Netypický western o tom, jak pýcha a zaslepující nenávist nepřinášejí nic dobrého. Od prvního záběru na zloděje odřezávajícího mrtvole prst se zlatým prstenem si můžete být jistí, že tohle zrovna veselá podívaná nebude. Všichni jsou podlí a sobečtí, každý si hraje na svoje triko a nikdo nemůže nikomu věřit. Zuří občanská válka, řádí cholera... A spát s dcerkami mexických rančerů, chovajících se jako šlechta se všemi tradicemi a třídním viděním společnosti, se vám nevyplácí, zvláště jste-li gringo.
George Hilton tedy poté, co se doslechne, že jeho milovaná porodila dítě, dezertuje z armády společně se dvěma dalšími vojáky. Dostaví se na ranč, kterému krutou rukou vládne rančer Sandoval, hraný
Ernestem Borgninem. Jeho dcera však zemřela a hrdý Sandoval zapudil jak ji, tak jejího nemanželského syna, a samozřejmě vyhodí i
Hiltona, jemuž nechá i dítě.
Hilton a jeho parťák
De Mendoza, ke kterým se přidá i uprchlý mnich
Leo Anchoriz, shánějí pro dítě marně stravu, všichni je vyhazují, protože mají strach z epidemie cholery. Dítě umírá a
Hilton přísahá krutou pomstu. Brzy v kraji začne řádit krutá banda, která má jediný cíl - zničit Sandovala...
Vlastně další film, kde se na počátku domnělý hrdina mění v padoucha, a padoucha nám v průběhu filmu začne být líto a chápeme ho. To i díky vynikajícímu výkonu
Ernesta Borgninea, který, ač Američan, mexického latifundistu a zlomeného otce toužícího po odplatě zahrál naprosto skvěle. To se bohužel nedá říct o
Georgi Hiltonovi, který se sem tam nechal unést a v emotivnějších scénách někdy přehrává. Na druhou stranu po většinu filmu je ok.
Jeho banda tak ze začátku budí sympatie, poté se mění ve vyvrhele, nicméně i tak zůstává povětšinou sympatickou. Ze šestice banditů je každý jiný, jeden vtipkující voják (
Alberto De Mendoza), jeden ironický mnich (
Leo Anchoriz), jeden správňák (
Antonio Pica), jednooký hajzlík (
José Manuel Martín), namyšlený ostrostřelec (
Gustavo Rojo s mulletem) a samozřejmě pomstychtivý
Hilton. Bohužel, a to je moje asi největší výtka vůči tomu filmu, je příliš krátký (a existuje delší verze, ale jen o deset minut, což asi moc nepomůže). Takže ač každá postava je jiná, vlastně je moc nepoznáme a všichni zůstanou jenom načrtnuti. I tak ale bandě držíme palce, a řekl bych, že hlavně díky
Anchorizovi a
De Mendozovi (ten se mi tu po několika giallech, kde byl dost unylý, kupodivu i líbil). Takže škoda malého prostoru postav a krátké stopáže.
Jinak se mi to ale dost líbilo. Na akci si nestěžuju, evidentně šlo tvůrcům o něco jiného, hudba sice nevýrazná, možná až příliš dramatická, ale dokresluje děj dobře. Kamera úžasná. Rozhodně si myslím, že se na to někdy mrknu znova. Nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládal (mám to v plánu vlastně už od začátku února) :)
8/10
a.k.a. A Bullet for Sandoval, Quei disperati che puzzano di sudore e di morte
Režie: Julio Buchs
Hrají: Ernest Borgnine, George Hilton, Alberto de Mendoza, Leo Anchóriz, Gustavo Rojo, Dan van Husen, George Rigaud, José Manuel Martín
Hudba: Gianni Ferrio
Španělsko / Itálie 1969
Žádné komentáře:
Okomentovat