SETTE DOLLARI SUL ROSSO (1966)

Tradičně dávám do spagvemberu aspoň jednoho Steffena, kterého jsem ještě neviděl, což při počtu nějakých 25 spaghetti westernů s ním není zase tak těžké. 8 filmů mi ještě zbývá, takže osm let mám ještě co dohánět. Tenhle film patří mezi ty nejranější steffenovky, a člověk už tak nějak ví, co čekat - Tondu s malým kloboukem, hodně pěstních bitek, pomstu až za hrob, trochu romantiky a samozřejmě klasický trik se skočením na zem a válením sudů těsně před odstřelením padoucha. Také stojí za povšimnutí poměr mezi padouchy odstřelenými, a padouchy, kteří padnou tak, že se při rvačce na něco nabodnou.

Začátek je klasická zívačka, pak se to docela ale rozjede. Jenže následných cca čtyřicet minut pokrývá nějakých dvacet let, takže jsou nabité dějem. Pak ale bandité pod vedením Sancha začnou plánovat přepadení banky v malém městečku, aděj hodně zpomalí, začnou se budovat charaktery a vztahy... a už je pozdě. Oživí to pak závěrečná čtvrthodina, ta je docela dobrá. 

Herci tu hrají to, co vždycky, Steffen je toporný, Sancho přehrává a střílí bez míření, Montes se usmívá, Nusciak se mračí, Conversi se šklebí, Martín je zbabělá svině. Jediné, co je zajímavější, je námět s hledáním ztraceného syna, kterého ale zloduch převychoval k obrazu svému. To určitě obšlehli z nějaké antické tragédie. De Masiho hudba je tradiční a moc nezaujme. Zkrátka, na jedno zkouknutí, proč ne, ale asi si brzo tenhle film pamatovat nebudu. 6/10

a.k.a. Seven Dollars on the Red, Seven Dollars to Kill

Režie: Alberto Cardone

Hrají: Anthony Steffen, Fernando Sancho, Roberto Miali, Loredana Nusciak, Carla Calo, Elisa Montes, Spartaco Conversi, Franco Fantasia, José Manuel Martín, Fortunato Arena, Gino Marturano, Silvana Bacci

Hudba: Francesco de Masi

Itálie / Španělsko 1966

UOMO AVVISATO MEZZO AMMAZZATO... PAROLA DI SPIRITO SANTO (1972)

O existenci tohohle filmu jsem věděl hrozně dlouho, a hrozně dlouho jsem ho chtěl vidět. Po nějaké době jsem ale spíš začal mít obavy, že to bude nakonec ta trapná komedie s lacinými rádoby gagy, které nemám rád. A hlavně, jediná dostupná verze byla prakticky nekoukatelná. Naštěstí se mi loni podařilo sehnat verzi, která má jednak čistší zvuk, než všechny předtím, jednak lepší obraz. Před několika lety totiž film odvysílala v HD a původním formátu španělská televize. Jenže tady problémy nekončí, protože španělská verze je o jedenáct minut kratší. Takže verze, kterou jsem viděl, je složená hned ze tří (!) zdrojů - španělského TV ripu v HD, italského DVD, které je ale trochu zkrácené a ořezané do 16:9, a anglického VHSripu, rovněž s ořezem.

Jasně, už máme rok 1972, tuíž ano, tento film je komedie. Ovšem to neznamená, že se nezačne masakrem, a padouši nebudou bezlítnostně popravovat každého, koho zrovna můžou, a chovat se i jinak krutě. Na druhou stranu do celého vážného dění mexické občanské války vstupuje Gianni Garko. V podstatě je to jeho další Sartana, akorát dohnaný do krajností. Svatého ducha nevyvede vůbec nic z míry, vždycky má v kapse trumf, který by pravého Sartanu asi ani nenapadl (lesknoucí se oděv je top), nosí s sebou holubici, která je přesvědčená, že je orel (není to podáno tak pitomě, jak by se mohlo zdát) a oproti Sartanovi choí celý v bílém. Vedle něj Carnimeo tentokrát postavil Crise Huertu v jedné z jeho rolí, kde napodobuje Buda Spencera, ale ne tak docela, takže je celkem v pohodě, a jeho dvojka s Garkem funguje.

