OIK'S GRANDIOSO GIALLO SPECIAL - part 6

And now for something a little bit different...

ALLA RICERCA DEL PIACERE (1972) 

Změna! Žádný černý vrah s nožem, žádné scény vražd, žádné hektolitry krve. Amuck rozkrývá zločin, o němž na začátku ani nevíme, zda se stal. Přesto to nakonec giallo nepochybně je.

Stručně k ději: Barbara Bouchet se nechá zaměstnat jako sekretářka u bohatého spisovatele Farleyho Grangera a jeho svůdné ženy Rosalby Neri. Ti žijí na ostrově u Benátek. Barbara sem ale nejde náhodou - její předchůdkyní byla její kamarádka, která záhadně zmizela a Barbara je rozhodnuta dozvědět se proč. Brzy po svém příjezdu zjistí, že Granger a Neri nejsou normální rodina, pořádají často orgie, na kterých promítají pornofilmy. A v jednom z nich Barbara svou kamarádku pozná. Brzy začíná mít pocit, že se ji její zaměstnavatelé snaží zabít...

Tenhle film plyne dost pomalu, ale jak si člověk na tempo zvykne a naladí se, nehrozí nuda. Násilí skoro žádné, lekaček taky moc ne, byť pár děsivých existencí tu máme od komorníka po podivínského rybáře. Největší strach je ale z Grangera a Neri, navenek usměvavých a vlídných, nicméně zcela evidentně krutých a podlých lidí, kteří ostatní jen zneužívají pro své radovánky. Což zní jako spoiler. Po celou stopáž jsem si kladl několik otázek - došlo vůbec k zločinu? A jak se to celé rozřeší? Závěrečná pointa mě pak docela překvapila, což je dáno hlavně chytrostí scénáře, který mě pomalu přesvědčil o naprostém opaku.

Což ovšem neznamená, že jediné, čím je tento film proslulý, je erotika. Té je tu požehnaně. Chtěli byste vidět Barbaru Bouchet a Rosalbu Neri nahé? Užijete si jich dosytosti. Dokonce spolu v lesbické scéně, která je ještě ke všemu zpomalená. Navíc tu máme ještě lesbickou scénu Barbary Bouchet s Patrizií Viotti, abyste náhodou nezmeškali fakt, že tenhle film si v oblasti sexuality servítky nebere. Tyhle scény nepochybně film posunuly mezi obskurní záležitosti, na druhou stranu, kdyby jich nebylo, dodnes by se na něj prášilo jako na nezajímavou detektivku.

Jsem rád, že už je možnost vidět film v plné širokoúhlé verzi, protože dlouho byl dostupný jen v ořezaném VHSripu. Giordaniho kamera tak vynikne v plné parádě, stejně jako krása obou hlavních představitelek. Barbaru Bouchet jsem v hlavní roli vlastně viděl poprvé a vůbec nezklamala, stejně jako Rosalba v roli dravé šelmy. Farley Granger je rovněž výborný a je na jednu stranu docela škoda, že od hlavních rolí u Hitchcocka se dostal "jen" k rolím v "obskurních" evropských filmech. Přísného komorníka ztvárnil Umberto Raho, známý třeba z Ptáka s křišťálovým peřím. Jinak si film vystačí s poměrně skromným množstvím postav - proč taky mít spoustu zbytečných lidí. Vše podkresluje povedená Usuelliho hudba, zvláště Piacere sequence je zase takový ušní červ - tato skladba se dostala i do filmu Big Lebowski. Překvapivě docela líbilo a z giallo maratonu asi celkově nejlepší zážitek, byť to samozřejmě není nic geniálního. 7,5/10
Malá anketa - Barbara Bouchet nebo Rosalba Neri? ;)

a.k.a. Amuck, Maniac Mansion, Hot Bed of Sex, In Search of Pleasure, Leather and Whips (bože to jsou názvy)
Režie: Silvio Amadio
Hrají: Barbara Bouchet, Farley Granger, Rosalba Neri, Umberto Raho, Patrizia Viotti, Nino Segurini, Petar Martinović
Hudba: Teo Usuelli
Produkce: West Film, Delta
Itálie 1972

OIK'S GRANDIOSO GIALLO SPECIAL - part 5

 

Při pátku se podívejme na jeden z nejzásadnějších, nejoceňovanějších a nejznámějších filmů z žánru vůbec od legendy Daria Argenta. To musí být něco, ne? No...

