AŽ SE BUDE PSÁT ROK 2026

Tak už možná bude pozdě na to chtít se ptát, co děti?

(Mají si kde hrát.)

Léta utíkají rychleji a rychleji, blog už vstupuje pomalu do devatenáctého roku svojí existence, a jaký byl ten osmnáctý?

 

O dost línější než předchozí, jak to tak bývá v posledních letech. Do dob, kdy bylo plno času na sledování filmů, čtení knih, poslouchání hudby, a ještě o tom sepisování nějakých poznámek a myšlenek, už se asi těžko vrátím. Jediný pokus o speciál byl v únoru s Warrenem Oatesem, překažený nemocí, kdy jsem dva týdny ležel a bylo mi tak zle, jak dlouho ne. Pak už jen říjnové horory a listopadové spaghetti westerny. 

 

Z kraje roku jsem sledoval hlavně filmy Nového Hollywoodu a nakoukal si několik zásadních klasik, které se určitě řadí k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok viděl. Volba Warrena Oatese na speciál tak vyšla spontánně. Přelom února a března mě zastihl v pro změnu evropské náladě, a vlastně celé jaro se neslo ve znaku dvou v zásadě zcela odlišných žánrů - italského gialla a klasických amerických westernů. Duben tak byl vyloženě měsícem gialla s pokusem o něco, jako je listopadový spagvember (zkusím v dubnu znovu?), zatímco v květnu hlavně vycházely jednotlivé části The Show With A Name o klasických westernech. 

 

Léto pak vypadá jako syntéza předchozích období, oklikou jsem se vrátil k americkým westernům i Novému Hollywoodu, a následovala další série TSWAN, tentokrát o sedmdesátkových amerických westernech. Září bývá slabé, nebýt obou Shows, se jménem i bez jména, nic by tu prakticky nebylo, říjen horory se zaměřením na osmdesátky, listopad špagety a prosinec zase prázdnej, jak bývá. Nějak se vždycky po dvou speciálních měsících vysílím.

 

Plány už nějak ani nemám. Tipů jsem od vás dostal za léta hodně a pořád jsem se k nim nedostal, nebo je odkládám, uvidíme. Už to beru čistě stoicky, co přijde, to přijde. Každopádně díky všem, kteří to tu pořád ještě čtou.

 

A teď statistiky:

THE TOWERING INFERNO (1974)

Jeden z řady velkolepých sedmdesátkových thrillerů Michaela Baye své doby, Irwina Allena, který počínaje Letištěm (1970) přicházel až do konce dekády s dalšími a dalšími katastrofickými filmy, kde nahnal hvězdy první a dříve první svítivosti do pasti a pak je tam nechal potýkat se s živelnou katastrofou - čtyřikrát v letadle, dvakrát na lodi, zde v mrakodrapu. Až se celý koncept utopil s posledními špatnými filmy, kde nechal hollywoodské hvězdy utíkat před rojem včel nebo před vybuchlou sopkou. Skleněné peklo má být z celé série nejlepší, nicméně je to opravdu dobrý film?

 

Ze začátku jsem měl pocit, že sleduji televizní záležitost, vidět to v televizi v ořezu, asi bych si i myslel, že je to další epizoda Columba. Papírem šustící dialogy, televizní svícení, guest stars na každém kroku, šablonovitý soundtrack. Nicméně ve chvíli, kdy to vypukne, což vzhledem ke stopáži bylo opravdu o dost dříve, než jsem očekával, televizní dojem mizí, a je vidět, kam šly peníze. I tak sice speciální efekty dnes moc neobstojí, zejména práce s miniaturami, dokreslovačkami a bluescreeny, ale zase nejsou na tak strašlivé úrovni jako v menších produkcích, a omrzí vlastně až ke konci, kdy už mě přestalo bavit sledovat stále stejné výbuchy miniatury mrakodrapu ze tří úhlů dokolečka, vydávané za to, že bouchá další a další patro.

