Tohle zase bylo lepší. Bond se celý film pohybuje především v Japonsku, kde tentokrát pátrá po raketě, která unáší americké a sovětské rakety, aby způsobila jadernou válku mezi SSSR a USA! Jo, dějově je to pitomost. Jenže která bondovka není? Tady se navíc děj nezastaví a co chvíli se tu něco děje. Jak se někdo rozkecá, šup, kudla do zad nebo bomba a objeví se další a další nepřátelští špioni odhodlaní Bonda zabít. Navíc Bond nám zemře už na začátku. V Japonsku by byl i přes znalost jazyka ztracen, kdyby neměl k dispozici sexy agentku a samotného šéfa japonské rozvědky, hraného Tetsurem Tambou, jedním z Armády pěti mužů. Bond se postupně stane ninjou a dokonce Japoncem! Přičemž ani v masce tak rozhodně nevypadá. Snad jen Daltona by zvládli namaskovat celkem uvěřitelně. Moc mě nepotěšil malý prostor Karin Dorové, jíž ani zrzavá paruka nijak extra neslušela a její záporná role přijde celkem zkrátka. Od padoušení je tu ale stejně především konečně se odhalivší Blofeld, zde v podání Donalda Pleasence. Většinu filmu ho nevidíme, ale už jeho ruka hladící kočku a především jeho hlas udělají svoje. Jak o tom přemýšlím, asi bych tu toho Wericha nevzal, nevím. Werich by býval byl dobrý padouch, na kterého by si člověk měl čas zvyknout. To Blofeld není, ten musel být zlý už na pohled. Na tak malém prostoru byl potřeba casting podle typu. No, co tenhle film, kromě Japonce Conneryho, který silně připomíná Vietnamce Norrise, táhne dolů, jsou mizerné triky. Dokreslený poklop? Tak mizerné zadní projekce a bluescreeny vesmíru? Ale jinak je tenhle díl dost možná zatím nejlepší, co jsem viděl. 8/10
a.k.a. Žiješ jenom dvakrát
Režie: Lewis Gilbert
Hrají: Sean Connery, Donald Pleasence, Akiko Wakabayashi, Tetsuro Tamba, Karin Dor, Charles Gray, Bernard Lee, Desmond Llewelyn, Lois Maxwell, Burt Kwouk
Hudba: John Barry
Na motivy knihy Iana Fleminga
Scénář: Roald Dahl
Produkce: Eon Productions, United Artists
Velká Británie / USA / Japonsko 1967
čtvrtek 2. května 2019
středa 1. května 2019
THUNDERBALL (1965)
A je tu zase jednou James Bond, tentokrát zachraňující svět opět před zločinnou organizací SPECTRE, která ukradla atomové bomby. Naštěstí Bond chytí brzy stopu a s pomocí několika krasavic, ale i amerického kolegy, zjistí, kdo za vším stojí. Bohužel, po vydařených Srdečných pozdravech z Ruska a Goldfingerovi je tohle celkem sešup dolů. První část filmu je ještě celkem fajn, i když poměrně přehnaná (tryskobatoh), ale pak už se film občas docela vleče. Je fajn změnou, že třeba Q s jeho udělátky uvidíme až někde v polovině (a jednoznačně je to jedna z nejlepších scén). Moc fajn není, že hlavní padouch je celkem nezajímavý, a tak nějak jsem si přál, aby skončil stejně jako číslo 11 na začátku v Blofeldově zasedačce. Adolfo Celi nebyl prostě nijak výrazný herec, ale i jeho postava je celkem o ničem. Navíc po předchozím Goldfingerovi v podání skvělého Fröbeho působí leckterý padouch jako chudý příbuzný. Bondgirls je několik, přičemž ta nejlepší, záporná Luciana Paluzzi, bohužel moc prostoru nemá. Claudine Auger je krásná, v roli jediné špionky, s kterou (aspoň před kamerou) Bond ani nic nezkoušel, se mihne Martine Beswick. Druhá polovina plná podvodních plavacích záběrů je pak už celkem zívačka završená směšnou bitkou v tryskem plující jachtě - tzn. zrychlenou! Tenhle díl sice není vyloženě špatný, ale tak nějak je to spíš položka k odškrtnutí na seznamu bondovek. 6,5/10
PS. I když Wericha v následném Žiješ jenom dvakrát přeobsadili, v tomto dílu je česká stopa v podobě herce Jiřího Pravdy, tehdy žijícího ve Velké Británii. Tak mě napadá, škoda, že v žádné bondovce nehrál Herbert Lom...
