SID HAIG 1939-2019

Po těžké nemoci zkomplikované úrazem zemřel v sobotu Sid Haig, legenda exploitation filmů. Moc jsem toho s ním neviděl, ale kdekoli byl, tam většinou zaujal. RIP, Side.

VINCENT PRICE (1911-1993)

Neexistuje dokonalejší podání Edgara Allana Poea než z úst Vincenta Price. Herce, který se stal prakticky synonymem gotických hororů a Poeových adaptací zvláště.

Vincent Price se narodil 27. května 1911 v Saint Louis v Missouri. Už od mládí tíhl k divadlu a od poloviny 30. let se stal hercem. Jako většina slavných herců, ani on to neměl jednoduché, protože byl velice vysoký, což vadilo hlavně hvězdám, které by převyšoval a tím na sebe na jevišti strhával pozornost.

Zpočátku hrál ve filmech nejrůznějšího druhu (i kvalit). Asi nejvíce se prosadil ve 40. letech ve filmu Laura (1944), kde se objevil ve vedlejší roli vedle Gene Tierneyové a Dany Andrewse. (A tohle je důkaz, že je přechylování potřeba, jen tak mimochodem). Vedle Douglase Fairbankse se objevil v dobrodružném filmu Zelené peklo, v roce 1948 se objevil v jedné z verzí Tří mušketýrů. Nevyhýbal se ani westernům - v roce 1950 si zahrál ve filmu Samuela Fullera The Baron of Arizona, později se objevil třeba s Clintem Walkerem ve filmu Víc živý než mrtvý (1969).

Nicméně žánrem, kterým se proslavil, a který se stal synonymem jeho kariéry, byl horor. Jeho skoro až britský přízvuk, ohromující hlas a trochu děsivý vzhled ho předurčovaly nejen k rolím tragickým a záporným, ale hlavně k rolím jedinců nevyrovnaných až vyšinutých, jedinců s děsivou minulostí, záhadných a nebezpečných. Poprvé se v hororech začal objevovat ještě ve vedlejších rolích třeba v Návratu neviditelného muže (1940) (zde spíše zazněl, protože hrál právě neviditelného muže). Průlomem pak byl film Dům voskových figurín (1953), kde ztvárnil hlavní roli umělce, který přijde o svou dílnu a o své geniální ruce schopné tvořit umění. V průběhu 50. let sice hrál Price běžně i v jiných žánrech, ke konci dekády však navázal spolupráci s režisérem béčkových filmů Williamem Castlem (Třaslavec, Dům hrůzy), zahrál si hlavní roli v hororu Moucha (1958) a posléze začal pracovat i se společností AIP a režisérem a producentem Rogerem Cormanem.

Corman v roce 1960 s Pricem natočil adaptaci Poeovy povídky Zánik domu Usherů, kde si Price zahrál hlavní roli. Film sklidil takový úspěch, že rozjel celou sérii adaptací Poeova díla, ale i dalších hororů z dílny AIP. Tak vznikla například Jáma a kyvadlo (1961), Historky hrůzy (1962), Maska rudé smrti (1964), Strašidelný palác (1963) nebo Ligeina hrobka (1964). Vedle Price se v těchto filmech objevovaly i další hororové ikony jako třeba Boris Karloff, Peter Lorre, Basil Rathbone, nebo třeba začínající Jack Nicholson.

V polovině 60. let spolupráce s Cormanem skončila, ale Priceovu kariéru v hororech nakopla další hororová dílna - britská studia Hammer a Amicus. Vincent Price se tak zařadil vedle svých častých spoluhráčů Petera Cushinga a Christophera Lee mezi hvězdy britského hororu. Objevil se zde třeba ve filmech Lovci čarodějnic (1968), The Oblong Box (1969), Scream and Scream Again (1970), kde se objevily všechny tři hvězdy, Volání smrti (1970), a zejména Ohavný dr. Phibes (1971), kde ztvárnil šíleného lékaře mstitele. Po natočení filmu Madhouse (1974) však na několik let přerušil kariéru.

