DUE VOLTE GIUDA (1969)

Western, jehož hlavním námětem je ztráta paměti, to už tu několikrát bylo. Tentokrát ztrátou paměti trpí dřevák Antonio Sabato, který tu naštěstí nezkouší hrát machra, takže je trochu snesitelnější než obvykle. Ze začátku je příběh zajímavý, výchozí situace, kdy naproti sobě leží dva zakrvácení muži, z nichž jeden je mrtvý a druhý si nepamatuje, co se stalo, není špatná, příběh nešel hned od začátku tak, jak jsem očekával (obvinění z vraždy, útěk - nic takového), nejasnost trvá docela dlouho. Jenže v momentech, kdy si Sabato začne dávat dílky ze skládačky dohromady, tvůrci vyloží vždy o kartu víc, než je nutné, takže další děj jde pak dost snadno odhadnout.

Kladem je, že se zase tak moc nemluví, postavy většinou tajuplně mlčí, protože čekají, že Sabato všechno ví, a ten zase málokomu přizná, že ztratil paměť. U Klause Kinského naštěstí tvůrci ani nezkoušeli dělat, že je pozitivní postava. Zpočátku jen skoro nepřítomně mrazivě zírá na všechny okolo, nebo skoro nereaguje na jejich přítomnost. Později se teprve vybarví, ale jako vždy všechno naprosto očekávatelně. Jediné překvapení tak přijde v jednom z flashbacků (ano, hrdinovi ke konci něco vrátí paměť a následuje série flashbacků!), ale hned je to pohřbeno.

Film má poměrně rozháranou i vizuální stránku. Ze začátku se mi to strašně líbilo. Všechno barevně sladěné do šedé, hnědé, černé a bílé, zajímavé záběry kamery, západ slunce. prašná španělská poušť. Jenže některé části byly viditelně dotáčeny v Itálii, a v nich je najednou zelená tráva a výrazně zažloutlý lom. Sabatův kostým je stylový, zatímco kostým Kinského vypadá jako z operety. A co teprve šedomodré pláštěnky konfederačních vojáků! Naštěstí tu není žádná nesedící humorná postava. I opilý doktor v podání José Calva je spíše tragickou postavou, humor nedělá žádný, a nejste si jisti, jestli je to laskavý tatík nebo ožralá mrcha. Eliminována je i možná milostná zápletka, když Cristina Galbó coby dívka z lokálu skoro celý film nepromluví.

Twice a Judas měl celkem potenciál, ale scénář a celková produkce, kterou se snažili maskovat zajímavými záběry kamery, ho dost srazily dolů. I když film plyne pomalu, není naštěstí příliš nudný, ale je dost předvídatelný, což je u filmu se záhadou silně na škodu. 6/10
PS. Obsazení na SWDB je tentokrát spoilerem samo o sobě.

a.k.a. Twice a Judas, They Were Called Graveyard, Shoot Twice
Režie: Nando Cicero
Hrají: Antonio Sabato, Klaus Kinski, José Calvo, Cristina Galbó, Franco Leo, Linda Sini, Claudia Rivelli
Hudba: Carlos Pes
Itálie / Španělsko 1969

GEORGE HILTON (1934-2019)

Když se řekne Franco Nero, i přes řadu dalších žánrů, v nichž se pohyboval, si každý nejdřív vybaví jeho westerny. Když se řekne Anthony Steffen, westerny jsou jasné. Další herci působící v Itálii 60. a 70. let jsou zase spojeni především s giallem či poliziottescem nebo jiným žánrem. George Hilton je trochu zvláštní tím, že ho nelze spojovat především s jednou skupinou. Stejnou stopu, jakou nechal coby zarostlý pistolník ve westernech, nechal i coby uhlazený svůdce v giallu.

George Hilton je původem Argentinec, ač se narodil v Montevideu v Uruguayi, a to 16. července 1934. Podle některých zpráv vyrůstal v Anglii, ale sám to popřel s tím, že jeho angličtina je velice lámaná. Začínal hrát v Argentině v 50. letech, ale počátkem 60. let odešel do Evropy, konkrétně do Itálie, která mu zajistila řadu velice úspěšných rolí.