Režie: Terence Young
Hrají: Sean Connery, Claudine Auger, Adolfo Celi, Luciana Paluzzi, Rik Van Nutter, Guy Doleman, Martine Beswick, Desmond Llewelyn, Molly Peters, Lois Maxwell, Bernard Lee, Jiří Pravda, Anthony Dawson, Suzy Kendall
Hudba: John Barry
Předloha: Ian Fleming
Produkce: Eon Productions
Velká Británie 1965
PS. I když Wericha v následném Žiješ jenom dvakrát přeobsadili, v tomto dílu je česká stopa v podobě herce Jiřího Pravdy, tehdy žijícího ve Velké Británii. Tak mě napadá, škoda, že v žádné bondovce nehrál Herbert Lom...
Režie: Terence Young
Hrají: Sean Connery, Claudine Auger, Adolfo Celi, Luciana Paluzzi, Rik Van Nutter, Guy Doleman, Martine Beswick, Desmond Llewelyn, Molly Peters, Lois Maxwell, Bernard Lee, Jiří Pravda, Anthony Dawson, Suzy Kendall
Hudba: John Barry
Předloha: Ian Fleming
Produkce: Eon Productions
Velká Británie 1965
Štítky:
007,
1960's,
AKČNÍ,
DOBRODRUŽNÝ,
FILM RECENZE,
GB,
KLASIKA,
SEAN CONNERY,
THRILLER
pondělí 29. dubna 2019
SABATOVINY
V poslední době to vypadá, že už se na spaghetti westerny skoro nedívám. Nové články moc nepřibývají, za poslední rok jsem viděl stejně nových špageťáků, jako za půl některého předchozího. Jak se blížím k dvoustovce, nějak už nemám chuť do dříve neviděných filmů. Na každý přijatelný kousek už připadají tak čtyři podprůměry a jeden naprostý odpad. Ale docela opakuju klasiku, kterou už jsem viděl, což jsem pro změnu dřív, snad s výjimkou Leoneho filmů, nedělal. Když sečtu počet všech spaghetti westernů, které jsem viděl loni, nové i dříve viděné, je to průměrně zhruba stejně, jako dřív jen novinek (a k tomu minimum opakování). Jen už se to tady neodráží v nových článcích. Proč tu psát o tom, že jsem podesáté nebo po kolikáté viděl Pro hrst dolarů. Můžu na ten film ještě změnit někdy názor? Asi těžko.
Se Sabatou je to jiné, protože toho jsem viděl naposledy v době, kdy jsem tenhle blog zakládal. Jedničku jsem potom jednou zopakoval a znovu o ní napsal, ale zbylé dva díly jsem celé viděl skutečně naposledy tehdy. S ohavným dabingem MGM, kde všechno zní jak v jeskyni a hlasy jsou silně nepatřičně obsazeny (Pavel Soukup jako Lee Van Cleef! Proboha! A všechny ostatní větší role mluví monotonní Libert a uhýkaný Terš.)
