CHUCK NORRIS (1940-2026)

Víc než člověk. Víc než Bůh. Víc než víc. Chuck Norris je velikost sama. Skloňte se před největším velikánem všech dob... než vás sejme kopem z otočky.

Přestože první záznamy o Chucku Norrisovi pocházejí již z doby kamenné, a již tehdy to byly záznamy dávných událostí stvoření světa, které Chuck Bohu povolil (proto je zavilým kreacionistou - on nevěří, že svět byl stvořen Bohem - on to ví), oficiální záznamy raději uvádí datum narození 10. března 1940, kdy se narodil v Oklahomě rodičům v domě, který sám postavil. Jeho rodiče mu nevědoucně dali jméno Carlos Ray, avšak synek se během života raději rozhodl říkat si Chuck.

Nejzajímavějším ze všech faktů o Chucku Norrisovi je ale ten, že v dětství nebyl takový, jakého si ho představujeme. Byl slabý, plachý a nesportovní. Navíc měl indiánské předky, takže se stal terčem rasistických vtípků. Otec chlastal, matka na něj kašlala. Budoucnost: nejistá. Z Chucka se přesto stal sice nejvysmívanější, ale v jistém smyslu přesto obdivuhodný akční hrdina. Vtipy o Chucku Norrisovi si pamatuju ještě s Brucem Willisem a Stevenem Seagalem, Italové si je říkají o Budu Spencerovi, na Chucka sedí ale o mnoho lépe. Chuck Norris prostě není nejlepší. Je ještě lepší.

Ke kariéře nadčlověka ho paradoxně přivedla armáda. Řekli bychom, že křehkému plachému pubescentovi to dají mazáci sežrat, ale ne. V rámci služby působil v Koreji (1958-62), kde objevil východní filosofii a bojová umění. Začal cvičit a poměrně brzy se stal mistrem světa. Několikanásobným. Otevřel si tréninková centra v Hollywoodu a skrze ta se seznámil se Stevem McQueenem, který ho přiměl, aby se přihlásil do kurzu herectví. V téže době (už jsme v roce 1968) se Chuck seznámil a spřátelil s Brucem Lee. Poprvé se objevil ve filmu The Wrecking Crew (1969) s Deanem Martinem v hlavní roli. Stále se ale mnohem více věnoval bojovým uměním a nikoli filmu. Na pozvání svého přítele Bruce Lee však ztvárnil roli padoucha v jeho filmu Cesta draka (1972), kde se spolu utkali. To bylo naposledy, co Chucka někdo porazil ve filmu. Na tuto scénu byly použity tisíce nákladných speciálních efektů, jinak by to Bruce Lee nedokázal.

Do roku 1977 hrál Chuck ještě pár malých rolí v několika zapomenutých filmech. Ne, že by ho nikdo nechtěl obsazovat do větších, ale on sám hrát nechtěl. (Tohle je myšleno napůl vážně - skutečně pro něj byla primární sportovní kariéra. Stále byl mistrem světa v karate. Každoročně. Jestli měl nabídky na větší role je ale otázka.) Podle wikipedie se nakonec rozhodl vzít hlavní roli ve filmu, kde byl přední příběh a nikoli akce. Jestli je Bourák (Breaker! Breaker!, 1977) skutečně tak dobrým filmem, že Chuck cítil, že nedává svoje umění na odiv, ale slouží jím příběhu, nemohu posoudit, ale hodnocení na ČSFD i IMDB, ehm... Film ale měl docela úspěch a Chuck rozjel zatím bezvousou kariéru, kterou nakopl další úspěch filmu Správní chlapi nosí černou (Good Guys Wear Black, 1978). Kdo jiný je správný chlap, než Chuck Norris. Klidně se to mohlo jmenovat Chuck Norris nosí černou.

V první fázi kariéry střídá Chuck porost na tváři, barvu vlasů i žánry. Jeho filmy jsou vesměs akční, prokládané scénami s bojovým uměním, ale tu zabrousí do filmu-noir (Vynucená pomsta/Forced Vengeance, Oko za oko/An Eye for an Eye), tu představí v USA mytologii ninjů (Osmiúhelník/The Octagon), tu se představí jako ranger v moderním westernu Osamělý vlk McQuade (Lone Wolf McQuade, 1983) či dokonce bojuje s jakýmsi Frankensteinem v hororu Tichá zuřivost (Silent Rage, 1982). V McQuadeovi konečně nasadil plnovous, který mu seděl nejlépe, a vytvořil mustr pro svou slavnou postavu, která přišla o jedenáct let později.

