THE SHOW WITH A NAME - POE-CORMAN-PRICE

 Druhé video do halloweenského speciálu, tentokrát o šestici filmů Rogera Cormana s Vincentem Pricem na motivy Edgara Allana Poea.

HALLOWEEN SPECIÁL 2023 část 8,5

A proč sem zas jednou nedat povídku...

VYMÍTÁNÍ

Otec Johann do té vesnice nechtěl. Cesta, ač pouze stokilometrová, trvala dva dny. Zpožděný vlak, navazující autobus zajížděl jen do deset kilometrů vzdálené obce. Po cestě přes les v husté mlze otec Johann zabloudil a obešel vesnici třikrát, než se dostal konečně, naprosto vyčerpaný, promočený, zpocený, špinavý, hladový, na místo, kde ho nikdo nečekal.

Liduprázdná náves s rozbitým pomníkem připomínajícím tři padlé z první a dva z druhé světové války. Přes cestu proběhla černá kočka a proletěl kus igelitu z nedaleké stavby. Toto místo už Bůh málem opustil, řekl si otec Johann. Je na čase to změnit.

Kostel byl v katastrofálním stavu. Už tři roky zde neměli kněze ani kostelníka. Hřbitov u kostela rozbitý, část hrobů rozpadlá, všude pomalu usychající, páchnoucí plevel. Uvnitř v kostele sutiny a vlhký pach, rozbité lavice, rozkradený mobiliář, oltář velmi chatrný. Prastarým varhanům chyběly tři píšťaly a klávesa malé E.

Otec Johann se celý večer poté, co zjistil, že na faře není zavedena elektřina a plynový kotel je rozbitý, modlil. Zabalil se do spacího pytle, všechny myšlenky na hřích zaplašil myšlenkou na Ježíše na kříži, a brzy usnul. Zdálo se mu, že je arcibiskupem. Zdálo se mu, jak mu papež třese rukou.

Uprostřed noci ho vzbudila rána. Otec Johann vstal, pokřižoval se a vydal se hledat její původ. Tmavá loď zčásti gotického, zčásti barokního kostela se zdála naprosto nepřehledná. Otec Johann neviděl na krok. Posvítil si baterkou, ale neviděl nic.

Ozvala se další rána.

Otec Johann pátral po tom, odkud rána přišla. Když se ozvala třetí, zdálo se mu, že z půdy. Vystoupal po dřevěných, velmi chtatrných schodech, až došel k těžkým dubovým dveřím s prastarým rezivým zámkem. Otec Johann vzal za kliku a dveře se neotevřely.

Otec Johann sešel ze schodů a došel zpět do své ložnice. Na stole ležel svazek velikých klíčů od všeho možného. Mezitím se ozvala další rána. Otec Johann se vrátil ke dveřím na půdu a začal hledat ten správný klíč.

Rány najednou přicházely rychle po sobě a byly hlasitější.

Otec Johann horečně hledal správný klíč a snažil se být co nejtišší. Kdo může na půdě být? Zloděj? Duch? Pekelný démon?

Otci Johannovi se tak třásly ruce, až mu klíče vypadly. Padaly nekonečně dlouho (aspoň to tak otci Johannovi připadalo), až dopadly na kamennou podlahu kostela, kde s ohromnou ozvěnou zazvonily.

Rány na chvíli utichly.

Otec Johann strnul a chvíli se jen tiskl ke zdi, čekaje, co se stane. Po chvíli čekání sestoupil ze schodů, klíče sebral a vyšel potichu zase nahoru. Znenadání pod ním jeden schod praskl, což ve veliké lodi kostela znělo opět jako ten nejhlasitější zvuk na světě.

Otec Johann udržel balanc a přes prasklý schod přeskočil. Vyšel úplně nahoru, našel správný klíč a odemkl.

Dveře se s hlasitým nestvůrným skřípěním ztuha otevřely a Johann stanul na půdě. Rozhlížel se po temném prostoru, ale kromě trámů, krovů, popadaných tašek a pootevřeného vikýře nic neviděl.

Ozvala se rána. Nebyla na půdě.

Otci Johannovi se pojednou zdálo, že rána vychází zvenku. Vyšel z půdy, zamkl za sebou, sešel ze schodů, dávaje pozor na prasklý schod, prošel přes kostel. Ač měl pocit, že našlapuje velmi tiše, kroky se ozývaly po celém prostoru s obrovskou ozvěnou. Konečně došel ke dveřím kostela, odemkl je a otevřel.

Vesnice byla stejně klidná jako ve dne. Vanul velmi silný vítr. V dáli vylo několik psů. Otce Johanna polekal zvláštní vřískot, než mu došlo, že to jsou mrouskající se kočky.

Náhle uviděl spoustu temných světýlek. Šel k nim blíž.

