OIK'S REDEMPTION TOUR část 4

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

 

VERTIGO (1958)

Poprvé viděno: 2012

Hodnocení tehdy: 6/10

Komentováno na blogu: 2016

Hodnocení ČSFD: 84%

Hodnocení IMDB: 8,3/10

Časopis Sight and Sound ve své anketě z roku 2012 vyhlásil tento film nejlepším filmem všech dob. (V roce 2022 skončil druhý.)

A na mě to pořád nefunguje. Spousta věcí je na tom filmu skvělých, ale ve spoustě ohledů strašlivě zestárl a i vedle některých stále svěže působících filmů stejné doby působí jako relikt minulosti a hlavně strašně neživě a nudně. Určitě to byl vlivný film, který svou stavbou a dějem ovlivnil mnohá gialla 60. a 70. let i erotické thrillery 80. a 90. let. Úplně si dokážu představit, že by v devadesátkách vznikl remake se Sharon Stoneovou v roli Kim Novakové. Na druhou stranu, spoustu prvků, kterými tenhle film vyniká, by se zopakovat nepodařilo.

Hitchcockovi nelze nikdy upřít mistrovství v tom, jak pracoval s obrazem a zvukem. Spousta záběrů dneska jasně vypadá velmi uměle, studiové kulisy, dokreslovačky (včetně klíčové věže) a zadní projekce jsou jasně poznat, otázka je, zda to občas není záměr - když se na konci postavy vracejí na místo činu, jedou na záběru na auto po pravé straně silnice, ale zadní projekce je natočena z levé strany vozovky. Na jednu stranu si řekneme chyba, na tu druhou stranu, než mi došlo, co je špatně, jsem právě měl neodbytný pocit nepatřičnosti, která mě znervózňovala - čili přesně ty pocity, které ve mně scéna vyvolat měla. Pokud to skutečně byl záměr, je to skvělý tah, stejně jako náhlé setmění obrazu při scéně v knihkupectví, když se vypráví temná historka z dávné minulosti.

Jenže řekl bych, že ten film zkrátka působí strašně zdlouhavě, ucouraně a mohl být klidně o třetinu kratší a svižnější. A bohužel musím říct, že dojem roztahanosti navozuje nejen režisér, ale i skladatel, Herrmannova hudba je právě tak strašně táhlá, že ten dojem ještě umocňuje. První dvě třetiny filmu tak jsou docela utrpení, závěr už ale docela odsýpá. 

Z herců film stojí na Stewartovi a Novakové, kromě Barbary Bel Geddes hrající Stewartovu kamarádku, jenže herci jsou u Hitchcocka vlastně jen figurky pasující do jeho předem připravených schémat. Ne, že by byli špatní, ale Novaková v tomhle asi zvládá podat silný výkon lépe než Stewart.

Neviděl jsem od Hitchcocka ani zdaleka všechno, co jsem chtěl. Odložil jsem to jako nezpochybnitelnou klasiku na "někdy", takže jsem těch filmů viděl vlastně asi jenom pět nebo šest. Vertigo mě ale oslovilo zdaleka nejméně a bledne třeba i v porovnání s Oknem do dvora, které je výborné, nebo klasickým Psychem. Nerozporuju vám, pokud se vám líbí, chápu jeho důležitost pro žánr thrilleru, ale upřímně dávám přednost jiným Hitchcockovým dílům.

Verdikt: Zkrátit první hodinu dvacet na padesát minut, upravit soundtrack a o dost by se to zlepšilo. (A to se mi ústřední téma velmi líbí.)

Nové hodnocení: 6/10, čili stejné.

a.k.a. Závrať

Režie: Alfred Hitchcock

Hrají: James Stewart, Kim Novak, Barbara Bel Geddes, Tom Helmore, Henry Jones

Hudba: Bernard Herrmann
Produkce: Paramount

USA 1958

OIK'S REDEMPTION TOUR část 3

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

 

LE PROFESSIONNEL (1981)

Poprvé viděno: 2009

Hodnocení tehdy: 76% (tehdejší divná matika, dnešním hodnocením bych býval dal 7/10)

Hodnocení ČSFD: 84%

Hodnocení IMDB: 7,4/10

Tehdy jsem už v článku psal, že jsem nepochopil, proč je ten film tak oslavovaný. Inu proto, že tu běžel v době, kdy se máloco lepšího dostalo do kin, v televizi hned krátce po revoluci a ve spoustě lidí dokonce vrostlo přesvědčení, že existoval ještě dabing z kina, dokonce si vycucali z prstu obsazení... Pokud film viděli jako malí, určitě se jim vryl do paměti a dívají se na něj růžovějšími brýlemi než já tehdy.

