MIL GRITOS TIENE LA NOCHE (1982)

Dick Randall, producent hitovek jako jsou Dráždění svižníka, Nájezdníci zbloudilého pozlátka nebo French Sex Murders, přináší nejkrvavější film všech dob!

Začínáme v Bostonu roku 1942, kdy si malý chlapec skládá puzzle. Jeho matka zděšeně zjistí, že na puzzlích je obrázek nahé ženy, a velmi rázně zakročí. Chlapec zakročí rovněž velmi rázně - vezme matku obrovskou sekyrou po hlavě a pak ji rozřeže pilkou. Po úvodních titulcích zjišťujeme, že z chlapce za čtyřicet let vyrostl záhadný psychopat, který začne vraždit studentky univerzity. Povětšinou motorovou pilou. Kdo je vrahem? Podivný zahradník Paul Smith? Podivný profesor Jack Taylor? Říďa Edmund Purdom? Někdo ze studentů? Nebo někdo úplně jiný? Policisté Christopher George a Frank Braña se hodně zapotí a George bude muset do akce nasadit i manželku Lyndu Day...

Pieces jsou samozřejmě velmi blbý a velmi průhledný film. Kdo je vrah mě napadlo hned, jak se objevil, a vylučovací metodou k tomu logicky dojdete snadno už podle toho, kolik dorostlému vrahovi musí být. Děj je napůl giallo a napůl slasher, většina scénáře sleduje náhodnou studentku, kterou jsme do té doby neviděli, ta se svlékne, a vzápětí na ni nastoupí klasický giallo killer, akorát ozbrojený motorovou pilou. A umí s ní zacházet dobře, a navíc ji drží tak, že ve scénách ve stínu to vypadá jako obrovský penis. 

 

Christopher George působí jako že je v ději úplně mimo a netuší, co se ve filmu děje, což ani on, ani jeho žena opravdu netušili - byli přesvědčeni, že točí klasickou detektivku. Lynda Day George pak hraje hlavní ženskou postavu, a naprosto dokonale přehrává. Hrdinou je ale španělský mladistvý blbeček, který, asi aby se to pro značné obnažování hereček, vyvážilo, ukáže v jedné scéně ptáka.

Hlavně jsem se těšil na Paula Smithe, ale ten bohužel hraje vyloženě vedlejší roli. Ale zvládne ve filmu i spencerovskou rvačku a jeho výraz v obličeji, který má celý film, stojí za to. A nemáme tu jen Šimona - na chvilku se znenadání objeví i sám Bruce Le! Jo, ten s jedním e. Z Dráždění svižníka. Bohužel se nepere se Smithem, ale s Lyndou Day George.

Hlavně jsou Pieces ale dost zábavný film, který ani chvíli nenudí. Vražedné scény jsou velmi brutální, velmi krvavé a velmi nechutné, a je jich za sebou opravdu hodně, na druhou stranu, u některých, třeba hned na začátku, když chlapeček celý od krve rozřezává tělo své matky, se nejde nesmát. Hudba je celá kradená, a při jedné scéně s aerobicem jsem rozpoznal hudbu, která zazněla v Taxikářce s Edwige Fenech - tam ale taky nebyla původní. A v závěrečných titulcích se nám lže, když se tvrdí, že se točilo v Bostonu, akorát že štáb nevystrčil paty z Madridu. 7/10

a.k.a. Kusy aneb tisícero výkřiků noci, Pieces

Režie: Juan Piquer Simón

Hrají: Christopher George, Lynda Day George, Paul Smith, Edmund Purdom, Ian Sera, Jack Taylor, Frank Braña, Pilar Alcón, Gérard Tichy, May Heatherly, Isabel Luque, Hilda Fuchs, Cristina Cottrelli, Silvia Gambino, Carmen Aguado, Leticia Marfil, Bruce Le
Produkce: Almena Film Production

Španělsko 1982

RICHARD GLENN SCHMIDT - GIALLO MELTDOWN 2

Žhavá novinka na literárním trhu! Když dobře hledáte na Amazonu, protože najít k objednání nebylo nijak snadné. Na druhou stranu, kniha dorazila do týdne naprosto spolehlivě.

