OIK'S OUT OF GRAVE RISING OCTOBER SPECIAL část 8

Christopher Lee se letošním speciálem zatím jen mihl, tak abychom ho viděli trochu víc.

LA FRUSTA E IL CORPO (1963)

Mario Bava je zpátky. Každý rok jsem viděl nějaký nový horor od něj a pokaždé se mi líbil snad i víc než ten předchozí. Prokletí smrti mě nadchlo, Black Sabbath ještě víc, ještě víc pak Maska démona, a co Bič a tělo? Mario Bava a Christopher Lee, nekupte to! Ale řekněme, že tři zmíněné filmy překonány nebyly.

Příběh se odehrává kdesi na východě Evropy v prostředí jediného domu, mezi pár členy jedné rodiny, ke které se vrací její černá ovce, sadistický Kurt, bývalý snoubenec novomanželky jeho bratra, muž, který utrápil k smrti svou předchozí milenku. Zatímco všichni Kurta otevřeně nenávidí, od starého otce přes sestřenici Katju (Ida Galli pod nezvyklým pseudonymem Isli Oberon), bratra Cristiana (Tony Kendall) i staré služebné, pocity jeho exsnoubenky Nevenky (Daliah Lavi) se možná trochu liší. Kurt ji zastihne samotnou na pláži, zbičuje ji a znásilní. Následně je zavražděn! Co, já chtěl vidět Christophera Leeho a oni ho oddělají už po dvaceti minutách? Jenže brzy to začně vypadat, že se Kurt vrátil z mrtvých, aby se pomstil, a v nočních můrách trápí hlavně Nevenku...

Scénář napsal Ernesto Gastaldi a je to znát... Protože cestičky odtud vedou přes Il dolce corpo di Deborah a Cosi dolce... cosi perversa až k Lo strano vizio della Signora Wardh! Pořád týž scénář dokola. Motiv sadistického milence, kterého hrdinka k smrti nenávidí i miluje zároveň, a trpí masochistickými sklony, najdeme i tady. Konečně, všechny zmíněné filmy, včetně tohoto, produkoval Luciano Martino. A dá se říct, že ač si Bava možná mezi Okem ďábla a Šesti ženami pro vraha odskočil zpátky ke gotice, pokud bychom chtěli, můžeme tenhle film označit jako gotické giallo. Proč ne. Máme tu záhadu, vraždy, a na konci nečekané rozuzlení.

Bava to ale točil jako čistý horor, a zvláště díky jeho práci s obrazem, barvami a světlem dělá z nepříliš zajímavého, romantického příběhu hypnotizující záležitost. Ta historka by se dala odvyprávět v polovičním čase, ale Bavovo budování atmosféry je perfektní. I herci jsou vybráni tak, aby esteticky seděli - Daliah Lavi i Ida Galli jsou až nadpozemsky krásné, Christopher Lee ošklivý a uhrančivý zároveň, Luciano Pigozzi jen ošklivý, ale přesně tak, jak žádá děj. Hrdina mohl být tedy vybrán lépe, snad ani ne vizuálně, jako spíš co do působivosti. Tony Kendall charismatu holt moc nepobral. Ale kladné hrdiny Bava nikdy moc neřešil, ostatně mu na hercích nijak moc nezáleželo.

Hudbu složil Carlo Rustichelli, a byla mi moc povědomá. Bava ji totiž použil o tři roky později v Prokletí smrti znovu.

Bič a tělo je standartní bavovská hororová podívaná, do výše zmíněných filmů jí však chybí zajímavější scénář. Christopher Lee, Daliah Lavi a hlavně vizuální a zvuková stránka to ale táhnou nahoru. Slušných 7,5/10.

a.k.a. The Whip and the Body, What!, The Night is the Phantom
Režie: Mario Bava
Hrají: Daliah Lavi, Christopher Lee, Tony Kendall, Ida Galli, Luciano Pigozzi, Harriet Medin, Gustavo De Nardo, Jacques Herlin
Hudba: Carlo Rustichelli
Itálie / Francie 1963

OIK'S OUT OF GRAVE RISING OCTOBER SPECIAL část 7

Tajemné karpatské rokliny, dávná tajemství a křivdy, legendy, strašení. Inu, vědeckotechnická revoluce není žádná idyla.

TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH (1981)

Čórtův hrááád! Tam strašá! Tohle přece není žádný horor, známe to od dětství, v televizi to je každý rok kolikrát hned po obědě. Navíc je to podle Julese Verna. Upřímně, jestli něco lze považovat z českého filmu za horor, tenhle film tomu svými tématy a pojetím má nejblíž, ačkoli v první řadě je to samozřejmě komedie. A výborná, inteligentní, nápaditá, s dokonalými dialogy, jak je u pánů Brdečky a Lipského zvykem. Ale počítejte se mnou - šílený baron, jeho šílený poskok se sci-fi vynálezy, ponurý hrad, mrtvá snoubenka, pověry, vesničani, Tóma Hluchoněmec, závěrečný krvavý masakr. Kdyby se z toho odstranily vtipy, mohlo to být klidně tak děsivé, jak mě tento film děsil coby malého.

Verneovu předlohu jsem, bohužel, nečetl. Předpokládám, že nejvíc ze všeho v ní budou akcentovány Orfanikovy vynálezy, jako zvláště film a gramofon. Ty i vee filmu samozřejmě hrají hlavní roli, jestli i v knize se Orfanik snažil čtyřistakrát strefit na měsíc, nebo si vyrobil likvidátor zemské přitažlivosti, to netuším.

Tölökö?

Karbonizujte koksohydráty! Termujte nukleáry! Akcelerujte moderáty! Ohřejte mi párek!

Ať žijí vaše továrny na falešné šeky!

Tož bitvu jsem presrál, ale dobro sa vyspál!

Až řeknu krleš, vezmem to šturmem!

Falešný plnovous? Padouch! Oklamal mne!

Nesmrtelné hlášky, které si pamatuje každý. Dokonalý Brdečkův scénář, který perfektně zapadá do řady jím vytvořených filmů s Oldřichem Lipským. A samozřejmě výborné obsazení, které zde již bylo z předchozích filmů autorské dvojice osvědčeno: Michal Dočolomanský znovu v hlavní roli po Adéle, tentokrát snad ještě lepší, Rudolf Hrušínský tentokrát jako šílený vynálezce, Miloš Kopecký v tradiční roli arcipadoucha s obrovitým plnovousem, Vlastimil Brodský jako sluha, Jan Hartl jako lidový lesník, tentokrát jen v menším obsazení dámy - Evelyna Steimarová jako signorina Salsa Verde a Jaroslava Kretschmerová jako Hartlova snoubenka (ovšem i Steimarové zde propůjčila hlas Kretschmerová - snad proto, že lesník si nedokáže představit jiný?).Všichni naprosto perfektní, dokonalí a už ani nevím, jak je více vychválit. Dočolomanskému zde propůjčil hlas pro změnu Ladislav Županič a dopadlo to snad ještě lépe než v Adéle.

Nelze nezmínit výborné triky (Švankmajer), výpravu, a úžasnou Fišerovu hudbu včetně té nejvlezlejší operní árie, kterou kdy kdo složil. Opernímu duchu je nakonec i celý film vlastně přizpůsoben, od úvodních titulků, kde jsou protagonisté uvedeni podle svého hlasu a klasických operních rolí (hrabě - tenorista, primadona), až po závěrečné titulky s mohutnou kódou a nastoupeným ensemblem, byť v poněkud nečekaných dvojicích.