PROFONDO ROSSO (1975)

Možná jsem od toho čekal až moc, takže mě tento film trochu zklamal. Vlastně docela dost. Natočené to bylo výborně. Obrazová složka vynikající, hudební rovněž, napínavé sekvence vskutku parádní. Člověk pak vidí vraha skutečně za každým rohem. Jenom ten scénář, jenom ten scénář...

Začnu tím, že Tmavě červená je de facto Pták s křišťálovým peřím přes kopírku. Počítejte se mnou:
- hrdina je americký umělec žijící v Itálii
- je svědkem vraždy a k jejímu rozuzlení potřebuje malý detail, který mu stále uniká
- obskurní kresba znázorňující vraždu
- exotická rostlina (tam živočich)
- k objasnění může vést svědectví obskurního umělce žijícího na venkově
- SPOILER dvojí odhalení totožnosti vraha
- vrahova motivace tkví v dávném traumatu KONEC SPOILERU

A možná by se našlo ještě něco, na co si teď nevzpomenu. Co Argento přidal navíc, a co se mi taky nelíbilo, je humor. Ve většině ho nese novinářka v podání Darie Nicolodi. Z jejího výkonu jsem měl pocit, jako by do filmu vpadla Nataša Gollová z filmu Eva tropí hlouposti. Její vztahové pošťuchování s Davidem Hemmingsem je spíše zdlouhavé, její patálie s autem pak vysloveně trapné. Sám Hemmings hraje celkem v pohodě, byť nezanechá moc zapamatovatelný výkon. Vrcholem trapnosti ale jsou scény s policií, kdy především komisař je naprosto otřesný. K tomu si přičtěte, že film má tentokrát více než dvě hodiny. Kdyby se tento nehumor vystříhal, filmu by to spíše pomohlo. Další slabinou je příliš mnoho příliš velkých náhod, které děj posouvají.

SPOILEROIDNÍ OTÁZKY: Jak mohl Hemmings mít jistotu, že dům v knize není jen ilustrace a s dějem knihy nemá nic společného? Je opravdu v mezích reálné náhody, že dcera správce domu chodí do stejné školy, jakou navštěvoval vrah, náhodou našla jeho kresbu a okreslila si ji, aby ji náhodou Hemmings našel? A kdo sakra z jakého důvodu namaloval onen výjev na zeď? Tohle je sice geniální scéna, ale stejně... Jo ještě něco - způsob smrti jedné postavy mi připadal jako z Bláznivé střely. Už chyběla jen ta kapela. KONEC SPOILERŮ

Scénář a vedení herců tedy nejsou Argentovou silnou stránkou, v napínavých pasážích, kterých s postupem času přibývá, mu ale není co vytknout. Zvláště prozkoumávání starého domu (jehož oprýskaná červená omítka vypadá, jako kdyby byl zakrvácený) je skvělé. Pouštění písničky je výborný, i když dosti složitě realizovatelný nápad (dnes by to vrah pustil z mobilu, ale tady s sebou tahá magneťák...?). A scéna s pochodující loutkou je geniální. Z vraždících nástrojů tentokrát uvidíme v akci hlavně sekáček, ale dočkáme se i utopení ve vařící vodě. Jen škoda, že navzdory názvu je krev i zde světle červená.

O hudbu se tentokrát postarala rocková skupina Goblin v (ne)spolupráci s Giorgiem Gaslinim, který se s kapelou během nahrávání rozhádal a projekt opustil. Výsledek je něco naprosto jiného, než bylo do té doby v giallu k slyšení. Hlavní téma je skvělé, z bigbítové skladby u vražd jsem měl husí kůži, ale ta dětská písnička je vážně ušní červ a zní jednak roztomile, jednak děsivě.