V roce 2015 Richard Glenn Schmidt, blogger, podcastník, hudebník a člověk sledující filmy v předlouhých maratonech, vydal knihu Giallo Meltdown, o které jsem už tady psal. Svým typicky zábavným způsobem, oproštěným od jakékoli odbornosti, popisoval své zážitky a myšlenky při tom, kdy během víkendu viděl dvacet italských dabovaných krvavých erotických thrillerů, přičemž na některé se s ním dívala tchyně nebo přišli nic netušící kamarádi. Sám to píše, toto není odborná kniha o italském subžánru, toto je deník filmového maniaka, který se dělí o svoje pocity.

Kniha byla pravděpodobně dostatečně úspěšná na to, aby vyšly ještě dvě obdobné, Cinema Somnambulist (2016) a Doomed Moviethon (2019) - první nemám, ve druhé máme sice taky nějaké giallo, ale maratony jsou třeba jen filmů Maria Bavy, Daria Argenta, Lucia Fulciho (včetně fičury zvané Fulci Goopymeter), filmů s Elvisem, romantických komedií, filmů z roku 1976, kdy se Schmidt narodil, prostě letem světem cokoli.

Zapomněl na Stendhalův syndrom a Trauma!

Nyní si Richard of DM uvědomil, že nejen zapomněl v prvním dílu některé klíčové filmy (Rozparovač z New Yorku! A Lizard in a Woman's Skin!), nebo některé popsal nedostatečně (Smolný den pro Skopce), ale zároveň že filmy na této vlně se hojně tvořily též ve Španělsku, Velké Británii, USA či dokonce Hong Kongu. Nebo že jsou i křížené s jinými žánry, a tudíž najdeme spaghetti westernová gialla. A tak máme dalších více než dvě stě stran vražedného šílenství, kde se sice dá diskutovat, jestli dotyčný film je giallo nebo ne (Suspiria tam překvapivě není, ale možná byla už v jedničce), každopádně je vždy důvod, proč v knize je.

Osobně jsem se obával toho, že kniha bude prostě plná amerických slasherů osmdesátých let. Ale to naštěstí není a najdeme jich tu jen hrstku. Zbytek jsou italské, španělské, britské, německé (celá jedna kapitola věnována žánru krimi) či hongkongské filmy od počátku šedesátých let až někdy skoro do současnosti. Značná část protogiall, která v posledních letech recenzoval stále se prodlužující podcast Giallo Ciao Ciao. A najdeme tu i některé filmy s našimi oblíbenými osobnostmi, které jsme mysleli, že už musel Schmidt v první knize vyčerpat - to se mu povedlo snad jen s Edwige Fenech, žádný její film ve dvojce není, zato tu najdeme i Barbaru Bouchet, Rosalbu Neri, Nieves Navarro, George Hiltona, Anitu Strindberg nebo Marisu Mell.

Anita Strindberg, giallo dvojnice Margot Robbie. Protože všechny blond herečky jsou Margot Robbie.

Z filmů, které jsem viděl a psal tu o nich (moc jich není) tu kromě výše zmíněných klasik najdeme třeba Satanik (což je diskutabilní zařazení), Perfect Blue (anime co jsem sledoval ve vlaku), The Bat (dobře, to jsem nedokoukal), Stahující se smyčku (uff nebyl jsem tehdy zblblý ze sledování giall) či Cenu smrti s Giannim Garkem a Klausem Kinskim. 

Schmidtova manželka LeEtta tentokrát nenakreslila jen bizarní obálku, ale i několik ilustrací dovnitř, včetně několika komiksů a falešných reklam. Rovněž tu najdeme ukázky z bloku, do kterého si Schmidt zapisuje během filmu. 

Haló, objednávám si pět výtisků.

Jestli si Richard vzpomene, že na něco ještě zapomněl (a sám jsem mu jednou posílal nějaká westernová a jiná doporučení), třeba vydá trojku a určitě si ji rád přečtu. Jako průvodce po světovém skoro zapomenutém filmu a potenciálně zajímavých (či naopak) filmech kniha funguje výborně. Navíc mi připadá, že teď už píše víc o filmech než o tom, co u nich jedl. Pořád mi ale chybí celkové zhodnocení (třeba ve stylu nejlepší byly Pieces a nejhorší Bizarre), a stále platí, že tiše závidím výdrž.