Hele já už nevím, jak ten film víc vychválit. Z trojice Joe - Adéla - Tajemství je tenhle film asi až na třetím místě, ale to neznamená, že by byl o strašně moc slabší, to ani omylem. Všichni jste to viděli; kdo ne, urychleně to napravte. 9,5/10
Easter egg: Orfanik si v jedné scéně čte verneovku. Dost možná právě tuto.

Režie: Oldřich Lipský
Hrají: Michal Dočolomanský, Evelyna Steimarová, Vlastimil Brodský, Jan Hartl, Miloš Kopecký, Rudolf Hrušínský, Augustín Kubáň, Jaroslava Kretschmerová, Oldřich Velen, Jan Skopeček, Václav Kotva, Jiří Lír
Hudba: Luboš Fišer
Scénář: Jiří Brdečka
Podle románu Julesa Verna
ČSSR 1981

OIK'S OUT OF GRAVE RISING OCTOBER SPECIAL část 6

Tak myslel jsem, že toho stihnu víc, ale dnes tedy jen jeden další film s Donaldem Pleasencem. Původně jsem měl v plánu Upíry v Benátkách s Kinskim a giallo Z rovnováhy s Edwige Fenech, taky film Wake in Fright a vůbec spoustu dalších věcí... Můžu být rád, že jsem zvládl tohle.

FROM BEYOND THE GRAVE (1974)

Další povídkový film od Amicusu, lákající na jména Peter Cushing a Donald Pleasence. Upřímně, ani jednoho si tu moc neužijeme - Cushing dělá spojovák, záhadného majitele vetešnictví, zatímco Pleasence hraje vedlejší roli v jedné z povídek.

Film začíná poměrně drsně - hned první příběh obsahuje skutečně muže ze záhrobí, spoustu vražd a krve. Namyšlený playboy David Warner si koupí staré zrcadlo, a nenapadne ho na párty s přáteli nic lepšího, než vyvolávat duchy. Čímž vyvolají ducha zrcadla, který si začne žádat na Warnerovi pravidelnou dávku... krve. A tak Warner začne holky a prostitutky balit ne proto, že by si chtěl užít, ale aby duchovi, který ho má zcela ve své moci, dal, co si žádá. Bohužel Warnerova posedlost je strašně zkratkovitá, pointa očekávaná a máme tu pár nevysvětlených motivů.

Druhá povídka zpočátku vůbec nevypadá jako horor. Uťáplý úředníček Ian Bannen je doma šikanován svou otrávenou manželkou (přestárlá ex-sexbomba Diana Dors), a tak se začne realizovat mimo domov za pomoci válečného veterána Pleasence, s kterým ho pojí válečná zkušenost. Pleasence svého nového přítele pozve domů, kde ho seznámí se svou tajemnou dcerou (Donaldova vlastní dcera Angela), a pak se věci dají do pohybu. Povídka je celkem zajímavá, neotřelá, dlouho jsem nevěděl, co se z ní vlastně vyklube, Bannen i oba Pleasencové jsou dobří, jen to celé dost postrádá šťávu, zvláště po tom, co nastavil brutální úvod.

Třetí povídka je nejhorší, protože se opět snaží být k smíchu. Gentleman z vyšší střední třídy je osloven ve vlaku potrhlou ženštinou, která mu tvrdí, že si s sebou nosí démona, který by mu mohl ublížit. Gentleman tomu nevěnuje samozřejmě pozornost, dokud se jeho ženu démon nepokusí uškrtit. A tak je ona potrhlá ženština povolána a může přijít vymítání. Skutečně krátká, nezajímavá, přímočará povídka, na které snad nejlepší byl dabing Vladimíra Brabce.

Poslední povídka je taky hodně přímočará. Mladý spisovatel si pořídí u Cushinga zdobené dveře, které si dá doma k vestavěné skříni. Za dveřmi se však skrývají mnohá tajemství... Bylo to rozhodně lepší, než ta předchozí, na závěr se to docela hodilo, ale celkově... Tahle antologie není nic moc.

