FENOMENAL E IL TESORO DI TUTANKAMEN (1968)

Zatímco u Luckyho jsem sledoval v jazyce, kterému běžně rozumím, a nerozuměl jsem skoro nic a v ději jsem se pořádně ztrácel, tady jsem sledoval rovnou v jazyce, kterému nerozumím skoro vůbec, a nevadilo mi to.

Fenomenal a Tutanchamonův poklad je blíž Fantomasovi či Diabolikovi než bondovkám. V pařížském muzeu (a aspoň část se opravdu v Paříži tentokrát natáčela, jak nás tvůrci neustálými švenky na Eiffelovku nezapomínají upozorňovat) vystavují Tutanchamonovu pohřební masku, na kterou má zálusk zločinec Falco (Gordon Mitchell), i když veřejnost se obává spíše maskovaného lupiče Fenomenala. Proto je do muzea nainstalován bezchybný obranný systém. Lupičům se přesto podaří masku uloupit, ale zasáhne Fenomenal a kradenou masku vrátí. To však nic neřeší, protože se ukáže, že jde o podvrh. Lupiči i policie nyní pátrají, co se stalo s tou pravou.

Děj je opravdu i bez nutnosti znalosti jazyka jasný, takže tentokrát jsem se neztrácel. Je ale fakt, že u pár scén (bitka v sauně) jsem nějak nepochopil, proč ve filmu vlastně jsou. Výsledku to ale vůbec nevadilo. Po nudných Špionech milujících květiny tohle bylo zase poměrně zábavné, i když identitu Fenomenala člověk uhodne velmi záhy a hlavního padoucha v půlce odrovná. Mitchell holt asi mohl jen na omezený počet filmovacích dní.

Hlavního představitele maskovali tak, aby co nejvíce připomínal mladšího Kirka Douglase. Docela ušel. Jinak ze známějších tváří se tu objeví snad jen Lucretia Love v hlavní ženské roli, John Karlsen jako starý profesor, pár kaskadérů a začínající Maurizio Merli, ještě s tmavými vlasy a bez knírku. Hudbu složil Bruno Nicolai, řekl bych dost pod jeho běžnou úrovní, ale docela šlapající a typicky šedesátkovou. Scénář napsal Al Capone (tedy Aldo) a Ruggero Deodato, pro kterého byl toto jeden z prvních samostatných filmů. Režii ovšem podepsal jako Roger Rockfeller. Snad mu to přineslo miliony. 7/10

a.k.a. Fenomenal a Tutankamenův poklad, Phenomenal and the Treasure of Tutankamen

Režie: Ruggero Deodato

Hrají: Mauro Parenti, Lucretia Love, Gordon Mitchell, John Carlsen, Carla Romanelli, Teresa Petrangeli, Mario Cecchi, Maurizio Merli, dle imdb se mezi diváky průvodu mihl nevědomky Rex Harrison

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Variety Distribution

Itálie 1968

LE SPIE AMANO I FIORI (1966)

Od špionážního filmu Umberta Lenziho jsem čekal o dost víc než velmi nudnou pseudobondovku. Navíc podle čistě jeho scénáře!

Agent Jejího Veličenstva Martin Stevens dostane další úkol. Sice na koridě plné reklam zabil agentku a šlohl jí ukradený dekodér, ale několik dalších lidí je potřeba zlikvidovat, než promluví. Stevens se vydává v jejich stopě, ale nic netušící oběti o něm zjevně vědí a navíc má v patách záhadnou blondýnku. O co ve skutečnosti jde a na koho se Stevens může spolehnout?

Jak nudné je jméno Martin Stevens, tak nudný je i film, který jsem dost prozíval. Celé je to šedivé jako normalizační kriminálky, a to se to odehrává v Londýně, Paříži, Ženevě a Athénách. Ale celé se to stejně točilo v Římě, jen s pár zařazenými záběry ze jmenovaných lokalit. Nečekané zvraty spočívají v tom, že postavy se chovají naprosto proti logice, jen aby se děj mohl natáhnout.

