OIK´S BLOG: FRANCO NERO (1941)

úterý 6. října 2015

FRANCO NERO (1941)

- Leží v té rakvi někdo?
- Ano. Jeho jméno je Django.
Slavný italský herec se narodil 23. listopadu 1941 v obci San Prospero poblíž italské Parmy jako Francesco Sparanero. Už od dětství projevoval umělecký talent, hrál v ochotnickém souboru a zpíval s jazzovou kapelou. Na vysoké škole sice studoval ekonomii, ale zároveň se věnoval opernímu zpěvu, později účinkoval ve fotokomiksech a následně se dostal i k herectví. Své jméno si ovšem byl nucen zkrátit, vytvořil si tedy pseudonym Franco Nero, ovšem ten byl producenty zpočátku různě měněn na více anglicky znějící Frank Nero, či dokonce Frank Black.

Poprvé se ve filmu objevil v roce 1964, přičemž zpočátku především v béčkových filmech, například v sérii sci-fi filmů Antonia Margheritiho (mj. I criminali della galassia / Wild, Wild Planet, 1965) či kriminálním filmu Tecnica di un omicidio (Hired Killer, 1966). V roce 1965 se objevil i ve svém prvním westernu, Gli uomini dal passo pesante (The Tramplers), kde se sešel s kulturistou Gordonem Scottem či hollywoodskou legendou Josephem Cottenem.

Koncem roku 1965 přišel v jeho kariéře zlom. Na radu přítele, režiséra Elia Petriho, přijal roli ve westernu Sergia Corbucciho Django, který se záhy stal legendou (často napodobovanou) a Nero se stal v Evropě hvězdou. Záhy poté ho producent Dino De Laurentiis obsadil do amerického velkofilmu Johna Hustona Bible (1966), kde Franco ztvárnil roli Ábela. Franco se tedy učí anglicky (byť přízvuk má dodnes) a vrhá se na světovou kariéru. Záhy na to natáčí v Americe ještě muzikál Camelot (uváděný u nás i pod názvem Král Artuš a jeho družina, 1967), kde se setkává v roli Lancelota s mladou britskou herečkou Vanessou Redgraveovou v roli královny Ginevry. Láska mezi nimi propuká nejen na plátně a Nero a Redgraveová tvoří pár dodnes (byť se vzali až v roce 2007).

Od té doby Franco točí všude, s každým a snad cokoli. Doma v Itálii platí za jednu z největších hvězd, jak westernů (např. Keoma, 1976), tak krimifilmů (Street Law, 1974) či dobrodružných filmů všech druhů (Lovec žraloků / Il cacciatore di squali, 1979). Pracuje zde s režiséry, jako byli třeba Sergio Corbucci, Lucio Fulci, Damiano Damiani či Enzo G. Castellari, pracuje ovšem i s těmi největšími, například s Luisem Bunuelem (Tristana, 1970). V Jugoslávii natáčí Bitvu na Neretvě (Bitka na Neretvi, 1969) či Banoviče Strahinju (1983), v Sovětském svazu dvoudílné Rudé zvony Sergeje Bondarčuka (1982), často pracuje i ve Spojených státech (Force 10 from Navarone, 1978, Enter the Ninja, 1981, televizní seriál The Pirate, 1978, Die Hard 2, 1990, Letters for Julia, 2010, dokonce namluvil i postavičku v animovaném filmu Cars 2, 2011) a postupem let se dokonce dostal ke spolupráci i tady a na Slovensku, byť na tu českou být hrdí rozhodně nemůžeme (Post Coitum, 2004, slovenská Bathory, 2008, je sporná), v obou případech šlo o spolupráci s Jurajem Jakubiskem.

I v současnosti je Franco Nero velice vytížený. Už nějakou dobu plánují s Enzem G. Castellarim další western, tak doufejme, že to nakonec vyjde.