neděle 15. října 2023

HALLOWEEN SPECIAL 2023 část 6

Kladivo opět udeří a s ním přichází jeho největší hvězdy v remaku Universalovské klasiky. 
 
THE MUMMY (1959)

Když už Hammer zremakoval Frankensteina i Drákulu, bylo jen otázkou času, kdy se pustí do dalších klasických monster, Mumie, Vlkodlaka a Neviditelného muže. O posledním nevím, že by ho nakonec udělali, Vlkodlaka udělali až v roce 1961 bez svých hlavních hvězd, zatímco do Mumie je dostali oba. Jako obvykle v první fázi hammerovských hororů má Cushing hlavní roli plnou dialogů a Lee hraje monstrum. Bohužel Mumie na Frankensteinovu kletbu ani na Drákulu nedosahuje.

Děj se odehrává koncem 19. století. Parta britských archeologů včetně Cushinga, který ale leží se zraněnou nohou na lůžku, objeví hrobku egyptské velekněžky Ananky. Cushingův otec a strýc nedbají varování podivného Egypťana, který se zjeví bůhvíodkud a do hrobky vlezou. Objeví zde sarkofág s Anankou, ale také záhadný svitek. Když se však strýc vzdálí, cosi se stane a otec zůstává na místě naprosto šílený. Ještě po třech letech zpět v Anglii setrvává v blázinci, nikoho nepoznává a není schopen mluvit. Po třech letech však procitne a sdělí stále kulhajícímu Cushingovi, že ho v kryptě napadla mumie. Cushing mu nevěří a odchází, brzy se ale v sousedství ústavu objeví onen Egypťan, který si nechává od místních přepravit záhadnou truhlu. A ani moc nezoufá, že jim spadla do bažiny. Brzy dochází k první vraždě.

Začátek, který jsem popsal, se mi prakticky vůbec nelíbil. Cushinga je málo, Lee je jen zafačovaný a není poznat, a dva strejcové, které sledujeme, jsou mizerní herci. Celý začátek na mě působil jako barevně natočený film z 30. let, z počátků zvukového filmu. Bez atmosféry, zdlouhavé nenápadité dialogy přednášené špatnými herci. Nicméně když Cushing začne zkoumat legendu o pohřbené velekněžce a dostaneme dlouhý flashback, kde Lee i mluví a ještě není zafačovaný, začalo mě to bavit a zajímat. Děj pak sice není moc vynalézavý, Cushing ví, že mumie jde po něm a snaží se ji polapit, ale druhá polovina přinese i pár docela dobrých scén, z nichž vede ta, kde Cushing konfrontuje Egypťana a snaží se ho vyprovokovat.

Cushing tu sice zejména v první polovině nemá tak dobrou roli jako v Drákulovi či Frankensteinovi, i tak se ale do role položí a nakonec jeho bezvýhradnému klaďákovi musíme držet palce, ač je sám Cushing na roli už poměrně starý. Nevím, jestli jeho postava měla kulhat od začátku, nebo jestli byl Cushing zraněný a nějak to zakomponovali do děje, ale pokud ano, tím více ohromí jeho fyzický výkon při bitkách s mumií. Lee si opět vytáhl tu kratší slámku a většinu scén stráví zafačován, navíc se během natáčení celkem dost zranil. Z hammerovských klasiků se objeví ještě Michael Ripper jako vyděšený pytlák.

Mumie mě nakonec celkem pobavila, v porovnání s vícero díly drákulovské i frankensteinovské série, i dalšími filmy od Hammerů, které jsem viděl, ale bledne. Není moc s podivem, že se k Mumii Hammer vrátil až po několika letech, bez Leeho i bez Cushinga. 6/10
a.k.a. Mumie
Režie: Terence Fisher
Hrají: Peter Cushing, Christopher Lee, Yvonne Furneaux, Eddie Byrne, Michael Ripper
Hudba: Franz Reizenstein
Produkce: Hammer
Velká Británie 1959

sobota 14. října 2023

THE SHOW WITH A NAME - HORORY MARIA BAVY

 Další díl The Show With a Name se tentokrát zařazuje k halloweenskému speciálu a pojednává o hororech a giallech Maria Bavy.

neděle 8. října 2023

2023 HALLOWEEN SPECIAL část 5

Dracula je zpátky, tentokrát ale zase v trochu jiném podání.
 
