pátek 20. prosince 2024

FAREWELL, MY LOVELY (1975)

 
Robert Mitchum jako Phil Marlowe! 

Druhá adaptace Chandlerova románu, první s původním názvem. Tuhle jedinou knihu jsem stále nečetl a na Dmytrykovu verzi ze 40. let jsem už skoro zapomněl, ale pár shod i odlišností jsem našel.

Děj je tedy stejný, soukromého detektiva Phila Marlowa donutí propuštěný trestanec Moose Malloy, aby našel jeho ztracenou lásku Velmu. Vypadá to ale, že nejen že Velma zmizela z povrchu zemského, ale také že má někdo zájem na tom, aby ji nikdo nenašel. Marlowe mezitím začne řešit i další případy, ale všechny nitky znovu a znovu vedou k Moosovi a Velmě.

Tvůrci se snaží vytvořit retro atmosféru, nejde jim to špatně, ale Dmytrykova verze měla prostě výhodu dobovosti. Jinak ale tahle většinou vede. Robert Mitchum byl na Marlowa už v roce 1975 starý, ale po chvíli na jeho věk zapomenete a připomene se jen v milostných scénách s pekelně sexy a výrazně mladší Charlotte Rampling, která oslní půvabem, kterým by se vedle dobových femme fatales neztratila. I obsazení vedlejších rolí je fajn - policisty hrají John Ireland a Harry Dean Stanton, Moose dobře ztvárnil Jack O'Halloran, známější jako jeden ze tří ultrazlosynů ze Supermana II, slizkého padoucha vystřihl Anthony Zerbe, a dva gaunery si zahráli zmrd z Benátek Joe Spinell a mlčící, ale nepřehlédnutelný Sylvester Stallone! I přesto, že Mitchumovi táhlo na šedesát, do postavy protřelého a unaveného Marlowa nakonec sednul velmi dobře. Určitě lépe než Dick Powell. Kdyby ho hrál v roce 1950, asi by strčil do kapsy i Bogarta. 

Co bohužel ale tvůrci převzali z původního filmu je halucinogenní pasáž, která ve filmu z roku 1975 působí velmi mimo, stejně tak Marlowovy monology sice jsou tradiční součástí všech filmových adaptací i noiru celkově, ale občas jsem měl pocit, že by scéna lépe fungovala bez nich nebo že se popisují zbytečnosti. Některá ve čtyřicátých letech tabuizovaná témata se tu ale mohou objevit, například rasismus, jiné působí trošku exploatačně (nahlížení do pokojů v bordelu s prostřihy na neskrývané dění v postelích). Vzít to do ruky někdo jiný než Dick Richards, mohlo to dopadnout lépe. Hudba silně připomíná pozdějšího Taxikáře, ale sedí k tomu perfektně. 
 
Měl bych někdy ty adaptace Chandlera dohnat, a vlastně si ty knihy i po letech zopakovat. Zfilmovány byly asi všechny, některé i víckrát. Mitchum sám se ještě objevil o tři roky později v Hlubokém spánku. Adaptace Dámy v jezeře ale působí bizarně, protože je točena z pohledu první osoby! Ze tří filmů je tohle asi na druhém místě za Hlubokým spánkem s Bogartem. 7/10
a.k.a. Sbohem buď, lásko má
Režie: Dick Richards
Hrají: Robert Mitchum, Charlotte Rampling, John Ireland, Jack O'Halloran, Harry Dean Stanton, Sylvia Miles, Anthony Zerbe, Joe Spinell, Sylvester Stallone
Hudba: David Shire
Podle knihy Raymonda Chandlera
USA 1975

čtvrtek 19. prosince 2024

středa 18. prosince 2024

THE FRIENDS OF EDDIE COYLE (1973)

