neděle 13. srpna 2023

SUPERUOMINI, SUPERDONNE, SUPERBOTTE (1974)

Tohle má na blu rayi tak super obal, že jsem to spolu s něčím objednal taky. Neměl jsem to dělat...

V první půlce sedmdesátek bylo hned několik oblíbených témat. Kung fu, bitky ala Spencer a Hill, amazonky a erotika. Jen ta v tomhle filmu (naštěstí) chybí (když nepočítáme zpomalenou koupačku Malisy Longo v bílé tunice a fakt, že záporačky jsou jen v podprsenkách a kalhotkách). Jinak je to naprosto šílený, praštěný, dětinský, nevtipný a nedobře natočený guláš, který pocitově trvá asi tak o půl hodiny déle, než kolik skutečně má.

Máme tu Amazonky, které napadají okolní vesnice. Hned první desetiminutovka, kde je vybrána nová královna, vůbec nenaznačuje, že by šlo o jinou než nechtěnou komedii - Amazonky se tu nejdřív na sloupech střílí na povel lukem, pak zápasí mezi kartonovými ostny trčícími ze země a pak snad na meče. Novou královnou je Magda Konopka, která na natáčení přijela od holiče, který jí udělal módní sedmdesátkovou trvalou. Navíc je na jejím, byť půvabném, těle vidět, že rozhodně není bojovnice. Ale vůbec, mít jako záporáky, několik tuctů modelek, to se jen tak nevidí.

Následně se seznamujeme s druhými záporáky - loupežníky, které vede náš starý známý Riccardo Pizzuti. Těšil jsem se, že aspoň on to bude táhnout, bohužel scény s ním jsou to nejtrapnější, co v tom filmu je - a je jich hodně. Hned v první se on a jeho kumpáni snaží přeprat jednoho černocha v hospodě, černoch jménem Moog (hraje na synťák?) je ale nejen přepere, ale pak si tak mocně a dlouze krkne, že loupežníci mají co dělat, aby neodletěli... Hned na to, se loupežníci pokusí přepadnout Číňana jedoucího na krávě, který je ale přepere taky. Naštěstí nekrká, mezi loupežníky však odhalí mladou Číňanku. Číňan vidí Číňanku, to asi nikdy neviděl, tak se hned zamiluje.

Amazonky přepadnou vesnici, obyvatele ale zachrání maskovaný superman! Ten umí chrlit oheň a šíleně skákat, a když utíká lomem, kde jsou stále vidět stopy po bagrech, začne na Amazonky řvát... začátek Morriconeho skladby Navajo Joe! Ukáže se ale, že superman není ten pravý - vesničané totiž uctívají jeho mistra Dharmu, protože věří, že je to jejich nesmrtelný ochránce. Mistr si ale vždy najde učedníka a tomu pak kostým předá, aby vzbudili zdání nesmrtelnosti. Když Amazonky mistra zabijí, učedník se stane sám Dharmou a vyhledá Mooga a Číňana, aby společně Amazonky přemohli. Teda kromě Malisy Longo, protože ta se s ním cachtala zpomaleně ve vodě. Svou vyvolenou najde kromě Dharmy a Číňana i Moog, ten zase uvidí jedinou černošku a hned se zamiluje.
Pozitivní je, že akce je opravdu hromada. Negativem, že trvá strašně dlouho a není zas tak vynalézavá. Buď se všichni mlátí, nebo se hodně skáče. Pořád dokola, jedno salto za druhým. A dokud se bojuje proti loupežníkům, je to lepší než boj proti Amazonkám, protože loupežníky hrají kaskadéři, kdežto Amazonky jsou modelky a ty bojovat většinou neumějí. Proto třeba Malisa Longo v závěrečné bitce skoro absentuje a Magda Konopka v závěrečném zmateném souboji působí silně nepatřičně. 

