PRO RANDOLPHA SCOTTA BYSTE TO UDĚLALI

 

 Na závěr speciálu video o spojnici mezi Žhavými sedly a Randolphem Scottem.

RANDOLPH SCOTT - PLAKÁTY

Výběr pár plakátů k několika filmům z té spousty, kterou Scott natočil.

RIDE THE HIGH COUNTRY (1962)

Poslední film Randolpha Scotta s pro něj netradiční rolí.

Tenhle film jsem kdysi dávno viděl na ČT, a samozřejmě jsem tehdy neměl tušení, kdo je Sam Peckinpah, natož Randolph Scott, Warren Oates, L.Q. Jones, R.G. Armstrong a další. Líbil se mi, ale cítil jsem z něj atmosfér, kterou úplně ve westernech běžně nehledám, a tím spíše jsem ji nehledal tehdy.

Film totiž spadá do subžánru "umírající západ, umírající hrdinové," a tak si říkám, jestli vlastně není první, který takhle vznikl. Jsou to ty westerny, které hodně vypráví o zašlé slávě, nových časech, hrdinové bývají přestárlí a nesmíření s novou dobou, často se v nich objevují moderní vynálezy. Od Peckinpaha tam spadají snad všechny westerny (nejsem si jist Kumpány smrti, ty jsem neviděl), dál třeba Tenkrát na Západě, ale tahle nostalgie neznamená, že vždy jde o smrtelně vážné filmy, takže se sem v klidu zařadí i Dobří a špatní hoši (kam taky jinam), Podivné dědictví, Mé jméno je Nikdo nebo Život a doba soudce Roye Beana. (Na druhou stranu, Butche Cassidyho a Sundance Kida bych tam asi neřadil.)

Tehdy to nebylo něco, co by mě úplně lákalo, zvláště auta ve westernu jsem považoval za něco nepatřičného. Dneska mi tohle samozřejmě vůbec nevadí, ale ačkoli je Jízda vysočinou jasně tím nejlepším filmem, který kdy Randolph Scott natočil, a vysoce převyšuje kvalitu jeho běžných kousků, pořád jsou v ní věci, kvůli kterým se mi moc nelíbí. Asi to budou hlavně postavy Mariette Hartleyové a Rona Starra, které mě prostě nebaví sledovat, ovšem bohužel, točí se kolem nich celá zápletka. Vše, co se ale týká Scotta a McCrey, případně bratrů Hammondů, což je rozkošná pětice křupanů, stojí za to.

Scott a McCrea měli původně hrát role opačně, takže Scott měl být znovu tím morálním sloupem, zatímco McCrea si měl zahrát nepříliš důvěryhodného parťáka. Oba si role ale vyměnili a je to dobře. McCrea totiž hraje prakticky bez změny výrazu ve tváři, zatímco Scott je ve svojí roli perfektní a ukazuje, že uměl víc než jen toho osamělého jezdce. No a pětice bratrů Hammondů stojí za to. Nejvýraznějšího bratra hraje James Drury, který coby kladný Virginian uchvacoval divačky americké televize, takže v téhle roli je asi musel šokovat. Zabržděné ucho hraje mladý John Davis Chandler, ještě zabržděnějšího kuchaře L.Q. Jones, nejstaršího bratra John Anderson, a nejzvrhlejšího a nejodpornějšího z bratrů si dal Warren Oates. Není divu, že Oates, Jones a Chandler si později u Peckinpaha ještě zahráli hodněkrát.

V něčem je to asi ten nejryzejší Peckinpah s tím, co se vlastně většinou ve svých filmech snažil sdělit, aniž by to ještě překrývala zobrazovaná brutalita, ani mu do toho moc nezasahovalo studio, které film považovalo za béčko a nevěnovalo mu moc pozornosti. Škoda vlastně jen nedobře napsaných postav mladé dvojice, to ten film dost kazí a chvílemi hodně zpomaluje. 7,5/10

a.k.a. Jízda vysočinou
Režie: Sam Peckinpah
Hrají: Randolph Scott, Joel McCrea, Mariette Hartley, Ron Starr, James Drury, Warren Oates, John Anderson, L.Q. Jones, John Davis Chandler, Edgar Buchanan, R.G. Armstrong
Hudba: George Bassmann
USA 1962

RANDOLPH SCOTT (1898-1987)

Randolph Scott patří k westernovým ikonám 40. a 50. let, ačkoli spíše spadá mezi béčkové představitele. Typicky hrál naprosto kladného, stoického hrdinu, který toho moc nenamluví a spíše za něj mluví činy.

