RICHARD GLENN SCHMIDT - GIALLO MELTDOWN 2

Žhavá novinka na literárním trhu! Když dobře hledáte na Amazonu, protože najít k objednání nebylo nijak snadné. Na druhou stranu, kniha dorazila do týdne naprosto spolehlivě.

V roce 2015 Richard Glenn Schmidt, blogger, podcastník, hudebník a člověk sledující filmy v předlouhých maratonech, vydal knihu Giallo Meltdown, o které jsem už tady psal. Svým typicky zábavným způsobem, oproštěným od jakékoli odbornosti, popisoval své zážitky a myšlenky při tom, kdy během víkendu viděl dvacet italských dabovaných krvavých erotických thrillerů, přičemž na některé se s ním dívala tchyně nebo přišli nic netušící kamarádi. Sám to píše, toto není odborná kniha o italském subžánru, toto je deník filmového maniaka, který se dělí o svoje pocity.

Kniha byla pravděpodobně dostatečně úspěšná na to, aby vyšly ještě dvě obdobné, Cinema Somnambulist (2016) a Doomed Moviethon (2019) - první nemám, ve druhé máme sice taky nějaké giallo, ale maratony jsou třeba jen filmů Maria Bavy, Daria Argenta, Lucia Fulciho (včetně fičury zvané Fulci Goopymeter), filmů s Elvisem, romantických komedií, filmů z roku 1976, kdy se Schmidt narodil, prostě letem světem cokoli.

Zapomněl na Stendhalův syndrom a Trauma!

Nyní si Richard of DM uvědomil, že nejen zapomněl v prvním dílu některé klíčové filmy (Rozparovač z New Yorku! A Lizard in a Woman's Skin!), nebo některé popsal nedostatečně (Smolný den pro Skopce), ale zároveň že filmy na této vlně se hojně tvořily též ve Španělsku, Velké Británii, USA či dokonce Hong Kongu. Nebo že jsou i křížené s jinými žánry, a tudíž najdeme spaghetti westernová gialla. A tak máme dalších více než dvě stě stran vražedného šílenství, kde se sice dá diskutovat, jestli dotyčný film je giallo nebo ne (Suspiria tam překvapivě není, ale možná byla už v jedničce), každopádně je vždy důvod, proč v knize je.

Osobně jsem se obával toho, že kniha bude prostě plná amerických slasherů osmdesátých let. Ale to naštěstí není a najdeme jich tu jen hrstku. Zbytek jsou italské, španělské, britské, německé (celá jedna kapitola věnována žánru krimi) či hongkongské filmy od počátku šedesátých let až někdy skoro do současnosti. Značná část protogiall, která v posledních letech recenzoval stále se prodlužující podcast Giallo Ciao Ciao. A najdeme tu i některé filmy s našimi oblíbenými osobnostmi, které jsme mysleli, že už musel Schmidt v první knize vyčerpat - to se mu povedlo snad jen s Edwige Fenech, žádný její film ve dvojce není, zato tu najdeme i Barbaru Bouchet, Rosalbu Neri, Nieves Navarro, George Hiltona, Anitu Strindberg nebo Marisu Mell.

Anita Strindberg, giallo dvojnice Margot Robbie. Protože všechny blond herečky jsou Margot Robbie.

Z filmů, které jsem viděl a psal tu o nich (moc jich není) tu kromě výše zmíněných klasik najdeme třeba Satanik (což je diskutabilní zařazení), Perfect Blue (anime co jsem sledoval ve vlaku), The Bat (dobře, to jsem nedokoukal), Stahující se smyčku (uff nebyl jsem tehdy zblblý ze sledování giall) či Cenu smrti s Giannim Garkem a Klausem Kinskim. 

Schmidtova manželka LeEtta tentokrát nenakreslila jen bizarní obálku, ale i několik ilustrací dovnitř, včetně několika komiksů a falešných reklam. Rovněž tu najdeme ukázky z bloku, do kterého si Schmidt zapisuje během filmu. 

Haló, objednávám si pět výtisků.

Jestli si Richard vzpomene, že na něco ještě zapomněl (a sám jsem mu jednou posílal nějaká westernová a jiná doporučení), třeba vydá trojku a určitě si ji rád přečtu. Jako průvodce po světovém skoro zapomenutém filmu a potenciálně zajímavých (či naopak) filmech kniha funguje výborně. Navíc mi připadá, že teď už píše víc o filmech než o tom, co u nich jedl. Pořád mi ale chybí celkové zhodnocení (třeba ve stylu nejlepší byly Pieces a nejhorší Bizarre), a stále platí, že tiše závidím výdrž.