Na plátna se Price vrátil až roku 1981 povídkovým filmem Klub příšer. V 80. letech pak došlo k jakési renesanci jeho kariéry a uznání jeho statusu žánrové legendy. Tim Burton mu vzdal poctu krátkým animovaným filmem Vincent, který Price sám namluvil jako vypravěč. Roku 1990 se pak objevil v Burtonově filmu Střihoruký Edward coby starý vynálezce.

Mimo amerického a britského filmu se nebránil Price ani jiným produkcím, takže se objevil v několika filmech třeba v Itálii nebo v Německu. V polovině 60. let spolupracoval s Mariem Bavou na druhé komedii o dr. Goldfootovi, ale jejich spolupráce na hororu bohužel nevyšla (byla mu nabídnuta role v Bavově Krvavém baronovi). Významnou byla i Priceova práce pro televizi, mj. se objevil jako epizodní padouch z šedesátkového Batmana. Kromě hraní byl rovněž vášnivým sběratelem umění a kuchařem, dokonce vydal několik kuchařek a moderoval pořad o vaření. Vincent Price zemřel roku 25. října 1993.

Filmy:
1953 Dům voskových figurín
1959 Třaslavec
1959 The Bat

1959 Dům hrůzy
1960 Zánik domu Usherů
1961 Jáma a kyvadlo
1962 Historky hrůzy
1963 Havran

1963 Bláznův deník

1963 Strašidelný palác
1964 Maska rudé smrti
1964 Ligeina hrobka
1968 Lovci čarodějnic
1970 Scream and Scream Again
1981 Klub příšer
1983 Dům dlouhých stínů

ROBERTO DELL'ACQUA (1946-2019)

Další smutná zpráva, ve věku 73 let zemřel akrobat, kaskadér a herec vedlejších rolí v mnoha italských westernech, kriminálních filmech a komediích, a jeden z pěti bratrů akrobatů, které lze vidět snad v každém druhém italském filmu 60., 70. a 80. let. A z nich vlastně můj nejoblíbenější. RIP.

C.C. AND COMPANY (1970)

"Hej, neviděli jste nějak moc filmů o motorkářích?"
Tak a na tohle jsme v novém Tarantinovi viděli část traileru s velice chytlavou písničkou. Je to motorkářský film, což byl v Americe 60. a 70. let velmi populární žánr, z kterého dodnes přežila už asi jenom Bezstarostná jízda. CC and Company se na ni zřejmě v jistém duchu snažilo navázat, takže nejde o zcela tradiční béčko v duchu filmů produkovaných AIP a Rogerem Cormanem. Na druhou stranu, vlastně to naprosto mezi tyhle filmy zapadá. Ať si to z nich střílí sebevíc.

"Bude to něco mezi Antonionim a AIP."
Příběh je velice prostý. Poněkud problémový, protože individualistický člen motorkářského gangu jménem C.C. Ryder, vedeného sobeckým Moonem, se zamiluje do dámy, které pomůže spravit auto a zachrání ji od znásilnění svými spolumotorkáři (z nichž jeden je Sid Haig). Následně se náhodou setkají a C.C. se rozhodne stát se závodníkem v motokrosu. Moonovi se to ale nelíbí. Když C.C. připraví o jeho výhru ze závodu, C.C. si svoje peníze vezme zpět a uteče. Dá to dohromady s Ann, ale Moon se s bandou vrátí pro svoji pomstu...

Ovšem tady nedostaneme skoro žádné násilí a spíše je tu hodně ježdění na motorkách, závodění, ježdění, a trochu sexu. Přičemž ke mně se dostala pouze cenzurovaná verze, takže pokud chcete vidět více, je třeba sehnat jinou. Ono tam teda asi o moc víc nebude. Pořád v tom hraje Ann-Margret, v té době jedna z největších filmových hvězd (jak se sem kruci dostala?), takže nic extra pikantního se čekat nedá.

Hlavního hrdinu pak ztvárnil Joe Namath, což byl hvězdný fotbalista. Narozdíl od jiných fotbalistů-herců, jako byli Jim Brown či Fred Williamson, se ale Namath neměl šanci stát hvězdou plátna, k tomu mu chybělo prakticky všechno od talentu po charisma. Namath do svojí role prostě nesedí. Ann-Margret tu pak dělá jen to, co uměla, totiž být mrkací usměvavou panenkou. V další výrazné ženské roli Moonovy děvky jménem Pom Pom pak můžeme vidět sexy Jennifer Billingsley (později hrála s Reynoldsem ve White Lightning).