No a jinak je to přehlídka známých tváří, které u Carnimea najdeme úplně vždycky. Počínaje Federicem Boidem přes Nella Pazzafiniho či Roberta Dell'Acquu až po Franca Pesceho, snad každou roličku (a je jich hodně) hraje někdo, koho ze spousty dalších spaghetti westernů bezpečně poznáte. Hlavní ženskou roli hraje krásná Pilar Velazquez, padoucha opět Paolo Gozlino, Eduarda Fajarda v roli generála schopně nahradil Poldo Bendandi s černými brýlemi. Vše doplňuje tradičně pěkná Nicolaiova hudba.

Asi tak do tří čtvrtin jsem se dobře bavil nad absurditou a černým humorem, který vším prochází. Je to celé na stejné úrovni, jako první Aleluja, a ten se mi líbil. Jenže konec sklouzne bohužel, na úroveň druhého Aleluji a skoro i hůř, se závěrečnou bitkou, která se změní v totální frašku s chlapy převlečenými za ženské, a pitomě knokautovanými vojáky. Hrozná škoda. Úplný závěr to sice zase trochu vylepšuje, ale škoda už byla napáchána. Jako by si tvůrci najednou řekli, že se musí co nejvíc přiblížit vzoru Trinityovek a pokud možno je i předehnat. 7/10

a.k.a. His Name Was Holy Ghost

Režie: Giuliano Carnimeo

Hrají: Gianni Garko, Pilar Velazquez, Cris Huerta, Poldo Bendandi, Paolo Gozlino, George Rigaud, Aldo Barberito, Fortunato Arena, Nello Pazzafini, Carlo Gaddi, Tomas Rudy, Franco Pesce, Federico Boido, Claudio Ruffini, Roberto Dell'Acqua, Piero Ceccarelli, Riccardo Petrazzi, Gildo de Marco, Salvatore Baccaro, Dada Gallotti, Furio Meniconi

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Titanus

Itálie / Španělsko 1972

CONDENADOS A VIVIR (1972)

Další skládačka do inspirace pro Tarantinových Osm hrozných. Žádná kladná postava, mrazivé hory, každý každého nenávidí, nikdo nikomu nevěří a každý má důvod zabít všechny ostatní. Problém je samozřejmě v tom, že nemůžou, protože mají jen jednu pistoli a jednu mačetu. Na druhou stranu, jaká je to pro osm brutálních vyvrhelů (v což počítám i strážce) překážka...

Problém filmu je ovšem taky v tom, že jednak bylo strašně málo peněz, takže spoustu věcí neuvidíme (například vlak), jednak se všechny postavy slévají dohromady a člověk si zapamatuje jen rozdílné obličeje. Ano, Antonio Iranzo je ten největší hnusák, vždyť má srostlé obočí. Ano, José Manuel Martín by zase rád znásilňoval, to už je u něj taková tradice. Zbytek postav je si ale poměrně dost podobná, a jakmile opustí, většinou s nějakým gore efektem, scénu, už si na jejich tváře prakticky ani nevzpomenete. Stejně tak postava Emmy Cohenové je pasivní, takřka němá, a herečka tu kromě vystrašeného pohledu velikých modrých očí a letmého ukázání poprsí nic víc na práci nemá. Jediné, co se tak dá ocenit opravdu, je nevypočitatelnost. Netušíte, kdo to přežije, kdo odejde první, a vlastně to ani nikomu nepřejete. 

Co film proslavilo, jsou gore efekty. Podobnou porci násilí bychom našli v řadě dalších westernů, ale mozky vylétávající z rozstřelených hlav, usekávání ohořelých končetin nebo střeva vypadávající z rozřezaných břich v jiných westernech nenajdete. A vlastně... to ničemu nevadí. Neměl jsem pocit, že jsou ty gore efekty opodstatněné a jejich jediným účelem je prostě šokovat. Kromě toho ty efekty mají asi takovou úroveň, jako kuřecí stehno zalité kečupem, které je v Naschyho filmu vydáváno za vyrvané srdce. Což mi připomíná, že mi tu Paul Naschy chyběl. Místo něj ale dostaneme špagetového klasika Claudia Undariho, který mi tu vzhledem trochu připomínal Charltona Hestona.