EL CONDE DRACULA (1970)

Tohohle jsem se docela bál a zvláště po loňském seznámení s velmi pornograficky zaměřenou tvorbou Jesuse Franca. Nakonec to ale nebylo špatné a abych rozptýlil obavy - neuvidíme jedinou obnaženou ženu, o sexu se ani nemluví, nejsou tu žádné roztáhlé erotické scény. A vlastně ani skoro žádná krev.

Do role hrabětě Franco získal zase jednou Christophera Leeho, který v tomto roce hrál Drákulu nakonec třikrát, ač ani jednou vlastně nechtěl. Tuto adaptaci přijal hlavně proto, že byla velmi věrná předloze. Tu jsem si stále nepřečetl, po zhlédnutí mnoha adaptací téhož příběhu si však troufám tvrdit, že věrnost tu skutečně bude. Jen abych srovnal děj, tak jako u Lugosiho verze:
 
Harker přijíždí do Transylvánie prodat Drákulovi panství Carfax
1922 ano
1931 ne, je to Renfield
1958 ne, jede ho zlikvidovat
1970 Franco ano
1970 Racek ano
1979 ne

Draculovy ženy
1922 ne
1931 ano
1958 je tam jedna
1970 Franco ano
1970 Racek ano
1979 ne

Dracula ovládá vlky
1922 ne
1931 ne
1958 ne
1970 Franco ano (ačkoli jsou to viditelně psi)
1970 Racek ano (tam to taky asi byli psi)
1979 ne
 
Dracula se mění v netopýra
1922 ne
1931 ano
1958 ne - až v dílu Scars of Dracula, paradoxně z roku 1970
1970 Franco ano
1970 Racek ano
1979 ano

Dracula se po napití krve omladí
1922 ne
1931 ne
1958 ne
1970 Franco ano
1970 Racek ne
1979 ne

Cesta na lodi
1922 ano
1931 ano
1958 ne
1970 Franco ne - ta tu chybí, zjevně nebyly prachy
1970 Racek ne - týž problém
1979 ano
Renfield v blázinci
1922 ano, ale okrajově
1931 na začátku plní úlohu Harkera, později už je šílencem
1958 úplně chybí - podobná postava se objevuje v dalším dílu Dracula, Prince of Darkness
1970 Franco ano
1970 Racek ne
1979 ano

Lucy coby upírka
1922 ne
1931 ne
1958 ano
1970 Franco ano
1970 Racek ano
1979 je to Mina - Lucy a Mina mají prohozené role

Dracula odcestuje zpět na svůj hrad
1922 ne
1931 ano
1958 ano
1970 Franco ano
1970 Racek ano
1979 ne, ale vydá se na cestu

Problém tohoto filmu je docela v tom, že vlastně jen odškrtává jednotlivé body dějové linky, ale jinak nic moc nenabízí. Franco, který si sám zahrál zřízence v blázinci, kde se většina děje odehrává, nedokáže vytvořit působivou atmosféru. Ze všeho křičí doba vzniku, protože na lepší kulisy prostě nebylo. Záběry na sebe těžko navazují, většina scén je točena v pár záběrech s mohutným využíváním zoomů, většina herců hraje velmi toporně. Všude je strašně moc světla. Dokoukal jsem to před patnácti minutami a už teď si nevybavím žádnou působivější scénu, jen takové, které se mi nelíbily vůbec.

Moc tomu nepomáhá ani Nicolaiova hudba, ve velkém používající cimbál, a jinak znějící tak spaghetti westernově, že jsem čekal, že zpoza rohu vyleze Yul Brynner se svou puškou a ozve se jeho znělka se sborem "Indio Black".