Teď jsem všechny tři viděl v angličtině. První s českými titulky, které jsem přepsal podle dabingu několik let zpátky, další dva pouze s anglickými (kdybych náhodou z mluvené AJ něco nechytil). Dlužno říct, že všem filmům to pomohlo, resp. dabing jim hodně ubral na snesitelnosti. Popořádku:
Stejně jako první Sartana, i první Sabata se mi teď už celkem líbí. Problém, stejně jako u zbylých dílů, je, že se děj velice rychle vyčerpá a situace se začínají opakovat. V prvním díle žádná záhada, prostě padouši posílají na Sabatu další a další zabijáky. Berger svoji nesympatickou postavu stíhá vybalancovat, Sanchez je otravný, Canti divný a Resselovi hodně pomáhají nalíčené oči, jinak by si ho člověk, stejně jako Rizza, skoro nevšiml. Celé to tedy stojí a padá s Van Cleefem, který se eviddentně dobře bavil a svým typickým humorem to celé hodně vylepšil. U obou dílů s Leem se mi tentokrát už soundtrack zamlouvá. I u Návratu Sabaty.
U kterého je prakticky největší, zato obrovský problém se scénářem. Já pořád tápu a nemám ponětí, o co tam vlastně doopravdy šlo. A tím tenhle díl nudí ze všech nejvíc. Něco se tam děje, ale nikdo neví proč. Postavy mizí a objevují se, jak je zrovna potřeba. (Kde se najednou vzal Sanchez vedle Van Cleefa po loupeži? Do té doby tam vůbec nebyl!) Vedle skákajícího Cantiho přibyl Vassili Karis s prakem, na vyškrtnutí jsou oba. Reiner Schöne připomíná Ringa, ale ani bez Libertova dabingu není výrazný. A Giampiero Albertini je suverénně nejhorší padouch ze všech. Lee má skoro celý film klobouk, ale v jedné scéně ukáže, že má paruku! Proč je v 70. letech proboha nosil? Snad jen v Captain Apache je to pochopitelné. Ale Sabata? Navíc tak hrozné tupé?
Sbohem Sabato, natočený druhý, je ze všech tří nejklasičtější špageťák. Salóny a zbohatlíky a prostitutky nahradila revoluce, agenti, vojáci a odbojáři. Trhlou Giombiniho hudbu nahradila klasická špagetová od Bruna Nicolaie, jeho asi nejlepší soundtrack, který se směle vyrovná Morriconemu. Sanchez je tu pořád a stále stejný, skokana Cantiho nahradil sice typově vhodný, ale jinak nevýrazný Persaud, doplněný vtipným němým Borgesem. Plukovník Skimmel v podání Gérarda Hertera je jednoznačně nejlepším padouchem série, navíc kromě tradičně nevýrazného Rizza, který, stejně jako Sanchez, prošel všemi třemi filmy, vedle něj úřaduje třeba Bruno Corazzari.
Ale jistě, vlastně tohle ani není Sabata, protože v originále je to Indio Black a Van Cleefa nahradil Yul Brynner. A Brynner to hraje neskutečně vážně. Přitom scénář zřejmě počítal s Leem a jeho smyslem pro humor. Ne, že by Brynner nebyl dost cool a netáhl film dobře. Je to jiné. Není to Sabata. Mihne se tu Nieves Navarro ve zbytečné roli. Dobrý film s dvěma nedostatky. Prvním je až příliš slizký Dean Reed, který je nesnesitelný, i když člověk odhlédne od jeho pozdější rudé kariéry. No a hlavně, stejně jako ostatní díly, se i tenhle hrozně rychle vyčerpá a zvláště přípravy na závěrečnou akci už celkem nudí.
Ninjaplech! Anglická verze přestříháním zničila úžasný soundtrack, jen aby se neozvalo jméno Indio Black. Dokud jsem nezjistil, že v originále to skutečně je Indio Black, nevnímal jsem, co sbor zpívá, a bylo mi to fuk. Nevím, co je divnější, jestli anglická vystříhaná hudba, nebo německé přezpívané "Adios Zabáta".Zajímavé je, že v českém dabingu "inďoblek" zůstal. Navíc oproti anglické verzi Rakušané nadávají německy.
Celkově si u mě první Sabata polepšil, druhý zůstal nastejno, třetí vlastně taky. První dva jsou asi kvalitou vyrovnané, byť těžko porovnatelné, když každý je jiný, víc mi ale vyhovuje prostředí revoluce než gamblerů. Na druhou stranu rozhodně radši Van Cleefa než Brynnera. Třetí díl je pořád hrozný, ale má pár dobrých scén.