Atmosféru to má, to nemohu popřít. I přes opakování stále těch samých situací, zvlástě na konci, nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil. Uvažoval jsem přece jen o vyšším hodnocení, ale úplný konec to zhatil. Nevím, jestli to takhle neusekli američtí distributoři, ale vzpomněl jsem si u toho na skeč z Monty Pythona, a to prostě není dobře. 6,5/10

a.k.a. Cut-Throats Nine, Bronson's Revenge

Režie: Joaquín Luis Romero Marchent

Hrají: Claudio Undari, Emma Cohen, Antonio Iranzo, Alberto Dalbés, Manuel Tejada, José Manuel Martín, Ricardo Díaz, Carlos Romero Marchent, Lorenzo Robledo, Dan van Husen

Hudba: Carmelo A. Bernaola

Španělsko 1972

SPAGVEMBER 2021

Tak jo. Hororový speciál se mi do konce dotáhnout nepodařilo, a že se pouštím hned do ještě ambicióznějšího projektu? No, loni jsem zvládl 23 filmů během celého měsíce, letos si ani zdaleka nemyslím, že bych to dotáhl takhle vysoko. Ale proč to nezkusit. Nadšení do hororového speciálu vyprchalo ve dnech, kdy jsem neměl čas, a tou dobou jsem se naopak nadchl do zopakování spousty různých špaget. Samozřejmě zkusím i něco nového, ale mám toho na opakování dost. A právě jsem třeba objevil existenci filmu, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl.

Tento týden navíc slaví 100 výročí narození Charles Bronson. Že už jsem všechny spaghetti westerny s ním viděl? No, tak zařadíme i filmy, které přímo spaghetti nejsou, ale mají nějakou návaznost. Loni jsem se hodně pouštěl do Lee Van Cleefa, letos to vidím hodně na Gemmu.

 

1. Podivné dědictví (1972) (1.11.)

Klasika, ale už se mi trochu okoukala. Pět let jsem ji neviděl, a stejně si to pořád pamatuju scénu za scénou, slovo od slova. Budu muset dělat delší pauzu.

2. Django (1966) (2.11)

Další klasika, tentokrát mi padla do nálady trochu víc.

3. Companeros (1970) (6.11.)

Pár dní jsem musel vynechat, tak snad to doženu.

 

4. Cut-throats Nine (1972) (6.11.)

Článek bude. 

5. His Name Was Holy Ghost (1972) (7.11.)

Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) (8.11.)

Další klasika, která se dá vidět vždycky.

 

7. Seven Dollars on the Red (1966) (9.11.)

Článek bude. 

8. Ať žije Django! (1968) (11.11.)

Ani nevím, kolikrát už jsem tohle viděl - dokud jsem měl prakticky vyjma Leoneho a trinityovek ze špageťáků jen tohle a Dnes já, zítra ty!, koukal jsem na oba pořád dokola a těšil se, až někdy uvidím spoustu dalších spaghetti westernů s podobnou atmosférou. A ono jich zas tolik není.. Jinak Terence Hill tu chvílemi vážně vypadá naprosto stejně jako Franco Nero.

9. A Stranger in Town (1967) (12.11.)

Čím víc spaghetti westernů vidím, tím víc u tohohle žasnu, jak se za pár kaček a s naprosto minimalistickým scénářem dá natočit tak atmosferický a zábavný film.

10. Důvod žít a zemřít (1972) (14.11.)

Teď už na tom vidím řadu chyb, od dost pomalé a rozvláčné režie, přes unylé výkony většiny herců, scénář děravý jako ve filmu zmíněný ementál, až po samotnou premisu sedmi chlapů, kteří postřílí celé cca dvoustovkové osazenstvo pevnosti. Ale jako úplně nejnudnější pasáž se mi zdál úvod. Možná bylo od tvůrců amerického sestřihu vlastně chytré, že ho ustřihli a začali až v samotné pevnosti s popravami. Od té chvíle jsem se už díval celkem se zájmem a občas, zvláště při Spencerově působení v pevnosti, i s napětím.

