CLINT EASTWOOD 92

 Všechno nejlepší filmové legendě, a ještě pár dalších filmů!

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXVIII - DRACULA

Jsme zpátky, jsme čtyři, jsme pohromadě a při povídání o hammerovksém Draculovi jsme se docela rozjeli. 

SCARS OF DRACULA (1970)

Pátý díl jsem nenašel na disku, takže jsem ho musel skočit a pustit si z Netflixu rovnou šestý. No, zastoupení obou vlajkových sérií Hammeru na Netflixu je dost tristní - z Draculy je tam jen tohle, z Frankensteina jen jediný díl, a to právě ten bez Petera Cushinga. Tady sice Lee je, ale to je jedna z mála pozitivních věcí, co o tomto filmu můžu říct.

Minule jsem psal o dvou podtextech Draculova zla. Tady už se na ten dichotomický podtext dobra a zla totálně stírá - Drákula je sice zlo, ale najít tu jednoznačně pozitivní postavu, která by zároveň nebyla tupá jak poleno, je strašně těžké, vlastně nemožné. Všechny postavy jsou zkažené, buď strachem, nebo chtíčem, nebo svou nekonečnou tupostí. Takže nám tu zbývá jen sexuální podtext a ten je využit do mrtě v jasně exploatační rovině. Co kameramana na herečkách zajímá nejvíc, jsou jejich prsa. Vraždy zakousnutím tu zcela jasně vypadají vyloženě jako ani ne romantické, ale takřka pornografické scény. Jo a taky tu máme jednu babu nahou a hrdinu obviněného ze znásilnění (což má být snad i vtipné), přičemž je to takový donchuan, aby se v něm zhlédli náctiletí borečci chodící na tento typ filmů.

Roy Ward Baker byl béčkař a jeho pokusy o gotiku nemají takřka žádnou atmosféru. Kulisy hradu jsou jasně kašírované, nebo namalované, a nejvíc k smíchu jsou loutkoví netopýři, s kterými herci zápasí obdobně jako Bela Lugosi s chobotnicí. I skupina Jaroslava Vidlaře v ČST by udělala lepší práci. Jinak netopýři pro Drákulu dělají totéž, co sojka pro Krakonoše. Vedle koz se také Baker snaží zaujmout značně zvýšenou krvavostí, včetně dlouhých scén mučení, rozsekávání mrtvol a jejich likvidaci v kyselině sírové, a detailních záběrů na zohavená těla. 

Hlavní představitelé jsou nesympatičtí, hrdinka je sice pěkná a vnadná, ale třeba do Veronicy Carlsonové jí chybí jak talent, tak charisma. Zbývá nám tak Christopher Lee. Ten je tu, zaplaťpánbůh, docela hodně. Sice některé jeho počínání totálně nedává smysl, občas mi ho bylo i líto, v jaké srágoře to zase je, jeho make up nevypadá nejlépe, ale spousta jeho scén patří k tomu nejikoničtějšímu, co v sérii udělal. Jeho odchod ze scény je ale totálně debilní.

Jen díky Leemu a Jamesi Bernardovi a jeho hudbě se na to tudíž dalo tak nějak koukat. Drákula se tu naposledy objevuje v tradičnějším gotickém provedení - ani tohle asi nestačilo, takže příště se s Drákulou setkáváme ve 20. století, což slibuje větší brutalitu, větší výstřihy a mnohem méně látky na šatečkách vnadných obětí. 5,5/10

a.k.a. Drákulovo znamení

Režie: Roy Ward Baker

Hrají: Christopher Lee, Dennis Waterman, Jenny Hanley, Patrick Troughton, Michael Gwynn, Michael Ripper, Christopher Matthews, Wendy Hamilton, Anouska Hempel, Delia Lindsay

Hudba: James Bernard

Velká Británie 1970

DRACULA HAS RISEN FROM THE GRAVE (1968)

Christopher Lee se vrací potřetí ve své nejikoničtější roli, ve čtvrtém dílu, který měl původně celou sérii ukončit. Ale ne, vzniklo pět dalších. Lee tentokrát stráví na scéně mnohem více času a mluví, takže to je určitě oproti předchozímu filmu zlepšení. A co jinak?