Se Sabatou je to jiné, protože toho jsem viděl naposledy v době, kdy jsem tenhle blog zakládal. Jedničku jsem potom jednou zopakoval a znovu o ní napsal, ale zbylé dva díly jsem celé viděl skutečně naposledy tehdy. S ohavným dabingem MGM, kde všechno zní jak v jeskyni a hlasy jsou silně nepatřičně obsazeny (Pavel Soukup jako Lee Van Cleef! Proboha! A všechny ostatní větší role mluví monotonní Libert a uhýkaný Terš.)
Teď jsem všechny tři viděl v angličtině. První s českými titulky, které jsem přepsal podle dabingu několik let zpátky, další dva pouze s anglickými (kdybych náhodou z mluvené AJ něco nechytil). Dlužno říct, že všem filmům to pomohlo, resp. dabing jim hodně ubral na snesitelnosti. Popořádku:
Stejně jako první Sartana, i první Sabata se mi teď už celkem líbí. Problém, stejně jako u zbylých dílů, je, že se děj velice rychle vyčerpá a situace se začínají opakovat. V prvním díle žádná záhada, prostě padouši posílají na Sabatu další a další zabijáky. Berger svoji nesympatickou postavu stíhá vybalancovat, Sanchez je otravný, Canti divný a Resselovi hodně pomáhají nalíčené oči, jinak by si ho člověk, stejně jako Rizza, skoro nevšiml. Celé to tedy stojí a padá s Van Cleefem, který se eviddentně dobře bavil a svým typickým humorem to celé hodně vylepšil. U obou dílů s Leem se mi tentokrát už soundtrack zamlouvá. I u Návratu Sabaty.
U kterého je prakticky největší, zato obrovský problém se scénářem. Já pořád tápu a nemám ponětí, o co tam vlastně doopravdy šlo. A tím tenhle díl nudí ze všech nejvíc. Něco se tam děje, ale nikdo neví proč. Postavy mizí a objevují se, jak je zrovna potřeba. (Kde se najednou vzal Sanchez vedle Van Cleefa po loupeži? Do té doby tam vůbec nebyl!) Vedle skákajícího Cantiho přibyl Vassili Karis s prakem, na vyškrtnutí jsou oba. Reiner Schöne připomíná Ringa, ale ani bez Libertova dabingu není výrazný. A Giampiero Albertini je suverénně nejhorší padouch ze všech. Lee má skoro celý film klobouk, ale v jedné scéně ukáže, že má paruku! Proč je v 70. letech proboha nosil? Snad jen v Captain Apache je to pochopitelné. Ale Sabata? Navíc tak hrozné tupé?
Sbohem Sabato, natočený druhý, je ze všech tří nejklasičtější špageťák. Salóny a zbohatlíky a prostitutky nahradila revoluce, agenti, vojáci a odbojáři. Trhlou Giombiniho hudbu nahradila klasická špagetová od Bruna Nicolaie, jeho asi nejlepší soundtrack, který se směle vyrovná Morriconemu. Sanchez je tu pořád a stále stejný, skokana Cantiho nahradil sice typově vhodný, ale jinak nevýrazný Persaud, doplněný vtipným němým Borgesem. Plukovník Skimmel v podání Gérarda Hertera je jednoznačně nejlepším padouchem série, navíc kromě tradičně nevýrazného Rizza, který, stejně jako Sanchez, prošel všemi třemi filmy, vedle něj úřaduje třeba Bruno Corazzari.
Ale jistě, vlastně tohle ani není Sabata, protože v originále je to Indio Black a Van Cleefa nahradil Yul Brynner. A Brynner to hraje neskutečně vážně. Přitom scénář zřejmě počítal s Leem a jeho smyslem pro humor. Ne, že by Brynner nebyl dost cool a netáhl film dobře. Je to jiné. Není to Sabata. Mihne se tu Nieves Navarro ve zbytečné roli. Dobrý film s dvěma nedostatky. Prvním je až příliš slizký Dean Reed, který je nesnesitelný, i když člověk odhlédne od jeho pozdější rudé kariéry. No a hlavně, stejně jako ostatní díly, se i tenhle hrozně rychle vyčerpá a zvláště přípravy na závěrečnou akci už celkem nudí.