11. Sabata (1969) (15.11.)

Díky společnosti Eureka za výborný Blu ray boxset - ne tak vymazlený, jako ten sartanovský od Arrow, ale i tak pěkný. Takže čísla 11, 12 a 13 budou Sabatovky, a dost možná je dám všechny ještě dneska.

12. Sbohem, Sabato (1970) (15.11.)

K tomuhle v podstatě už nic nového asi napsat nemůžu, jen, že mě štve, jak anglická verze zprznila Nicolaiovu hudbu.

13. Návrat Sabaty (1971) (15.11.)

Kdyby to nebyl třetí díl Sabaty, asi už bych na něj nekoukal nikdy.  Žel, třetí díl to je, a tak jsem ho zase protrpěl. Děj nedává smysl, pobaví jen máloco, a drží to už jen sám Lee Van Cleef. A i ten má paruku.

14. Trumfové eso (1968) (16.11.)

Patnáct let jsem snil o tomhle okamžiku. Patnáct let. Každou noc. A vždycky tam hrála hudba. V mojí představě hrály smyčce pomalej, roztouženej waltz. Já potřebuju hudbu.

15. Captain Apache (1971) (17.11.)

Článek bude.

16. Don't Wait, Django, Shoot! (1967) (20.11.)

Dva dny jsem zase musel vynechat, ale zítra plánuju menší gemma-fest, tak to snad doženu aspoň trochu. Tohle je natahované až běda, ale z Mulargiových westernů je to asi nejlepší, už jen díky Rassimovovi, který je rozhodně lepší hrdina než Steffen.

17. Arizona Colt (1966) (21.11.)

Viděno v plné dvouhodinové verzi, a popravdě, líbilo se mi to o dost víc než napoprvé. Nevím, jestli za to může jen předchozí zkrácená verze, nebo jestli mi to teď nějak víc sedlo, naposledy jsem to viděl kdysi dávno a okolnosti si nepamatuju. Jediné, s čím mám pořád problém, je představitelka hlavní hrdinky. Původně ji měla hrát Ida Galli, ale francouzská koprodukce trvala na francouzské herečce.

18. Fort Yuma Gold (1966) (21.11.)

Další Gemma, kterého jsem naposled viděl před lety, a dost mě to bavilo. Jasně, je to naivní, ale pořád se něco děje. Záběry na krajinu jsou v HD verzi dechberoucí.

19. The Long Days of Vengeance (1967) (22.11.)

U tohohle jsem se ale už ani napodruhé moc nepobavil, i přes nezkrácenou a kvalitnější verzi. Jinak zaujalo mě, v kolika filmech Gemma uteče nebo je propuštěn z basy či zajateckého tábora.

20. In a Colt's Shadow (1965) (27.11.)

Pár dní jsem zase musel vynechat, ale jsem teda na dvacítce. Článek bude.

21. Kapsy plné dynamitu (1971) (28.11.)

Tentokrát jsem si film pustil z Blu Raye s komentářem Christophera Fraylinga. Spousta zajímavých informací.

22. Pistole pro Ringa (1965) (29.11.)

Opět jsem si film pustil s komentářem na Blu Ray. Na Fraylinga to nemělo, ale pár zajímavých věcí jsem se dozvěděl.

