Tam někde v dálce oheň kvet, tak jsem k němu jel / jen tak s chlapama posedět jsem zrovna tenkrát chtěl / tam stařík s tváří vrásčitou jak dubovej kmen / vyprávěl pověst letitou o střelci jménem Shane (byl to Shane)
Shane od
Jacka Schaefera je asi nejlepší westernová beletrie, co jsem četl. Film jsem oproti tomu nedokoukal. Pokud si to shrneme, kniha je psaná očima dítěte, zatímco film se soustředí na
Alana Ladda, a z dítěte je v tu ránu spratek, který by zasloužil pořádně seřezat. Proč o tom píšu tady? Protože věřte nebo ne, tohle je spaghetti westernová verze
Shanea. Dokonce i to jméno zachovali. Jenže tenhle Shane není hrdina v bílém, ale sadistický mstitel, který pohřbívá lidi zaživa a tak podobně. Prostě skvělý hrdina pro malého chlapce žijícího se svou mladou ovdovělou matkou...
Ono to zatím nezní špatně, jenomže mějte na paměti, že je to laciné béčko. Že je natočeno v Itálii v nepříliš westernově vypadajících kulisách by nevadilo. Že je to hrozná nuda už je horší. Zpočátku děj ubíhá rychle. Ani ne dvacet minut a máme důvod k pomstě, tedy vyvražděnou rodinu, a hned dva vrazi jsou dostiženi a zabiti. Jeden pohřben zaživa, jeden poměrně nudně zastřelen. Jenže pak je Shane raněn a léčí se u vdovy a jejího synka, a padouši se zatím likvidují skoro sami mezi sebou. Slibný padouch s dřevěnou rukou je odstřelen hned, další už jsou poměrně nevýrazní, až na
Spartaca Conversiho coby předáka, který získává Oskara za kulení očí. V tom mu ovšem silně konkuruje i
Mike Marshall coby hrdina.
Marshall není špatný, připomíná něco mezi
Francem Nerem a
Craigem Hillem, ale fakt celý film psychopaticky kulí oči. Asi si na něj nevzpomenete z
Velkého flámu, kde hrál jednoho ze tří anglických letců (toho, co ho schovával
Funès v opeře - daboval ho
Munzar). Jako hrdina je celkem ok, a je docela škoda, že už má jen jeden další western.
Michèle Girardon coby vdova taky není špatná. na zabití je ovšem samozřejmě ten kluk. Že děcko ze špaget, co je nejvíc na zabití, je Paquito z
Tepepy? Místní hošík vás rychle vyvede z omylu. Zbytek obsazení, až na
Conversiho, je ale dost nevýrazný.
Děj tedy po rychlém začátku začne přešlapovat na místě a dostáváme tisící prvou variaci na to, co jsme už tisíckrát viděli. Padouch, který ohrožuje okolí, banditi, kteří si chodí k hrdinovi pro smrt, brutální výslech místních, při kterém jich je většina postřílena, přestřelky, bitky. Nejsou v tom špatné scény, ale ten film nedrží pohromadě a selhává mimo jiné i ve strašně slabém finále, ve kterém se dokonce dostaneme do míst, která jsme předtím neviděli, což je v tomto bodě vyprávění prostě chyba. Je ale možné, že jsme je předtím neviděli, protože film je značně sestříhán. Původní verze měla 87 minut, mnou sledovaná jen 74. Občas jsou místa, kde byl střih, i dost zjevná.
Vůbec nevím, kdo je režisér
Fizzarotti, ale kameru (většinou z ruky) dělal
Stelvio Massi, nezarežíroval si občas sám? Pod hudbou jsou podepsaní hned dva skladatelé, které taky neznám, ale asi je to zase jen kamufláž, hudba je archivní. Úvodní skladba zazněla v
Peklu Manitoby s
Barkerem a Bricem a ozve se i
Morricone se svými dvěma nejkradenějšími skladbami,
Le pistole non discutono a The Chase z
Pro hrst dolarů. Ani to celkově filmu nepřidává. Nakonec teda spíš nedoporučuju. Jsou horší kousky (a koukám, že jsem jim tu dal až moc smířlivé hodnocení), ale když vynecháte tohle, taky o nic nepřijdete.
4,5/10
PS. Kupodivu se to v Německu nejmenovalo Django.
a.k.a. I'll Sell My Skin Dearly
Režie: Ettore Maria Fizzarotti
Hrají: Mike Marshall, Michèle Girardon, Valerio Bartoleschi, Dane Savours, Spartaco Conversi, Germano Longo
Hudba: Enrico Ciacci, Marcello Marocchi (a další)
Itálie 1968
Žádné komentáře:
Okomentovat