Film dokonce před pár dny uvedli na Letní filmové škole, zajímalo by mě, jaký měl ohlas. Je to opravdu nedobře natočená pakárna, kde Malisa Longo, Magda Konopka a Riccardo Pizzuti jsou nejznámějšími jmény. Hlavního skokana hraje Aldo Canti, akrobat známý ze Sabaty, který podobné maskované role předtím hrál u Gianfranca Paroliniho ve filmech o třech supermanech. Mimo to byl ale také mafiánem a v roce 1991 byl na to konto zavražděn. Hudbu složil Franco Micalizzi, jestli mi ale ústřední téma něco připomínalo, byla to Skoumalova hudba k filmu Traja chrobáci. Což bych si asi určitě pustil radši. 4/10
a.k.a. Super Stooges vs. The Wonder Women, Supermen against the Amazons, Amazons and Supermen, Barbarian Revenge, Return of the Barbarian Women
Režie: Alfonso Brescia
Hrají: Aldo Canti, Marc Hannibal, Hua Yueh, Malisa Longo, Aldo Bufi Landi, Magda Konopka, Riccardo Pizzuti, Kirsten Gille, Genie Woods, Lynne Moody, Karen Yeh, Giacomo Rizzo, Almut Berg, Giovanni Cianfriglia, Rocco Lerro
Hudba: Franco Micalizzi
Itálie / Hong Kong / Mexiko 1974

27 komentářů:

  1. Tohle bylo na Filmovce díky simultánnímu dabingu (a komentáři) Fligla a spol. dost sranda (jak pro mě, tak pro ostatní diváky dle mého pozorování). Pořád uvažuju, že si to seženu v italštině, ale Brescia byl packal a na tom filmu je to vidět. Mimochodem, s tímhle jsi už všechny filmy, co byly v Půlnoční sekci na Filmovce, recenzoval na svém blogu. A mimochodem, zdravím :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vida, ty už ses neozval hodně dlouho :D Anglický dabing, co je na blu ray, byl v hrozné kvalitě z xté kopie VHS, takže jak bylo trochu ticho, strašně se zesilovalo šumění. Ale myslím, že když jsem neměl překlad, o nic zásadního jsem nepřišel.
      Co všechno promítali? Četl jsem o Robowar a Nájezdnících z Atlantidy.

      Vymazat
    2. Kromě toho ještě Sudá a lichá (!), 2019: Noví barbaři a ještě Starcrash a tohle.
      Nechtěl jsem do diskuzí prudit, protože jsem s poměrně dost rozcházel s poměrně velkou částí tvých recenzí (týkalo se to hlavně Itálie). Myslím, že by si moc neocenil komentáře, které by se trochu nesly ve stylu odpadlice:). Ale líbila se mi třeba tvoje recenze na Tenkrát v Americe, ta byla fakt skvělá - zvlášť úvod.

      Vymazat
    3. Jo Sudou a lichou jsem tam zahlíd v programu a nepochopil, co mezi tím ostatním dělá.
      Tak snad bys mi nevysvětloval že kaskadéři jsou strašně nedocenění a u filmu nejdůležitější, nebo že nebýt Spencera a Hilla, nejsou žádné války, ne? ;) Já jsem rád za každou rozumnou odezvu, kritiku nevyjímaje.