Dost jsem od Tmavě červené čekal, ve výsledku jsem vlastně spíš zklamán. K čemu jsou perfektně nasnímané napínavé scény, když mě moc nezajímají hrdinové a všechno mezi napínavými scénami mě spíš otravuje. Ale těch 7,5/10 dám určitě. Nedivil bych se, kdyby mě dneska v noci pronásledovala porcelánová loutka se sekáčkem a zpívala tu dětskou písničku.
PS: Koukám, že americká verze je o dvacet minut kratší. Možná to funguje líp.

a.k.a. Tmavě červená, Deep Red
Režie: Dario Argento
Hrají: David Hemmings, Daria Nicolodi, Gabriele Lavia, Macha Méril, Eros Pagni, Giuliana Calandra, Pietro Mazzinghi, Glauco Mauri, Clara Calamai, Salvatore Puntillo, Piero Vida, Furio Meniconi, Nicoletta Elmi
Hudba: Giorgio Gaslini, Goblin
Produkce: Cineriz
Itálie 1975

OIK'S GRANDIOSO GIALLO SPECIAL - part 4

Massima Dallamana jsme tu měli už minulý týden, podívejme se na jeho předchozí giallo, které má i nemá s tím dalším (La polizia chiede aiuto) leccos společného.

COSA AVETE FATTO A SOLANGE? (1972) 

Katolická dívčí škola je už na první pohled místem, kde se musejí dít nekalé věci. Profesoři svádějí studentky, studentky se zdaleka nechovají jako zbožné holčičky a někdo je začne vraždit...

Film mi doporučil Erl, viděl jsem ho v různých top 10 a vůbec jsem na to všude četl a slyšel samou chválu, mimo ČSFD, kde spoustu giall, co u nás vyšla, hodnotí lidi, kteří očekávají horory plné krve, střev a koz a vůbec si pletou giallo se slasherem. Ono se při pohledu na obal DVD od Řitky není co divit. To, že námětem je kniha Edgara Wallace mi sice moc optimismu nedodalo, s tímto autorem nemám nejlepší zkušenost, ale budiž. Dallamano, Morriconeho geniální hudba už v titulcích, mohl by to být kvalitní filmový zážitek. Ze začátku mě film ovšem trochu zklamal, protože působil napůl jako další díl Místa činu šmrncnutý romantikou o milostném trojúhelníku. Jenže Dallamano je liška podšitá, takže čím více se rozplétají nitky, tím je jasnější, že za vraždami není jen magor a odhalují se mnohem a mnohem špinavější záležitosti s celospolečenským přesahem...

V centru je ovšem Fabio Testi jako profesor udržující vztah se svou pohlednou studentkou. Při rande na řece dívka zahlédne vraždu své spolužačky - Testi ale potřebuje jejich vztah skrýt, tak svoje svědectví tají. Tím se však stává podezřelým číslo jedna a musí vraha, jehož oběti přibývají, vypátrat sám. Ze začátku jsem tápal, kdo je Solange, ovšem pak jsem na název docela zapomněl a bral jsem ho jako další symbolistní název typického gialla. Jak však pátrání postupuje, i na Solange se dostane. A pak to konečně pořádně zhoustne, až jsem v závěru skoro nedýchal. Vzpomínkovou vysvětlovací scénu pak považuju za jednu z nejotřesnějších sekvencí, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Žádné uřezané hlavy, žádné usekané ruce, tady jde o něco docela jiného, ale o to hroznějšího.

Škoda tedy až na způsob vražd poklidného začátku, který působí celkem bezstarostným dojmem, jako by tím nejhorším, co se může stát, bylo odhalení Testiho románku se studentkou. I obsazení Joachima Fuchsbergera do role komisaře vypadalo jako navázání na německé wallaceovky. Jak jsem se Fuchsbergera trochu bál, tak nakonec mě docela přesvědčil a možná s ním nějaké další filmy, včetně westernů, ještě zkusím. Po nervydrásajícím závěru jsem však dokonce uvažoval o vyšším hodnocení, než jaké právě kvůli začátku dávám. Je fakt, že dost mě rozčilovala i kvalita zvuku na DVD, kdy hudba hraje jasně, ale anglickému dabingu nebylo skoro rozumět. Nicméně je mi líto, že Dallamano zemřel poměrně brzy a nemohl natočit další gialla. Jeho přesah mimo žánr je něco, co se mi hodně zamlouvá. 7,5/10
P.S. Screenshoty samozřejmě nejsou z DVD.