Nejsem zrovna fanda na hororové antologie, přesto každý rok pravidelně nějakou amicusovskou antologii zhlédnu, hlavně díky tomu, že se v nich pravidelně objevují třeba zrovna Cushing nebo Pleasence. Tahle mi asi zatím připadala nejslabší. Když nebudu počítat Bavu a jeho geniální Black Sabbath, Klub příšer měl zajímavější příběhy, prima předěly s písničkami a Vincenta Price, Dům smrti měl větší star power v podobě Cushinga, Leeho, Pittové a Elliotta, i když povídky se mi taky většinou tolik nelíbily. Tady si vzpomenu za nějakou dobu možná na vetešníka Cushinga a veterána Pleasence, možná, ale fakt jen možná na vraždícího Warnera a to je tak všechno. 6/10

a.k.a. Ze záhrobí
Režie: Kevin Connor
Hrají: Ian Bannen, Ian Carmichael, Peter Cushing, Diana Dors, Margaret Leighton, Donald Pleasence, Angela Pleasence, David Warner, Lesley-Anne Down
Hudba: Douglas Gamley
Velká Británie 1974

DONALD PLEASENCE - PLAKÁTY

 Pár plakátů.

DONALD PLEASENCE (1919-1995)

Donald Pleasence je pro mě typickým představitelem menších rolí, kterého ale vždycky ve filmu rád vidím, vždy odvádí stoprocentní výkon, občas dokonce zastiňuje hvězdy, a hrál snad všude a s každým, na koho si lze vzpomenout. Sean Connery? Jistě. Burt Lancaster? Ovšem. Steve McQueen, Charles Bronson, James Coburn? Se všemi. Co takhle Lino Ventura? Ano. Terence Hill a Bud Spencer? Jistě. Klaus Kinski? Ano. Michael Caine, Jennifer Connelly, Lee Van Cleef, Kurt Russell, Jamie Lee Curtis, Christopher Lee, Michael Dudikoff... Mohl bych jmenovat předlouho a nevyčerpal bych seznam všech hvězd filmového plátna, vedle nichž jste Pleasence kdy mohli vidět - a vždy jste si ho vedle nich dobře zapamatovali. Hrál v dramatech i komediích, amerických i italských westernech, hororech i giallech, kriminálních filmech i válečných filmech, dokonce i v muzikálech.

Osobně jsem ho poprvé viděl asi v jedné z nejlepších epizod Columba, kde ztvárnil samozřejmě vraha, vinaře, který se s poručíkem dokonce celkem spřátelí. Pak asi přišlo Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, a pak Velký útěk, kde už jsem si ho asi zapamatoval víc. Většinou hrál vedlejší role, hlavní získal jen příležitostně. Celý život hrál v různých typech filmů, střídal žánr za žánrem, až pak ke konci kariéry se zaškatulkoval do hororového představitele a s tímto žánrem pak byl nejvíce spojován, ač sám k němu nijak zvlášť netíhl.

Narodil se 5. října 1919 v Anglii v rodině železničáře. Už od mládí se chtěl stát hercem, ale vzhledem k nedostatku peněz se musel živit jako železničář. Následně však získal zaměstnání v divadle a odtud už byl jen krůček na prkna, která znamenají svět. Za války narukoval do letectva, byl sestřelen a vězněn v zajateckém táboře - zkušenosti z něj poté využil při natáčení Velkého útěku.

Po válce se k divadlu vrátil a po pár letech se dokonce dostal k souboru Laurence Oliviera, s kterým absolvoval i americké turné. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1954, a to i v televizi, kde si zahrál v adaptaci románu 1984. O dva roky později se objevil i ve filmové verzi. Vzhledem ke své malé postavě, plešaté hlavě a zvláštnímu obličeji byl předurčen pro vedlejší role, ale brzy začal svoje kolegy zastiňovat a získal si velký úspěch.