 

Děj je opravdu prostinký - srdnatý architekt za pomoci žoviálního stavitele a jeho slizkého zetě vystavěl nejvyšší mrakodrap na světě a právě dnes se odehrává slavnostní otevření. Nicméně už odpoledne se začnou projevovat defekty, odhalující ošizenou bezpečnost práce. Stavitel se ale svého mejdanu nechce vzdát a nedbá varování architekta. Ve skladu, kam nikoho nenapadne se podívat, ač jim tam počítač hlásí defekt, začne hořet, a požár postupně sílí. V nejvyšším patře jsou stovky lidí na párty a nikdo kvůli ohni nemůže ven. A postupně si sami nebo za pomoci ohně likvidují všechny možnosti, jak se odtud dostat. Vše zachrání statečný hasičský sbor. Možná.

 

Docela mě překvapuje, že nejznámější zajímavostí o filmu je souboj dvou hvězd, které trvaly na stejném počtu dialogů a stejném prostoru, protože tu delší sirku si jednoznačně vytáhl Paul Newman, který je ve filmu od začátku do konce, koná hrdinské skutky, zatímco Steve McQueen v roli velitele hasičů se objeví až po tři čtvrtě hodině, objevuje se poměrně sporadicky, nebo ve skafandru, jeho role rozhodně není větší než role Williama Holdena, a pokud má skutečně stejný počet dialogů jako Newman, jsou to technické věty typu "vy jděte tam a vy tam." Nicméně díky Newmanovi film drží pohromadě a jeho postavě ze všech uvězněných vlastně jako jediné držíte palce, aby se dostala ven. McQueenovi taky, ale ten většinu filmu může ven a dovnitř jak potřebuje. U zbytku, včetně žen a dětí, je jasné, že hvězdy byly obsazeny proto, aby měly dramatickou smrt v plamenech, takže si jen odškrtáváte, kdo ještě žije.

 

A kdopak nám ve filmu hoří? Faye Dunaway je tu jen na ozdobu coby Newmanova milenka. William Holden hraje druhou nejdůležitější roli stavitele, který nese velkou část viny za katastrofu, ale ne tu hlavní - tu nese Richard Chamberlain v roli jednorozměrného padoucha, který vždy udělá to, co se od takové postavy čeká - zdrhá, svádí vinu na ostatní, vyhrožuje. Holden aspoň přijímá zodpovědnost za to, aby zachránil co nejvíc lidí, kdežto Chamberlaina nezajímá nikdo jiný. Podobnou postavu jsem čekal od Roberta Vaughna, nicméně tomu zřejmě nějak zapomněli napsat roli - ze začátku to vypadá, že jeho senátor přinese další zápletku třeba s úplatky nebo politickou machinací, po vypuknutí katastrofy se z něj najednou stává klaďák, protože Holden nahoře nemá s kým jiným situaci řešit, když Newman zrovna o padesát pater níž zachraňuje z hořícího bytu bábu s dětmi. Robert Wagner se s milenkou zašil někde v bytě, takže coby správní hříšníci umírají první. Zatančí nám tu Fred Astaire za zenitem, o bezpečnost se stará O.J. Simpson.

 

V průběhu filmu jsem si několikrát vzpomněl na Smrtonosnou past. A teď čtu na imdb, že se film stal inspirací Rodericku Thorpovi k napsání předlohy. Skleněnému peklu se nedá upřít napětí, nicméně v mnoha scénách je nepříjemně naivní, patetické, zastaralé a zdlouhavé. 6,5/10

 

 

a.k.a. Skleněné peklo

Režie: John Guillermin, Irwin Allen

Hrají: Paul Newman, Steve McQueen, William Holden, Faye Dunaway, Fred Astaire, Susan Blakely, Richard Chamberlain, Jennifer Jones, O.J. Simpson, Robert Vaughn, Robert Wagner, Susan Flannery, Don Gordon, Felton Perry

Hudba: John Williams

Produkce: Warner Bros, 20th Century Fox

USA 1974 

BRIGITTE BARDOT 1934-2025

EDWIGE FENECH 77

 Tradiční vánoční přání.