Mohl to býval zachránit Christopher Lee, který tu dostal mnohem víc dialogů i scén než u Hammeru. Jenže Dracula je vždycky prostě vedlejší role ve svém vlastním příběhu, takže pokaždé, když se po dlouhých minutách strávených s Francovými topornými oblíbenci Williamsem, Taylorem, Mullerem a Rohmovou objevil Lee, byl jsem překvapen, že v tom vlastně je. Mohl to držet Herbert Lom, který je skvělý Van Helsing, tradičnější než ten Cushingův - jenže jeho scény mi vždy připadají ustřižené ještě předtím, než se vůbec může rozehrát. Renfielda pak ztvárnil Klaus Kinski, jehož scény mi připadaly jako přistřižené z jiného filmu. A přitom by stačilo ztlumit světlo. Konec je pak naprosto fádní a nezajímavý. I ta verze s Rackem měla napínavější finále.

Francova verze je lepší, než by člověk od režiséra jeho pověsti a schopností čekal. S lepší výpravou a vůbec lepším ztvárněním by mohla aspirovat na jednu z nejlepších adaptací. Bohužel je až příliš doslovná a neinvenční. 6/10
a.k.a. Hrabě Dracula, Count Dracula, Il conte Dracula, Nachts, wenn Dracula erwacht
Režie: Jesus Franco
Hrají: Christopher Lee, Klaus Kinski, Herbert Lom, Soledad Miranda, Fred Williams, Maria Rohm, Paul Muller, Jack Taylor, Franco Castellani, Emma Cohen, Teresa Gimpera, Jesus Franco
Hudba: Bruno Nicolai
Na motivy románu Brama Stokera
Produkce: Arce Film
Španělsko / SRN / Itálie / Lichtenštejnsko 1970

sobota 7. října 2023

2023 HALLOWEEN SPECIAL část 4

Boris Karloff +  Bela Lugosi + Edgar Allan Poe. Poe v tom je, ale jinak, než čekáte.
 
THE RAVEN (1935)
Když v 60. letech točil adaptaci Havrana Roger Corman, zavolal si sice taky Karloffa, ale jinak film pojal jako komedii. Ve 30. letech se ale touto cestou nevydali. Jak Černá kočka byla rovnocenným soubojem dvou hororových legend, tohle je vyloženě Lugosiho film. Tady je tím padouchem on, kdežto Karloff je v podstatě antihrdinou.
Mladá tanečnice má autohavárii a jediný, kdo ji může zachránit, je doktor v podání Lugosiho. Ten se ale na lékařskou praxi vykašlal a nyní se ponořil do studia Edgara Allana Poea, dokonce si ve sklepě udělal repliky mučících nástrojů z jeho děl. Operovat odmítá, ale nakonec, když je potěšeno jeho ego uznáním kolegů, přijme. Do své krásné pacientky se ale zamiluje a je velmi uražen, když její otec ho žádá, aby s ní přerušil styky. Doktor chystá pomstu, k čemuž využije uprchlého trestance, kterému znetvoří tvář a vydírá ho tím, že pokud mu nebude sloužit, nepřeoperuje ho zpátky.
První půlhodina (z celkové hodiny) je vážně skvělá. Děj odsýpá, Lugosi sice hraje dost prkenně, ale jeho charisma je nepopiratelné, a jeho ďábelský smích stojí za to. Karloff v naprosto jiné roli je vynikající a je škoda, že vlastně nikdy nebyl jako herec doceněn a hrál jen v hororech. Většinu filmu však bohužel hraje skoro němou roli a má obtíže mluvit. Jak říkám, tohle je Lugosiho show.
O adaptaci Havrana sice nejde, ale je tu recitován a o Poeovi se hodně mluví a uvidíme tu i jeho kyvadlo v akci. To hraje samozřejmě největší roli v závěru. Ten bohužel ale nesplní očekávání. Zvláště kvůli tomu, že děj na scéně nechává i naprosto zbytečné vedlejší postavy, kterých se měl dávno zbavit, a které jen čumí a nic nedělají. Oproti Černé kočce tu pak v první polovině hrdinka je docela fajn a velmi krásná, v té druhé však bohužel už jen ječí, kdežto hrdina je nudný, nezajímavý, prostě třicítková/čtyřicítková/občas i padesátková klasika. Hudba nehraje pořád, jen v těch správných momentech, ale ne vždy se dobře hodí.
The Raven je možná i lepší než Černá kočka, ale stojí za vidění hlavně kvůli Lugosimu, který si užívá svého ďábelského padoucha. O souboj dvou ikon tu bohužel tolik nejde, Karloff hraje druhé housle. V titulcích je ale první uveden on. Později se situace proměnila a v některých filmech hrál Karloff hlavní roli, kdežto Lugosi už jen vedlejší. 7/10
Režie: Lew Landers
Hrají: Bela Lugosi, Boris Karloff, Lester Matthews, Irene Ware, Samuel S. Hinds
Hudba: W. Franke Harling, Clifford Vaughan
Produkce: Universal
USA 1935

