OIK'S REDEMPTION TOUR část 1

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

THE GETAWAY (1972)

Poprvé viděno: 2010

Hodnocení tehdy: 6/10

Hodnocení ČSFD: 80%

Hodnocení IMDB: 7,3/10

Proč se mi to tehdy nelíbilo: Mylná očekávání, mizerný VHS dabing

Útěk je filmem, který jsem před lety nedocenil, ale ani dnes ho nepovažuji za the best of Peckinpah. Kdysi jsem čekal řežbu, která se samozřejmě nedostavila, ač je tenhle film nabit akcí, napětím a přestřelkami snad víc než kterýkoli Samův jiný. Ale zároveň je to taky příběh o manželství, kde by měli on a ona hrát rovnocennou úlohu. On seděl ve vězení a požádal ji, aby ho dostala ven. Ona pro to udělala víc, než on chtěl. Udělala to pro něj, on to bral jako zradu. A na útěku před mafií i policií se musí znovu sblížit.

Jenomže hlavním motorem za tímhle filmem nebyl ani Sam Peckinpah v režijním křesle, ani Walter Hill za psacím strojem scenáristy, ale Steve McQueen. McQueen chtěl na plátně vyniknout. McQueen chtěl, aby se pozornost diváků vždy koncentrovala na něj. Nepotřeboval silnou herečku, s kterou by se o pozornost musel přetahovat. Sam Peckinpah chtěl Stellu Stevensovou, ale McQueen ji odmítl, místo toho si vybral Ali McGraw. Do filmu i do života. McGraw sice nebyla špatná herečka, ale je málo výrazná a působí strašně pasivně.

U filmu jsem si vzpomněl na o dva roky mladší Samův film Přineste mi hlavu Alfreda Garcii, rovněž vyprávějící o nesourodém páru na cestě. Jako by chtěl natočit svoji vlastní verzi filmu, který natočil zejména z finančních a kariérních důvodů (po propadáku Junior Bonner). A vyšlo to lépe, protože jak Warren Oates, tak Isela Vega byli velmi výrazní herci a skvěle se doplňovali. Vega byla Oatesovi nejen partnerkou, ale i trochu soupeřkou, což ho nutilo ještě k lepšímu výkonu. McGraw jen McQueena doplňuje, nic víc.

Jak popsal Tarantino, příběh může působit jako paralela k tomu, jak byl nucen Peckinpah točit filmy, kdy ho producent najal na film a dodal mu spolupracovníky, o které režisér nestál. Tady ale evidentně tenhle problém neměl, snad s výjimkou hudby. Poprvé v životě mi chyběl Jerry Fielding, tak moc se mi hudba Quincyho Jonese nelíbila, zejména ve scénách s Alem Lettierim. Ty ale moc nefungují celkově. Narozdíl od Tarantina bych ale neviděl chybu tolik v Lettieriho výkonu, zřejmě jde o osobní sympatie, já Ala rád, ale spíš ve výkonu manželské dvojice, kterou táhne s sebou. Sally Struthers, která mi bizarním způsobem připomínala mladou Ivu Janžurovou, nějak k Lettierimu nesedí a chemie mezi nimi, k tomu ještě pasivním Haroldem, moc nefunguje. Zejména scéna, kde po sobě hází žebírka v autě, vyjde naprázdno.

Jinak tu ale máme skoro všechny klasické Peckinpahovy spolupracovníky, od Bena Johnsona v roli mafiána Beynona, přes Duba Taylora, Bo Hopkinse, Richarda Brighta až po Slima Pickense na samém konci. Kameru obstaral Lucien Ballard.

I přes výtky výše se mi film ale líbil mnohem více než před třinácti (a kouskem) lety. Tehdy jsem čekal nemilosrdnou řežbu a dostal jsem něco, co jsem úplně nechtěl. Některé scény, které jsem tehdy považoval za zdržování, se mi teď velmi líbily, například celá pasáž se zlodějem na nádraží, přičemž jeho dopadení určitě inspirovalo pozdější Arnoldovo Komando. Scéna s popelářským vozem mi připadá silně nereálná, ale působivěji natočené vyvážení odpadků asi v jiném filmu nebylo. Na konci jsem asi tehdy čekal něco, co Peckinpah původně plánoval skutečně natočit, než mu to Walter Hill rozmluvil. A měl pravdu, bylo by to zbytečné klišé.

Verdikt: Částečně odpuštěno, chápu, že se to někomu může líbit víc

Nové hodnocení: 7/10

a.k.a. Útěk
Režie: Sam Peckinpah
Hrají: Steve McQueen, Ali McGraw, Al Lettieri, Ben Johnson, Sally Struthers, Bo Hopkins, Slim Pickens, Richard Bright, Dub Taylor, Roy Jenson, Jack Dodson
Hudba: Quincy Jones
USA 1972