Roger Browne je jedním z mála pozitiv, protože aspoň trochu to táhne. Jinak zjevně jde o herce, který hrál Bonda vícekrát než kdokoli jiný, aniž by se jeho postava jmenovala Bond. Daniele Vargas ani Marino Masé nijak nepřekvapí, dámské obsazení je docela slabé, potěšil by Sal Borgese s naslouchátkem, ale to nemá stejně v ději žádné opodstatnění. Na hudbě, kterou dohromady složili Angelo Francesco Lavagnino s Armandem Trovajolim, je zajímavé jen to, že hlavní téma použil Lavagnino znovu jako salónní hudbu v Dnes já, zítra ty. 4/10

a.k.a. Špioni milují květiny

Režie: Umberto Lenzi

Hrají: Roger Browne, Emma Danieli, Daniele Vargas, Yoko Tani, Sal Borgese, Marino Masé, Tullio Altamura, Attilio Dottesio

Hudba: Angelo Francesco Lavagnino, Armando Trovajoli

Itálie 1966

LUCKY, EL INTRÉPIDO (1967)

Začínáme nový speciál plný tajných agentů, maskovaných superhrdinů a tajných plánů ďábelských padouchů! Eurospy je menší subžánr, který se sice hřál na výsluní popularity v daleko více zemích, než jen v Itálii, ale nevydržel dlouho. Jen v Itálii a Turecku se ale, i pod vlivem mexických luchadorů, propojil s komiksovými superhrdiny a maskovanými siláky, což zajistilo další přijmy vysloužilým hvězdám peplum, kterým neseděly klobouky. Pár filmů už jsem viděl, zkusím teď ale do subžánru proniknout trochu víc... Akorát začnu ve Španělsku.

Jesus Franco, ještě než začal točit laciné horory a porno, točil kdeco, včetně pokusu o parodii na bondovky. Musím říct, že anglický dabing byl pro mě tak nesrozumitelný, že jsem půlce dialogů vůbec nerozuměl a první půlku filmu se skoro neorientoval v ději. I tak ale mám pocit, že ani stoprocentní srozumitelnost by mi vůbec nepomohla.

Lucky je tajný agent, kterého každý zná. Na začátku filmu je na maškarním, kde získáme dojem, že půjde o dalšího maskovaného zloducha, ale brzy zjistíme, že je to jen na tuhle scénu. Naštěstí. Hned tam se začne rozvíjet série vražd, bitek, sledovaček a schovek, ale děj ani přesuny moc nedávají smysl. Lucky odletí nevím proč do Říma, kde ho kontaktuje blond agentka a italský agent. Ukáže se, že agentka je zrádkyně a záhy umírá, zatímco italský agent se Luckyho až do konce filmu drží jako klíště, aniž by bylo jasné, proč. Spolu odlétají do Albánie (Lucky se tu v pohodě domluví, protože mluví dvěma sty jazyky, jen albánsky s lehkým jugoslávským přízvukem), tam stráví nějakou část filmu, něco hledají, jsou zajati albánskou tajnou službou v čele s Rosalbou Neri, pak prchají do Jižní Ameriky, tam najdou, co hledali, a ještě přijde pár twistů a je konec. Jo a sám Franco se objeví hned ve třech rolích.

Ono je to moc hezky natočeno, ale tak, jak jsem to viděl, to nedává smysl ani za mák, a jediné, co to drží, je energický výkon Raye Dantona v roli Luckyho, častá akce a měnící se prostředí, sexy cameo Rosalby Neri a Nicolaiova hudba. Humor je jinak dost infantilní, italský poskok dost ruší a konec je totálně na palici. Já nebudu tentokrát hodnotit, protože srozumitelnost anglické stopy mi zabránila pochopit, o co v tom vůbec šlo, ale spíš nedoporučuju.

a.k.a. Agente speciale L.K. (Operazione re Mida), Lucky the Inscrutable

Režie: Jesús Franco

Hrají: Ray Danton, Barbara Bold, Dante Posani, Dieter Eppler, Maria Luisa Ponte, Rosalba Neri, Beba Loncar, Teresa Gimpera, Jesús Franco, Patty Shepard