Nejvíc fascinující fakt týkající se tohohle filmu? První vznikl hit Jenny Take a Ride, zpívaný Mitchem Ryderem. Jeho slova "See see rider" zřejmě inspirovala tvůrce natolik, že nejen vytvořili celý film, ale hlavní postavu pojmenovali C.C. Ryder. Ok. A ve filmu vystupuje skupina C.C. Ryders. C.C. Ryder s Ann-Margret tančí za hudby C.C. Ryders. Ještě, že hrají něco od Otise Reddinga, kdyby hráli See See Rider, už by to bylo moc. Což neznamená, že tuhle píseň neuslyšíme dost často.

Jinak je to chvílemi zábavný, chvílemi trochu nudný film, který už nepotřebuju vidět znova. Občas byl trochu chytřejší, než jsem čekal, ale to byly spíš záblesky. (A občas nevhodné - odkud může motorkářská děvka znát pojmy cinema vérité a Antonioni?) Není nutné vidět znovu, a pokud vás to enormně nezajímá, shánět si to ani nemusíte. 6/10

a.k.a. Chrome Hearts
Režie: Seymour Robbie
Hrají: Joe Namath, Ann-Margret, William Smith, Jennifer Billingsley, Sid Haig
Hudba: Lenny Stack, Mitch Ryder and the Detroit Wheels
USA 1970

THE WRECKING CREW (1968)

Konečně jsem měl po nějaké době čas na film, tak jsem si hned udělal dvojprogram. Oba filmy, které jsem viděl, souvisí s novým Tarantinem. Jeden z nich sleduje postava Sharon Tate v kině a sama Sharon v něm hrála, a k druhému jsme viděli trailer.

The Wrecking Crew je čtvrtým ze čtyř filmů ze série o tajném agentu Mattu Helmovi. Docela úspěch, žádný jiný jakobond se tak daleko snad nedostal. Navíc sama originální série v této době měla jen 5 filmů. Ovšem přestože závěrečný titulek slibuje pátý díl, už nevznikl.

Matt Helm je přesně jako Bond. Snad jen se nebere zdaleka tolik vážně. Jeho balení žen i akce jsou tu ještě přehnanější než u originálu. I příběh dává zhruba stejně smyslu jako u bondovek. Byla by to zábava s někým, jako je Connery. Dean Martin působí značně nepřesvědčivě. Jako zpěvák, který si odskočil na pauzu mezi cigárem a whiskou. Zvláště v akčních scénách je bídný. Ty jsou ale bídné samy o sobě. Co na tom, že herce trénoval Bruce Lee, když režisér akci natočit prostě neuměl. A taky se tu mihne začínající Chuck Norris, ale Dean Martin ho poměrně snadno přepere. Pff. 

I kolem Matta Helma se točí mnoho dívek, zde většinou zlých. Elke Sommer, Nancy Kwan i Tina Louise určitě zapůsobí na oko divákovo, ovšem v záporných rolích. Ovšem zatímco Bondovi pomocníci byli většinou schopní, Helm dostal k ruce naprosto neschopnou agentku, co pokazí, na co sáhne. Tu hraje Sharon Tate, a přestože je občas na zabití, jindy je opravdu vtipná a asi je tím nejlepším, co se dá ve filmu vidět. Akorát mi k její postavě nesedlo, když najednou měla být sexy. Ne, že by nebyla, jen to k roli nesedělo.

The Wrecking Crew působí jako italské eurospy. Už jen tím, že se odehrává v Dánsku, ale krajina je typicky americká. Tím, že Němka hraje Polku, Angličan Itala a Američanka Angličanku. Dá se to vidět, snad je to i zábavnější než některé bondovky, ale asi na to brzo zapomenete. 6/10

Ten vlevo je Chuck Norris a na tuto scénu byl spotřebován skoro celý rozpočet

a.k.a. Dům sedmi rozkoší
Režie: Phil Karlson
Hrají: Dean Martin, Elke Sommer, Sharon Tate, Nancy Kwan, Nigel Green, John Larch, Chuck Norris
Hudba: Hugo Montenegro
USA 1968