Na otce Johanna se šklebil hned tucet démonů. Z očí i rozšklebených úst jim šlo pekelné světlo a otec Johann měl pocit, že slyší i jejich pekelný smích.

Otec Johann popadl lopatu, která ležela větrem převrácená poblíž, a začal démony bít hlava nehlava. Jejich nestvůrné palice se rozlítávaly na kousky a na oděvu i těle otce Johanna ulípvala nestvůrně oranžová krev. Démoni se chechtali, ale pod ranami Johannovy lopaty zhasínala světla v jejich tvářích, které byly rozpůlené, rozčtvrcené, a ještě na menší kousky. A tu máš, ďáble! A tady! Tak! A ještě tady!

Již nesvítila světla v tvářích démonů. Před otcem Johannem byla hotová spoušť. Ale otec Johann znovu viděl, jak mu třese rukou papež, a za jeho hrdinný boj s ďáblem ho jmenuje arcibiskupem.

Druhého dne před farou zazvonili policisté. Prý že někdo zničil halloweenskou výzdobu, co si před školou udělaly místní děti. Měly tam lampičky z dýní. Škola je naproti kostelu, tak jestli otec Johann někoho neviděl.

S policisty, kteří se na Johanna dívali naprosto tupýma, mrtvýma očima, přišla místní učitelka. Otec Johann se s nenávistí díval na její ďábelsky temné oči, pekelně rudé rty a svůdná veliká kulatá prsa. Boj s peklem není v této vesnici ještě dokončen. Ďábel je tu v nové podobě a všichni okolo jsou jím již ovládnuti. Ještě bude dlouho trvat, než otci Johannovi potřese papež pravicí.

Tento příběh je zcela fiktivní a jeho podoba s jakoukoli skutečnou událostí z Moravy je čistě náhodná.

HALLOWEEN SPECIÁL 2023 část 8

 

Horečka sobotní noci někde v Mexiku...

 

THE DEVIL'S RAIN (1975)

V klasických hororech je náboženský podtext vždycky, ale tady jde zejména o něj, protože jde o vyznavače kultu Satana a rodinu, která před třemi sty lety zradila velekněze kultu a dostala ho na hranici. Po třech stech letech se tak vrací pomstít. Nicméně do všeho je ještě zamotaná parapsychologie a telepatie.

Béčkový film s áčkovým obsazením. Všichni na to kývli bezpochyby s vidinou dalšího Vymítače ďábla, jenže tento režisér nebyl William Friedkin a film vznikl hlavně jako čistička prachů mafie, takže třeba Ernest Borgnine nedostal nikdy zaplaceno. Dost bizarní je fakt, že v titulcích je dokonce uveden jako poradce skutečný velekněz satanistické církve!

Ernie hraje právě velekněze, ďábelského padoucha. Původně tvůrci chtěli obsadit Vincenta Price, ale ten v téhle době herectví na chvíli opustil a vařil v televizi. Borgnine hraje velmi jednostrunnou, zlou postavu. nicméně jeho démonický pohled, obrovské zuby a obočí jdou jednoznačně v jeho prospěch. Na druhé straně najdeme dvojici bratrů, Williama Shatnera a Toma Skerritta. Oba jsou psáni až jako vedlejší role, a vlastně oba je i hrají - Shatner je hrdinou ze začátku, pak je ale satanisty lapen a vystřídá ho právě Skerritt se svým pornoknírkem. V roli matky obou bratrů se objevuje Ida Lupino, šerifa hraje Keenan Wynn, psychologa Eddie Albert, který tu působí dost nepatřičně a stejně hraje jen miniroli, ač je spolu s Borgninem uváděn jako hlavní role, a hlavní ženskou roli ztvárňuje krásná Joan Prather. Ti všichni se ale jen tak nahodile objevují a mizí a nikoho z nich si pořádně neužijeme. Film má krátkou stopáž, já viděl ještě navíc vystříhanou verzi s rychlodabingem, ale nemyslím, že jsem v těch chybějících osmi minutách přišel o něco zásadního.

Nejhůř na tom ale je John Travolta. Je to jeho první role, je uveden v titulcích, dokonce má jeho role i jméno - ale protože hraje oživlou mrtvolu, je namaskován tak, že nejde poznat. Asi vím, který z těch satanistů to byl, ale i tak, naprosto k nepoznání.

Masky lidí zasvěcených ďáblů, s prázdnýma očima, pak vypadají úplně stejně jako ta falešná maska Krytináře s vybuchujícíma očima v Kvílení vlkodlaků 2.

Jinak tento film není vhodný pro slabší povahy ne kvůli krvavosti, ale na závěr se všichni pěkně roztečou a deset minut sledujeme, jak se pomalu rozpouštějí.