Tím, co dalo razítko na jeho rozbíhající se kariéru, ale byla smlouva se společností Cannon. Vedle Charlese Bronsona se Norris stal jednou z jejich kmenových hvězd. První spoluprací byla dvojice filmů Nezvěstní v boji, narychlo obšlehnutá z Cameronova scénáře k Rambovi II. Produkce nakonec ještě protočila pořadí filmů, takže jednička se odehrává deset let po dvojce, přesto filmy zabraly a Chuck začal točit jeden film za druhým. Z jeho Cannonovské filmografie vynikají film Invaze USA (Invasion U.S.A.), Delta Force, kde se měl sejít původně s Charlesem Bronsonem namísto nakonec obsazeného Lee Marvina, pro kterého to byl poslední film, třetí díl Nezvěstných v boji (Braddock: Missing in Action III), dobrodružná komedie Firewalker či Sám proti teroru (The Hero and the Terror). Po rozpadu Cannon Group pokračoval v natáčení dalších ne zrovna nejúspěšnějších filmů, než se obrátil tam, odkud ho všichni známe nejlíp a proč je vlastně tak vysmívaný. Do televize.

Od roku 1993 tak Chuck začal ztvárňovat ryze kladného tvrdého rangera, bojujícího za americké hodnoty, v seriálu Walker, Texas Ranger. Až budete v Texasu, otočte se - za vámi bude ranger, který sleduje všechno, co děláte. Chuck se jako Cordell Walker, dokonalý nechybující ranger, objevoval na CBS devět let a jeho korektní a přístupný seriál mu vynesl plno posměšků. Zároveň ale udělal z hvězdy Chucka Norrise absolutní ikonu. U nás k tomu ještě přispěly teleshoppingové reklamy na Total Gym, které Chuck dělal společně s modelkou Christie Brinkley rovněž v 90. letech. Po Walkerovi sice ještě pár filmů natočil, ale dnes už, když natáčí, nedělá Chuck prakticky nic jiného, než že naráží na svůj hvězdný status.

Když ve druhé polovině prvního desetiletí 21. století začaly po internetu kolovat vtipy o Chucku Norrisovi, Chuck sám se napřed bránil, než mu pravděpodobně došlo, že tyto vtipy z něj dělají nesmrtelného a odrážejí jeho legendární status. Později v několika TV show představoval svoje oblíbené, vydal knihu, kde vtipy komentuje (mimochodem vyšla i u nás), objevil se v reklamách na T-Mobile, kde parodoval svou údajnou nepřemožitelnost (a ať byly většinou příšerné, ta se záměnou bruslí vs. Bruce Lee byla vtipná), ve druhých Expendables ztvárnil cameo nepřemožitelného žoldnéře, od kterého se i Sylvester Stallone musí nechat zachránit. Chuck Norris sice už asi žádný film nenatočí, ale nejen v myslích svých fandů zůstává nepřemožitelným hrdinou, ztělesněním ideálu amerického bojovníka. Směšný obrázek nebo vzor hodný následování? To je na každém.

FILMY:
1968 - Dům sedmi rozkoší
1978 - Správní chlapi nosí černou
1980 - Osmiúhelník
1981 - Oko za oko
1982 - Vynucená msta
1983 - Osamělý vlk McQuade
1984 - Nezvěstní v boji
1985 - Nezvěstní v boji 2
1985 - Invaze USA
1985 - Zákon mlčení
1986 - Delta Force
1988 - Braddock: Ztracen v boji 3
1988 - Sám proti teroru

THE LEFT HANDED GUN (1958)

Jména Paul Newman a Arthur Penn (Malý velký muž) slibovala mnohé, ale nakonec se očekávání nesplnila. Na filmu je až příliš znát, že vznikl podle divadelní hry oceňovaného autora. Takže scenárista píše VELKÉ dialogy a herci HRAJÍ. Tím myslím, že přehrávají jako blázen. To bohužel platí i pro Newmana, který zjevně neví, má-li hrát hrdinu, antihrdinu nebo padoucha, hlavně, že může uplatnit svou metodu, od které naštěstí v pozdějších westernech patrně upustil. Ambivalentnost je celkem fajn, takže Billyho můžeme nenávidět i mu fandit, totéž s Patem Garrettem, jemuž hodně ubírá nevýraznost jeho představitele, který rovněž přehrává, jenže přitom by neměl být divák ponechán v nejistotě. Všichni pořád kecají o svých motivech, které jsou přitom jednoduché (a vymyšlené), a k tomu se nám vedle ochometá krysa s buřinkou, o které jsem neměl celý film tušení, kdo to vlastně je. To, že Billy Kid vraždí, aby se pomstil za smrt zaměstnavatele, který ho najal den předem, že Pat Garrett po něm jde, protože mu zničil svatbu (!), že holka, s kterou spal Billy Kid těsně předtím, než ho oddělali, je tu vykreslena jako tragická postava manželky jeho přítele, že Kidova banda čítá dva lidi, z nichž jeden je v tom proti své vůli a druhý je blb, že rančer Chisum neexistuje, to všechno už jen podtrhuje film, který neví, zda chce být velkou psychologickou tragédií nebo westernem. Teda vlastně ví, volí to první, ale selhává. Jediná opravdu dobrá scéna je smrt Boba Ollingera, která je tu možná i lepší než u Peckinpaha. Zvláště ta holčička smějící se stojící botě. Ale jinak Peckinpahova verze zůstala nepokořena. 6/10

