GEORGE HILTON (1934-2019)

Když se řekne Franco Nero, i přes řadu dalších žánrů, v nichž se pohyboval, si každý nejdřív vybaví jeho westerny. Když se řekne Anthony Steffen, westerny jsou jasné. Další herci působící v Itálii 60. a 70. let jsou zase spojeni především s giallem či poliziottescem nebo jiným žánrem. George Hilton je trochu zvláštní tím, že ho nelze spojovat především s jednou skupinou. Stejnou stopu, jakou nechal coby zarostlý pistolník ve westernech, nechal i coby uhlazený svůdce v giallu.

George Hilton je původem Argentinec, ač se narodil v Montevideu v Uruguayi, a to 16. července 1934. Podle některých zpráv vyrůstal v Anglii, ale sám to popřel s tím, že jeho angličtina je velice lámaná. Začínal hrát v Argentině v 50. letech, ale počátkem 60. let odešel do Evropy, konkrétně do Itálie, která mu zajistila řadu velice úspěšných rolí.

První jeho western byla komedie I due figli di Ringo z roku 1966. Hlavní roli v ní sehráli oblíbení komici Franco Franchi a Ciccio Ingrassia, George v ní ztvárnil imitaci Clinta Eastwooda. Záhy se ale vydal vlastním směrem. Průlomem pro něj byl film Lucia Fulciho Tempo di massacro (1966), kde sehrál alkoholického bratra hrdiny ztvárněného Francem Nerem. Svým napůl komediálním výkonem vážného Nera v tomto filmu takřka zastínil. Přestože Hilton sám film považuje za průlom, nevzpomíná rád na Lucia Fulciho, s kterým se neshodli, a Hilton měl později údajně prsty v odstranění Fulciho z některých projektů, do nichž byl obsazen.

Hilton tedy začal točit jeden western za druhým, většinou ztvárňoval právě nepříliš vážné hrdiny, kteří nástrahami padouchů procházejí s nadhledem a lehkostí, s kterou přistupují i k druhému pohlaví. Z toho zajímavějšího by se daly zmínit filmy Vado, l'ammazzo e torno (1967), debut Enza G. Castellariho, Ognuno per se (1968), kde se znovu sešel s Gilbertem Rolandem či Los desesperados (1969), tentokrát vážnou roli proti Ernestu Borgnineovi. Roku 1968 poprvé spolupracoval s režisérem Giulianem Carnimeem, s kterým vytvořili hned 8 filmů, většinou westernů. Carnimeo paralelně pracoval i s Giannim Garkem, s nímž natočil tři filmy z jeho série o Sartanovi, mezitím ale stačil vyrobit jeden, kde Garka nahradil právě Hilton. Roku 1971 pak, po úspěchu filmů Terence Hilla a Buda Spencera, začal Carnimeo točit westernové komedie, a Hilton nemohl chybět. Vznikl tak hrdina jménem Aleluja ve dvou filmech, a ještě v dalších dvou hrdina jménem Tresette.

Kromě westernů koncem šedesátých let zaměstnávaly Hiltona ještě válečné filmy (Bitva u El Alameinu, Otevřená rána). Bratři Martinové tou dobou rozjížděli vlnu psychologicko-erotických thrillerů v hlavní roli s Carroll Bakerovou, přičemž v prvním filmu Il dolce corpo di Deborah (1968) nechyběl ve vedlejší roli ani Hilton. Zde ještě ztvárnil postavu, která spíše jako by vypadla z jeho westernů, včetně neoholené tváře. Roku 1970 pak mimořádně uspěl film Daria Argenta Pták s křišťálovým peřím, a Martinové se ve své sérii rozhodli pokračovat s tím, že smísí prvky svých filmů s Bakerovou a Argentova Ptáka. Vzhledem k finančním požadavkům dosud úspěšné dvojice Jean Sorel - Carroll Baker se rozhodli pro George Hiltona, tentokrát jako oholeného elegána, a namísto Bakerové angažovali začínající herečku se zkušenostmi především z německých erotických komedií a levnějších italských produkcí (jako byla Madame Bovary, kterou produkovali Martinové), Edwige Fenech. Giallo Lo strano vizio della Signora Wardh (1971), jeden z prvních filmů režírovaných přímo Sergiem Martinem, sklidilo veliký úspěch a určilo další kariéru obou jeho protagonistů.

Hilton záhy se Sergiem Martinem natočil dvě další gialla, La coda dello scorpione (1971), kde těhotnou Fenechovou nahradila Švédka Anita Strindberg, a Tutti i colori del buio (1972), s navrátivší se Edwige v centrální roli, kde Hilton hraje spíše vedlejší postavu jejího pasivního manžela (ale je jako první uveden v titulcích). S Fenechovou a tentokrát svým dvorním režisérem Carnimeem ještě Hilton natočil giallo Perché quelle strane gocce di sangue sul corpo di Jennifer (1972) a dobrodružnou komedii, občas mylně řazenou jako western, Fuori uno sotto un altro arriva il Passatore (1973). Už bez Carnimea se pak Hilton a Edwige ještě sešli v komediích Taxíkářka (Taxi Girl, 1977) a Ricchi, ricchissimi... practicamente in mutande (1981), kde už ale hrál epizodky vedle Edwige v hlavní roli.

Hilton se rovněž v giallu sešel ještě jednou s Carroll Bakerovou i Anitou Strindbergovou, mezi další potenciálně zajímavé filmy patří Mio caro asssassino (1971) Tonina Valeriiho či The Killer Must Kill Again (1975) Luigi Cozziho. Od poloviny sedmdesátých let, kdy skončila sláva westernů i gialla, však začala uvadat i Hiltonova kariéra. Narozdíl od kolegů, jako byl třeba Fabio Testi nebo Franco Nero, se moc nechytil v žánru policejních filmů, a jeho filmy jako Torino violenta (1978) patří spíše mezi ty slabší a zapomenuté kousky. V osmdesátých letech pak hrál hlavně v televizi, mezi lety 1983 a 1993 ani nenatočil žádný film pro kina. U nás na DVD vyšel televizní horor Lamberta Bavy Večeře s upírem, či komedie Bronzová těla 2 (1993), kde Hilton zřejmě hraje jen nějakou menší roli. Před kamerou, a to televizní, stál naposledy v roce 2009.

V posledních letech života Hilton žil v Římě a těšil se obnoveného zájmu fanoušků, kteří jeho filmy znovu objevili na DVD a nyní i Blu Ray. Vedle Franca Nera a Gianniho Garka v jedné scéně již příliš dlouho chystaného westernu Enza G. Castellariho, nyní označovaného jako Keoma Rises, se bohužel již neobjeví.

Filmy:
1966 - Tempo di massacro
1967 - Vado, l'ammazzo e torno
1967 - Il tempo degli avvoltoi
1967 - Un poker di pistole
1967 - La piu grande rapina del west
1967 - Professionisti per un massacro
1968 - Il momento di uccidere
1968 - Il dolce corpo di Deborah
1968 - Ognuno per se
1968 - T'ammazzo - raccomandati a dio!
1969 - Los desesperados
1970 - C'e Sartana... vendi la pistola e comprati la bara
1971 - Testa t'ammazzo croce... sei morto, mi chiamano Alleluja
1971 - Lo strano vizio della signora Wardh
1971 - La coda dello scorpione
1972 - Perché quelle strane gocce di sangue sul corpo di Jennifer?
1972 - Můj milovaný vrah
1972 - Tutti i colori del buio
1972 - Il West ti va stretto, amico... e arrivato Alleluja
1977 - Taxikářka
1983 - Nájezdníci z Atlantidy