THE MAGNIFICENT SEVEN (1960)

Chris. Vin. Britt. Bernardo. Harry. Lee. Chico. Tohle je pravých a jediných Sedm statečných, a nic na tom nezmění ani několik filmových pokračování, ani neúspěšný televizní seriál, a konečně ani efektní, ale vyprázdněný loňský remake. Ten jsem v recenzi srovnával s originálem, nyní tradičně napíšu sedm poznámek k tomuhle a neodpustím si se k remaku ještě takhle nevrátit.

1) Pořád jsem neviděl originálních Sedm samurajů. Viděl jsem kdysi hodinu a pak už jsem se k tomu nevrátil, asi z důvodů celkové délky. I tak ale myslím, že vím, co přesně bylo z předlohy převzato (možná i tak trochu zploštěno, ale pořád to zůstalo v dobré formě). Hloubka. Sedm statečných není, narozdíl od remaku či kteréhokoli pokračování příběhem sedmi borců, co zachránili partu poserů. Je to příběh malé vesnice, které sedm hrdinů vrátilo sebevědomí a pomohlo jim postavit se na nohy. Stejně tak jsou prohloubeny i motivace hlavních postav, které si zoufalou akcí vlastně vrací sebevědomí sami. A když padnou, cítíte, že se neobětovali nadarmo - nejen kvůli vesnici, ale i kvůli sobě. A kromě toho tu máme i téma nadšeného mladíka, který poznává, že pistolník není tak super řemeslo, jak si myslel. Tohle v tom remaku prostě místo nemělo.

2) Multikulturní obsazení nového filmu mi vadilo především proto, že to byl jediný způsob, jakým scenárista jednotlivé hrdiny odlišil. Tady je pět bílých, jeden míšenec a jeden Mexičan, na první pohled zdánlivě tak snadno rozlišitelní nejsou. Zdejší scenáristé si ale dali sakra záležet na charakterech - měli to tedy snazší v tom, že některé převzali z originálu, některé sloučili z více jiných původních, a některé vytvořili nově (Lee). Díky tomu je každá postava zapamatovatelná. Chris je schopný šéf, Vin je spolehlivý vtipálek, Chico zbrklý kluk, Harry bodrý, ale trochu chamtivý, Bernardo je zdánlivě nepřístupný, ale sblíží se s dětmi, Britt je zádumčivý mistr a Lee řeší komplexy z minulosti - na jednu stranu vypadá chladně, na druhou se odkrývá jeho strach. A díky tomu všemu se o postavy i zajímáme až do konce.

3) Co vím, proti originálu Sturges a spol. věnovali mnohem větší péči padouchům. Ti sice tvoří obrovskou masu banditů v sombrerech, vyčnívá však jejich šéf Calvera. Není to generický padouch z westernů, jakých je všude plno. Není ani sadistický, ani megalomanský, ani šílený. Ba dokonce se nedá říct, že by byl vyloženě sobecký. Naopak je to sice samolibý bezohledný zloděj, který se ale stará o svoji bandu. Jeho banda nejsou pro něj jen štíty, které před sebe nastavuje při přestřelce, ale vlastně rodina, kterou musí zabezpečit a živit. Dělá to ovšem na úkor chudých vesničanů. Se statečnými nejedná, jak je v běžných westernech u padouchů zvykem, jako s póvlem, ale jako se sobě rovnými, právě proto, že není schopen pochopit morální rozdíl mezi nimi. Perfektní jsou pak scény, kdy se snaží se statečnými dokonce vtipkovat. Eli Wallach si toho ve filmu před Statečnými moc nezahrál, tímhle ale nastartoval hvězdnou kariéru, která trvala skoro až do jeho poměrně nedávné smrti.

4) Co pak film dělá nezapomenutelným, jsou legendární scény, které si každý pamatuje. Ať je to úvod s Calverou, nebo jízda na pohřebním voze, verbování Britta a jeho souboj s noži (perfektně vygradovaný s množstvím skvělých detailů, jako třeba smějící se chlap), trénink vesničanů, korida s krávou u potoka, jednotlivé přestřelky, hlášky, rozhovor o údělu pistolníka v závěru filmu... Ještě bych vypíchl zajímavou a nevídanou pasáž po první přestřelce, kdy se ukáže, že boj není ještě zdaleka vyhraný. Místo další akce, kterou čekáme, dojde k několika zajímavým rozhovorům, které prohlubují charaktery postav.

5) V roce 1960 bylo možná docela riskantní obsadit hlavní role velké westernové produkce, natáčené v Mexiku, hvězdami tehdy druhé kategorie (Yul Brynner), herci z TV seriálů (Steve McQueen, Charles Bronson), nebo v podstatě začátečníky (James Coburn).Taky se původně uvažovalo o tom, že by Chrise ztvárnil Anthony Quinn. Ale dnes už je vpravdě nepředstavitelné, že by se v čele party objevil někdo jiný než holohlavý Brynner. Většině zúčastněných film nastartoval hvězdnou kariéru, někteří naskočili rychle (McQueen), další se k hvězdným výšinám ještě chvíli propracovávali (Bronson, Coburn), jiní, jako Horst Buchholz, se nakonec vrátili do Evropy, ale v rozjeté kariéře pokračovali tam, snad jen Brad Dexter už si toho moc nezahrál a v budoucnu se věnoval spíše produkci. Každý herec je jiný, všichni do rolí sedí a ztvárnili je nezapomenutelně.

6) Jak už jsem zmínil, natáčelo se v Mexiku, což filmu jen prospělo. Prostředí působí opravdově, mexičtí herci se snaží, a záběry mexické krajiny jsou úchvatné. Z těch technických záležitostí je ovšem zcela po zásluze nejlegendárnější hudba. Je až škoda, že Elmer Bernstein se ve všech dalších svých westernových soundtracích v podstatě vykrádal a skládal pořád podobnou hudbu (třeba téma k Synům Katie Elderové je tak podobné zdejšímu, až je to zarážející). Soundtrack k tomuto filmu je skutečně legendární a zná ho každý. Já ho z mnoha četných zhlédnutí znám nazpaměť natolik, že bych ho valnou část snad dokázal zapískat :)

7) Bylo jich sedm, já už to viděl víckrát než sedmkrát a ještě to určitě hodněkrát uvidím. Není to ten nejlepší western na světě, ale mezi ty nejoblíbenější a nejzábavnější se řadí určitě. A nejen u mě. Po celém světě je to legenda, u nás i díky tomu, že šlo v šedesátých letech o jeden z vůbec prvních westernů, které sem soudruzi pustili, a televize jej dodnes často opakují. A nebylo potřeba přidělávat další zbytečná pokračování, a nebylo potřeba natáčet znovu film s názvem Sedm statečných, který myšlenku tohoto filmu zcela překroutil a vyprázdnil. 10/10

a.k.a. Sedm statečných
Režie: John Sturges
Hrají: Yul Brynner, Eli Wallach, Steve McQueen, Charles Bronson, James Coburn, Brad Dexter, Robert Vaughn, Horst Buchholz
Hudba: Elmer Bernstein
Scénář: Walter Bernstein, William Roberts
Podle filmu Sedm samurajů Akiry Kurosawy
USA 1960