První jeho western byla komedie I due figli di Ringo z roku 1966. Hlavní roli v ní sehráli oblíbení komici Franco Franchi a Ciccio Ingrassia, George v ní ztvárnil imitaci Clinta Eastwooda. Záhy se ale vydal vlastním směrem. Průlomem pro něj byl film Lucia Fulciho Tempo di massacro (1966), kde sehrál alkoholického bratra hrdiny ztvárněného Francem Nerem. Svým napůl komediálním výkonem vážného Nera v tomto filmu takřka zastínil. Přestože Hilton sám film považuje za průlom, nevzpomíná rád na Lucia Fulciho, s kterým se neshodli, a Hilton měl později údajně prsty v odstranění Fulciho z některých projektů, do nichž byl obsazen.

Hilton tedy začal točit jeden western za druhým, většinou ztvárňoval právě nepříliš vážné hrdiny, kteří nástrahami padouchů procházejí s nadhledem a lehkostí, s kterou přistupují i k druhému pohlaví. Z toho zajímavějšího by se daly zmínit filmy Vado, l'ammazzo e torno (1967), debut Enza G. Castellariho, Ognuno per se (1968), kde se znovu sešel s Gilbertem Rolandem či Los desesperados (1969), tentokrát vážnou roli proti Ernestu Borgnineovi. Roku 1968 poprvé spolupracoval s režisérem Giulianem Carnimeem, s kterým vytvořili hned 8 filmů, většinou westernů. Carnimeo paralelně pracoval i s Giannim Garkem, s nímž natočil tři filmy z jeho série o Sartanovi, mezitím ale stačil vyrobit jeden, kde Garka nahradil právě Hilton. Roku 1971 pak, po úspěchu filmů Terence Hilla a Buda Spencera, začal Carnimeo točit westernové komedie, a Hilton nemohl chybět. Vznikl tak hrdina jménem Aleluja ve dvou filmech, a ještě v dalších dvou hrdina jménem Tresette.

Kromě westernů koncem šedesátých let zaměstnávaly Hiltona ještě válečné filmy (Bitva u El Alameinu, Otevřená rána). Bratři Martinové tou dobou rozjížděli vlnu psychologicko-erotických thrillerů v hlavní roli s Carroll Bakerovou, přičemž v prvním filmu Il dolce corpo di Deborah (1968) nechyběl ve vedlejší roli ani Hilton. Zde ještě ztvárnil postavu, která spíše jako by vypadla z jeho westernů, včetně neoholené tváře. Roku 1970 pak mimořádně uspěl film Daria Argenta Pták s křišťálovým peřím, a Martinové se ve své sérii rozhodli pokračovat s tím, že smísí prvky svých filmů s Bakerovou a Argentova Ptáka. Vzhledem k finančním požadavkům dosud úspěšné dvojice Jean Sorel - Carroll Baker se rozhodli pro George Hiltona, tentokrát jako oholeného elegána, a namísto Bakerové angažovali začínající herečku se zkušenostmi především z německých erotických komedií a levnějších italských produkcí (jako byla Madame Bovary, kterou produkovali Martinové), Edwige Fenech. Giallo Lo strano vizio della Signora Wardh (1971), jeden z prvních filmů režírovaných přímo Sergiem Martinem, sklidilo veliký úspěch a určilo další kariéru obou jeho protagonistů.

Hilton záhy se Sergiem Martinem natočil dvě další gialla, La coda dello scorpione (1971), kde těhotnou Fenechovou nahradila Švédka Anita Strindberg, a Tutti i colori del buio (1972), s navrátivší se Edwige v centrální roli, kde Hilton hraje spíše vedlejší postavu jejího pasivního manžela (ale je jako první uveden v titulcích). S Fenechovou a tentokrát svým dvorním režisérem Carnimeem ještě Hilton natočil giallo Perché quelle strane gocce di sangue sul corpo di Jennifer (1972) a dobrodružnou komedii, občas mylně řazenou jako western, Fuori uno sotto un altro arriva il Passatore (1973). Už bez Carnimea se pak Hilton a Edwige ještě sešli v komediích Taxíkářka (Taxi Girl, 1977) a Ricchi, ricchissimi... practicamente in mutande (1981), kde už ale hrál epizodky vedle Edwige v hlavní roli.