      Vymazat
  2. To si tam procpali Aleš Říman a Jiří Flígl, protože chtěli Spencera a Hilla na Filmovce:).
    Takhle ne (ale kritika filmů S. a H. Od odpadlice mi přišla zajímavá a dobrá, akorát s netypickým úhlem pohledu), ale já ve spoustě těch filmů viděl (a vidím) zajímavou kombinaci intelektuální kritiky a žánrový zábavnosti (což teda půlnočka až na možná jednu výjimku neměla takovou kombinaci neměla:). Zatímco ty vidíš často krásně natočené žánrovky s nepříliš dobrým scénářem. A taky neustále nadávání na marxismus a komunismus v italských filmech, což by mě neštvalo, kdybych stupidní antikomunismus neviděl dennodenně ve veřejným prostoru.
    Jeden příklad - Také andělé jedí fazole se mi líbilo víc než Sudá a lichá. A myslím, že má dobrý scénář parodujici americké gangsterský ve velké šíri a Gemma je v tom dobrý (ale výjimečně jsem si dal český dabing a ten byl děsnej). Ten film má pár věcí co mě štvaly (wrestlingový zápas), ale jinak pozitiva převažují.
    P.S. Zajímavý, že ČT má letos ve vysílání velký počet tady neznámých italských westernů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prošel jsem si články o italských filmech za poslední cca rok, a v převážné většině to byly trashe osmdesátých let, kde fakt nevím, kde by se nějaká intelektuální kritika mohla skrývat (takže předpokládám, že ty zrovna nemyslíš). A neustálé nadávání na marxismus a komunismus? Za poslední rok jsem podobné téma zmínil snad jen u Tepepy (kde se to nabízí). Úplně stejně nadávám mimochodem i na latentní fašismus v těch filmech (viz Maurizio Merli). A taky jen když už to opravdu bije do očí. Fakt nejsem někdo, kdo tyhle věci hledá za každou cenu, jen aby si mohl zanadávat.
      Proti tomu, že se ti Andělé líbí víc než Sudá a lichá se nedá nic namítat. Dabing (žádný z těch dvou, co jsem slyšel, se mi moc nelíbí) asi taky bude hrát roli, ale u mě asi i fakt, že Sudou a lichou jsem viděl jako jednu z prvních, byla dostupná, takže než jsem poprvé viděl Anděly, Sudou a lichou jsem viděl minimálně desetkrát. Andělé byli něco jako svatý grál, co zmizelo a nikdo to neměl... A pak se najednou objevil rip odněkud z kazety nahraný z Primy... Samozřejmě, jak člověk takhle sehnal dlouho vytoužený film, hrozně se mu líbil už z principu. Dokonce jsem si to tenkrát upravil na o trochu kvalitnější obraz. Ale jak šly léta, zatímco k Sudé a liché jsem se vracel pořád, k Andělům jen sporadicky. Oba jsem je ale už dávno neviděl a zatím opáčko nechystám.
      ČT asi koupila nějaký balík od Studia Canal, jsou to většinou ty samé filmy, které jsou i na Netflixu. Ten už ale nemám, takže nevím, zda všechny. Proběhlo Tampeko a Všechny zabij a vrať se sám, v srpnu by měl být Django střílí první, podle dabingfóra by měly ještě proběhnout filmy Muž, pýcha a pomsta s Nerem a Kinskim, Velký souboj s Van Cleefem, Los Amigos s Nerem a Quinnem a giallo Pod znamením berana (Giornata nera per l'ariete). Netflix ještě měl filmy s Robertem Woodsem Starblack a Kulomet zabiják, a čtyřku Sartany, třeba se na ČT dočkáme taky. A nejlíp u Sartany celé série, tak jako teď odvysílali Sabatu ;)

      Vymazat
    2. Jinak třeba uznávám, že článek o Dvou misionářích je blábol, ale to už je tak dávno, že už to není snad ani pravda.