Po letech ale musím uznat, že se mi to líbilo víc než tehdy. Mouchy to samozřejmě má, ale nejdřív by se mělo chválit, takže tím začnu. Naprosto největším plusem je samozřejmě sám Belmondo v hlavní roli. Jen málo herců působilo tak magneticky, že z nich divák nebyl schopen spustit oči. Belmondo tu střídá hned několik poloh, od drsné a tvrdé přes vážnou až po šaška, který vodí směle svoje protivníky za nos. Chytře napsaný scénář, kdy agent tajné služby rozjíždí šílenou honičku, aby se pomstil svým nadřízeným, kteří ho předhodili protivníkovi. Dovedete si představit, že by v americkém filmu na vině stála samotná vláda a tajná služba USA? Ne, vinu by nesl konkrétní padouch, od kterého by se vláda distancovala, případně by nic nevěděla, kdežto tady je Belmondo obětován v zájmu obchodu mezi Francií a banánovou republikou v Africe.

Plusem je určitě i Hosseinův Rosen, který je možná trochu jednorozměrný, ale Hossein ho hraje tak civilně a úsporně, jak jen může, Beaunova postava bývalého přítele, který je příliš zbabělý, aby udělal správnou věc, a samozřejmě by plusem byla i Morriconeho hudba. Jenže s ní mám trochu problém. Ennio totiž pro film novou hudbu nesložil, Georges Lautner si vybral jen dvě starší, nedoceněné skladby, které byly dodatečně opatřeny automatickými bicími. Ale ok, proč ne. Jenže protože ty skladby jsou jen dvě, zvláště legendární Chi Mai je tak nadužívaná, až to bolí. Jsou scény, kde sedí perfektně. A pak jsou takové, kde je jako pěst na oko.

Druhým větším negativem je pak Lautnerova režie. Nejsem si jist, zda Belmondo natočil více filmů s Lautnerem nebo s Verneuilem, ale Verneuil z nich byl rozhodně ten lepší. Zvláště honička zhruba v polovině filmu je dost špatná a skoro jsem u ní zíval nudou. Nejen, že na Kořist se nechytá, ale i honička v o dva roky starším Policajtovi nebo rošťákovi dopadla mnohem lépe. A nemusela končit tak divně komicky. S humorem je tu taky trochu problém, protože v některých místech, zvláště ve scénách s prostitutkou, film najednou chytne náladu, jako by to byla komedie typu Veselé Velikonoce. Drsný a vážný Belmondo se najednou změní v lva salónů a žena, která by logicky měla být vyděšená, že v pokoji našla cizího chlapa, který toho, kterého čekala, zmlátil a nacpal do skříně, se do něj ihned zamiluje. Ne, tohle sem vůbec nesedí.

Ale ani jedno mi ve výsledku nevadilo tolik. Nejvíc asi ta honička. Jinak určitě mezi belmondovkami jeden z těch nejlepších filmů, a příště se na to určitě znovu podívám dřív než po patnácti letech ;) 

Nové hodnocení: 8/10

Verdikt: Zlepšení dojmu oproti předchozímu zhlédnutí.

a.k.a. Profesionál

Režie: Georges Lautner
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Jean Desailly, Cyrielle Clair, Robert Hossein, Michel Beaune, Jean-Louis Richard, Marie-Christine Descouard, Bernard-Pierre Donnadieu, Elisabeth Margoni, Pierre Vernier
Hudba: Ennio Morricone
Produkce: Gaumont
Francie 1981

OIK'S REDEMPTION TOUR část 2

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

 

THE MECHANIC (1972)

Poprvé viděno: 2010

Hodnocení tehdy: 7/10

Hodnocení ČSFD: 71%

Hodnocení IMDB: 6,8/10

Teď zpětně koukám, že se moje tehdejší hodnocení shodovalo jak s ČSFD, tak s IMDB. Ale liší se od toho, jak jsem film vnímal posléze. Pamatoval jsem si ho jako slabší Bronsonovku, zvláště v porovnání s názory, na které jsem různě na internetu narážel, že jde o dokonalý, zásadní film s Charliem. A v paměti mi zůstala prakticky jen úvodní čtvrthodina a konec, který je, pravda, perfektní. Ale taky pocit, že zbytek mě moc nebavil.