Jeden z nejznámějších Mitchumových sedmdesátkových filmů.
Peter Yates, tvůrce Bullitta, přišel v roce 1973 s kriminálkou, která se docela vymyká tradičním příběhům. Na začátku sledujeme neznámé muže, jak sledují činnost šéfa banky. Následně Robert Mitchum, vypadající dost ošuntěle, domlouvá nákup zbraní. Čekali bychom, že Mitchum bude členem, nebo dokonce šéfem gangu, který se chystá vyloupit banku. Jenže Mitchum s loupežemi nic společného nemá. Mitchum je nula, nevýznamný člen podsvětí, který sem tam pro kámoše zprostředkuje nákup zbraní, ale hlavně má obrovský problém - sbalili ho za krádež náklaďáku se zbožím a teď ho čeká nástup do vězení, kam stárnoucí kriminálník nechce, když má navíc na krku ženu a tři děti. A jediný, kdo mu snad může pomoct, je policista, který na oplátku chce nějaké informace.
O filmu jsem četl, že je pomalý, zdlouhavý, chladný, musím ale říct, že se mi docela líbil. Vlastně je tu všechno, co v takovém filmu být má, snad až na nějakou větší akci, s několika scénami loupeží si ale nemůžeme stěžovat. Lupiče s maskami, které jim mění vzhled, už jsem v něčem viděl, asi ale novějším, a určitě se inspirovali odtud. Všechno jde jako na drátkách, a ač film může působit odtažitě a chladně, nakonec nám Mitchumův osud přece jen není jedno.
Kromě Mitchuma tu ze známějších tváří najdeme asi už jen Petera Boylea v roli mafiána a informátora, který se ale objevuje více v poslední třetině filmu. Větší roli hraje i překupník se zbraněmi, jehož sledujeme i na několika nesouvisejících, ale zábavných kšeftech, Richarda Jordana jsme mohli vidět v několika sedmdesátkových westernech. Hudba je naprosto perfektně stylová, a vlastně nic moc není, co by se filmu dalo vytknout. Jen to asi není film, na který bych se s chutí díval opakovaně. 8/10
a.k.a. Přátelé Eddieho Coyla
Režie: Peter Yates
Hrají: Robert Mitchum, Peter Boyle, Steven Keats, Richard Jordan,  Alex Rocco, Joe Santos, Mitchell Ryan
Hudba: Dave Grusin
USA 1973

úterý 17. prosince 2024

ROBERT MITCHUM (1917-1997)

Robert Mitchum se narodil 6. srpna 1917 v Bridgeportu v Connecticutu v USA. Už od časného mládí byl bouřlivákem, který ve čtrnácti utekl z domova, aby vystřídal celou řadu povolání. Pověst rebela ho pak provázela celý život, stejně jako zlomený nos a jizvy, které získal coby boxer.
Koncem třicátých let se usadil v Kalifornii, kde začal hrát divadlo. Odtud byl logicky jen krůček k filmu, v jeho případě do béčkových westernů, kde začal ještě coby Bob Mitchum ztvárňovat vedlejší role ve filmech kovboje pro děti Hopalonga Cassidyho (v podání Williama Boyda). V roce 1944 pak podepsal sedmiletou smlouvu se společností RKO a po několika dalších westernech, kde už hrál i hlavní role (Nevada, 1944) se dostal do jedné z velkých rolí ve válečném dramatu Příběh pěšáka G.I. Joe (The Story of G.I. Joe, 1945). Film byl po komerční i kritické stránce natolik úspěšný, že se z Mitchuma stala hvězda.

Nebyly to ale westerny, v nichž hrát ovšem nepřestal, co definovalo jeho image. Kvetoucí žánr film noir potřeboval přesně takového protagonistu, jakého Mitchum nabízel - tajemného, ležérního, na první pohled problematického a neortodoxního. První dva noiry, Undercurrent a The Locket, natočil ještě coby vedlejší herec v roce 1946 (v prvním případě přihrával Katharine Hepburnové v režii Vincente Minnelliho), o rok později už hrál vedle Teresy Wrightové hlavní roli v noirovém westernu Pursued, a zejména ztvárnil hlavní roli v ikonickém noiru Pryč od minulosti (Out of the Past) Jacquese Tourneura. Vedlejší roli si tu zahrál i začínající Kirk Douglas a hlavní ženskou postavu Jane Greerová, s níž si poté Mitchum zahrál ještě několikrát právě v návaznosti na jejich první úspěch.

