Zatímco dneska je příslušnost teroristů k jistému směru povětšinou jasná, v 70. letech člověk na západě nevěděl, z jaké je kdo strany. Lidová fronta Judeje, Judejská lidová fronta nebo Fronta judejského lidu? Doznívaly myšlenky šedesátých let přetavené v radikální anarchismus, docházelo k četným únosům, vraždám, bombovým útokům. Tenhle film ukazuje, že na zničení jedné takové organizace stačí pár rogal.
Dneska by v tom hrál
Liam Neeson, tehdy museli zavolat
Jamese Coburna. Tím, komu unesou rodinu, je ale
Robert Culp coby americký milionář. Režisér se s ničím nezdržuje a okamžitě nám ukazuje, jak teroristé v maskách obklíčí vilu, postřílí služebnictvo a zajmou manželku
Susannah York s dvěma dětmi. Požadavky? Neznámé. Ambiciózní řecký policista, poněkud bizarně ztvárněný francouzským zpěvákem
Charlesem Aznavourem (ne, že by on hrál bizarně, ale to je role, v které by ho člověk nečekal), chce únosce dostat na vlastní pěst a na bezpečí
Culpovy rodiny moc nehledí. Ještě že tu je dobrodruh
Coburn, shodou okolností exmanžel
Yorkové a skutečný otec staršího z dětí. Když první policejní akce selže, pustí se do toho sám, vypátrá úkryt a vymyslí plán, jak se nepozorovaně k zajatcům dostat. Na rogalech.
Škoda, že je film natočen tak strašně rutinně. Všechny skutečně zajímavé věci, jako třeba vztah
Culpa a
Coburna, jsou pohřbeny a odbyty a místo toho trávíme spoustu času s trpícími zajatci a nemilosrdnými teroristy vedenými
Wernerem Pochathem, známým z řady italských filmů. A pak se režisér nechává unášet záběry z výšky na létající rogala. Příběh ani není moc dobře konstruován. Je sympatické, že závěrečnou půlhodinu celou tvoří vysvobozovací akce, ale až na jeden, snadno předvídatelný okamžik v první polovině filmu se všechno daří jako po másle. Co na tom, že spousta lidí umře, ani na chvíli nepochybujeme, že ti správní to ve zdraví přežijí. Ona akce navíc zase tak dobrá není. Taky je zvláštní, jak snadno akrobati přijmou nabídku, aby vnikli do pevnosti teroristů a možná i nějaké postříleli. To je přece hračka, ne?
Ani herci tu nedostávají příležitost předvést nic zaznamenáníhodného.
Coburn je
Coburn,
Culp je
Culp, tím to hasne. Zarazil mě minimální prostor
Harryho Andrewse, jehož role je ve filmu naprosto zbytečná.
Schifrinova hudba pak buď napodobuje řecká témata, nebo se podobá tuctu soundtracků, které udělal předtím. Není to film, který bych chtěl vidět znovu, ale řekněme, že jednou se to dalo.
6/10
a.k.a. Jezdci po nebesích, Assault on the Forbidden Fortress
Režie: Douglas Hickox
Hrají: James Coburn, Susannah York, Robert Culp, Charles Aznavour, Harry Andrews, John Beck, Zou Zou, Werner Pochath, Steven Keats
Hudba: Lalo Schifrin
USA 1976
Žádné komentáře:
Okomentovat