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Companeros 

(nominace Kapsy plné dynamitu, Django, Trumfové eso, Velká přestřelka)

Nejlepší režie: Sergio Leone (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Sergio Corbucci, Sergio Sollima, Giuseppe Colizzi)

Nejlepší herec v hlavní roli: Rod Steiger (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Bud Spencer, Eli Wallach, Franco Nero, James Coburn)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Yanti Somer (Podivné dědictví) 

(nominace Rada Rassimov, Sophie Daumier, Pilar Velazquez, Iris Berben)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eduardo Fajardo (Django)

(nominace Fernando Rey, Fernando Sancho, Kevin McCarthy, Romolo Valli) 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Arizona Colt)

(nominace Nieves Navarro za více filmů, Emma Cohen) 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Kapsy plné dynamitu)

(nominace Bruno Nicolai, Armando Trovajoli, Francesco de Masi, Gianfranco Reverberi) 

Nejlepší souboj: nůž vs pistole (Velká přestřelka)

Nejlepší přestřelka: Django a jeho překvapení v rakvi (Django)

Nejlepší pohledy: Lee Van Cleef (Sabata)

Nejlepší využití minimálního rozpočtu: A Stranger in Town

Nejlepší kulomet: Django

OIK'S HAUNTED PALACE část 6

Frankenstein už je tu v tomhle speciálu potřetí, ovšem tentokrát zase jinak.

YOUNG FRANKENSTEIN (1974)

Humor Mela Brookse úplně nevyznávám. Spaceballs se mi napodruhé moc nelíbily, Žhavá sedla jsem sice po letech trochu vzal na milost, ale pořád je tam hodně hlušiny. Tady se to ale celkem povedlo. Možná za tím je spolupráce na scénáři s Genem Wilderem. Možná to, že se povedlo vytvořit atmosféru universalovských hororů takřka dokonale. Možná hvězdným obsazením.

Mladý Frankenstein paroduje všechny původní universalovské Frankensteiny tím, že se do Transylvánie (kde je jediné nádraží a z nějakého důvodu se tam mluví německy) vrací vnuk původního vědce. Ten napřed pokusy svého předka odmítá a distancuje se od něj i jinou výslovností svého jména, ale po setkání se záhadnými pomocníky, které má k ruce (šilhavý Igor s přemisťujícím se hrbem, krásná Inga, děsivá bába Bücherová, po vyslovení jejíhož jména se plaší koně) je v noci oosednut duchem svého děda a pustí se do zopakování jeho činu. Netrvá dlouho a sestrojí monstrum, které se ale nechová podle očekávání...

Na jednu stranu jsem se u toho hodně zasmál. Na tu druhou je tohle spíš hororová komedie než přímo parodie, protože tu atmosféru se podařilo vytvořit takřka až příliš věrně. Kdyby se z toho vynechaly vtipy, dalo by se to brát vážně jako další film ze série o Frankensteinovi. Na to, že to má být parodie, a tudíž postavené na hlavu, jako by si Brooks s Wilderem vzpomněli až na konci, ten je postavený na hlavu. Předtím nás rozesmějí spíš drobnější vtípky a nenápadnější gagy, ale scény oživení nebo některé scény s monstrem vyvolávají docela napětí. Drobky typu policista s dřevěnou mechanickou rukou nebo muzikálové číslo jako by z toho všeho vystupují.

Gene Wilder si hlavní roli pro sebe napsal a hraje ji dobře, kdo je pro mě ale naprostým králem filmu, je Marty Feldman, který je naprosto boží. Teri Garr skvěle přihrává v roli nadšené naivní asistentky, stejně jako Cloris Leachman v roli upjaté Frau Bücher. Monstrum hraje impozantní Peter Boyle, roli nadržené snobské snoubenky nemohl Brooks svěřit nikomu jinému než Madeline Kahnové, a jako překvapení se v roli slepého mnicha objeví Gene Hackman, namaskovaný skoro k nepoznání. 

Co dál vyzdvihnout, výbornou atmosferickou hudbu, skvělé kulisy, kameru, všechno to do puntíku vypadá jako universalovské horory 30. a 40. let. Škoda snad jen několika pubertálních vtipů, které si Brooks tentokrát mohl odpustit. Na absolutní hodnocení to není, ale 8/10 si Mladý Frankenstein zaslouží určitě.

a.k.a. Mladý Frankenstein

Režie: Mel Brooks

Hrají: Gene Wilder, Marty Feldman, Peter Boyle, Cloris Leachman, Teri Garr, Kenneth Mars, Richard Haydn, Gene Hackman

Hudba: John Morris
Produkce: 20th Century Fox

USA 1974