Průlomem pro něj byla divadelní hra The Caretaker, kde se objevil roku 1960, v roce 1963 pak byla hra úspěšně převedena na filmové plátno a Donald si svou roli zopakoval. Téhož roku se objevil ve vedlejší roli ve filmu Johna Sturgese Velký útěk - jeho slepnoucí Colin je asi nejdramatičtější a jednou z nejoblíbenějších postav. Se Sturgesem poté Pleasence ještě o dva roky později pracoval na westernové komedii Cesta spásy, kde se objevil vedle Burta Lancastera. To byl jeho první, ale zdaleka ne poslední zářez v žánru westernu - i přes britský přízvuk se objevil hned v několika, jako třeba ve filmu Will Penny s Charltonem Hestonem, v přelomovém Vojáku v modrém Ralpha Nelsona, no a ještě v 80. letech se objevil vedle Franca Nera v jediném oficiálním pokračování Djanga. Po letech ještě Pleasence se Sturgesem pracoval ve válečném filmu Orel přistál, kde si zahrál Heinricha Himmlera.

Zásadní rolí šedesátých let byl ale samozřejmě Blofeld v bondovce Žiješ jenom dvakrát. Přestože předchozí díly naznačovaly, že Blofeld je vlasatý hromotluk, původně obsazený Jan Werich se producentu Broccolimu natolik nezdál, že se rozhodl pro karikaturního plešatého prcka s jizvou přes půl obličeje a do role obsadil právě Pleasence. Jak jsem po zhlédnutí usoudil, do celkového pojetí filmu se rozhodně více hodil právě Pleasence, pro kterého film znamenal první roli, s kterou byl herec ztotožňován, ač v dalších dílech už ji hráli jiní herci.

Pleasence byl jako herec vytíženější a vytíženější a objevoval se ve filmech opravdu všeho druhu, od Fantastické cesty (1966) se začínající Raquel Welch, přes válečné filmy, sci-fi a horory. Když George Lucas točil svůj debut THX 1138, nemohl Pleasence chybět. Hrál nejen v Británii a Americe, ale i Austrálii (Zapadákov, 1971), Itálii i Francii. Jeho největší sláva však přišla až koncem 70. let, kdy mladý režisér John Carpenter natočil nízkorozpočtový horor Halloween a Pleasence byl jedinou hvězdou, kterou si na pár natáčecích dní mohl dovolit. Obrovský úspěch filmu ale znamenal, že Pleasence se pro diváky stal především doktorem Loomisem a začal dostávat nabídky především v hororovém žánru. Zároveň ale také začal hrát více ve filmech Johna Carpentera, s nímž se velmi spřátelil (dále třeba Útěk z New Yorku, Vládce temnot).

Kromě USA, kde hrál v osmdesátých letech především v pokračováních Halloweenu a jiných hororech, se začal více uplatňovat i v Itálii, kde dostával role právě hlavně v hororech, ale i v obnovené vlně gialla. Asi nejvýznamnějším filmem jeho italského angažmá je Phenomena (1985) Daria Argenta, dále si zahrál detektiva ve filmu Nothing Underneath (1985), roku 1987 se objevil vedle Michaela Yorka a Edwige Fenech ve filmu Ruggera Deodata Z rovnováhy. Jak stárl, rozpočty filmů, v nichž hrál, byly nižší a nižší, scénáře slabší a slabší, ale Pleasence se netajil, že role bere především kvůli výdělku. Větší filmy už se mu ale vyhýbaly. Poslední dva filmy, v kterých si zahrál, byly zcela symbolicky šestý Halloween (1995) a italský horor Fatal frames, během jehož natáčení zemřel ve Francii ve věku 75 let.

