čtvrtek 22. února 2024

OIK'S REDEMPTION TOUR část 4

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?
 
VERTIGO (1958)

Poprvé viděno: 2012
Hodnocení tehdy: 6/10
Komentováno na blogu: 2016
Hodnocení ČSFD: 84%
Hodnocení IMDB: 8,3/10
Časopis Sight and Sound ve své anketě z roku 2012 vyhlásil tento film nejlepším filmem všech dob. (V roce 2022 skončil druhý.)

A na mě to pořád nefunguje. Spousta věcí je na tom filmu skvělých, ale ve spoustě ohledů strašlivě zestárl a i vedle některých stále svěže působících filmů stejné doby působí jako relikt minulosti a hlavně strašně neživě a nudně. Určitě to byl vlivný film, který svou stavbou a dějem ovlivnil mnohá gialla 60. a 70. let i erotické thrillery 80. a 90. let. Úplně si dokážu představit, že by v devadesátkách vznikl remake se Sharon Stoneovou v roli Kim Novakové. Na druhou stranu, spoustu prvků, kterými tenhle film vyniká, by se zopakovat nepodařilo.

Hitchcockovi nelze nikdy upřít mistrovství v tom, jak pracoval s obrazem a zvukem. Spousta záběrů dneska jasně vypadá velmi uměle, studiové kulisy, dokreslovačky (včetně klíčové věže) a zadní projekce jsou jasně poznat, otázka je, zda to občas není záměr - když se na konci postavy vracejí na místo činu, jedou na záběru na auto po pravé straně silnice, ale zadní projekce je natočena z levé strany vozovky. Na jednu stranu si řekneme chyba, na tu druhou stranu, než mi došlo, co je špatně, jsem právě měl neodbytný pocit nepatřičnosti, která mě znervózňovala - čili přesně ty pocity, které ve mně scéna vyvolat měla. Pokud to skutečně byl záměr, je to skvělý tah, stejně jako náhlé setmění obrazu při scéně v knihkupectví, když se vypráví temná historka z dávné minulosti.

Jenže řekl bych, že ten film zkrátka působí strašně zdlouhavě, ucouraně a mohl být klidně o třetinu kratší a svižnější. A bohužel musím říct, že dojem roztahanosti navozuje nejen režisér, ale i skladatel, Herrmannova hudba je právě tak strašně táhlá, že ten dojem ještě umocňuje. První dvě třetiny filmu tak jsou docela utrpení, závěr už ale docela odsýpá. 

Z herců film stojí na Stewartovi a Novakové, kromě Barbary Bel Geddes hrající Stewartovu kamarádku, jenže herci jsou u Hitchcocka vlastně jen figurky pasující do jeho předem připravených schémat. Ne, že by byli špatní, ale Novaková v tomhle asi zvládá podat silný výkon lépe než Stewart.

Neviděl jsem od Hitchcocka ani zdaleka všechno, co jsem chtěl. Odložil jsem to jako nezpochybnitelnou klasiku na "někdy", takže jsem těch filmů viděl vlastně asi jenom pět nebo šest. Vertigo mě ale oslovilo zdaleka nejméně a bledne třeba i v porovnání s Oknem do dvora, které je výborné, nebo klasickým Psychem. Nerozporuju vám, pokud se vám líbí, chápu jeho důležitost pro žánr thrilleru, ale upřímně dávám přednost jiným Hitchcockovým dílům.

Verdikt: Zkrátit první hodinu dvacet na padesát minut, upravit soundtrack a o dost by se to zlepšilo. (A to se mi ústřední téma velmi líbí.)
Nové hodnocení: 6/10, čili stejné.
a.k.a. Závrať
Režie: Alfred Hitchcock
Hrají: James Stewart, Kim Novak, Barbara Bel Geddes, Tom Helmore, Henry Jones
Hudba: Bernard Herrmann
USA 1958

2 komentáře:

  1. Musím říct, že souhlasím s jednou věcí - Hermannová hudba a některé romantické scény nefungují dobře. Fungují otravně, což by se vlastně hodilo - jenže neposilují otravnost scén, ale pouze upozorňují sami na sebe. A to tady takhle dle mého nemá nefungovat.
    Ale jinak (a to s tím umístěním v Sight And Sound mám problém) s tímhle nemůžu moc souhlasit. Tohle je především antimelodramaticky (a antironanticky) film, ne thriller (či romantický thriller). Pro mě jsou i táhlé scény (a je jich tam vhodně) v tomhle filmu výborné, protože akorát víc se ukazuje jak moc podobných scén v melodramatech 50. let (ale i jiné zpracování "romantiky") jen zakrývá obsesivnost a zakomplexovanost hlavní mužské postavy. Jedině, kde to pro mě to nefunguje, je scéna u mořského útesu, ta mi přišla, že zapadá do konceptu, ale není dobře udělaná (složky scén mezi sebou nefungují). Přijde mi špatné stříhat 30 minut kvůli rychlejšímu tempu. Díky té táhlosti pro mě funguje dekonstrukce melodramat tak dobře.
    Mimochodem, je pro tebe surrealistický sen stále k smíchu :)?

    OdpovědětVymazat
  2. Já to nakonec i schválně zkusil (velmi narychlo) a skončil jsem s verzí kratší o deset minut. Sledovací scény jsem zkrátil jen opravdu maličko, ono to vlastně moc nešlo. Asi by šlo stříhat do dialogů, ale nechtělo se mi - scény s Midge dodávají trochu jinou náladu než má zbytek filmu a scény s Madeleine se krátit nedají. Přemýšlel jsem o zkrácení proslovu Henryho Jonese u soudu, ale nechal jsem ho tam, podivně komiksově působící sen jsem ale vyhodil. Asi nejodvážnější střih, co jsem ale udělal, a nevím, jak to působí přesně, je vyhození flashbacku a přiznání ve scéně s Judy v hotelu. Nechal jsem tam jen malou nápovědu, kostým ve skříni.
    Do sledovací scény po San Franciscu, kde Madeleine jezdí pořád dokola, jsem si ale dal Shifting Gears od Schifrina z Bullitta, a najednou to má jiné grády ;)

    OdpovědětVymazat