150 SPAGHETTI WESTERNŮ

Dva a půl roku uběhlo a už jsem viděl dalších 50 spaghetti westernů. Dneska žádné velké řeči, místo toho jsem sestříhal videa, v nichž jsou kousky filmů v pořadí, v jakém jsem ty filmy viděl. První video je velice přibližné, fakt nemůžu tvrdit, jestli jsem viděl dřív celýho Leoneho nebo všechno se Spencerem a Hillem, ale další dvě už mají pořadí podle tohohle blogu, to by mělo sedět.






A jako minule si udělám seznam, co by ještě mohlo asi tak stát za zhlédnutí. Ostatně minule jsem se v pár filmech dost trefil.

UNO DOPO L'ALTRO (1968)

Sice Richard Harrison, ale nemuselo by bejt nejhorší.

QUANTO COSTA MORIRE (1968)

Hlasy připodobňující film k Velkému tichu by možná mohly mít pravdu. Navíc Corazzari jako hlavní padouch? Sem s tím!

YANKEE (1966)

Vizuálně to vypadá hodně zajímavě, navíc neobvyklí herci pro žánr Philippe Leroy a Adolfo Celi.

KULOMET ZABIJÁK (1968)

Aneb Machine Gun Killers, součást top 20 Quentina Tarantina a vyndavání kulky z prostřelené ruky v detailu. Což je jediná scéna, kterou jsem z toho viděl.

VENGEANCE (1968)

Opět Richard Harrison, ale Margheriti mě zatím moc nezklamal.

LA PIU GRANDE RAPINA DEL WEST (1967)

Trochu nouzovka, ale nemuselo by to bejt špatný. A aspoň nějakej George Hilton, minule tvořil půlku seznamu :)

DUE VOLTE GIUDA (1969)

Sám Klaus Kinski sice nezvěstuje zrovna kvalitu, ale rok 69 vypadá, že by ještě mohl normálně hrát.

CONDENADOS A VIVIR (1972)

Nemám rád přílišnou brutalitu, ale třeba to celkově nebude špatný.

I QUATTRO DELL'APOCALISSE (1975)

Tohle jsem sice vzdal po deseti minutách, ale dám tomu znova šanci. Třeba to ten Milian fakt vytáhne.

L'UOMO, L'ORGOGLIO, LA VENDETTA (1968)

Franco Nero vs. Klaus Kinski! Akorát je to adaptace Carmen a z půlky se to odehrává v Evropě. Ale třeba překvapí.

No a abych furt nekoukal na staré osvědčené hrdiny, zkusím v blízké době pár hrdinů, se kterými jsem zatím nic neviděl, popř. jen jeden film. To budou:
Vassili Karis - Jeho trilogie s hrdinou jménem Duch svatý (Spirito Santo) nevypadá nejhůř, ačkoli peněz moc určitě nebylo.
Robert Woods - Má toho hodně, ale zatím jsem viděl jen jeden film. Jeden je uveden výše, takže uvidíme.
George Martin – Přiznám se, že tohoto urostlého Španěla moc nemusím, ale přece jen, něco zkusíme ještě. Třeba filmy Sonora nebo Thompson 1880.
Andrea Giordana – V Johnny Hamletovi nebyl nejhorší. The dirty outlaws by taky tedy nemuseli být špatní.
Anthony Ghidra – Chystám se na tohoto Srba dlouho, a vlastně jsem ho pořád viděl jenom umírat mezi dveřmi Mezi Supy. Tak třeba filmy Buco in Fronte nebo L'ultimo killer s Georgem Eastmanem bychom zkusit mohli.
Brett Halsey – aka Montgomery Ford. Vlastně jsem ho zatím viděl jenom v jednom filmu se Spencerem a v jednom dílu Columba. Z dalších zkusím třeba The wrath of god.
Hunt Powers – Třeba mi mimo Fidaniho revír ukáže, že taky něco umí. Jeden film je uveden výše
Peter Lee Lawrence – A dáme mu další šanci, ačkoli prostě vypadal příliš mladě na role, který hrál. Zajímavě vypadá třeba film God in heaven, Arizona on Earth.
John Ireland – Natočil jich dost, viděl jsem zatím dva. Tak zkusíme další. Jeden je uveden nahoře.
Edd Byrnes – A u Edda mi zbývá snad jenom jediný film, Payment in Blood.

A kdyby ještě někdo měl něco, co by mi mohl doporučit, napište :)

PRAŽSKÝ VÝBĚR - MŮJ KONÍČEK

Krysy už jsou tady!