Filmy:
1963 Velký útěk
1967 Žiješ jenom dvakrát
1967 Noc generálů
1972 Death Line
1974 Jestli se rozzlobíme, budeme zlí
1974 Ze záhrobí
1976 Orel přistál
1977 Telefon
1978 Halloween
1979 Drákula
1981 Útěk z New Yorku
1981 Klub příšer
1987 Django se vrací

1987 Vládce temnot

1988 Z rovnováhy

OIK'S OUT OF GRAVE RISING OCTOBER SPECIAL část 5

Pokračujeme v říjnovém hororovém speciálu... a zároveň tento týden zasvěcujeme Donaldu Pleasencovi. Dva speciály v jednom!

DEATH LINE (1972)

Dveře se zavírají!

Bludiště podzemních chodeb nemusíte hledat jen ve starých hradech a zámcích. Existují i moderní bludiště, jako je třeba metro. A kdo ví, co ve skutečnosti najdete mezi dvěmi stanicemi, kudy každou chvíli profrčí tam i zpátky vlak.

Takže když si vysoce postavený sir Manfred vyjede tajně na striptýz posledním metrem, může se stát, že zmizí beze stopy. Dva mladí studenti sice najdou jeho tělo na schodišti, ale když se vrátí spolu s policií, už tam nic není. Případu se ovšem ujímá muž nad jiné povolaný - Donald Pleasence!

Existují tradiční, netradiční a ještě netradičnější inspektoři. Donald Pleasence v tomto filmu patří do té poslední skupiny. Jeho inspektor Calhoun je sice do případu zažraný, ale na druhé straně sarkastický, cynický chlapík, který pohrdá nevychovanými mladými i tupými autoritami, nejvíc ze všeho si hledí, aby měl dobrý čaj a vůbec se jedná o vtipnou postavu, ve které je Pleasence naprosto skvělý. Možná je jeho pojetí role až nepatřičně komické, ale podle mě dobře vyvažuje to, co se děje v londýnském podzemí. K ruce má Pleasence asistenta, kterého hraje herec, jehož tvář mi byla povědomá - hrál manažera Beatles v A Hard Day's Night.

To, co se děje v podzemí, je na jednu stranu děsivé a odporné, dlouhé záběry, kdy celé minuty bez střihu sledujeme shnilými mrtvolami a částmi těl, krysami a červy poseté místnosti v podzemí, až nás kamera vyvede do místa, kde je vraždící lidožravý troglodyt zasypán, jsou skvělé. Na druhou stranu, i když onoho lidožrouta, i přes obrazovku šíleně páchnoucího, s otevřenými ranami na hlavě, prolezlého parazity a nemocemi, byste nechtěli potkat, na jednu stranu vám ho musí být líto.

Scénář je kvalitní, postavy jsou propracované, jejich jednání dává smysl. Akorát je škoda, že pátrání se poměrně záhy zastaví, co se vlastně děje je nám řečeno už někdy po dvaceti minutách, a pak už je to jen čistý horor odvíjející se podle klišé tohoto žánru. Co také zamrzí, je slabý zvuk a vedení některých herců. Je tu výborná scéna, ve které se setkají Donald Pleasence a Christopher Lee jako agent MI5, akorát... zvuk každého z nich je úplně jiný a mám pocit, že scény s Leem přitočili až později. (Ba ne, není to tak. Ale ta scéna je navíc celá, pro Leeho připsali roli až během natáčení, když sám projevil zájem si zahrát s Pleasencem. Akorát nemohli být v jednom záběru, protože Lee byl o moc vyšší.) (A když už jsme u těch zajímavostí, roli podzemního muže měl dle imdb hrát Marlon Brando.)

Každopádně, Death Line je sice trochu natahovaná a trochu nevyrovnaná, ale poměrně dobrá hororová kriminálka (nebo kriminální horor?). Za zapamatování stojí tedy především Donald Pleasence, ale z toho troglodyta možná taky neusnu. 7/10

a.k.a. Raw Meat
Režie: Gary Sherman
Hrají: Donald Pleasence, Norman Rossington, David Ladd, Sharon Gurney, Hugh Armstrong, Christopher Lee
Hudba: Wil Malone, Jeremy Rose
Velká Británie 1972