A budu upřímný, názor neměním ani teď. Na Michaela Winnera, když to srovnám s Přáním smrti, je to ještě zrežírováno překvapivě dobře. Ale bohužel, jako režisér akčních filmů měl jeden obrovský nedostatek - neuměl točit akci. Zejména honička na motorkách uprostřed filmu je strašně nezáživná a ze spánku člověka vytrhne až to, jak motorka vybouchne těsně před tím, než dopadne ze skály na zem. A upřímně, v akčních scénách film nejví ze všeho připomíná ty nablblé bronsonovky od Cannonu z konce osmdesátých let.

Na čem to stojí lépe než Cannon, jsou dvě titulní postavy. Obě byly napsány jako chladní, krutí gayové, z nichž ten starší má slabiny v tom, že občas u něj problikne lidskost, zatímco ten druhý v tom, nakolik ji postrádá. Producenti ale nemohli sehnat nikoho, kdo by hrál homosexuálního zabijáka, takže se scénář musel silně upravit a homoerotický prvek z filmu skoro vyhodit, záblesky ale zůstaly. Když Bronson navštíví poprvé Vincenta v jeho domě, v jeho pohledu je všechno. Scéna s prostitutkou v podání Jill Ireland mi napoprvé připadala zbytečná a poté jako právě snaha udělat z hlavní postavy heterosexuála, ale v té scéně je mnohem víc - Bishopova zranitelnost a jeho touha po tom, nebýt sám. Jan-Michael Vincent je pak výborný i v tom, jak mu vůbec nezáleží na tom, zda je divákům sympatický nebo ne.

Bohužel poté, co se začnou Bronson a Vincent sbližovat, jsem trochu začal usínat. A probral jsem se vlastně až poté, co se Bronson sešel s hlavou mafie a začala závěrečná třetina, která je skoro bez problému. A to jsem udržel pozornost po celou tu úvodní čtvrthodinu, kdy Bronson jen pozoruje svou budoucí oběť a připravuje její vraždu, aniž by padlo jediné slovo.

Kdybych sestavoval svůj žebříček bronsonovek teď, asi bych Mechanika zabijáka posunul výše, než byl doteď, možná by se i dostal někam k top 10, nebo i do ní, ale až někam na konec. Je škoda, že Bronson točil s opravdu dobrými akčními režiséry jen ojediněle, a spoléhal se na režiséry druhé kategorie, jako byli Winner a Thompson. Mohl natočit klasiku, která by překonala i Přání smrti.

Nové hodnocení: 7/10

Verdikt: Oproti 2010 beze změny, oproti vzpomínkám před novým zhlédnutím si to polepšilo.

a.k.a. Mechanik zabiják
Režie: Michael Winner
Hrají: Charles Bronson, Jan-Michael Vincent, Keenan Wynn, Jill Ireland, Enzo Fiermonte
Hudba: Jerry Fielding
Produkce: United Artists
USA 1972 

OIK'S REDEMPTION TOUR část 1

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

THE GETAWAY (1972)

Poprvé viděno: 2010

Hodnocení tehdy: 6/10

Hodnocení ČSFD: 80%

Hodnocení IMDB: 7,3/10

Proč se mi to tehdy nelíbilo: Mylná očekávání, mizerný VHS dabing

Útěk je filmem, který jsem před lety nedocenil, ale ani dnes ho nepovažuji za the best of Peckinpah. Kdysi jsem čekal řežbu, která se samozřejmě nedostavila, ač je tenhle film nabit akcí, napětím a přestřelkami snad víc než kterýkoli Samův jiný. Ale zároveň je to taky příběh o manželství, kde by měli on a ona hrát rovnocennou úlohu. On seděl ve vězení a požádal ji, aby ho dostala ven. Ona pro to udělala víc, než on chtěl. Udělala to pro něj, on to bral jako zradu. A na útěku před mafií i policií se musí znovu sblížit.

