Dodatečně tento článek zařazuji do srpnového speciálu!
Kdo jiný by měl dát dohromady španělské giallo než hororový veterán Paul Naschy? Ale je prava, že v tomhle žánru samozřejmě nedělal jako jediný. Španělé se nepodíleli na italských giallech jen koprodukčně, ale vytvářeli je sami s menším poílem italské koprodukce. Oproti italským, často vizuálně vymazleným filmům mi ale ty španělské často připadají jako takoví chudší příbuzní, nevím, čím to je. Všechno jakoby v horší kvalitě, dělané mnohem více na koleně.
S Naschym, který opravdu nebyl žádný nadaný herec, vše má navíc nezaměnitelnou příchuť trashe, a spousta scén, které měly být třeba napínavé, vyznívají většinou směšně. Na druhou stranu, Naschy byl dost charizmatický, aby film utáhl i s tím svým jediným podivným výrazem a nezbytným doutníkem. Tady je takový dost usedlý, nezamiluje se do něj každá ženská, která ho uvidí, na ruhou stranu jeho postava policisty je silně inspirovaná Drsným Harrym a v přístupu ke kriminálníkům, které by nejradši hned zmlátil, si nezadá s Mauriziem Merlim.
Přestože jde o španělský film, odehrává se v Miláně. Městem otřásá série vražd, kdy vrah v dámských botách, červených kalhotách a černém kabátě vždy rozseká (často sekyrkou, někdy i po více obětech najednou) nějaké feťáky, děvky či pasáky, a na místě nechá umělou vážku, což, jak jedna postava vysvětlí, vychází z dějin Orientu a tamních zvyků. Naschy hraje policistu, který případ vyšetřuje. Takže tohle je jeden z těch giallo filmů, kde je hrdinou přímo policista, což ovšem neznamená, že tu nemáme i amatérského vyšetřovatele, byť ten hraje menší roli v ději.
Vraždy jsou sice krvavé, ale nikdy nevidíme přímo údery sekyrou, šavlí atp., vždy jen máchající zbraň a cákající krev. Je jich hodně, asi nejvíc, co jsem zatím viděl, napočítal jsem, že celkem zemře 14 lidí! Ovšem i když se vraždí, film je občas nechtěně vtipný. Například při honičce s jednou postavou tato zaběhne do lunaparku a utíká policii.. na horské dráze! Kromě mnoha nahotin tu také dostaneme další Naschyho oblíbené téma - nacismus. Že parta mlátiček, co si na Naschyho počíhá, má na loktech pásky s hákenkreuzem, prosím, ale pak se Naschy dostane do bytu jiné postavy, která s tím nemá co dělat, a na stěně visí obrovská fotka Hitlera.
Co ale film celkem vytahuje, je postava Naschyho přítelkyně, kterou hraje Erika Blanc. Nejen, že je krásná, ale její scény s Naschym (třeba když vaří špagety, nebo když ho myje!) mají šťávu, její postava je sympatická a právě ona se stane amatérským detektivem, který se chytí vlastní stopy a odhalí vraha dříve, než její přítel. Ale jsme na jihu Evropy v 70. letech, takže chlapi mají ve všem navrch, a hrát to někdo jiný, dost možná by tato postava skončila jen jako okrasa.
Režíroval Leon Klimowsky, ale po zkušenosti s jeho špagetami, kdy se jen podepsal, ale točil někdo jiný (třeba Castellari, Girolami nebo Bergonzelli), bych se nedivil, kdyby film ve skutečnosti režíroval sám Naschy, když už se i po scénář radši podepsal jako Jacinto Molina. Zrovna tak hudba je anonymní, ve skutečnosti archivní, takže zaslechneme i skladby Ciprianiho z Krvavé zátoky nebo Rustichelliho z Šesti žen pro vraha. Většinu španělských kolegů Naschyho jsem znal tak max od vidění, ale zaskočil mě José Canalejas, kterého jsem zatím viděl všude jen jako Mexičana, a bez sombrera a koltu prostě vypadal divně.
A Dragonfly for Each Corpse je giallo dost zábavné, ale taky dost přiblblé. Motivace vraha je po zkombinování více faktorů nepřesvědčivá, jeho identifikace do jisté míry snadná. A už během filmu se mi podařilo zapomínat na některé celkem důležité postavy a scény z první poloviny, a kdybych si teď nehledal screenshoty atp., už bych si dost možná nepamatoval kromě Eriky Blanc skoro nic. 6,5/10
a.k.a. A Dragnofly for Each Corpse
Režie: Leon Klimowsky
Hrají: Paul Naschy, Erika Blanc, Ángel Aranda, Maria Kosty, Ricardo Merino, Susana Mayo, Eduardo Calvo, José Canalejas, Maria Vidal
Scénář: Paul Naschy
Španělsko / Itálie 1975
Žádné komentáře:
Okomentovat