Hilton se rovněž v giallu sešel ještě jednou s Carroll Bakerovou i Anitou Strindbergovou, mezi další potenciálně zajímavé filmy patří Mio caro asssassino (1971) Tonina Valeriiho či The Killer Must Kill Again (1975) Luigi Cozziho. Od poloviny sedmdesátých let, kdy skončila sláva westernů i gialla, však začala uvadat i Hiltonova kariéra. Narozdíl od kolegů, jako byl třeba Fabio Testi nebo Franco Nero, se moc nechytil v žánru policejních filmů, a jeho filmy jako Torino violenta (1978) patří spíše mezi ty slabší a zapomenuté kousky. V osmdesátých letech pak hrál hlavně v televizi, mezi lety 1983 a 1993 ani nenatočil žádný film pro kina. U nás na DVD vyšel televizní horor Lamberta Bavy Večeře s upírem, či komedie Bronzová těla 2 (1993), kde Hilton zřejmě hraje jen nějakou menší roli. Před kamerou, a to televizní, stál naposledy v roce 2009.

V posledních letech života Hilton žil v Římě a těšil se obnoveného zájmu fanoušků, kteří jeho filmy znovu objevili na DVD a nyní i Blu Ray. Vedle Franca Nera a Gianniho Garka v jedné scéně již příliš dlouho chystaného westernu Enza G. Castellariho, nyní označovaného jako Keoma Rises, se bohužel již neobjeví.

Filmy:
1966 - Tempo di massacro
1967 - Vado, l'ammazzo e torno
1967 - Il tempo degli avvoltoi
1967 - Un poker di pistole
1967 - La piu grande rapina del west
1967 - Professionisti per un massacro
1968 - Il momento di uccidere
1968 - Il dolce corpo di Deborah
1968 - Ognuno per se
1968 - T'ammazzo - raccomandati a dio!
1969 - Los desesperados
1970 - C'e Sartana... vendi la pistola e comprati la bara
1971 - Testa t'ammazzo croce... sei morto, mi chiamano Alleluja
1971 - Lo strano vizio della signora Wardh
1971 - La coda dello scorpione
1972 - Perché quelle strane gocce di sangue sul corpo di Jennifer?
1972 - Můj milovaný vrah
1972 - Tutti i colori del buio
1972 - Il West ti va stretto, amico... e arrivato Alleluja
1977 - Taxikářka
1983 - Nájezdníci z Atlantidy

CHISUM (1970)

Tohle bylo nakonec lepší, než jsem to čekal a ze začátku odhadoval. Andrew V. McLaglen mne jako režisér spíše odrazuje, John Wayne v roce 1970 už byl na westerny hodně starý a všechny ty lepší měl už za sebou, k tomu ještě zpracování tématu, o které se zajímám, tj. lincolnská dobytkářská válka. Takže jsem čekal waynovský čajíčkovský nudně natočený průměr. Ne že by ten film nebyl waynovský čajíček, ale kupodivu jsem se tentokrát bavil.

V historii lincolnské války nehrál John Chisum zrovna velkou roli, ovšem byl protivníkem obchodníka Murphyho a hybatelem figurek stojících proti němu. Tvůrci tak museli pro Johna Wayna roli znovu vymyslet, čímž z Johna Chisuma udělali Johna Wayna v jeho typickém kostýmu, který nosil už dvacet let v každém westernu, kde nehrál v uniformě. Tvůrci i sem navíc protlačili pokus o změnu pohledu na Wayna coby nepřítele Indiánů, takže Chisum zde podporuje indiánskou rezervaci a starý náčelník Komančů je jeho pokrevní bratr! S historickými fakty si film moc hlavu neláme, což samozřejmě není na škodu.

