OIK'S GRANDIOSO GIALLO SPECIAL - part 3

Maria Bavu už jsme docela detailně prozkoumali, co se podívat na tvorbu jeho syna a zabrousit do osmdesátých let?

LE FOTO DI GIOIA (1987)

Trashové osmdesátkové giallo od Lamberta Bavy, syna Maria. Ze stylu otce tu není skoro nic až na sem tam použití barevných světel, což by ale nevadilo. Že jsem ale měl celou dobu pocit, že sleduju epizodu televizního seriálu, to mi trochu vadilo. Dobře, televizního seriálu plného gore a koz, ale kamerou, střihem, vším to bylo spíš jak z televize.

Tak jako jiné osmdesátkové trashové filmy i tenhle je přehlídkou nevkusu a neúměrnosti. Když shrnu děj, nebude to znít tak blbě - bývalá modelka Gioia nyní vede vlastní magazín (jménem Pussycat!), jenže jí někdo začíná vraždit modelky a evidentně jde cíleně po ní. Je to její úchylný zmrzačený soused? Její bývalá lesbická zaměstnavatelka? Její sekretářka? Fotograf? Podezřelých je dost. Prakticky je tu ale jen jediná napínavá scéna. Většina vražd vypadá jako videoklipy z MTV, navíc z nějakého důvodu při nich vidíme oběti s maskami příšer - proč proboha? Způsob vraždění je taky na pováženou - vidle jsou ok, ale pustit na oběť včely a nechat ji ubodat? To bylo jak z Barbarelly. A tak dále a tak dále. Nicméně je jasné, že film vznikl jen pro odhalování obrovských předností Sereny Grandi. Která mi překvapivě nepřišla herecky tak slabá, jak jsem se obával. Další obsazení je trochu na pováženou, protože představitelé Serenina bratra, fotografa a policejního inspektora jsou si dost podobní. Na druhou stranu je tu dost známějších tváří, od Darie Nicolodi coby sekretářky přes zestárlou Capucine jako bývalou zaměstnavatelku až po George Eastmana v překvapivě nenásilnické roli Serenina milence.

Co tomu musím přiznat je, že to není nuda. Napínavá scéna je tam teda bohužel jenom jedna, ale za to je dost dobrá - do určité chvíle. Ale zajímalo mě, kdo to teda vraždí a proč, co mají znamenat ty hlavy monster a při jaké příležitosti se Serena Grandi zase svlékne. A když svoje kozy neukazuje Serena Grandi, je tu od toho Sabrina Salerno nebo jiná kočka. Do toho hraje rockový soundtrack, který zní jako Guns'n'Roses a úvodní skladba mi připomněla Pražský výběr :) Osmdesátky z toho smrdí na sto honů, chybělo mi značně to kouzlo starších sedmdesátkových giall s nádhernou kamerou a hudbou a příběhem, který trochu více dává smysl. Ale dá se. 5/10

a.k.a. Delirium
Režie: Lamberto Bava
Hrají: Serena Grandi, Daria Nicolodi, Sabrina Salerno, David Brandon, Vanni Corbellini, Trine Michelsen, George Eastman, Capucine
Hudba: Simon Boswell
Itálie 1987