Rostoucí hvězdu neohrozilo ani zatčení za přechovávání marihuany, které by jinému zlomilo vaz, natolik RKO Mitchuma potřebovalo. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let tak natočil sérii filmů noir, westernů, dramat a jiných žánrů po boku největších dobových hvězd (Ava Gardner, Jane Russell, Marilyn Monroe, Jean Simmons). Po vypršení smlouvy odešel od RKO a ocitl se na volné noze. V roce 1955 pak ztvárnil svou nejikoničtější roli ve filmu Lovcova noc (The Night of the Hunter), kde si zahrál vražedného kněze toužícího po kořisti z lupu, který má na jedné ruce vytetováno HATE a na druhé LOVE. Nejen, že tento detail se objevuje různě vypůjčený nebo zparodovaný, ale Mitchumovi se později role kněze opakovaně vracela. V padesátých letech založil i vlastní produkční společnost, která vyprodukovala čtyři filmy, které distribuovali United Artists. Nejznámější z nich je Hromská cesta (Thunder Road, 1958), kterou i částečně napsal, zrežíroval, nazpíval píseň a zahrál si spolu se svým synem Jamesem.

Z filmů 60. let je třeba určitě zmínit Mys hrůzy (Cape Fear, 1962) s Gregorym Peckem, v jehož remaku z roku 1991 si oba rovněž zahráli, jen jiné role. V Nejdelším dnu (The Longest Day, 1962), megafilmu o vylodění v Normandii, si zahrál spolu s většinou dobových filmových hvězd. K westernům se vrátil v roce 1966 filmem El Dorado, kde si zahrál vedle Johna Wayna, o rok později si zahrál s Kirkem Douglasem a Richardem Widmarkem v Cestě na západ (The Way West, 1967). Koncem šedesátých let se tak Mitchum stal spíše žijící ikonou westernů a noirů.

Po Ryanově dceři (Ryan's Daughter, 1970) Davida Leana Mitchum zvažoval odchod do důchodu, zatímco dva filmy, které odmítl, Drsný Harry a Patton, sklízely úspěchy. Většinu sedmdesátých let tak Mitchum strávil v kriminálních dramatech, jako jsou Přátelé Eddieho Coyla (The Friends of Eddie Coyle, 1973), Japonská mafie (The Yakuza, 1974) nebo jeho dva opožděné příspěvky do cyklu filmů s Philem Marlowem, Sbohem buď, lásko má (Farewell, My Lovely, 1975) a Hluboký spánek (The Big Sleep, 1978). Zejména Japonská mafie, napsaná Paulem Schraderem a režírovaná tvůrcem Nového Hollywoodu Sydney Pollackem, slibovala úspěch i v proměněném Hollywoodu, ale komerčně propadla.

Osmdesátá léta tak Mitchum trávil v televizi v cyklu Vichry války (The Winds of War, 1983) a War and Remembrance (1985), kde už ale působil vyloženě jako žijící legenda. V posledních letech života namluvil vypravěče ve westernu Tombstone (1993) poté, co ze zdravotních důvodů nemohl sehrát menší roli, a posledním filmem byl Jarmuschův western Mrtvý muž, kde sehrál zápornou roli.

Zajímavostí je jeho hudební kariéra. Ve druhé polovině padesátých let Mitchum přidal do portfolia i kariéru country zpěváka, nahrál dvě alba a několik singlů, ovlivněn country a hudbou karibských domorodců. Jeho synové James a Christopher se rovněž stali herci, ale ani jeden z nich nedosáhl ani talentu, ani věhlasu otce - James byl v 60. letech obsazován v Evropě a Asii hlavně pro značnou podobnost s otcem, Christopher se dostal na černou listinu v Hollywoodu po účasti v několika filmech s Johnem Waynem, a tak většinu kariéry trávil rovněž v Evropě a Asii, kde dosáhl relativního úspěchu.

Filmy:
1966 - El Dorado
1991 - Mys hrůzy 
1993 - Tombstone