 |
| CD, které dodnes máme někde doma, má jiný obal, ale nenašel jsem obrázek |
Dosud jsem tu psal jenom o deskách, které se mi líbí. Dnešní deska je z jiného těsta. Z dnešního pohledu je vlastně příšerná. Jedná se o nové nahrávky melodií z tradičních westernů a to s polovičním orchestrem a divným aranžmá, které některé melodie vyloženě zohavuje. Přesto však tahle deska měla pro mě v určité době docela význam.
Je to asi deset let, ještě jsme neměli připojený internet (docela pozdě jsme si ho nechali připojit) a jediné westerny, které jsem znal, měl natočené na kazetě a pořád na ně koukal, byly
Vinnetou (tam jsem měl nahranou tu klasickou čtyřku a Údolí smrti, nic víc) a
Limonádový Joe. Z dalších westernů jsem měl povědomí snad jen o existenci filmů
Sedm statečných a možná
Tenkrát na Západě a
V pravé poledne. Ty jsem ale neviděl. U těchhle věcí člověk musel tehdy počkat, až budou v televizi, a ani tehdy je nemusel chytit, když běžely. Bez internetu jsem neměl šanci ani zjistit, jestli něco dalšího existuje, ani sehnat hudbu z
Vinnetoua, která se mi líbila. A pak jsem našel doma tohle CD, které jsem pak poslouchal docela často. Dokud jsme si krátce potom nepořídili internet, navíc v té době ČT začala vysílat jeden ze svých westernových cyklů, kde odvysílala několik filmů, jejichž hudba se na tomto CD nacházela. Tehdy jsem poznal originál a náhražka přestala stačit.
Když člověk některé nahrávky porovná, orchestrace je hrozně chudá. Asi nejvýraznějším nástrojem je baskytara, pár smyčců, které jsou možná ale nějak upravené, několik málo žesťů, bicí souprava, sem tam v některých skladbách další nástroje jako kytary, foukací harmonika, flétny. Přesto za minulého režimu, kdy byla nahrávka pořízena, bylo zrovna tohle jediným způsobem, jak si oživit slavné melodie, které člověk mohl jednou za život slyšet originálně v kině, pokud nešlo o vyslovené hitovky jako
Sedm statečných či
Vinnetou, které se poměrně pravidelně objevovaly i v televizi. A některým lidem, jako třeba mě, to muselo stačit ještě patnáct let po revoluci. No, stejně jsem tehdy drtivou většinu těch melodií ještě neznal. A tohle byl docela fajn způsob, jak se seznámit.
Co tu tedy najdeme? Desku otvírá pomalejší a chudší úvodní melodie z
Velké země, hraná sólově na harmoniku. kytaru či trumpetu. Následuje
Newmanova How The West Was Won (u tohohle filmu pochybuju, že se tu před rokem 1989 promítal),
Morriconeho Harmonika (pojmenovaná prostě
Tenkrát na Západě), ta je zase zrychlená, a ty bicí jsou naprosto příšerné. Od
Morriconeho se vzápětí dočkáme i znělky z
Pro pár dolarů navíc (to se tu určitě taky nepromítalo), místo pískání smyčce, místo elektrické kytary sólově nějaké cembalo či co, to zní docela zajímavě - není to ale synťák? Zase je to strašně zrychlené.
Skladba číslo pět je mým kandidátem na nejhorší předělávku vůbec.
Jonesova a
Felicianova Ole Turkey Buzzard z
Mackennova zlata bez zpěvu a tak strašně ucouraná, že mě až zaskočilo, když jsem
Mackennovo zlato viděl, jak je ta písnička ve své původní verzi skvělá. Zavírá to, a teď pozor, coververze
Montenegrovy coververze
Morriconeho geniální ústřední melodie z
Hodného, zlého a ošklivého (to se tu taky určitě nepromítalo, aspoň myslím). Taková lážo plážo písnička ke kafíčku z toho je. Následuje
Bernsteinova hudba ze
Sedmi statečných, která je ale zaranžovaná na druhou stranu líp než hudba nově nahraná k dabingu ČST k filmu. Následuje další nudná pomalá verze původně zpívané písně,
Don't Forsake Me My Darling z filmu
V pravé poledne. Přitom ten bubínek, kytara a tahací harmonika spolu s Ritterovým hlasem ve filmové verzi jsou dokonalé.
Další melodie je z filmu
The Fastest Guitar In The West, jmenuje se
Rollin' On. Film tu dodnes neběžel, původní píseň zpívanou
Royem Orbisonem moc neznám, takže tahle coververze se mi dodneška docela líbí.
Tiomkinovy Green Leaves of Summer z
Alama (pochybuju, že i to se tu promítalo) jsou až na toho bubeníka skoro shodné s verzí použitou v úvodních titulcích
Hanebných panchartů. Teď konečně
Vinnetou, a na závěr opět předělávka písně z filmu
Na sever Aljašky. Tohle docela jde.
Z dnešního pohledu je to spíše podivná relikvie. Podivně zaranžované slavné melodie, které se v nejlepším blíží původní orchestraci, pokud vybočí do něčeho vlastního, tak jsou příšerné. Ale ve své době to asi svoji službu udělalo. Stejně jako spousty coververzí zahraničních hitů, které by tu jinak ke slyšení vůbec nebyly (v těchhle případech se ale leccos povedlo a mnohé české covery mám radši než originály - a některé jsou snad i lepší. Třeba
Boty proti lásce zpívá
Přenosilová desetkrát líp než dcera slavného otce
Nancy Sinatra svoje
These Boots Are Made For Walkin'). Tohle není ten případ. Tohle mnohdy adaptuje práci géniů. V chudičkém provedení.
PS. Všechno se to dá najít na youtube.