CHUCK NORRIS 84

Chuck Norris dnes slaví 84. narozeniny a celý svět oslavuje Chucka Norrise. Jeho věk je ovšem třeba vydělit nulou, abyste dostali ten skutečný - to ale kromě Chucka nikdo nedokáže.

 

DOUBLE CREATURE FEATURE (FOD 2024)

Z celého Festivalu otrlého diváka, který stále běží až do neděle, mi to vyšlo jen na středeční speciální program nabízející double feature a la Amerika 50. let - předfilm, dva hlavní filmy, trailery, reklamy a animovaný kraťas.

A ještě se tam člověk náhodně potká se svými čtenáři. Setkání s Djangem i Pepuou bylo fajn.

A IS FOR ATOM (1952)

Animovaný dokument o důležitosti jaderné energie, jak funguje a co přináší. Pořád jsem čekal, kdy začne varovat před zlými mocnostmi, které atom chtěji zneužít, ale asi jsem moc zvyklý na československý filmový týdeník. Páni z Wall Streetu holt opět dělali účet bez hostinského, počítali a zase se přepočítali. Ale poradili jsme si s Horákovou, Peclem a společníky, poradíme si s jadernou bombou, americkou vražednou zbraní.

THE INCREDIBLE SHRINKING MAN (1957)

Sci-fi podle knihy Richarda Mathesona, jednoho z dvorních scenáristů Rogera Cormana. Námět vůbec není špatný, scénář už ale dost pokulhává, protože se příliš spoléhá na knižní šroubované vyprávění a stejně šroubované dialogy. Určitě se tu inspiroval Stan Lee, protože začátek je opravdu jako z komiksu od Marvelu - zářný americký pár na dovolené na jachtě propluje skze jaderný oblak a on dostane zásah. Ovšem místo toho, aby měl superschopnosti, postupně se začne zmenšovat, a je menší a ještě menší, až je nejmenší na celém světě. A v tuhle chvíli začínají Traja chrobáci po americku, kdy se mrňavý človíček prohání po megakulisách svého domu a nejdříve je jeho největším nepřítelem kočka a posléze pavouk. Začátek se trochu táhne, ale od chvíle, kdy miničlovíček bydlí v domečku pro panenky už napětí nepolevuje. Co lze rozhodně vyzdvihnout jsou triky. Čekal jsem masivní využití zpětné projekce, ale opravdu se tu investovalo do vytváření větších a větších kulis, a dokonce je tu asi nejstarší bluescreen, který jsem viděl. Není ideální, ale nevypadá zdaleka tak špatně, jako v některých filmech 70. a 80. let (nebo 2023, že, Neile Breene). Konec je pak něco, co nemůže naprosto nikdo čekat. 7/10

a.k.a. Neuvěřitelný zmenšující se muž

Režie: Jack Arnold

Hrají: Grant Williams, Randy Stewart, April Kent, Paul Langton

Hudba: Hans J. Salter, Herman Stein, Irving Gertz
Produkce: Universal

USA 1957

BAMBI MEETS GODZILLA (1969)

Geniální krátký animovaný film, na který se radši podívejte sami.

TARANTULA (1955)

Pavouci jsou tu zas, akorát tentokrát je tarantule přerostlá a vše ostatní je normální. Neuvěřitelný zmenšující se muž měl zajímavou vědeckofantastickou myšlenku, tohle je čisté béčko se šíleným vědcem a zvrhlými experimenty, kráskou v nesnázích, otravným padesátkovým macho hrdinou, otravným padesátkovým macho tlustým šerifem a geniálně špatným hercem v roli recepčního. Hrozně mi chyběl Bela Lugosi v roli vědce. Leo G. Carroll působí jako jeho slabší náhražka. Triky jsou tu o poznání slabší, ale jak se v druhé půlce tarantule rozjede a začne požírat, co jí přijde do cesty, začíná nefalšovaná béčková zábava. Akorát na konci musí přiletět Clint Eastwood ve svojí první roli, aby všechno zachránil. 6/10

a.k.a. Tarantule

Režie: Jack Arnold

Hrají: John Agar, Mara Corday, Leo G. Carroll, Nestor Paiva, Ross Elliott, Bing Russell, Clint Eastwood

Hudba: Henry Mancini, Herman Stein (neuvedeni, takže asi nepůvodní)
Produkce: Universal

USA 1955

TOUCH OF EVIL (1958)

Jestliže Maltézský sokol z roku 1941 klasický noirový cyklus otevírá, Dotek zla ho zase zavírá. Oba patří zároveň mezi to nejlepší, co v daném žánru vzniklo.

