V poslední době to vypadá, že už se na spaghetti westerny skoro nedívám. Nové články moc nepřibývají, za poslední rok jsem viděl stejně nových špageťáků, jako za půl některého předchozího. Jak se blížím k dvoustovce, nějak už nemám chuť do dříve neviděných filmů. Na každý přijatelný kousek už připadají tak čtyři podprůměry a jeden naprostý odpad. Ale docela opakuju klasiku, kterou už jsem viděl, což jsem pro změnu dřív, snad s výjimkou
Leoneho filmů, nedělal. Když sečtu počet všech spaghetti westernů, které jsem viděl loni, nové i dříve viděné, je to průměrně zhruba stejně, jako dřív jen novinek (a k tomu minimum opakování). Jen už se to tady neodráží v nových článcích. Proč tu psát o tom, že jsem podesáté nebo po kolikáté viděl Pro hrst dolarů. Můžu na ten film ještě změnit někdy názor? Asi těžko.
Se
Sabatou je to jiné, protože toho jsem viděl naposledy v době, kdy jsem tenhle blog zakládal. Jedničku jsem potom jednou zopakoval a znovu o ní napsal, ale zbylé dva díly jsem celé viděl skutečně naposledy tehdy. S ohavným dabingem MGM, kde všechno zní jak v jeskyni a hlasy jsou silně nepatřičně obsazeny (Pavel Soukup jako
Lee Van Cleef! Proboha! A všechny ostatní větší role mluví monotonní Libert a uhýkaný Terš.)
Teď jsem všechny tři viděl v angličtině. První s českými titulky, které jsem přepsal podle dabingu několik let zpátky, další dva pouze s anglickými (kdybych náhodou z mluvené AJ něco nechytil). Dlužno říct, že všem filmům to pomohlo, resp. dabing jim hodně ubral na snesitelnosti. Popořádku:
Stejně jako první
Sartana, i první
Sabata se mi teď už celkem líbí. Problém, stejně jako u zbylých dílů, je, že se děj velice rychle vyčerpá a situace se začínají opakovat. V prvním díle žádná záhada, prostě padouši posílají na Sabatu další a další zabijáky.
Berger svoji nesympatickou postavu stíhá vybalancovat,
Sanchez je otravný,
Canti divný a
Resselovi hodně pomáhají nalíčené oči, jinak by si ho člověk, stejně jako
Rizza, skoro nevšiml. Celé to tedy stojí a padá s
Van Cleefem, který se eviddentně dobře bavil a svým typickým humorem to celé hodně vylepšil. U obou dílů s
Leem se mi tentokrát už soundtrack zamlouvá. I u
Návratu Sabaty.
U kterého je prakticky největší, zato obrovský problém se scénářem. Já pořád tápu a nemám ponětí, o co tam vlastně doopravdy šlo. A tím tenhle díl nudí ze všech nejvíc. Něco se tam děje, ale nikdo neví proč. Postavy mizí a objevují se, jak je zrovna potřeba. (Kde se najednou vzal
Sanchez vedle
Van Cleefa po loupeži? Do té doby tam vůbec nebyl!) Vedle skákajícího
Cantiho přibyl
Vassili Karis s prakem, na vyškrtnutí jsou oba.
Reiner Schöne připomíná
Ringa, ale ani bez Libertova dabingu není výrazný. A
Giampiero Albertini je suverénně nejhorší padouch ze všech.
Lee má skoro celý film klobouk, ale v jedné scéně ukáže, že má paruku! Proč je v 70. letech proboha nosil? Snad jen v
Captain Apache je to pochopitelné. Ale Sabata? Navíc tak hrozné tupé?
Sbohem Sabato, natočený druhý, je ze všech tří nejklasičtější špageťák. Salóny a zbohatlíky a prostitutky nahradila revoluce, agenti, vojáci a odbojáři. Trhlou
Giombiniho hudbu nahradila klasická špagetová od
Bruna Nicolaie, jeho asi nejlepší soundtrack, který se směle vyrovná
Morriconemu.
Sanchez je tu pořád a stále stejný, skokana
Cantiho nahradil sice typově vhodný, ale jinak nevýrazný
Persaud, doplněný vtipným němým
Borgesem. Plukovník Skimmel v podání
Gérarda Hertera je jednoznačně nejlepším padouchem série, navíc kromě tradičně nevýrazného
Rizza, který, stejně jako
Sanchez, prošel všemi třemi filmy, vedle něj úřaduje třeba
Bruno Corazzari.
Ale jistě, vlastně tohle ani není Sabata, protože v originále je to Indio Black a
Van Cleefa nahradil
Yul Brynner. A
Brynner to hraje neskutečně vážně. Přitom scénář zřejmě počítal s
Leem a jeho smyslem pro humor. Ne, že by
Brynner nebyl dost cool a netáhl film dobře. Je to jiné. Není to Sabata. Mihne se tu
Nieves Navarro ve zbytečné roli. Dobrý film s dvěma nedostatky. Prvním je až příliš slizký
Dean Reed, který je nesnesitelný, i když člověk odhlédne od jeho pozdější rudé kariéry. No a hlavně, stejně jako ostatní díly, se i tenhle hrozně rychle vyčerpá a zvláště přípravy na závěrečnou akci už celkem nudí.
Ninjaplech! Anglická verze přestříháním zničila úžasný soundtrack, jen aby se neozvalo jméno Indio Black. Dokud jsem nezjistil, že v originále to skutečně je Indio Black, nevnímal jsem, co sbor zpívá, a bylo mi to fuk. Nevím, co je divnější, jestli anglická vystříhaná hudba, nebo německé přezpívané
"Adios Zabáta".Zajímavé je, že v českém dabingu "inďoblek" zůstal. Navíc oproti anglické verzi Rakušané nadávají německy.
Celkově si u mě první Sabata polepšil, druhý zůstal nastejno, třetí vlastně taky. První dva jsou asi kvalitou vyrovnané, byť těžko porovnatelné, když každý je jiný, víc mi ale vyhovuje prostředí revoluce než gamblerů. Na druhou stranu rozhodně radši
Van Cleefa než
Brynnera. Třetí díl je pořád hrozný, ale má pár dobrých scén.