a.k.a. Kolt pro leváka
Režie: Arthur Penn
Hrají: Paul Newman, Lita Milan, John Dehner, Hurd Hatfield, James Congdon, James Best, John Dierkes, Robert Anderson, Wally Brown, Denver Pyle
Podle divadelní hry Gore Vidala
Hudba: Alexander Courage
Produkce: Warner Bros
USA 1958

SKY RIDERS (1976)

Zatímco dneska je příslušnost teroristů k jistému směru povětšinou jasná, v 70. letech člověk na západě nevěděl, z jaké je kdo strany. Lidová fronta Judeje, Judejská lidová fronta nebo Fronta judejského lidu? Doznívaly myšlenky šedesátých let přetavené v radikální anarchismus, docházelo k četným únosům, vraždám, bombovým útokům. Tenhle film ukazuje, že na zničení jedné takové organizace stačí pár rogal.

Dneska by v tom hrál Liam Neeson, tehdy museli zavolat Jamese Coburna. Tím, komu unesou rodinu, je ale Robert Culp coby americký milionář. Režisér se s ničím nezdržuje a okamžitě nám ukazuje, jak teroristé v maskách obklíčí vilu, postřílí služebnictvo a zajmou manželku Susannah York s dvěma dětmi. Požadavky? Neznámé. Ambiciózní řecký policista, poněkud bizarně ztvárněný francouzským zpěvákem Charlesem Aznavourem (ne, že by on hrál bizarně, ale to je role, v které by ho člověk nečekal), chce únosce dostat na vlastní pěst a na bezpečí Culpovy rodiny moc nehledí. Ještě že tu je dobrodruh Coburn, shodou okolností exmanžel Yorkové a skutečný otec staršího z dětí. Když první policejní akce selže, pustí se do toho sám, vypátrá úkryt a vymyslí plán, jak se nepozorovaně k zajatcům dostat. Na rogalech.

Škoda, že je film natočen tak strašně rutinně. Všechny skutečně zajímavé věci, jako třeba vztah Culpa a Coburna, jsou pohřbeny a odbyty a místo toho trávíme spoustu času s trpícími zajatci a nemilosrdnými teroristy vedenými Wernerem Pochathem, známým z řady italských filmů. A pak se režisér nechává unášet záběry z výšky na létající rogala. Příběh ani není moc dobře konstruován. Je sympatické, že závěrečnou půlhodinu celou tvoří vysvobozovací akce, ale až na jeden, snadno předvídatelný okamžik v první polovině filmu se všechno daří jako po másle. Co na tom, že spousta lidí umře, ani na chvíli nepochybujeme, že ti správní to ve zdraví přežijí. Ona akce navíc zase tak dobrá není. Taky je zvláštní, jak snadno akrobati přijmou nabídku, aby vnikli do pevnosti teroristů a možná i nějaké postříleli. To je přece hračka, ne?

Ani herci tu nedostávají příležitost předvést nic zaznamenáníhodného. Coburn je Coburn, Culp je Culp, tím to hasne. Zarazil mě minimální prostor Harryho Andrewse, jehož role je ve filmu naprosto zbytečná. Schifrinova hudba pak buď napodobuje řecká témata, nebo se podobá tuctu soundtracků, které udělal předtím. Není to film, který bych chtěl vidět znovu, ale řekněme, že jednou se to dalo. 6/10

a.k.a. Jezdci po nebesích, Assault on the Forbidden Fortress
Režie: Douglas Hickox
Hrají: James Coburn, Susannah York, Robert Culp, Charles Aznavour, Harry Andrews, John Beck, Zou Zou, Werner Pochath, Steven Keats
Hudba: Lalo Schifrin
Produkce: 20th Century Fox
USA 1976

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA II: RUDÝ GENTLEMAN

Tak po dvou měsících jsme zpět s druhým dílem našeho podcastu. Z technických důvodů je to tentokrát jen zvuk, ale myslím, že to nevadí. Opět jsme jen dva, tedy Kubaso a já, jelikož Honza je pro změnu na druhém konci světa. Můžete si poslechnout rozbor jednotlivých mayovských filmů, knih a dalších záležitostí, souvisejících více či méně.
Spoilery přítomny. Jako byste se jich u Vinnetoua museli vyvarovat.