Shrnout děj se tentokrát moc nedá. Začíná to pátráním po původci výbuchu auta, v němž jel místní průmyslník, a snahou mexických gangsterů zbavit se návladního, který má svědčit proti jejich příbuznému. Po nějaké chvíli se film ale promění ve zběsilý zápas dvou tvrdohlavých policistů, z nichž jeden jde proti druhému legální cestou, zatímco druhý se neštítí ve snaze ho zničit naprosto ničeho.

Toho skoro slušňáka hraje Charlton Heston, překvapivě hrající Mexičana. Film jsem viděl dabovaný, takže nevím, jak mu šla španělština v originále. Heston ale nemá čas na to, hrát si na Mirka Dušína, celý film je ve spěchu a vzteklý. Je to ale Orson Welles, kdo film naprosto ovládá. Jeho postava je naprosto odpudivé, cynické, rasistické, xenofobní, prolhané, ožralé, přežrané, sadistické a chlípné prase a Welles si to užívá každou vteřinou pod nánosem obrovské masy vycpávek (až takhle tlustý nebyl). Jestli byl odporný v Tepepovi, tam to byl proti Doteku zla čajíček. Welles nejen fyzicky dominuje, kdykoli se objeví na plátně. Zajímavé je, že původně měl pouze hrát, ale Charlton Heston si ho prosadil na místo režiséra a Welles provedl i značné změny ve scénáři.

A pokud není na plátně ani Heston, ani Welles, zjistíme, že Janet Leigh už dva roky před Psychem navštívila opuštěný motel řízený nervním blbečkem, a taky se jí tam stalo leccos nepěkného. Ale její strašení a psychické týrání tady je stejně působivé jako nenadálá vražda v Psychu.

Ze začátku jsem se snažil zorientovat v ději a dlouho jsem byl docela zmatený, zvláště ze všech těch Mexičanů, co se před kamerou, jež se na chvíli nezastaví, pořád míhali znova a znova. Ale jakmile se Leighová ocitne v motelu a dojde k prvním větším konfliktům mezi Hestonem a Wellesem, na všechny nejasnosti zapomenete a nemůžete od filmu odtrhnout oči.

To vše podbarvuje výborná hudba Henryho Manciniho, asi jedinkrát opravdu noir s jazzovým soundtrackem? Zajímalo by mě, jestli se to tu hrálo už tenkrát, protože v jednu chvíli zní z rádia skladba, jejíž harmonie je takřka identická se Suchého Pramínkem vlasů.

Co ještě zmínit? Výbornou kameru, která se buď pořád hýbe a otáčí a i scény v autech byly točeny s opravdu jedoucími auty a ne před plátnem, anebo snímá obrovského brunátného Wellese z podhledu. Vedlejší roli Marlene Dietrich a maličký štěk Zsa Zsy Gabor, která nechápu, co tu dělala. A všimnete si Josepha Cottena? Dále výbornou práci s druhým plánem či dost odvážné scény naznačeného skupinového znásilnění včetně přítomnosti lesbiček.

Viděl jsem původní verzi, kterou jako vždy producenti Wellesovi sebrali a přestříhali. Existuje i restaurovaná jeho verze, takže na tu se určitě někdy v budoucnu podívám. Moje verze byla 4:3, existují verze v 16:9, takže podle toho se liší i obrázky.

Opravdu mě překvapilo, jak moc se mi to nakonec líbilo. Na to, abych to prohlásil nejlepším noirem, si to ještě musím nechat rozležet v hlavě, ale mezi to nejlepší, co jsem v žánru viděl, se to určitě řadit bude. 9/10

a.k.a. Dotek zla

Režie: Orson Welles

Hrají: Charlton Heston, Janet Leigh, Orson Welles, Joseph Calleia, Akim Tamiroff, Joanna Moore, Marlene Dietrich, Zsa Zsa Gabor, Dennis Weaver, Valentin de Vargas, Victor Millan, Keenan Wynn, Joseph Cotten

Hudba: Henry Mancini
Produkce: Universal

USA 1958