Co se dá pochválit, je kamera (Álex Phillips, jr.). Některé obrazy i v té VHS kopii, kterou jsem sledoval, vypadaly úchvatně. Ze začátku mi přišlo celkem legrační sledovat horor v prostředí moderního westernu, ale nakonec to opuštěné westernové městečko vypadalo dost děsivě. Masky jsou jak co, lidi bez očí nevypadají moc přesvědčivě, rozpouštění vypadá lépe, Borgnine s kozlím ksichtem vypadá jako z československé tv pohádky. 

Celkově bych asi spíš doporučil se filmu vyhnout, pokud nechcete nutně vidět kapitána Kirka v zajetí satanistů, Ernesta Borgninea s kozlím ksichtem nebo Toma Skerritta s vizáží mexického zpěváka. Jinak nic moc. 5/10

Režie: Robert Fuest

Hrají: Ernest Borgnine, Eddie Albert, William Shatner, Tom Skerritt, Joan Prather, Ida Lupino, Keenan Wynn, John Travolta, Claudio Brook, Anton LaVey

Hudba: Al De Lory
Produkce: Bryanston Distributing Company

USA 1975

THE SHOW WITH NO NAME - THE DOORS

Již další díl našeho podcastu, v němž se podíváme na zoubek filmu Olivera Stonea z roku 1991, zároveň ale i na samotnou tvorbu skupiny The Doors a na kult osobnosti Jima Morrisona. Součástí je i tradiční rubrika top 3.

Odkaz ZDE.

HALLOWEEN SPECIAL 2023 část 7

Jedna břitva giallo nedělá, čímž bychom mohli letitý spor ukončit...

SUSPIRIA (1977)

Modří už vědí, že tenhle film je plný barev. Jeho vizuální stránka je naprosto ohromující. Všechno, co Argento nemohl úplně dát do svých giall, která se ještě poměrně tvářila realisticky, tak si vynahradil tady. Úžasné secesní dekorace, perfektní rudý zámek, kde se děj odehrává, hrátky s barevným světlem, se stíny, úžasné záběry. Soundtrack od Goblinů je kongeniální a když se ozve titulní zvonkohra, běží vám mráz po zádech.

Slabiny to ovšem má, a to je u Argenta tradičně děj a herci. Vzhledem k nadpřirozenému tématu, kdy se v taneční škole dějí skutečně podivné věci, člověk odpustí kdejakou nelogičnost. Ale spíš mi vadila ne úplně dobrá gradace. Na začátku přijíždí mladá studentka do Německa, je bouřka, strašný liják, taxikář je nevrlý, dívka přijíždí do školy, kde ji mají čekat, ale ve dveřích vidí prchající hysterickou dívku a vzápětí je sama vyhozena. Odjíždí taxíkem pryč. Kdo nás zajímá? No dívka, co přijela taxíkem. Co bude dělat? Proč ji vyhodili, když ji předtím pozvali? Jenže Argento v tu chvíli začne sledovat právě prchající hysterku. Jasně, jde o to ukázat hned první vraždu co nejdříve, ale na chvíli mě to ze sledování vyhodilo. 

A hlavní hrdinka je vůbec pasivní, většinu akce, otázek a pátrání za ni udělá její spolužačka, která už je ve škole druhým rokem - a něco podivného se jí začalo zdát až teď? Navíc Jessica Harper není dobrá herečka, a některé její kreace byly až k smíchu. Zbytek obsazení pak dodělává nepodařený anglický dabing, který se hercům skoro netrefuje do pusy a hlasy k nim také nesedí. Z hereckého obsazení tak nejlepší výkon podávají přísná úča Alida Valli a podivná zástupkyně ředitelky Joan Bennett. Což obě byly hvězdy starého Hollywoodu.

Původně Argento zamýšlel, že by škola byla pro děti. Dávalo by to více smyslu, jak infantilní jednání studentek, tak i míra fantazie. Ale vzhledem k násilným scénám byl věk studentek zvýšen. Jessica Harper i tak vypadá asi na patnáct a rozčilovalo mě, že celý film kouřila jednu za druhou. Na druhou stranu, ve skutečnosti jí i Stefanii Casini táhlo na třicet. 

I závěr mi připadal, že byl poněkud uspěchaný. V "zemi za zrcadlem" jsem toho čekal víc. Stejně tak jsem čekal víc od podivného němého sluhy s umělými zuby. Nicméně to vše je vynahrazeno úžasným vizuálem, kdy snad každý záběr by se dal zarámovat a vystavit, a perfektní hudbou Goblinů. 7,5/10

Režie: Dario Argento

Hrají: Jessica Harper, Stefania Cassini, Alida Valli, Joan Bennett, Flavio Bucci, Barbara Magnolfi, Rudolf Schündler, Udo Kier, Franca Scagnetti, Renato Scarpa

Hudba: Goblin

Scénář: Dario Argento a Daria Nicolodi
Produkce: Produzioni Atlas Consorziate

Itálie 1977