      Vymazat
  3. Ty z osmdesátek většinou nemyslím (i když u 2019: Noví barbaři.... tady bych tvrdil, že ta kombinace platí, ale o tom bych se rozepsal zítra). Já to bral za cca dva - tři roky, na srozuměnou. Takže u těch z velké většiny osmdesátek ne (navíc v té době Martino už byl jenom řemeslník), hlavně sedmdesátky a šedesátky. Neboj, kritika latentního fašismu mi nevadí a plně ji zde podporují (zvlášť když veřejný prostor kritizuje jen určitého jeho jevy v současnosti). Ale mě jako latentně fašistický třeba z těch co jsem viděl přišel především Napoli spara, u kterého si to netvrdil. A třeba Roma a mano Armata mi přišlo, že kritizuje jak fašistické, tak liberální uchopení práva jako neefektivní a nefunkční (oba točil Lenzi, scénáře pokaždý někdo jiný). Z westernů má zajímavou intelektuální vrstvu třeba Time od vultures s Wolffem a Hiltonem - vztah sadismu a masochismu a jejich ošemetném vztahu k moci.
    Já ti věřím, že tu levicovost (u fašismu se neboj přidat) kritizuje s, jen když je to podle tebe přes čáru. Ale u těch, kde jsi to kritizoval a viděl jsem je i já, tak mi právě přišlo, že si na to téma zase, abys sis mohl zanadávat (třeba u Tepepy to soudit nemohu). Tohle byl můj dojem, kvůli kterýmu jsem postupně přestal psát. Třeba byl/je nespravedlivý, ale ten pocit jsem nedokázal*žu setřást. A moc se mi tehdy nechtělo s tebou do konfliktu.
    Paradox je, že recenze na Dva misionáře mi nikdy moc nevadila :).
    Jinak Giornata nera per l' ariette a Muž, pomsta a pýcha dvojici intelektuální ta/žánrovost obsahují.
    Jsem rád, že ČT ten balík koupila. Ale že bych viděl Sartanu (mmch byl tam i první díl Sabaty) na ČT? Nevěřím:). A u na Woodsem taky ne. Ale rád bych byl (za všechny tři).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak u Nových barbarů snad akorát na začátku zničí t Bibli, to jsem nebral vůbec vážně... Napoli spara jsem neviděl, Roma a mano armata už si moc nepamatuju, kromě toho, že tam skoro všichni chcípli. Il tempo degli avvoltoi si už taky skoro nepamatuju.
      Fakt by mě zajímaly konkrétní příklady. Pokud ta ideologie není něco, co je vyloženě v prvním plánu, tak to většinou ani nezmiňuju.
      Tak Sabata tam musel přibýt až někdy potom, co jsem to odhlásil, to si fakt nepamatuju. Každopádně mi Netflix vůbec nechybí :D

      Vymazat
  4. Hm, nevím, proč se mi to nepřihlásí, ale ten anonym jsem samozřejmě já.

    OdpovědětVymazat
  5. Mě právě jde o ten podtext/ideologii, co je i v druhém plánu a která je tam očividně úmyslně (takže ideologie třeba Fargassa mě nezajímá, protože ten chlap je prostě lůzr první třídy).
    Jinak u Nových barbarů - ten film je v druhém plánu o hledání naděje bez toho, aby se člověk obracel ke křesťanské církvi (aneb Tito Carpi a jeho džihád proti křesťanství pokračuje viz Spirito Santo s Garkem, kde to klér a křesťanství dost vtipně odnesou). Ten film není geniální, ale tohle téma tam v druhém plánu prosakuje. Odmítá nihilismus Eastmanovy grupy (což jsou vlastně jen odpadlíci od křesťanů), ale staví se proti tomu, že by mohla být nějaká křesťanská sekta naději. Spíš to podle ní pěkně poserou :). To je takový hrubý náčrt témy, co jsem tam našel.
    Jeden konkrétní příklad u Il tempo degli avvoltoi - úvod na farmě, kde Fajardo trestá Hiltona bičováním (který mu to moc nevadí... spíš naopak), protože spí s ženama ostatních chlapů (a těm působí tímhle s radostí bolest). Tam je vidět, jak mají divný konsenzualni vztah, ve kterém (aspoň dle Hiltona) ani jeden nedominuje. Avšak Fajardo ho vyvede z omylu (poté, co najde záminku), aby si ho podřídil (scéna s SPOILER cejchem KONEC SPOILERU). Což vede k tomu, že Hilton uteče a hledá jiného partnera - Wolffa. Který není tak silný sadista, jak Hilton očekává, ale to by byl další příklad :).
    Jo s tím Netflixem tě chápu. Taky proto jsem si ho nikdy nezaložil:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná tam nějaké takové téma v podtextu někde je, ale v první řadě ten film vznikl proto, že měl úspěch druhej Mad Max. Ne, aby někdo vyjádřil svoje myšlenky.
      Šmarja teď si Il tempo degli avvoltoi budu i bát pustit znova :D Jako nějaký homosexuální a deviantní přesahy tam určitě byly, ale hlavně v postavě Wolffa, co si tak vybavuju.
      Ale upřímně většinou mívám pocit, že recenzenti, kteří v těchhle filmech tyhle věci akcentují, hledají za každou cenu něco, co tam třeba tvůrci vědomě ani nedali. Pak je docela zábavný vidět konfrontaci vykladačů a naprosto upřímných tvůrců - z jiného soudku mě pobavilo, když v dokumentu o filmech WIP co točila společnost Rogera Cormana se herečky zaklínaly tím, že vytvářely první silné ženské hrdinky a že ty filmy jsou vlastně feministické, na což reagoval John Landis, který na těch filmech pracoval, se slovy, že nešlo o nic než o ukazování koz a zadků.