Navíc dostal zrzavou neteř, do které se zamiluje Billy Kid a ona do něj, dokonce se tu musí ukázat i Pat Garrett, ačkoli ten s lincolnskou válkou neměl co dělat. Billyho Kida hraje nějaký no name, který moc dojem nezanechá, Pata Garretta taky, ale je o něco lepší, ba i lepší než oba Garrettové v obou Mladých puškách. Přičemž v prvních hrál Garretta (v miniroli) Waynův syn Patrick. Z historických postav tu je dál samozřejmě Lawrence Murphy (Forrest Tucker sice nemá slizkostí na Jacka Palance, ale aspoň nemá čínskou milenku), McSween (stejně nevýrazný jako ten z Young Guns) a Tunstall, možná zatím nejlepší. Ale že by Tunstall a Chisum byli tak dobří kámoši jako tady, a Chisum ochránce menších farmářů, to je samozřejmě výmysl scenáristů.

Co se mi líbilo, bylo i odsunutí vraždy Tunstalla, která se stala rozbuškou v celém dění, až někam za polovinu filmu, takže napětí mezi Murphym a Chisumem doutná postupně a sledujeme více jejich pokusů vyřadit toho druhého, včetně krádeže dobytka a založení obchodu. Většinou filmy Tunstalla odpraví rovnou na začátku (Kolt pro leváka, Mladé pušky), případně se i v předešlém ději soustředí hlavně na Billyho (El hombre que mató a Billy el Niño).

A asi největším plusem je obsazení, které se hemží známými tvářemi snad na každém rohu. Hlavně na straně záporné je to radost - máme tu Christophera George z El Dorada, tentokrát coby naprostého sviňáka, Richarda Jaeckela (Tucet špinavců), Bruce Cabota (Vůz plný zlata), Gregga Palmera (filmy o Provvidenzovi s Milianem) a dokonce i Lloyda Battistu z Blindmana a dalších filmů s Tonym Anthonym! Na kladné straně pak dělá Waynovi společnost tradiční Ben Johnson, mihne se Christopher Mitchum, Hank Worden a naštěstí jen v miniroli Pedro Gonzalez Gonzalez z Rio Bravo. Na závěr sice nepřijde tak velká bitva, jak by si film zasluhoval, a bitka mezi Waynem a Tuckerem je docela k smíchu, ale k spokojenosti stačí. Jak to začíná šíleně kýčovitě malbami a debilní písničkou oslavující Chisuma, nakonec z toho vylezl celkem slušný western. Wayne má lepší filmy, ale i o dost slabší. 7/10
PS: Dabovanou verzi nezkoušejte, když Wayne promluvil hlasem Maryšky a Johnson Terše, hned jsem přepl na originál.

Pat Garrett a Billy the Kid. Skoro jako u Peckinpaha. Ehm.

a.k.a. John Chisum
Režie: Andrew V. McLaglen
Hrají: John Wayne, Forrest Tucker, Christopher George, Ben Johnson, Glenn Corbett, Pamela McMyler, Geoffrey Deuel, Richard Jaeckel, Bruce Cabot, Andrew Prine, Patric Knowles, Lynda Day George, John Agar, Lloyd Battista, Gregg Palmer, Christopher Mitchum, Hank Worden, Pedro Gonzalez Gonzalez, Edward Faulkner
Hudba: Dominic Frontiere
USA 1970

MASH (1970)

Dva puberťáci přijedou na letní tábor, chlastají, šukají a sem tam někoho odoperují. To je asi tak všechno, co tenhle film nabízí, přičemž je ani nevidíme pořádně chlastat, ani šukat, ani operovat. Jenom střípky příběhů z prima pobytu v daleké zemi, kde hodnosti nic neznamenají, válka v podstatě neexistuje, a pokud se někdo snaží uplatnit autoritu, stačí ho poslat do hajzlu.