 

ADVENTNÍ KALENDÁŘ 2/2

Druhá půlka adventního kalendáře! Jste připraveni?

 

Giornata nera per l'ariete (1971)

Franco Nero chlastá a pátrá po vrahovi, který si vybírá oběti podle zvěrokruhu. Vizuálně perfektní film, byť bez nějakých legendárních scén, jaké známe od Argenta, Fulciho nebo Martina.

 

Batman (1989)

Michael Keaton JE Batman, a proč si na Vánoce nepřipomenout Burtonovo pojetí klasického komiksu, ještě než přišel Nolan se snahou o realističnost a Warner Bros se snahou vyrovnat se Marvelu? 

 

Sette note in nero (1977)

Co do násilí mírný, co do atmosféry výborný Fulci, podpořený legendárním soundtrackem (Bixio-Frizzi-Tempera) a obsazením (Jennifer O'Neill, Gianni Garko, Marc Porel, Gabriele Ferzetti, Ida Galli). 

 

Run of the Arrow (1957)

Pojďme zase jinam - Rod Steiger po prohrané občanské válce radši bude žít s Indiány (vedenými Bronsonem) než se Seveřany. Nicméně zas tak jednoduché to také není. Zajímavý, a dost přehlížený western. 

 

Pickup on South Street (1953) 

Samuel Fuller ve výběru podruhé, tentokrát v noirovém provedení. Protisovětskou agitku si spolu s Widmarkem upravil tak, že sám J. Edgar Hoover chtěl film zakázat. Což je dobře, že se nepovedlo. 

 

Piu forte, ragazzi! (1972)

Bud Spencer a Terence Hill opět v exotice, a zde doporučuji delší verzi, kterou jsem před lety opatřil titulky u nenadabovaných částí. Oficiální verze je hrozně překotná, tato plyne o dost lépe. 

 

Red River (1948)

Westernová klasika o muži, který měl býka, a chlapci, který měl krávu. Rozhodně stojí za vidění. 

 

Les fous du stade (1972)

Jiné filmy od Bažantů bych asi dneska už nedal, ale tohle bych ještě snad zvládnout mohl. Asi to nejvtipnější, co natočili, čemuž vydatně pomáhá Paul Préboist ve vedlejší roli.

 

The Great Escape (1963)

Steve McQueen s baseballovým míčkem. Bronson kopající tunel. Coburn jen se tak potloukající po táboře a nenápadně mizící. Pleasence ztrácející zrak. Garner kradoucí na co přijde. A masivní útěk z nacistického zajateckého tábora. Už jsem dlouho neviděl, měl bych si zas někdy pustit...

 

The Last of Sheila (1973)

Naopak pozapomenutý film s neméně legendárním obsazením (Coburn, Benjamin, Welch, Mason, Cannon) vycházející z detektivní hry, která se promění ve skutečný thriller. Netradiční, nečekané, dobré. 

 

Adéla ještě nevečeřela (1977)

Nedávno jsem byl u Pinkasů, a tam opravdu je výčepní, co to pivo ale úplně hejčká. Nekupujte vánoční hvězdy, Adéla vám Vánoce ozdobí lépe! 

 

Invasion U.S.A. (1985) 

Že nezačínají Vánoce, dokud Hans Gruber nespadne z Nakatomi Plaza? Co jestli nezačínají, dokud Chuck Norris Rostovovi neřekne, že je čas? Cannonovská nálož, před jejíž explozivností by si i Arnold s Brucem Willisem sedli na zadek. Chuck Norris projíždějící s uzinami vánočním nákupákem. Richard Lynch raketometem likvidující vánočně ozdobené rodinné domky. Pokus o odpálení kostela při půlnoční mši. Nefunguje to? Tohle bude.