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Rank Film

Španělsko / Itálie / SRN 1967

THE SHOW WITH A NAME - KLASIKY Z DĚTSTVÍ 3 - HONGKONGSKÉ, ČESKÉ A FRANCOUZSKÉ KLASIKY

Třetí povídání o klasikách z dětství, tentokrát taková všehochuť, v níž se zastaví kung-fu bojovníci, Richard Kiel, falešný Clint Eastwood, Miloš Kopecký i Louis de Funes. Povíme si něco i o ořezech filmů do televize a jak se nemá dabovat Louis de Funes.

 

NE NOUS FACHONS PAS (1966)

Lino Ventura, Michel Constantin a Jean Lefebvre jako komediální trojka! Bohužel, mohli dostat lepší film.

Ventura býval gangster (nečekaně), ale se zločinem skončil a nyní poctivě podniká. Jenže minulost ho dožene v podobě dvou bývalých parťáků, kteří potřebují pomoc s útěkem do Itálie. Bezva začátek pro thriller, ale tohle je komedie. Takže parťáci (z nichž jeden je André Pousse z komandatury) hned zmizí a nechají Venturovi jako splátku, že může vymáhat jejich dluh od jistého Leonarda. Ventura se spojí se starým kamarádem Constantinem, nyní úspěšným restauratérem, a pak se vydá vymáhat peníze z Leonarda. Bezva začátek pro thriller... Jenže tohle je komedie. Leonardem je právě Lefebvre, a jak se k němu Ventura dostane, v podstatě nedopatřením zabije člověka, který se v tu samou chvíli snažil Lefebvra zabít. Bezva začátek pro thriller... ale tohle je komedie.

Děj už se pak naštěstí tolik nezamotává. Zoufalí Ventura s Constantinem mají na krku pablba, kterého se snaží zlikvidovat anglická banda. A protože jsou šedesátá léta, šéfem je bondovský gentleman a má kolem sebe partičku mods hrajících bigbít a jezdících na mopedech. Ventura se s padouchem snaží dohodnout, ale ten je odhodlán Lefebvra a nyní i Venturu a Constantina zabít. Takže neustále čelí novým útokům a prchají.

To je první půlka, která rychle odsýpá, a až na dost debilní zápletku je vtipná právě díky trojici cholerický Ventura, snažící se za každou cenu zůstat v klidu, rýpavý vtipálek Constantin a neustále fackovaný Lefebvre. Díky nim třem film baví a zvláště jejich dialogy je radost sledovat. Akční scény jsou dost přehnané a ta anglická banda je jak ti tři kytaristi ze Starců na chmelu.

 

Jenže v půlce Ventura odjede vlastně do jiného filmu, kde je děj o dost pomalejší a kraluje v něm femme fatale Mireille Darc. A zase, zápletka, kdy se tři psanci skrývají na statku, jeden je rozhádaný manžel paničky, která se mu snaží mstít a tak balí druhého, a třetí by si rád vrznul, by mohl být výborný thriller. Jenže pak přijde doslova explozivní konec, na kterém je velmi dobře vidět, že Lautner a Audiard neměli tušení, jak to celé spojit dohromady a ukončit.

Filmů s Venturou z půlky šedesátek, které točil dohromady s Lautnerem, tu moc neběželo, takže je fajn, že tohle ČT nyní uvedla. Většinou ho na obrazovkách vídáme staršího. Dohromady s Constantinem a Lefebvrem tvoří skvělé trio, které by perfektně fungovalo i v daleko lepším filmu, který není poskládán ze dvou námětů dohromady. 7/10

a.k.a. My se nehněváme, Zachovejme klid

Režie: Georges Lautner

Hrají: Lino Ventura, Mireille Darc, Jean Lefebvre, Michel Constantin, France Rumilly, André Pousse, Jean Panisse, Robert Dalban

Hudba: Bernard Gérard
Produkce: Gaumont

Francie 1966