pátek 6. října 2023

2023 HALLOWEEN SPECIAL část 3

Boris Karloff + Bela Lugosi + Edgar Allan Poe. I když toho Poea si můžete zase škrtnout.
 
THE BLACK CAT (1934)

Poeovu povídku asi znáte. Tenhle film s ní nemá společného vůbec nic. Producenti pravděpodobně původně chtěli natočit její adaptaci, jenže se natolik nedařilo vymyslet scénář, který by z povídky vycházel a zároveň nabídl výrazné role dvěma největším hvězdám universalovských hororů, až to celé zahodili a použili jen název a zapletli do děje černou kočku. I když zapletli je silné slovo. Prostě v tom je.

Americký páreček novomanželů cestuje Maďarskem na svatební cestě. Ve vlaku k nim přisedne přívětivý lékař, který cestuje na nedaleké místo, aby dle svých slov navštívil přítele. Po cestě se stane nehoda a tak onoho přítele, inženýra Poelziga, musejí navštívit v jeho moderním betonovém domě všichni. Ukáže se ale, že lékař a Poelzig nemají ani náhodou přátelský vztah a je mezi nimi spousta nevyřešených účtů, sahajících až do světové války. A na světlo vystupují i další Poelzigova temná tajemství a zároveň jeho nový ďábelský plán, k němuž potřebuje novomanželku.
Trochu to působí jako dort pejska a kočičky, kde přibývají nápady, které se za kratičkou stopáž ani nestačí pořádně rozvinout, na druhou stranu film uběhne jako voda. Hlavní ale je obsazení Karloffa a Lugosiho, kteří si svoje nesmiřitelné rivaly dávají. Jeden sadistický tyran, druhý šílený mstitel. Karloff je ve své roli výtečný, Lugosi pateticky přehrává, ale nejde mu nedržet palce. Překvapivě mi ani nevadila postava, kterou bych v těchhle filmech vždycky nejradši zabil, a to je mladý romantický hrdina. Tady byl málo, ale když už na plátně byl, působil i celkem sympaticky. Mladá hrdinka je však strašně pasivní a hloupá.
Co výborně funguje, jsou kulisy. Místo gotického hradu tu máme betonovou novostavbu s až groteskní architekturou, betonové sklepení připomínající spíš bunkry než co jiného. Působí to chladně, odlidštěně, stejně jako Karloffova postava. Co nefunguje, je hudba. Film byl zřejmě průkopnický v jejím používání v průběhu děje, ale hrála skoro pořád. Dobře fungovala snad jen při prvním objevení se Karloffa a pak když citovala klasiky jako je Liszt. Pokusy o humor jsou v těchhle filmech bohužel časté, a tady taky nepotěší.
Černá kočka za vidění určitě stojí, i když rozhodně ne jako adaptace Poea. Jako příležitost k velkému hereckému duelu dvou ikon ale určitě obstojí a je radost je spolu sledovat. 7/10
a.k.a. Černá kočka
Režie: Edgar G. Ulmer
Hrají: Boris Karloff, Bela Lugosi, David Manners, Julie Bishop
Hudba: Heinz Roemheld
Produkce: Universal
USA 1934