Jenomže hlavním motorem za tímhle filmem nebyl ani Sam Peckinpah v režijním křesle, ani Walter Hill za psacím strojem scenáristy, ale Steve McQueen. McQueen chtěl na plátně vyniknout. McQueen chtěl, aby se pozornost diváků vždy koncentrovala na něj. Nepotřeboval silnou herečku, s kterou by se o pozornost musel přetahovat. Sam Peckinpah chtěl Stellu Stevensovou, ale McQueen ji odmítl, místo toho si vybral Ali McGraw. Do filmu i do života. McGraw sice nebyla špatná herečka, ale je málo výrazná a působí strašně pasivně.

U filmu jsem si vzpomněl na o dva roky mladší Samův film Přineste mi hlavu Alfreda Garcii, rovněž vyprávějící o nesourodém páru na cestě. Jako by chtěl natočit svoji vlastní verzi filmu, který natočil zejména z finančních a kariérních důvodů (po propadáku Junior Bonner). A vyšlo to lépe, protože jak Warren Oates, tak Isela Vega byli velmi výrazní herci a skvěle se doplňovali. Vega byla Oatesovi nejen partnerkou, ale i trochu soupeřkou, což ho nutilo ještě k lepšímu výkonu. McGraw jen McQueena doplňuje, nic víc.

Jak popsal Tarantino, příběh může působit jako paralela k tomu, jak byl nucen Peckinpah točit filmy, kdy ho producent najal na film a dodal mu spolupracovníky, o které režisér nestál. Tady ale evidentně tenhle problém neměl, snad s výjimkou hudby. Poprvé v životě mi chyběl Jerry Fielding, tak moc se mi hudba Quincyho Jonese nelíbila, zejména ve scénách s Alem Lettierim. Ty ale moc nefungují celkově. Narozdíl od Tarantina bych ale neviděl chybu tolik v Lettieriho výkonu, zřejmě jde o osobní sympatie, já Ala rád, ale spíš ve výkonu manželské dvojice, kterou táhne s sebou. Sally Struthers, která mi bizarním způsobem připomínala mladou Ivu Janžurovou, nějak k Lettierimu nesedí a chemie mezi nimi, k tomu ještě pasivním Haroldem, moc nefunguje. Zejména scéna, kde po sobě hází žebírka v autě, vyjde naprázdno.

Jinak tu ale máme skoro všechny klasické Peckinpahovy spolupracovníky, od Bena Johnsona v roli mafiána Beynona, přes Duba Taylora, Bo Hopkinse, Richarda Brighta až po Slima Pickense na samém konci. Kameru obstaral Lucien Ballard.

I přes výtky výše se mi film ale líbil mnohem více než před třinácti (a kouskem) lety. Tehdy jsem čekal nemilosrdnou řežbu a dostal jsem něco, co jsem úplně nechtěl. Některé scény, které jsem tehdy považoval za zdržování, se mi teď velmi líbily, například celá pasáž se zlodějem na nádraží, přičemž jeho dopadení určitě inspirovalo pozdější Arnoldovo Komando. Scéna s popelářským vozem mi připadá silně nereálná, ale působivěji natočené vyvážení odpadků asi v jiném filmu nebylo. Na konci jsem asi tehdy čekal něco, co Peckinpah původně plánoval skutečně natočit, než mu to Walter Hill rozmluvil. A měl pravdu, bylo by to zbytečné klišé.

Verdikt: Částečně odpuštěno, chápu, že se to někomu může líbit víc

Nové hodnocení: 7/10

a.k.a. Útěk
Režie: Sam Peckinpah
Hrají: Steve McQueen, Ali McGraw, Al Lettieri, Ben Johnson, Sally Struthers, Bo Hopkins, Slim Pickens, Richard Bright, Dub Taylor, Roy Jenson, Jack Dodson
Hudba: Quincy Jones
Produkce: National General Pictures
USA 1972