Ninjaplech! Anglická verze přestříháním zničila úžasný soundtrack, jen aby se neozvalo jméno Indio Black. Dokud jsem nezjistil, že v originále to skutečně je Indio Black, nevnímal jsem, co sbor zpívá, a bylo mi to fuk. Nevím, co je divnější, jestli anglická vystříhaná hudba, nebo německé přezpívané "Adios Zabáta".Zajímavé je, že v českém dabingu "inďoblek" zůstal. Navíc oproti anglické verzi Rakušané nadávají německy.
Celkově si u mě první Sabata polepšil, druhý zůstal nastejno, třetí vlastně taky. První dva jsou asi kvalitou vyrovnané, byť těžko porovnatelné, když každý je jiný, víc mi ale vyhovuje prostředí revoluce než gamblerů. Na druhou stranu rozhodně radši Van Cleefa než Brynnera. Třetí díl je pořád hrozný, ale má pár dobrých scén.
sobota 20. dubna 2019
BIČOVATI MNE - MENGŠTEJNA?!
Menší aktualizace.
V poslední době nemám čas na moc věcí, o kterých bych se tu rozepsal. Ba ani chuť nemám, když už by se čas našel. Víc než filmy mě teď baví čtení, ale nebaví mě psaní. Nechci psát o knihách, nebaví mě psát o muzice, nebaví mě psát biografie, takže koncepty už třeba čtvrtým rokem pěkně leží nedopsané na hromadě. Jo, osm dní od posledního článku není žádná doba, dvacet dní od posledního delšího psaní asi už jo. Takže se ozývám, abyste mi náhodou nezdrhli třeba na aeronet.
Zavilý reklamní komentátor už se drahnou dobu neukázal, takže buď ho to přestalo bavit, nebo nějaká ochrana Googlu, o které nevím, zabrala.
Trochu jsem nakupoval. Trochu víc. Budu o suchým chlebu. Pár za bůra nakoupených historických knih by mě nezruinovalo ani zdaleka (spíše strhlo), ale jiný věci... No, už před nějakou dobou jsem si koupil tu velkou fotoknihu o Clintovi, stejně jako tu o Tarantinovi. Clinta jsem ještě vlastně nečetl, nechávám si ho na klidnější období. No a pak jsem narazil na tohle. Za litr. Nedalo mi to. Musel jsem to vzít.
Saudek má momentálně v Tančícím domě výstavu, možná se tam někdy juknu...
Taky jsem si opatřil vydání vůbec nejstarších komiksů s Batmanem. Celá recenze asi nebude, ale zatím se mi to dost líbí. Je to tak pěkně třicítkově-čtyřicítkově naivní. Zatím jsem přečetl šest šesti až desetistránkových příběhů, a je fajn, že třeba Batmanův origin se objevuje až v sedmém, který mám rozečtený, už se objevily batarangy a batkoptéra, batmobil ale ještě ne. Komisař Gordon byl hned na prvním obrázku prvního dílu, zato o Alfredovi zatím ani vidu, ani slechu. A nějaký Joker, Catwoman, Tučňák? Cha! Doufám, že se co nejdřív objeví batodpuzovač žraloků. Batman je stejně ze všech těch superhrdinů nejlepší, ať si kdo chce co chce říká. Že bych někdy udělal batspeciál?
No a taky jsem v antikvariátu v Praze sehnal MacLeanovo Breakheart Pass v originále (česky nevyšlo), pěkně s Bronsonem na obalu. Když jsem to četl, v hlavě mi to předčítal Bronsonův hlas. Škoda, že Charlie nevydal audioknihu.