Narodil se 23. ledna 1898 ve Virginii. V mládí hrál americký fotbal, baseball, bojoval v 1. světové válce, studoval. K herectví se rozhodl až roku 1927, kdy se přestěhoval do Los Angeles, a s pomocí známého svého otce, Howarda Hughese, se dostal k prvním rolím ještě v němých filmech. Začínal jako herec štěků či komparsista, mihl se ve filmech s Garym Cooperem či u Johna Forda. Roku 1932 získal smlouvu u společnosti Paramount, která ho najala k první hlavní roli ve filmu Heritage of the Desert. Tento film ho proslavil, a to rovnou jako westernového hrdinu.

Scott tedy začal hrát westernové hrdiny v béčkových filmech dle románů Zanea Greye. Jen na vysvětlenou, béčko byl v té době film, který se promítal po hlavním programu, byl kratší a měl mnohem menší rozpočet. Typicky to byly žánrové filmy. Scott se ale objevoval ii v jiných žánrech, od komedií přes dramata, kriminální, dobrodružné a historické filmy. Roku 1935 se objevil v první adaptaci Haggardova románu She, hrál s Fredem Astairem a Ginger Rogersovou, se Shirley Templeovou. Postupně se propracoval do áčkových filmů. Diváci ho však vnímali hlavně jako kovboje.

Rok 1939 znamenal i pro westerny průlom do áčkové kinematografie - do kin vstoupilo Fordovo Přepadení, a také Jesse James s Tyronem Powerem a Henrym Fondou, kde Scott ztvárnil šerifa, který pronásleduje bratry Jamese. Ve filmu Frontier Marshall z téhož roku si zahrál Wyatta Earpa. O rok později se objevil v hlavní roli právníka, který nestřílí, v Pádu rodu Daltonů, ve Virginia City si zahrál s Errolem Flynnem a Humphrey Bogartem, v roce 1941 se pak objevil v další adaptaci Zanea Greye, Western Union, kde sice ztvárnilne úplně kladného, ale přesto protagonistu, ale byl uveden až třetí v titulcích. Roku 1942 se objevil jedinkrát jako zloduch ve filmu s Johnem Waynem a Marlene Dietrichovou Kazisvěti, stejná trojice se objevila i ve filmu Pittsburgh, válečném melodrama. V obou filmech byl dokonce Scott v titulcích ještě nad Waynem! V téže době se objevoval i ve filmech se svým přítelem Carym Grantem, což westerny nebyly.

V průběhu druhé světové války si velkou oblibu získaly válečné filmy líčící hrdinství chlapců bojujících za mořem, a ani tady Scott se svými válečnými zkušenostmi nemohl chybět. Již během války a brzy po válce se ale ukázalo, že publikum chce Scotta vidět prostě v sedle. V roce 1946 vyčistil město v Abilene Town a od té doby už se z westernového prostředí prakticky nehnul. Točil jeden western za druhým, většinou ne příliš velké délky i divácké náročnosti. Zmínil bych třeba filmy Colt 45 (1950), Muž v sedle (1951), Thunder Over the Plains (1953), kde si zahrál s Lexem Barkerem, Ten cizinec měl zbraň, kde se mihl začínající Ernest Borgnine, Bludné kopce (1949), moderní western režírovaný Johnem Sturgesem, a třeba Ten Wanted Men (1955)

Až v závěru Scottovy kariéry se mu podařilo natočit několik filmů, díky kterým se na něj nezapomnělo a nezapadl jen tak do řady jednoho z mnoha westernových hrdinů 40. a 50. let, jako jsou třeba Audie Murphy, Rory Calhoun, George Montgomery nebo Joel McCrea. Roku 1956 se stal náhradou za Johna Wayna ve filmu Sedm mužů na zabití, ke kterému scénář napsal Burt Kennedy, režíroval Budd Boetticher a vedlejší roli ztvárnil pomalu se prosazující Lee Marvin. Spolupráce Scotta s Boetticherem se ukázala jako slibná, takže hned následujícího roku přinesla další dva westerny, Muž z Arizony a Sundown - město pomsty. Muž z Arizony byl Kennedyho adaptací povídky Elmora Leonarda, zatímco Sundown napsal Charles Lang, a ani Boetticher, ani Scott tento film moc nemuseli. Počínaje Mužemn z Arizony také Scott znovu navázal spolupráci s producentem Harrym Joem Brownem, s nímž posléze vytvořil společnost Ranown (RANdolph Scott - Harry Joe BrOWN).