Překvapilo mě to, ale že Hammer natočí roku 1968 nejnáboženštější díl série, to bych skutečně nečekal. Drákulovo zlo má dvě podstaty, jednak je to často v adaptacích zdůrazňované (protože divácky atraktivní) narušení přísné morálky viktoriánské společnosti, mající až sexuální podobu, a jednak je to ztělesnění absolutního zla, které může být poraženo pouze absolutním dobrem, tedy Bohem. Hammer v prvních dvou filmech zkoumal pouze první podstatu a v podobě Van Helsinga bojuje proti zlu nejen dobro, ale i věda. Ve třetím dílu bojuje s Drákulou řekněme pokrokově smýšlející kněz, ale tady už je to vyšší církevní hodnostář, představitel establishmentu a patriarchátu. V roce 1968 je nečekané, že je taková postava vykreslena kladně, jako jeden z hrdinů, jehož definující vlastností nakonec ovšem není zbožnost, ale takřka otcovská starost o svou neteř.

Druhým hrdinou je student, který je a teď se podržte, ateista! A ten zjišťuje, že proti absolutnímu zlu se svými vědeckými poznatky bez víry nevystačí. Naštěstí nás tvůrci šetří nějakých zdlouhavých disputací na téma jestli Bůh je nebo ne, ani tu nenajdeme nějakou velkou manipulaci, přesvědčující diváky, aby po zhlédnutí filmu mazali do kostela. Ostatně, příznačné už je to, že Drákulovým sluhou, který vozí rakev a shání pro svého pána oběti, je zkažený kněz.

A přes to všechno je tenhle díl dobrý. Možná se mi asi líbil nejvíce ze všech, až na druhé jednání, kde se, jako vždy, musí představit hlavní postavy po úvodu, kde je Drákula oživen. Takže chviličku to drhne, než se zase něco začne dít. Ale když se začne, je na co koukat. Tedy hlavně, pokud jsou na scéně Christopher Lee, Rupert Davies jako onen kladný kněz a Veronica Carlson jako jeho neteř. Bohužel zvláště pokud se děj točí kolem nesympatické hostinské Zeny nebo záporného kněze, jehož představitel je dost toporný, trochu se to táhne. Druhá polovina už je ale skoro bez výhrad. Atmosféra řádně hustá, Drákula řádí (byť tentokrát má políčeno jen a pouze na Carlsonovou) a hrdinové až příliš pozdě zjišťují, s čím přišli do styku. Jasně, děj dost kopíruje první díl. Ale nijak zvlášť to nevadí.

Terence Fisher před natáčením utrpěl zranění při autonehodě, takže ho za kamerou vystřídal kameraman Freddie Francis. Možná to sérii trochu oživilo. Zajímavá kamera a svícení, i když některé scény jsou fikaně točené přes barevnou fólii, která zabarvuje film po stranách, což dost přidává na atmosféře. Tu umocňuje opět výborná Bernardova hudba, trochu mi připomínala Dvořákovo Largo. Zkrátka, díl trochu neférově hodnocený na čsfd, je určitě působivý, napínavý, zajímavý, Leeho je tu poměrně dost a rozhodně patří mezi to lepší ze série, byť konec je trochu uspěchaný. Teď už to vypadá, že bude jen hůř. 7,5/10

PS. Veronica Carlson je tu naprosto k sežrání, a je mi strašně líto, že jsem tímto viděl všechny hammerovské filmy, kde se objevila. A o moc víc toho, bohužel, nenatočila.

Režie: Freddie Francis

Hrají: Christopher Lee, Rupert Davies, Veronica Carlson, Barry Andrews, Michael Ripper, Ewan Hooper

Hudba: James Bernard

Velká Británie 1968  

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXVII - DIABOLIK

 Minule jsme na příště slibovali Drákulu. Bude, ale asi ne úplně v dohledné době, takže v mezičase další sólová epizoda a to o filmu Maria Bavy Diabolik.

BOND? HE'S BOND!

Předávání Oscarů byla vždycky šaráda, ale nějaké pseudokauzy s fackujícími se "umělci" se můžou jít vycpat. Co je to proti setkání hned dvou Bondů a Harryho Palmera na jednom pódiu?

SEAN CONNERY (1930-2020)

My name is Bond. James Bond.

