UOMO AVVISATO MEZZO AMMAZZATO... PAROLA DI SPIRITO SANTO (1972)

O existenci tohohle filmu jsem věděl hrozně dlouho, a hrozně dlouho jsem ho chtěl vidět. Po nějaké době jsem ale spíš začal mít obavy, že to bude nakonec ta trapná komedie s lacinými rádoby gagy, které nemám rád. A hlavně, jediná dostupná verze byla prakticky nekoukatelná. Naštěstí se mi loni podařilo sehnat verzi, která má jednak čistší zvuk, než všechny předtím, jednak lepší obraz. Před několika lety totiž film odvysílala v HD a původním formátu španělská televize. Jenže tady problémy nekončí, protože španělská verze je o jedenáct minut kratší. Takže verze, kterou jsem viděl, je složená hned ze tří (!) zdrojů - španělského TV ripu v HD, italského DVD, které je ale trochu zkrácené a ořezané do 16:9, a anglického VHSripu, rovněž s ořezem.

Jasně, už máme rok 1972, tuíž ano, tento film je komedie. Ovšem to neznamená, že se nezačne masakrem, a padouši nebudou bezlítnostně popravovat každého, koho zrovna můžou, a chovat se i jinak krutě. Na druhou stranu do celého vážného dění mexické občanské války vstupuje Gianni Garko. V podstatě je to jeho další Sartana, akorát dohnaný do krajností. Svatého ducha nevyvede vůbec nic z míry, vždycky má v kapse trumf, který by pravého Sartanu asi ani nenapadl (lesknoucí se oděv je top), nosí s sebou holubici, která je přesvědčená, že je orel (není to podáno tak pitomě, jak by se mohlo zdát) a oproti Sartanovi choí celý v bílém. Vedle něj Carnimeo tentokrát postavil Crise Huertu v jedné z jeho rolí, kde napodobuje Buda Spencera, ale ne tak docela, takže je celkem v pohodě, a jeho dvojka s Garkem funguje.

No a jinak je to přehlídka známých tváří, které u Carnimea najdeme úplně vždycky. Počínaje Federicem Boidem přes Nella Pazzafiniho či Roberta Dell'Acquu až po Franca Pesceho, snad každou roličku (a je jich hodně) hraje někdo, koho ze spousty dalších spaghetti westernů bezpečně poznáte. Hlavní ženskou roli hraje krásná Pilar Velazquez, padoucha opět Paolo Gozlino, Eduarda Fajarda v roli generála schopně nahradil Poldo Bendandi s černými brýlemi. Vše doplňuje tradičně pěkná Nicolaiova hudba.

Asi tak do tří čtvrtin jsem se dobře bavil nad absurditou a černým humorem, který vším prochází. Je to celé na stejné úrovni, jako první Aleluja, a ten se mi líbil. Jenže konec sklouzne bohužel, na úroveň druhého Aleluji a skoro i hůř, se závěrečnou bitkou, která se změní v totální frašku s chlapy převlečenými za ženské, a pitomě knokautovanými vojáky. Hrozná škoda. Úplný závěr to sice zase trochu vylepšuje, ale škoda už byla napáchána. Jako by si tvůrci najednou řekli, že se musí co nejvíc přiblížit vzoru Trinityovek a pokud možno je i předehnat. 7/10

a.k.a. His Name Was Holy Ghost

Režie: Giuliano Carnimeo

Hrají: Gianni Garko, Pilar Velazquez, Cris Huerta, Poldo Bendandi, Paolo Gozlino, George Rigaud, Aldo Barberito, Fortunato Arena, Nello Pazzafini, Carlo Gaddi, Tomas Rudy, Franco Pesce, Federico Boido, Claudio Ruffini, Roberto Dell'Acqua, Piero Ceccarelli, Riccardo Petrazzi, Gildo de Marco, Salvatore Baccaro, Dada Gallotti, Furio Meniconi

Hudba: Bruno Nicolai

Itálie / Španělsko 1972