LITTLE BIG MAN (1970)

Není to zdaleka první hollywoodský film, který se dívá na Indiány v příznivém světle, ale je určitě první, který je vidí ve světle příznivějším než bledé tváře a vznáší nemilosrdnou obžalobu za vyhubení takřka celé indiánské populace. Věřím tomu, že mnozí konzervativní diváci v roce 1970 byli znechuceni zobrazením masakrů žen a dětí a proti filmu protestovali. Smůla, Yankeeové, tohle JSTE vy. Film se navíc nese v lehce absurdním černohumorném duchu, což je, myslí, daleko silnější forma, než srdceryvný patos, který by příběh mohl provázet. Neznamená to, že by film nad tématem genocidy nějak vtipkoval, sice je často vtipný, ale ve správných momentech úsměv na rtech zamrzá.

Arthur Penn film natočil na motivy knihy, kterou jsem nedočetl. Už ani nevím, jestli jsem skončil ještě u Čejenů nebo až u Pendrakeů, ale moc mě ta kniha nebrala. Film je ale skvělý, byť občas působí trochu zkratkovitě. Stejně jako Forrest Gump vypráví svůj neuvěřitený příběh, jak byl u všeho důležitého, co se dělo v Americe druhé poloviny 20. století, stodvacetiletý Jack Crabb vypráví, jak byl u všeho důležitého, co se dělo na Západě. Crabb byl jako malý unesen a vychován Čejeny coby jeden z nich, následně byl "zachráněn" bělochy a převychován, aby se různě potloukal Západem a pořád se tu a tam vracel mezi své staré přátele, hledaje své místo na slunci. A jako vždy zasáhne cizí síla, která mu pomůže to místo najít tím, že ztratí, na čem mu záleželo.

Tuto sílu tu ztělesňuje generál Custer. Oproti předchozí vylíčením tragického hrdiny, který je hanebně poražen zlými divochy u Little Big Hornu, je tu Custer vylíčen jako domýšlivý psychopat, který je schopen naprosto všeho pro svou slávu. Je pravda, že jeho představitel trochu přehrává, ale zase tolik to nevadí. Ze skutečných osobností se tu ještě krátce objevuje Divoký Bill Hickock v podání Jeffa Coreyho, a musím říct, že Corey je poměrně slabý Hickock. Ale je to cameo, tak to nevadí. Zamrzí poněkud nevyužitý Martin Balsam ve vtipné postavě šarlatána, který postupně ztrácí různé části svého těla, jak je pokaždé lynčován. Z cameo rolí tak nejvíce oslní nymfomanka převlečená za pastorovu ženu v podání pekelně žhavé Faye Dunaway.

Z herců film ale jednoznačně ovládá nejen Dustin Hoffman, který samozřejmě hraje hlavní roli, ale veliký dojem dělá především Chief Dan George coby náčelník Stará stanová kůže. Je ironické, že roli, v které snad poprvé dostal skutečný Indián tak velký prostor (zatímco předchozí výrazné Indiány hrávali Anthony Quinn, Charles Bronson, Gilbert Roland, či dokonce Burt Lancaster), měl původně hrát Marlon Brando. Naštěstí se tak nestalo. Brando by ani se svou Stanislavského metodou nemohl do filmu přinést to, co do něj vnesl George - zkušenost. George prostě byl ten náčelník a Brando by ho nedokázal zahrát. Nikdy.

Malý velký muž zdaleka není typickým westernem, příhody nenápadného mužíčka, který prošel dějinami Západu, aniž by si toho skoro všiml, jsou ale zábavné, vtipné, napínavé i dojemné. Jenom si tak říkám, že je škoda, že Dustin Hoffman nehrál Billyho Kida - nevím o jiném herci, který by se tomu skutečnému podobal více. To jen taková odbočka. Ke knize se možná ještě vrátím, k filmu určitě. 9/10

a.k.a. Malý velký muž
Režie: Arthur Penn
Hrají: Dustin Hoffman, Chief Dan George, Faye Dunaway, Richard Mulligan, Martin Balsam, Jeff Corey, William Hickey, Aimee Eccles, Kelly Jean Peters, Jesse Vint, Thayer David, Lou Cutell, M. Emmet Walsh
Hudba: John Hammond
Podle knihy Thomase Bergera
Produkce: Cinema Center Films, National General Pictures
USA 1970