Přestože s touto nálepkou celý život bojoval, svět si ho bude navždy pamatovat jako prvního a nejlepšíhho představitele agenta 007. Ovšem hned vedle toho každý dodá řadu dalších jeho zapamatováníhodných rolí.

Narodil se 25. srpna 1930 v Edinburghu v chudé rodině. Už v poměrně raném věku musel z finančních důvodů odejít ze školy a živit se třeba rozvozem mléka. Pár let strávil v armádě, poté opět živořil v povoláních jako leštič nábytku či přidavač na stavbě, nebo jako model na uměleckých školách. Když si všiml inzerátu, že filmová produkce shání urostlé mladé muže pro natáčení muzikálu, neváhal a přihlásil se. Tím se mu otevřely dveře do světa filmu.

V prvních letech hrál jen malé role, štěstí se na něj usmálo až v roce 1962, kdy producenti Albert Broccoli a Harry Saltzman připravovali první adaptaci knih Iana Fleminga o vznešeném, snobském a krutém agentovi s povolením zabíjet. Sám Fleming si v roli představoval Davida Nivena či Caryho Granta, ale oba už byli příliš staří. Connery neměl vybrané způsoby a působil při zkouškách poměrně neohrabaně, Fleming se o něm vyjádřil velmi nelichotivě, ale díky vlivu manželek producentů, které ho shledaly velmi přitažlivým, nakonec roli získal. Nosit oblek, pít šampaňské, jíst kaviár i jezdit v drahých autech se brzy naučil, a prakticky přes noc se nečekaně zrodila hvězda.

Po Dr. No Connery natočil ještě tři další bondovky rychle za sebou, už někdy kolem premiéry té třetí ale začal tušit, že se může velmi rychle zaškatulkovat a být zafixován nejen jako Bond, ale jako herecké dřevo, které kromě ukazování svalů a mlácení už nic jiného neumí. Proto začal hledat projekty, ve kterých by se ukázal v trochu jiném světle. Už v roce 1964 si zahrál v Hitchcockově filmu Marnie, přičemž sám Hitchcock vzpomínal, jak ho Connery překvapil svou profesionalitou, v roce 1965 zahájil poměrně plodnou spolupráci se Sidneyem Lumetem filmem Pahorek. Ve Španělsku natočil western Shalako s Brigitte Bardotovou, v Sovětském svazu se převtělil do starého Roalda Amundsena ve filmu Červený stan (1969).

Bondovku Žiješ jenom dvakrát natočil už se skřípěním zubů a další odmítl natočit. Po fiasku s Georgem Lazenbym ale Broccoli se Saltzmanem udělali správnou věc a přesvědčili Conneryho aby se na jeden film přece jen vrátil. Connery sice ve filmu Diamanty jsou věčné hraje bez zájmu a rutinně, ale bez jeho návratu by asi série rychle zkrachovala. Poté Connery prohlásil, Bond už nikdy víc... Ale Nikdy neříkej nikdy, jak se jmenuje neoficiální bondovka z roku 1983, kdy se padesátiletý Connery do role naposledy vrátil.

Sedmdesátá léta přinesla další spolupráce se Sidney Lumetem (Andersonovy nahrávky, Urážka, Vražda v Orient Expresu), podivnou sci-fi Zardoz Johna Boormana, válečný velkofilm Příliš vzdálený most nebo dlouho plánovaný projekt Johna Hustona Muž, který chtěl být králem, kde se sešel s Michaelem Cainem. Huston projekt plánoval už v padesátých letech s Humphrey Bogartem a Clarkem Gablem, o dvacet let později pak vše vyšlo s ryze britským obsazením.

Jestliže by se zdálo, že počátkem osmdesátých let Connerymu trochu dochází dech, ve druhé polovině dekády jako by nabral nové obrátky. Pozměnil image a začal hrát spíše role stárnoucích mentorů mladších parťáků, jako byl Christopher Lambert v Highlanderovi, Christian Slater ve Jménu růže, Harrison Ford v Indiana Jonesovi a poslední křížové výpravě, nebo Kevin Costner v Neúplatných. Za tuto roli Connery dostal dokonce Oscara. V devadesátých letech pokračoval v nastaveném trendu, ať už ve dvojce Highlandera, v Robinu Hoodovi nebo Bayově Skále. Posledním filmem, kde se objevil, byla nepříliš povedená Liga výjimečných z roku 2003. Poté pověsil heretví na hřebík, stáhl se na Bahamy, kde hrál golf a poměrně v klidu žil až do své smrti v roce 2000. Jen to osamostatnění Skotska se mu nějak nesplnilo.

