THE DEATH OF STALIN (2017)

Na tenhle film jsem se od prvních zvěstí těšil, a jsem rád, že moje očekávání nebyla vůbec zklamána. Sovětský svaz se pod veleím Stalina a Beriji zmítá v represích, desítky lidí jsou zatýkány, mučeny, vězněny a popravovány. A do toho se skupinka čelných představitelů pere o moc. Kdyby to bylo drama, nezajímalo by mě to, ale černá komedie? Navíc se Stevem Buscemim a Michaelem Palinem? Sem s tím!

Už úvodní pasáž skvěle nastiňuje, v jakém duchu se film ponese. Stalin se baví s těmi nejvyššími, Chruščovem, Malenkovem, Berijou, Molotovem a dalšími a do toho poslouchá živě přenášený koncert vážné hudby. Koncert se mu líbí natolik, že po řediteli rozhlasu chce jeho nahrávku, ale koncert nahráván nebyl. Vystrašený ředitel tak musí zorganizovat opakování, přičemž musí řešit problémy s diváky, kteřé už napůl odešli, sehnat nového dirigenta a domlvit vzdorující klavíristce - kdyby odmítla, všechny by mohli popravit. A do toho probíhají čistky řízené Berijou, v ulicích Moskvy řádí NKVD a zatýká a popravuje na každém rohu...

Skvěle se tu tak prolíná krutá realita a absurdní situace, kdy například v okamžiku Stalinovy smrti se sice členové politbyra těší, že Stalin je mrtev a oni třeba poskočí výš, a zároveň musejí předstírat šílený zármutek, protože kdokoli z nich by mohl jejich nedostatečně projevenou lítost použít proti nim. Král je mrtev, ať žije král... ale kdo to bude? Oficiální zástupce Malenkov, který je zcela ve vleku ostatních? Šéf NKVD Berija, který se neštítí k dosažení svých cílů, ať je to politická moc nebo jen sexuální touhy použít naprosto ničeho? Nebo vychytralý Nikita Chruščov, který je Berijovi asi nejvíce trnem v oku? A jak do toho zapadají Stalinovy děti, naivní dcera Světlana a opilecký syn Vasilij?

Z historie samozřejmě víme, jak to dopadlo. Film se jí tak přesně nedrží, zhustil události do týdne od smrti do dnů pohřbu, ale to v žádném případě nevadí. Herci se taky skutečným osobnostem nějak extra nepodobají, ale to nevadí rovněž. Steve Buscemi nevypadá jako Chruščov, ale hraje fantasticky. Kdo ovšem filmu zcela vládne je Simon Russell Beale v roli prasáka Beriji, který je natolik přesvědčivý, že Beriju, i kdyby člověk o něm vůbec nic nevěděl, budete naprosto nenávidět a dokonce stranit Chruščovovi proti němu, ačkoli to byla v podstatě stejná svině. Michael Palin jako Molotov, který by straně ještě poděkoval, kdyby ho zaživa rozřezali, je pak naprosto boží, a když do děje vstoupí Jason Isaacs jako tvrďák maršál Žukov, litujete, že se neobjevil dřív. V podstatě jediné, co mi úplně nesedělo, byla linie s Olgou Kurylenko coby odbojnou pianistkou.

V podstatě se vůbec nedivím, že film v Rusku zakázali. Na to, že je to podle francouzského komiksu a natočeno v Británii anglickým režisérem s italskými předky film vystihuje ruskou mentalitu poměrně věrně. Nejen tu, přestože se film v Rusku netočil, skutečně se povedlo vybrat i kompars a prostředí naprosto věrohodné. Je taky fajn, že se tvůrci vykašlali na neduh používaný filmaři poslední doby, totiž "hrajeme cizince anglicky, nasadíme jejich přízvuk". Znělo by to dost směšně. Humor nenáí rozhodně nijak prvoplánový. Vzpomněl jsem si na špatný film Můj Vůdce, který se pokoušel o střet kruté reality holocaustu a komedie kolem Hitlera, který se choval jako zabržděné dítě. Tady tvůrci z žádné postavy naštěstí nedělají idiota, i když se některé postavy mohou jevit hloupě, vždy chladnokrevně kalkulují, co říct, aby se ukázaly jako ti nejvěrnější a nejsprávnější. No a závěrečné titulky plné cenzurovaných fotek popravených či jinak odstraněných lidí zamrazí i rozesmějí zároveň, stejně jako poslední záběr filmu. Vážně skvělá záležitost. 9/10

a.k.a. Ztratili jsme Stalina
Režie: Armando Iannucci
Hrají: Steve Buscemi, Simon Russell Beale, Jeffrey Tambor, Andrea Riseborough, Rupert Friend, Michael Palin, Paddy Considine, Olga Kurylenko, Jason Isaacs, Adrian McLoughlin
Hudba: Christopher Willis
Velká Británie / Francie / Belgie 2017