a.k.a. Solange: Teror v dívčí škole (proboha), What Have You Done To Solange?
Režie: Massimo Dallamano
Hrají: Fabio Testi, Karin Baal, Cristina Galbó, Joachim Fuchsberger, Günther Stoll, Camille Keaton, Claudia Butenuth, Maria Monti, Giancarlo Badessi, Pilar Castel, Giovanna di Bernardo, Marco Mariani, Antonio Casale
Hudba: Ennio Morricone
Kamera: Joe D'Amato
Předloha: Edgar Wallace 
Produkce: Italian International Film, Constantin Film
Itálie / SRN 1972

OIK'S GRANDIOSO GIALLO SPECIAL - part 3

Maria Bavu už jsme docela detailně prozkoumali, co se podívat na tvorbu jeho syna a zabrousit do osmdesátých let?

LE FOTO DI GIOIA (1987)

Trashové osmdesátkové giallo od Lamberta Bavy, syna Maria. Ze stylu otce tu není skoro nic až na sem tam použití barevných světel, což by ale nevadilo. Že jsem ale měl celou dobu pocit, že sleduju epizodu televizního seriálu, to mi trochu vadilo. Dobře, televizního seriálu plného gore a koz, ale kamerou, střihem, vším to bylo spíš jak z televize.

Tak jako jiné osmdesátkové trashové filmy i tenhle je přehlídkou nevkusu a neúměrnosti. Když shrnu děj, nebude to znít tak blbě - bývalá modelka Gioia nyní vede vlastní magazín (jménem Pussycat!), jenže jí někdo začíná vraždit modelky a evidentně jde cíleně po ní. Je to její úchylný zmrzačený soused? Její bývalá lesbická zaměstnavatelka? Její sekretářka? Fotograf? Podezřelých je dost. Prakticky je tu ale jen jediná napínavá scéna. Většina vražd vypadá jako videoklipy z MTV, navíc z nějakého důvodu při nich vidíme oběti s maskami příšer - proč proboha? Způsob vraždění je taky na pováženou - vidle jsou ok, ale pustit na oběť včely a nechat ji ubodat? To bylo jak z Barbarelly. A tak dále a tak dále. Nicméně je jasné, že film vznikl jen pro odhalování obrovských předností Sereny Grandi. Která mi překvapivě nepřišla herecky tak slabá, jak jsem se obával. Další obsazení je trochu na pováženou, protože představitelé Serenina bratra, fotografa a policejního inspektora jsou si dost podobní. Na druhou stranu je tu dost známějších tváří, od Darie Nicolodi coby sekretářky přes zestárlou Capucine jako bývalou zaměstnavatelku až po George Eastmana v překvapivě nenásilnické roli Serenina milence.

Co tomu musím přiznat je, že to není nuda. Napínavá scéna je tam teda bohužel jenom jedna, ale za to je dost dobrá - do určité chvíle. Ale zajímalo mě, kdo to teda vraždí a proč, co mají znamenat ty hlavy monster a při jaké příležitosti se Serena Grandi zase svlékne. A když svoje kozy neukazuje Serena Grandi, je tu od toho Sabrina Salerno nebo jiná kočka. Do toho hraje rockový soundtrack, který zní jako Guns'n'Roses a úvodní skladba mi připomněla Pražský výběr :) Osmdesátky z toho smrdí na sto honů, chybělo mi značně to kouzlo starších sedmdesátkových giall s nádhernou kamerou a hudbou a příběhem, který trochu více dává smysl. Ale dá se. 5/10

a.k.a. Delirium
Režie: Lamberto Bava
Hrají: Serena Grandi, Daria Nicolodi, Sabrina Salerno, David Brandon, Vanni Corbellini, Trine Michelsen, George Eastman, Capucine
Hudba: Simon Boswell
Produkce: Medusa Distribuzione
Itálie 1987