Filmy:

1962 - Nejdelší den

1962 - Dr. No

1963 - Srdečné pozdravy z Ruska

1964 - Goldfinger

1965 - Thunderball

1967 - Žiješ jenom dvakrát

1971 - Diamanty jsou věčné

1971 - Andersonovy nahrávky

1974 - Vražda v Orient Expresu

1977 - Příliš vzdálený most

1981 - Outland

1989 - Indiana Jones a poslední křížová výprava

INDIANA JONES AND THE LAST CRUSADE (1989)

Tátadatááá tátadáááá

Pokud mi paměť slouží, o Indiana Jonesovi jsem psal hned někdy zkraje blogu, ale článek nevím proč zmizel, jestli jsem ho omylem smazal, nebo mi to připadalo tak strašně blbé, nevím. Z konkrétních filmů jsem tu psal jen o prvním a posledním (lépe zatím posledním), tak proč to nenapravit.

Třetího Indiana Jonese jsem viděl později než první dva, ale od té doby už taky nesčetněkrát. Jednička má svoje pevné místo v mém srdci, ale tenhle díl za ní prakticky vůbec nezaostává. Funguje tu takřka všechno, od skvělého začátku s mladým Indym, přes dobrodružství na různých místech světa, setkání s Adolfem Hitlerem, až po, především, Indyho znovushledání s otcem v podání Seana Conneryho. Absence zajímavých a sympatických hlavních postav (vyjma titulního hrdiny) byl asi jeden z hlavních nedostatků Chrámu zkázy, a Poslední křížová výprava to ve vrchovaté míře napravuje, když přináší tu vůbec nejlepší. Connery tu funguje zdaleka nejen jako legenda obsazená do role hrdinova otce, skutečně se převtěluje do role posedlého vědce bažícího po nalezení svatého artefaktu, a v některých společných scénách s Fordem, kde řeší svůj vztah, jasně Forda herecky strká do kapsy, ten vedle něj působí fakt dřevěně. Na druhou stranu, nikdo by nikdy nemohl být lepší Indiana Jones.

Záporná strana funguje tak ze dvou třetin. Náckové jsou tradiční a nejlepší Indyho protivník a to, že se k nim Spielberg s Lucasem vrátili, je jen ku prospěchu věci. Uniformovaní náckové a Michael Byrne fungují perfektně. Byrne však bohužel není hlavním padouchem. Julian Glover mi moc neseděl nikdy, ani v originále, ani v jakémkoli dabingu. No a co se týče hlavní ženské postavy, taky moc nefunguje. Není to chyba její představitelky, spíše není věrohodně psychologicky prokreslená, důvody, proč by jí Jones měl nebo neměl věřit, což se v průběhu filmu pořád mění, tak nějak chybí. Jen pro její modré oči? Tak blbej zase není. Jako, snesitelná je rozhodně víc než ta uječená fúrie z předchozího dílu. Ale ta zase dávala větší smysl.

Ve výsledku ale tohle prakticky nevadí. Film na tom nestojí, důležitá je řada dobrodružství, bláznivé akce a nezapomenutelných scén. Co vypíchnout, první setkání Forda a Conneryho? Neměl letenku? Conneryho na pláži s racky? Celou tu pasáž s tanky, točenou na místech, kde dvacet let předtím jezdili italští kovbojové? Brodyho příjezd do Iskenderunu? Závěrečnou překážkovou cestu za grálem? Víte co, plánovali jsme s přáteli maraton všech dílů Indiana Jonese, ale zatím jsme se moc nedohodli, tak jsem si tenhle teď zopakoval sám. Ale kdybychom se dohodli byť třeba na příští týden, podívám se klidně znova. 9/10

a.k.a. Indiana Jones a poslední křížová výprava

Režie: Steven Spielberg

Hrají: Harrison Ford, Sean Connery, Julian Glover, Alison Doody, Denholm Elliot, John Rhys-Davies, Michael Byrne, River Phoenix

Hudba: John Williams

USA 1989