RIP STARLING

Koncem roku 2000 jsme s kamarádem Standou "založili" časopis Špaček. Vytvořili jsme kreslenou postavičku, se kterou jsme dělali různé komiksy. Podotýkám, bylo nám tehdy osm let a nápad se zrodil ve družině :) Postupně se vytvořila celá parta, která dělala další a další komiksy a pořád chystala nové a nové časopisy... které nikdy nebyly dokončeny. "Firma" dokonce měnila i název, když jsme zjistili, že špaček se anglicky řekne starling, což dobře zní, hned jsme se tak pojmenovali. Taky z toho pochází slovo starling v adrese tohoto blogu.
Někdy v roce 2004 nebo 2005 jsme založili webovou stránku. V roce 2006 bylo připojení zavedeno i k nám, takže jsme společně přetvořili web k o něco serióznějšímu vzhledu. Že tam byly pořád stejné ptákoviny, to je asi jasné. Nicméně už i tam se začaly objevovat recenze na filmy a podobně. Komiksů tam nakonec bylo málo, vlastně jenom asi dvanáct skenů komiksů se Špačkem a jeden dvoustránkový Slim, což byl vlastně westernový komiks (reakce na Vinnetoua). Neujasněná koncepce toho, co na stránky chceme dávat, to, že každý jsme se věnovali něčemu jinému, Standa technickým doplňkům, já spíše obsahu, nakonec vedlo někdy v roce 2007 k ukončení činnosti stránek a vlastně i to vyústilo v založení tohohle blogu.
Nicméně stránky na netu hnily dál. Tedy až do 28. února letošního roku, kdy se server ic.cz, na němž měly stránky svůj hosting, spláchl do záchodu a vzal úplně všechno s sebou.
Já občas mívám "sebedestruktivní" záchvaty, to jest svoje starší výtvory nemilosrdně vyhazuju. Měl jsem velký sešit plný všech těch komiksů, ale před lety jsem ho vyhodil. Dneska mě to mrzí. Ovšem o tenhle web jsem nepřišel vlastní blbostí a to mě mrzí ještě víc.
Na web.archivu sice je záloha, ale určitě tam není úplně všechno, navíc půlka grafiky stejně šla do háje.
Mám podivný pocit, že něco nenávratně skončilo.

Jeden z mála dochovaných dílů, o něco pozdější,cca 2007. Asi nejlepší, takže jak vidno, kvalita ostatních byla vážně příšerná :) Omluvte font a kvalitku skenu.

UNE CORDE, UN COLT (1969)

Je to víc spaghetti western, nebo francouzský film? Robert Hossein si ale evidentně všiml, že Leoneho westerny a francouzské thrillery od Melvilla, Verneuila či Giovanniho (nebo i samotného Hosseina) mají leccos společného a tímto filmem se pokusil o jakousi syntézu.

Takže možná ještě extrémněji, než u Leoneho či Melvilla se tu dočkáme dlouhých scén, kdy na sebe postavy mlčky hledí. Robert Hossein hledí na Michéle Mercier, Mercierová zase hledí na Hosseina a do toho brnká kytarová melodie. Nicméně mnohdy jsem měl, narozdíl od Leoneho, pocit, že nevím, co ty jejich pohledy mají znamenat. Co si postavy myslí? Samozřejmě v tom jsou i výkony herců. Robert Hossein je zvláštní herec v tom, že celým filmem prochází s jediným výrazem ve tváři. Nicméně stejně zanechá hluboký dojem, narozdíl od mistrů jedné tváře Norrise a dalších. Michéle Mercierová, tedy Angelika (jestli se při natáčení Angeliky tak nesnášeli, proč vzala roli tady?), není žádná herečka, jen pohledná žena. Zarputilost jsem neměl problém jí věřit, ale jakékoli další polohy ne.

Zbytek obsazení pak tvoří půl napůl Italové a Francouzi, nicméně většinou žánrově profláknuté tváře. Hlavní padouchy hrají Serge Marquand a Daniele Vargas, tedy westernoví matadoři (Marquand hrál i ve Zlatokopech z Arkansasu točených v ČSSR), dál tu najdeme Benita Stefanelliho, Guida Lollobrigidu či Crise Huertu. Ten mimochodem hraje roli, se kterou Hossein původně počítal pro svého kamaráda Sergia Leoneho, kterému je film i věnován. Když to nevyšlo, roličku majitele hotelu převzal Huerta, nicméně vypadá úplně jako Leone. Hossein měl na oplátku hrát Mortona v Tenkrát na Západě. Taky to nevyšlo.