Do série patří ještě filmy Osamělý jezdec Buchanan (1958), Ride Lonesome (1959), Westbound (1959) a Stanice Komančů (1960). Westbound ale nebyl produkován společností Ranown, někteří ho ani do série neřadí, šlo o film společnosti Warner Bros, který Scott ještě dle smlouvy musel natočit, a pozval si k tomu Boettichera. Všechny filmy se vyznačují tím, že Scott v nich nechával hodně prostoru svým méně známým kolegům, ať už to byl Lee Marvin, Claude Akins (Stanice Komančů), Richard Boone (Muž z Arizony), James Coburn (Ride Lonesome) nebo L.Q. Jones (Osamělý jezdec Buchanan). Věděl, že čím lepší budou spoluhráči, tím více vynikne hlavní postava.

Po filmu Stanice Komančů spolupráce skončila a na Scotta čekala nová nabídka začínajícího režiséra a scenáristy Sama Peckinpaha. Společně s další legendou béčkových westernů Joelem McCreou ztvárnili dva stárnoucí kovboje v době, do které nepatří, a Scott tentokrát neztvárnil tu morálně čistou postavu. Což původně měl, ale McCreovi jeho role neseděla, tak si ji prohodili. Jízda vysočinou sice neměla nějak moc velký úspěch u diváků, ale zato velký u kritiky. Sám Scott prohlásil, že lepší film už nikdy nenatočí, a odešel do důchodu. Stejně jako McCrea, ale narozdíl od něj už se k hraní nikdy nevrátil.

Mohl si to dovolit. Šikovně investoval do nafty a měl obrovské bohatství. Hraní ve westernech ho tak spíše bavilo, než by pro něj bylo nutností. Proto také mohl spoluprodukovat filmy, na kterých mu záleželo, hlavně ty Boetticherovy. V roce 1987 zemřel ve svých 89 letech na selhání srdce a plic v Beverly Hills, kde žil celá léta se svou rodinou.

Filmy:
1940 Pád rodu Daltonů
1948 Return of the Bad Men
1951 Muž v sedle
1952 Hangman's Knot
1954 Riding Shotgun
1956 Sedm mužů na zabití
1957 Muž z Arizony
1958 Osamělý jezdec Buchanan
1959 Ride Lonesome
1960 Stanice Komančů
1962 Jízda vysočinou

COMANCHE STATION (1960)

Tak už jsme tu tento měsíc dva jeho filmy, a mimo plán se tedy hvězdou měsíce března stává Randolph Scott.

Tento film je zároveň posledním z jeho spolupráce s Buddem Boetticherem a posledním ze série Ranown. A v podstatě je to další variace na Sedm mužů na zabití. Vlastně velká část celé série (Sedm mužů na zabití - Muž z Arizony - Ride Lonesome - Stanice Komančů) má prakticky shodný půdorys, na nějž jsou jen věšeny jiné motivace a náměty. Základ ale zůstává stejný - správňácký samotář Scott, tak trochu odvržená, ne úplně sebevědomě se cítící žena, nedůvěryhodný nedobrovolný parťák hraný nějakým později slavným hercem, vše se odehrává v exteriéru a hodně se jezdí, mluví a občas střílí. Vlastně je až s podivem, že se k tomu všemu navázaly i filmy Sundown - město pomsty, Osamělý jezdec Buchanan a Westbound, které jsou o něčem jiném (a v případě Buchanana určitě, u obou ostatních údajně taky, slabší).

Stanice Komančů je tak v podstatě remakem Sedmi mužů na zabití, kde tentokrát opět v trochu chytřejším scénáři než je u sedmdesátiminutových westernů zvykem, sledujeme osvoboditele ženy zajaté Komanči, na jejíž vysvobození vypsal manžel odměnu, která přitáhne i silně podezřelou trojici. Pozitivní je, že hlavní pětice ale nesleze z plátna a každá postava je poměrně zajímavě prokreslena a má svoje motivace. Není to jeden proti třem plus ženská, ale v podstatě pět různých stran, které se tu přelévají na jednu, tu na druhou stranu (Scott X Akins), podle toho, kdo je třeba zrovna důvěryhodnější. Stejně tak konflikt mezi Scottem a Akinsem kvůli vnějšímu nebezpečí (Komančové) nemůže propuknout naplno a ač neradi, musejí dlouho cestovat spolu.

