OIK´S BLOG: DONALD PLEASENCE (1919-1995)

středa 21. října 2020

DONALD PLEASENCE (1919-1995)

Donald Pleasence je pro mě typickým představitelem menších rolí, kterého ale vždycky ve filmu rád vidím, vždy odvádí stoprocentní výkon, občas dokonce zastiňuje hvězdy, a hrál snad všude a s každým, na koho si lze vzpomenout. Sean Connery? Jistě. Burt Lancaster? Ovšem. Steve McQueen, Charles Bronson, James Coburn? Se všemi. Co takhle Lino Ventura? Ano. Terence Hill a Bud Spencer? Jistě. Klaus Kinski? Ano. Michael Caine, Jennifer Connelly, Lee Van Cleef, Kurt Russell, Jamie Lee Curtis, Christopher Lee, Michael Dudikoff... Mohl bych jmenovat předlouho a nevyčerpal bych seznam všech hvězd filmového plátna, vedle nichž jste Pleasence kdy mohli vidět - a vždy jste si ho vedle nich dobře zapamatovali. Hrál v dramatech i komediích, amerických i italských westernech, hororech i giallech, kriminálních filmech i válečných filmech, dokonce i v muzikálech.

Osobně jsem ho poprvé viděl asi v jedné z nejlepších epizod Columba, kde ztvárnil samozřejmě vraha, vinaře, který se s poručíkem dokonce celkem spřátelí. Pak asi přišlo Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, a pak Velký útěk, kde už jsem si ho asi zapamatoval víc. Většinou hrál vedlejší role, hlavní získal jen příležitostně. Celý život hrál v různých typech filmů, střídal žánr za žánrem, až pak ke konci kariéry se zaškatulkoval do hororového představitele a s tímto žánrem pak byl nejvíce spojován, ač sám k němu nijak zvlášť netíhl.

Narodil se 5. října 1919 v Anglii v rodině železničáře. Už od mládí se chtěl stát hercem, ale vzhledem k nedostatku peněz se musel živit jako železničář. Následně však získal zaměstnání v divadle a odtud už byl jen krůček na prkna, která znamenají svět. Za války narukoval do letectva, byl sestřelen a vězněn v zajateckém táboře - zkušenosti z něj poté využil při natáčení Velkého útěku.

Po válce se k divadlu vrátil a po pár letech se dokonce dostal k souboru Laurence Oliviera, s kterým absolvoval i americké turné. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1954, a to i v televizi, kde si zahrál v adaptaci románu 1984. O dva roky později se objevil i ve filmové verzi. Vzhledem ke své malé postavě, plešaté hlavě a zvláštnímu obličeji byl předurčen pro vedlejší role, ale brzy začal svoje kolegy zastiňovat a získal si velký úspěch.

Průlomem pro něj byla divadelní hra The Caretaker, kde se objevil roku 1960, v roce 1963 pak byla hra úspěšně převedena na filmové plátno a Donald si svou roli zopakoval. Téhož roku se objevil ve vedlejší roli ve filmu Johna Sturgese Velký útěk - jeho slepnoucí Colin je asi nejdramatičtější a jednou z nejoblíbenějších postav. Se Sturgesem poté Pleasence ještě o dva roky později pracoval na westernové komedii Cesta spásy, kde se objevil vedle Burta Lancastera. To byl jeho první, ale zdaleka ne poslední zářez v žánru westernu - i přes britský přízvuk se objevil hned v několika, jako třeba ve filmu Will Penny s Charltonem Hestonem, v přelomovém Vojáku v modrém Ralpha Nelsona, no a ještě v 80. letech se objevil vedle Franca Nera v jediném oficiálním pokračování Djanga. Po letech ještě Pleasence se Sturgesem pracoval ve válečném filmu Orel přistál, kde si zahrál Heinricha Himmlera.

Zásadní rolí šedesátých let byl ale samozřejmě Blofeld v bondovce Žiješ jenom dvakrát. Přestože předchozí díly naznačovaly, že Blofeld je vlasatý hromotluk, původně obsazený Jan Werich se producentu Broccolimu natolik nezdál, že se rozhodl pro karikaturního plešatého prcka s jizvou přes půl obličeje a do role obsadil právě Pleasence. Jak jsem po zhlédnutí usoudil, do celkového pojetí filmu se rozhodně více hodil právě Pleasence, pro kterého film znamenal první roli, s kterou byl herec ztotožňován, ač v dalších dílech už ji hráli jiní herci.

Pleasence byl jako herec vytíženější a vytíženější a objevoval se ve filmech opravdu všeho druhu, od Fantastické cesty (1966) se začínající Raquel Welch, přes válečné filmy, sci-fi a horory. Když George Lucas točil svůj debut THX 1138, nemohl Pleasence chybět. Hrál nejen v Británii a Americe, ale i Austrálii (Zapadákov, 1971), Itálii i Francii. Jeho největší sláva však přišla až koncem 70. let, kdy mladý režisér John Carpenter natočil nízkorozpočtový horor Halloween a Pleasence byl jedinou hvězdou, kterou si na pár natáčecích dní mohl dovolit. Obrovský úspěch filmu ale znamenal, že Pleasence se pro diváky stal především doktorem Loomisem a začal dostávat nabídky především v hororovém žánru. Zároveň ale také začal hrát více ve filmech Johna Carpentera, s nímž se velmi spřátelil (dále třeba Útěk z New Yorku, Vládce temnot).

Kromě USA, kde hrál v osmdesátých letech především v pokračováních Halloweenu a jiných hororech, se začal více uplatňovat i v Itálii, kde dostával role právě hlavně v hororech, ale i v obnovené vlně gialla. Asi nejvýznamnějším filmem jeho italského angažmá je Phenomena (1985) Daria Argenta, dále si zahrál detektiva ve filmu Nothing Underneath (1985), roku 1987 se objevil vedle Michaela Yorka a Edwige Fenech ve filmu Ruggera Deodata Z rovnováhy. Jak stárl, rozpočty filmů, v nichž hrál, byly nižší a nižší, scénáře slabší a slabší, ale Pleasence se netajil, že role bere především kvůli výdělku. Větší filmy už se mu ale vyhýbaly. Poslední dva filmy, v kterých si zahrál, byly zcela symbolicky šestý Halloween (1995) a italský horor Fatal frames, během jehož natáčení zemřel ve Francii ve věku 75 let.