V příběhu pak jde o pomstu až za hrob, nicméně poněkud netradičně řešenou. Řešení pomsty pak staví hrdiny do netradičního světla, takže vlastně ani zdejší hrdinové nejsou tak úplně hodní a bezúhonní. A třeba hrdinčini švagři působí od začátku jako párek hajzlíků. Zamlouvalo se mi prostředí (žhnoucí Almería využita beze zbytku), ovšem zpět k hudbě. Už jsem zmínil kytarovou melodii, pak je tu ještě titulní píseň a její nezpívaná variace - a s tím si skladatel vystačil po celý film, takže zvláště brnkání španělky člověk poslouchá takřka pořád. Na druhou stranu jsou to povedené dvě skladby. No, líbilo se mi to, ale ne tolik, jak jsem doufal. Ale na sto padesátku dobrý, ne? 7,5/10

a.k.a. Provaz a kolt, Cimitero senza croci, Cemetery without crosses, A Rope and a Colt
Režie: Robert Hossein
Hrají: Michele Mercier, Robert Hossein, Lee Burton, Daniele Vargas, Serge Marquand, , Cris Huerta, Ángel Álvarez, Béatrice Altariba, Pierre Collet, Ivano Staccioli, Pierre Hatet, Philippe Baronnet, Benito Stefanelli
Hudba: André Hossein
Scénář: Dario Argento
Produkce: Euro International Film
Francie/Itálie 1969

LOS DESESPERADOS (1969)

Netypický western o tom, jak pýcha a zaslepující nenávist nepřinášejí nic dobrého. Od prvního záběru na zloděje odřezávajícího mrtvole prst se zlatým prstenem si můžete být jistí, že tohle zrovna veselá podívaná nebude. Všichni jsou podlí a sobečtí, každý si hraje na svoje triko a nikdo nemůže nikomu věřit. Zuří občanská válka, řádí cholera... A spát s dcerkami mexických rančerů, chovajících se jako šlechta se všemi tradicemi a třídním viděním společnosti, se vám nevyplácí, zvláště jste-li gringo.

George Hilton tedy poté, co se doslechne, že jeho milovaná porodila dítě, dezertuje z armády společně se dvěma dalšími vojáky. Dostaví se na ranč, kterému krutou rukou vládne rančer Sandoval, hraný Ernestem Borgninem. Jeho dcera však zemřela a hrdý Sandoval zapudil jak ji, tak jejího nemanželského syna, a samozřejmě vyhodí i Hiltona, jemuž nechá i dítě. Hilton a jeho parťák De Mendoza, ke kterým se přidá i uprchlý mnich Leo Anchoriz, shánějí pro dítě marně stravu, všichni je vyhazují, protože mají strach z epidemie cholery. Dítě umírá a Hilton přísahá krutou pomstu. Brzy v kraji začne řádit krutá banda, která má jediný cíl - zničit Sandovala...

Vlastně další film, kde se na počátku domnělý hrdina mění v padoucha, a padoucha nám v průběhu filmu začne být líto a chápeme ho. To i díky vynikajícímu výkonu Ernesta Borgninea, který, ač Američan, mexického latifundistu a zlomeného otce toužícího po odplatě zahrál naprosto skvěle. To se bohužel nedá říct o Georgi Hiltonovi, který se sem tam nechal unést a v emotivnějších scénách někdy přehrává. Na druhou stranu po většinu filmu je ok.

Jeho banda tak ze začátku budí sympatie, poté se mění ve vyvrhele, nicméně i tak zůstává povětšinou sympatickou. Ze šestice banditů je každý jiný, jeden vtipkující voják (Alberto De Mendoza), jeden ironický mnich (Leo Anchoriz), jeden správňák (Antonio Pica), jednooký hajzlík (José Manuel Martín), namyšlený ostrostřelec (Gustavo Rojo s mulletem) a samozřejmě pomstychtivý Hilton. Bohužel, a to je moje asi největší výtka vůči tomu filmu, je příliš krátký (a existuje delší verze, ale jen o deset minut, což asi moc nepomůže). Takže ač každá postava je jiná, vlastně je moc nepoznáme a všichni zůstanou jenom načrtnuti. I tak ale bandě držíme palce, a řekl bych, že hlavně díky Anchorizovi a De Mendozovi (ten se mi tu po několika giallech, kde byl dost unylý, kupodivu i líbil). Takže škoda malého prostoru postav a krátké stopáže.

Jinak se mi to ale dost líbilo. Na akci si nestěžuju, evidentně šlo tvůrcům o něco jiného, hudba sice nevýrazná, možná až příliš dramatická, ale dokresluje děj dobře. Kamera úžasná. Rozhodně si myslím, že se na to někdy mrknu znova. Nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládal (mám to v plánu vlastně už od začátku února) :) 8/10

a.k.a. A Bullet for Sandoval, Quei disperati che puzzano di sudore e di morte
Režie: Julio Buchs
Hrají: Ernest Borgnine, George Hilton, Alberto de Mendoza, Leo Anchóriz, Gustavo Rojo, Dan van Husen, George Rigaud, José Manuel Martín
Hudba: Gianni Ferrio
Produkce: Titanus
Španělsko / Itálie 1969