Jinak tu máme i celé scény převzaté z předchozích filmů, ať už je to vyprávění příběhu padouchem, které má za cíl naznačit ženě možné Scottovy úmysly, a zprotivit jí ho. Tady Scott ale v jeden moment Akinsovi vše vrátí. Claude Akins pak je jasnějším padouchem než Lee Marvin, který ve starším filmu byl většinu děje v podstatě spíše "ošklivý," a nebyli jste si jisti, na kterou stranu se vlastně přidá.

Příběh by se dal odvyprávět ještě rychleji než v 70 minutách, ale na druhou stranu, celkem mě to bavilo. Oproti třeba Ride Lonesome, kde jsem nějaké vnitřní napětí tak nějak postrádal. Už si ten film moc nepamatuju, ale třeba u Pernella Robertse a Jamese Coburna jsem nějak nečekal, že by proti Scottovi něco podnikli, stejně tak tamější kozatá blondýna byla vlastně o dost slabší než zdejší hlavní herečka. Muže z Arizony si už skoro nepamatuju, ale prakticky to bylo to samé, akorát Richard Boone byl dobrý padouch. Z cyklu Ranown bude Stanice Komančů u mě na druhém místě. 7/10

SPOILER Závěr, který někomu může připadat jak z červené knihovny, se mi vlastně docela líbil. Ukáže se totiž, že všechno Akinsovo úsilí bylo úplně k ničemu, protože tenhle chlap by rozhodně nenabídl peníze za mrtvé tělo své ženy, pokud vůbec nějaké peníze nabídl. A Scott odjíždí, a jak nám sybolizuje bušení tamtamu, jede dál hledat svou dávno ztracenou ženu ke Komančům.

a.k.a. Stanice Komančů
Režie: Budd Boetticher
Hrají: Randolph Scott, Nancy Gates, Claude Akins, Skip Homeier, Rand Brooks, Richard Rust, Dyke Johnson
Hudba: Mischa Bakaleinikoff
USA 1960

BLAZING SADDLES (1974)

Žhavá sedla jsem kdysi viděl v televizi a vůbec se mi nelíbila. Nějak jsem tehdy tento až příliš praštěný humor nedokázal docenit. Čímž neříkám, že teď po letech jsem film docenil a budu ho chválit jako geniální.

Od Mela Brookse jsem viděl všehovšudy dva filmy, ale oba mají u mě stejný problém. Jsou v nich gagy, které jsou takřka geniální, a pak jsou v nich nápady, které jsou příšerné a tupé. V podstatě tento film stojí někde mezi Monty Pythonem a Casinem Royale (1967), a tím myslím to nejhorší z Casina Royale. Prakticky nejvtipnější a nejsilnější jsou části, které se týkají černého šerifa a srandy z rasismu obecně, tyhle pasáže určitě psal Richard Pryor. Ale pak jsou tu scény, které jsou prostě nevtipné a trapné, nebo vyšumí do prázdna. Mezi ty první patří například celý závěr, který je bezradný, nebo scéna s prdícími stavěči železnice. Mezi ty druhé patří středověký kat a potom epizodka Madeline Kahnové, která je v ději tak nějak navíc.

Co do toho rozhodně nepatří, jsou určitě scény s Harvey Kormanem, který je suprový, stejně jako Gene Wilder coby nejrychlejší střelec západu (tak rychlý, že ho nikdy nevidíme tasit), stejně jako Cleavon Little, David Huddleston a Slim Pickens. Mel Brooks se objeví jen ve dvou menších roličkách, jedné podobné pozdějšímu prezidentu Skroobovi a jako indiánský náčelník mluvící německy.

Co se mi na tom líbí, jsou narážky na staré padesátkové westerny Už jen staré logo WB i se znělkou používanou ve čtyřicátých letech, následně styl titulků a píseň Frankieho Lainea. V závěru je to ale už s proražením čtvrté stěny přehnáno, a muzikálová scéna a reálie studia v Hollywoodu už vypadají vyloženě jako "nevíme, jak to zakončit." Příběh pak je asi tou nejméně zajímavou složkou filmu, jenže bez zajímavého příběhu se dobrá komedie nevybuduje. Takže bohužel. 6/10

a.k.a. Ohnivá sedla, Žhavá sedla
Režie: Mel Brooks
Hrají: Cleavon Little, Gene Wilder, Harvey Korman, Slim Pickens, Madeline Kahn, David Huddleston, Mel Brooks a další
Hudba: John Morris
USA 1974