Napoprvé jsem čekal něco trochu jiného, nemilosrdnou vyvražďovačku Indiánů s hláškujícím ultradrsňákem
Waynem. Což jsem nedostal. Napodruhé v televizi jsem to nedokoukal, už ani nevím proč. Takže jsem to měl v paměti jako nic moc western, který je jakousi záhadou považován za legendární. V USA dokonce za jeden z nejlepších, neřku-li dokonce TEN nejlepší. Cože? Pche. A teď jsem nějakou záhadou dostal chuť se na to znovu podívat. A šel jsem na to tentokrát jinak. Už jsem věděl, že to není nemilosrdná vyvražďovačka Indiánů, takže jsem se tentokrát rozhodl jít na to tak, jak asi člověk na
Fordovy filmy chodit má. Přes postavy. Tady zvláště přes
Waynova nesmiřitelného rasistu. A tentokrát už se mi to docela líbilo.
Já jsem nečetl Moby Dicka, ale předpokládám, že nějaká spojitost by se tu dala vysledovat. Muž, který jde zabít děsivou příšeru (zde Komanče), a už nejde ani o spravedlnost, ani za odplatu za jeden zločin, jde o posedlost, o osobní hrdost, o šílené pronásledování, v němž na konci ani nemůže stát vítěz. Zvláštní je, jak je Ethan Edwards představen v prologu, aniž by o sobě cokoli řekl. Stačí pohledy, náznaky, interakce s ostatními postavami. Stejně tak je výborná scéna přepadení Edwardsovy rodiny Komanči, kdy všichni dělají, jako že se nic neděje. Pravda, je pak trochu přehnaná (matka řvoucí na dcerku, běžící se schovat), ale i tak je dost působivá. A detail, že pánu domu odhalí nebezpečí odlétající ptáci, převzal o dvanáct let později
Sergio Leone.
Zajímavý je i způsob vyprávění. Zpočátku sledujeme děj lineárně a vypadá to, že vše se odehraje v řádu několika dní. Následuje krátká scéna v zimě, a pak se přesuneme o dva roky dopředu, kdy se Edwards a Martin na chvíli vrátí. Chvíli je opět sledujeme lineárně, a pak se zase přeskočí a další část příběhu je nám vyprávěna prostřednictvím dopisu. Po dočtení dopisu už se pokračuje zcela lineárně až do konce.
Trochu problém by někdo mohl mít s tím, že ten film skutečně je nepokrytě rasistický.
Ford sice straní spíše
Jeffreymu Hunterovi, který nezastává stanovisko, že unesená Debbie už není právoplatná členka bílé společnosti, ale Indiánka, a jako taková zaslouží zemřít, zacházení s jinými postavami je ale zcela rasistické. Viz rádobyvtipná scéna s Martinovou vnucenou squaw, nebo vůbec to, že všichni Indiáni jsou i tak vnímáni jako vraždící monstra. A Mexičani pro změnu jako podlidi. Hlavního náčelníka pak hraje pro jistotu modrooký běloch... Čili jeden rasista se snaží moralizovat nad ještě horším? Těžko říct. Ještě tragičtější mi připadá, že sám představitel hlavní role film evidentně nepochopil a ještě po své roli pojmenoval syna.
A co si
Ford neodpustil, jsou vedlejší komické postavy. Kupodivu z nich byl bláznivý
Hank Worden na zabití asi nejméně. Horší je to s
Verou Milesovou v roli Martinovy dívky, která je jako vždy nafrněná, věčně uražená a poučující. No a vrchol přijde na závěr v podobě vojáka - zelenáče, který tentokrát bohužel
Warda Bonda do míst, kam slunce nesvítí, skutečně bodne. Nejsou tu ale až tak často, aby rušily nějak extra. Většina filmu stojí na nenávistném
Waynovi a jím neustále ponižovaném
Hunterovi, což je dobře.
Monument Valley je tu konečně barevné a využito beze zbytku a dokonale. Škoda, že to tenkrát nešlo i bez použití ateliérů namaskovaných jako volná příroda. Kamera (VistaVision) je výborná. S hudbou je to těžší. Občas mi vadila, hrála až moc často. Ale na některých místech byla skvělá. Takže, celkově, o tom, jestli je ten film mezi nejlepšími, by se dalo polemizovat. Mezi moje nejoblíbenější se určitě neřadí. Ale určitě je to zajímavej film a každý, kdo má rád westerny, by ho měl vidět.
7,5/10
a.k.a. Pátrači, Stopaři
Režie: John Ford
Hrají: John Wayne, Jeffrey Hunter, Vera Miles, Ward Bond, Hank Worden, Nathalie Wood, Henry Brandon, Ken Curtis, Harry Carey Jr., Lana Wood
Hudba: Max Steiner
USA 1956
Žádné komentáře:
Okomentovat