Já jsem to nechtěl srovnávat se seriálem, jenže musím. Už proto, že libovolná epizoda seriálu, která má dvacet minut, zejména ty, kde se píší dopisy, řekne mnohem víc než celý dvouhodinový film. O postavách, o kterých tady nevíme nic. Jak Hawkeye, tak Trapper, tak Duke Forrest (který ze seriálu vypadl) jsou mezi sebou zaměnitelní. V podstatě je rozeznáme jen podle brýlí (Hawkeye) a kníra (Trapper). Hot Lips tu má maličký prostor, během kterého se ukáže jen jako tupá armádožroutka a nymfomanka, nijak víc. Frank Burns v podání Roberta Duvalla tu má taky jen maličký prostor, zvláště když SPOILER je už v polovině filmu poslán domů ve svěrací kazajce KONEC SPOILERU. Radar tu nedělá nic než že o vteřinu napřed před Henrym říká totéž, otec Mulcahy je neviditelný, Henry vlastně taky, akorát je tu kapku rozhodnější než v seriálu. Přitom obsazení není špatné. Kdyby tak třeba Duvall dostal možnost hrát Franka v některých seriálových momentech! Ne, tady si jen přeříkává Bibli.

Seriál během dvaceti minut i víc řekne o válce. Kde sakra bylo to protiválečné poselství, o kterém všichni na čsfd, kterým se film líbil a seriál považují za plochou komerční zábavu, pořád melou? Asi dvakrát se tam zmíní, že jsou tři míle od fronty, ale to je všechno. Nepřítele není vidět. Ani slyšet. Žádné přívaly zraněných, operační scény působí klidně, jako běžný den v nemocnici. Jedna postava v jednu chvíli dokola prohlašuje "zkurvená vojna", ale ani netušíte proč. Vždyť Hawkeyemu a Trapperovi všechno naprosto v klidu projde. Generál Hammond se tu dokonce, oproti seriálu, vybavuje v klídku se skleničkou s Hawkeyem a spol., místo aby, jako v seriálu, naslouchal spíše Burnsovi a Houlihanové. Válka je pohodička. Vlastně ani nevadí ta vzdálenost od domova, neustálé ohrožení, neustálé setkávání se smrtí.

Bylo pár epizodek, které mě celkem bavily. Třeba postava zubaře, který si myslel, že je impotent a homosexuál, tak se rozhodl spáchat sebevraždu, přičemž mu všichni ostatní obřadně "pomohli". Celkem legrační bylo, jak Margaret vlastně přišla k svojí přezdívce Hot Lips. Zbytek celkem nic moc. Jenže celý závěr filmu zabere fotbalový zápas a v tu chvíli už má člověk naprosto pocit, že jde o letní tábor pionýrů. Seriál je prostě asi o 100% lepší než film, a to i ve svých slabších momentech. Není to obsazením, kdyby Donald Sutherland, Elliott Gould, Robert Duvall či Sally Kellermanová dostali příležitost hrát to, co hráli Alan Alda, Wayne Rogers, Larry Linville a Loretta Switová v seriálu, bylo by to fajn. Při pohledu na film mě napadá, že je zvláštní, že zrovna tohle se stalo seriálem, ale za to asi může dobové protiválečně naladěné obecenstvo a levicová kritika, kterým asi stačilo, že se ve válečném filmu nehraje na hrdinství a zobrazuje se válka trochu jinak, než bylo zvykem u Johna Wayna. Mně to nestačí. 5/10

PS. Dabing vznikl ještě před seriálem, přezdívky jsou přeloženy poněkud divně. Z Hawkeyeho není "Hóky" ale Koumes, Trapper je zde Lamač, Šťabajzna je Hrma /pochybuju, že by nějaká žena prohlásila "líbej moji hrmu" jako Margaret zde, ale co já vím, já žena nejsem/, Svalovec (Spearchucker) je zde Špílmachr.
PPS. Z filmu do seriálu ve svých rolích pronikli jen Gary Burghoff jako Radar a v pár dílech G. Wood jako generál Hammond, ale také Timothy Brown, který tu hraje jinou roli, ale v seriálu převzal roli Svalovce místo Freda Williamsona.
PPS. Ono to dostalo Oscara za nejlepší scénář?!

Režie: Robert Altman
Hrají: Donald Sutherland, Elliott Gould, Tom Skerritt, Sally Kellerman, Roger Bowen, Robert Duvall, Fred WIlliamson, Jo Ann Pflug, Gary Burghoff, René Auberjonois, David Arkin, Michael Murphy, G. Wood, Timothy Brown,  Bud Cort, John Fujioka
Hudba: Johnny Mandel
Podle knihy Richarda Hookera
USA 1970