mimochodem s Djangem nemá už prakticky vůbec co dělat, mě naproti tomu zrovna přespříliš nebavil. Film byl delší a děj mi přišel nepřehledný a unylý. Notně mě ale bavily přestřelky, obzvláště ta první se schováváním za regály – nad tím se člověk prostě musel pousmát. Když jsme se na film dívali, měli jsme štěstí na velmi kvalitně zpracované titulky, které mě zabavovaly i víc než samotný film – některé tvary slov nebo úplně špatné překlady zněly dost podivuhodně.

DJANGO THE BASTARD

Django the Bastard byl výborný samotnou hlavní postavou: zmrtvýchvstalým Djangem v černém plášti, který se bez zaváhání naprosto bezchybným způsobem mstil a svoje úmysly oznamoval zapíchnutým křížem se jménem oběti a datem úmrtí. Co víc si přát… Jen škoda, že hlavní záporák nebyl moc výrazný. Zato jeho blonďatý synek, ten byl pořádný magor už na první pohled; druhá nejlepší postava.