A když už to tu tak pěkně rozepisuju všechno, trochu jsem si doplnil knižní bondovky, tentokrát o Casino Royale v originále, vydání z roku 1962. Což mi připomnělo, že Goldfingera mám v komunistické verzi s názvem Zlatý fantóm, a nejen to - někdo k tomu cosi připsal...
Tak jestli to někdo z vás zvládl rozluštit, dočetl to do konce a rozumí tomu, dostane zlatého bludišťáka. (Ne v podobě pozlacené Shirley Eatonové.)
V poslední době nemám čas na moc věcí, o kterých bych se tu rozepsal. Ba ani chuť nemám, když už by se čas našel. Víc než filmy mě teď baví čtení, ale nebaví mě psaní. Nechci psát o knihách, nebaví mě psát o muzice, nebaví mě psát biografie, takže koncepty už třeba čtvrtým rokem pěkně leží nedopsané na hromadě. Jo, osm dní od posledního článku není žádná doba, dvacet dní od posledního delšího psaní asi už jo. Takže se ozývám, abyste mi náhodou nezdrhli třeba na aeronet.
Zavilý reklamní komentátor už se drahnou dobu neukázal, takže buď ho to přestalo bavit, nebo nějaká ochrana Googlu, o které nevím, zabrala.
Trochu jsem nakupoval. Trochu víc. Budu o suchým chlebu. Pár za bůra nakoupených historických knih by mě nezruinovalo ani zdaleka (spíše strhlo), ale jiný věci... No, už před nějakou dobou jsem si koupil tu velkou fotoknihu o Clintovi, stejně jako tu o Tarantinovi. Clinta jsem ještě vlastně nečetl, nechávám si ho na klidnější období. No a pak jsem narazil na tohle. Za litr. Nedalo mi to. Musel jsem to vzít.
Saudek má momentálně v Tančícím domě výstavu, možná se tam někdy juknu...
Taky jsem si opatřil vydání vůbec nejstarších komiksů s Batmanem. Celá recenze asi nebude, ale zatím se mi to dost líbí. Je to tak pěkně třicítkově-čtyřicítkově naivní. Zatím jsem přečetl šest šesti až desetistránkových příběhů, a je fajn, že třeba Batmanův origin se objevuje až v sedmém, který mám rozečtený, už se objevily batarangy a batkoptéra, batmobil ale ještě ne. Komisař Gordon byl hned na prvním obrázku prvního dílu, zato o Alfredovi zatím ani vidu, ani slechu. A nějaký Joker, Catwoman, Tučňák? Cha! Doufám, že se co nejdřív objeví batodpuzovač žraloků. Batman je stejně ze všech těch superhrdinů nejlepší, ať si kdo chce co chce říká. Že bych někdy udělal batspeciál?
No a taky jsem v antikvariátu v Praze sehnal MacLeanovo Breakheart Pass v originále (česky nevyšlo), pěkně s Bronsonem na obalu. Když jsem to četl, v hlavě mi to předčítal Bronsonův hlas. Škoda, že Charlie nevydal audioknihu.
A když už to tu tak pěkně rozepisuju všechno, trochu jsem si doplnil knižní bondovky, tentokrát o Casino Royale v originále, vydání z roku 1962. Což mi připomnělo, že Goldfingera mám v komunistické verzi s názvem Zlatý fantóm, a nejen to - někdo k tomu cosi připsal...
Tak jestli to někdo z vás zvládl rozluštit, dočetl to do konce a rozumí tomu, dostane zlatého bludišťáka. (Ne v podobě pozlacené Shirley Eatonové.)
čtvrtek 11. dubna 2019
ŽLUTÝ ĎÁBEL PO 80 LETECH
Dohrál jsi, šejku Ahmede! Veliký Padišah určí tvůj osud!
A teď co z tohohle šejk Peterka tak mohl číst pod lavicí? ;)
A teď co z tohohle šejk Peterka tak mohl číst pod lavicí? ;)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)













