      Vymazat
    2. Já jenom doufám, že tady v těch Superborcích, superženách a supernakládačkách do toho žádná z hereček nešla s tím, že v tom bude bojovat za rovnoprávnost. To by bylo opravdu smutný.

      Vymazat
    3. Tady fakt ne - námět na ten film mi přijde i zajímavý ale spousta věcí je pouze blbá (nejvíc režie, protože B

      Vymazat
    4. *Brescia je nechopnej, sorry za rozdělení komentáře).
      Nejvíc vtipný jsou stejně je kaskadéři co vystupující za modelky - což film nedokáže zamaskovat, takže uvidíme třeba i chlupatou modelku. Jiní by ovšem z fleku mohli dělat modeling, to je pravda :).

      Vymazat
    5. Tak že tam jsou pod maskama občas chlapi jsem si nevšiml, asi jsem si je zas tak neprohlížel :D Každopádně to by vysvětlovalo, proč jsem ve filmu neviděl ani Cianfrigliu, ani Torrisiho, ani Capannu a podobný, který většinou poznám :D

      Vymazat
    6. Vždyť Cianfriglia je v loupeznicke bande Pizzutiho, akorát má mohutný knír :). Capanna taky, ale pořádně je vidět jednou. Ale Torrisiho jsem neviděl, to je pravda.

      Vymazat
    7. Jo tak to byl Cianfriglia na začátku v té hospodě? V tu chvíli jsem si zrovna něco nalejval a chvíli jsem nekoukal :D

      Vymazat
  6. Jenom proto, že film vznikl kvůli penězům, tak přece hned neplatí, že tvůrci (nebo tvůrce) nemohou využít situace a prezentovat svoje myšlenky a názory (a kvůli produkci je to třeba až ve druhém plánu). Názor, že hodnotné filmy vznikají už pomalu v předprodukční, mi přijde dost zastaralý.
    Já se bavím hlavně o italských filmech. U amerických produkcí si tím nejsem jist. Ale především - to, že Landis si myslí jedno, neznamená, že to hned platí (vím, že režíroval, ale u Cormana dělal produkci). Třeba ty herečky se o tam snažili ten rozměr vtlačit (a třeba ho i vytlačil nebo někdo jiný). Film je kolektivní dílo, kde je několik významných hráčů (režisérů, producentů), kterým se to může "vymknout". To je jako Ponti, který produkoval umělecké filmy, i když spíše ze všeho chtěl pomalu dělat exploraci nahých holek :D.
    V tom případě radši nechtěj vědět, jakou (si myslím) má orientaci Kowalski v Žoldnéřovi a proč ho chce Palance zabít :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak myslím, že Ponti by nejradši dělal jak exploraci, tak exploataci nahých holek :D Kdyby mu to Sophia dovolila...
      Mně to ze strany Palance připadalo spíš jednostranný, ale upřímně, pletu si trochu tohle a Companeros, takže si nejsem jist, jak je naznačena jejich historie v Žoldnéřovi. Tam byli spolubojovníky z Kubánské války, co si pamatuju, v Žoldnéřovi už nevím.
      Hele už jsem viděl i video na yt, kde tvůrce naznačoval gay romanci i mezi Clintem a Elim v GBU, takže už mě nepřekvapí asi nic :D

      Vymazat
  7. Nechápu proč, si autor vybral GBU, když by si mohl vystačit s Tenkrát v Americe. Tam ten vztah mezi Noodlsem a Maxem má pár scén, který naznacujou... o dost potlacovanych emocí a touze z obou stran (např. to je Max kouká v klenotnictví na Noodlse). V GBU nic takového není.
    Tak pohled Nera nahyho Palance a to, jak obdarovává šperky Musanteho v Žoldnéřovi mi přišlo (pro mě) docela jasný. V Companeros je to jinak (jinak je zajímavý, že ty dva filmy vedou dialog mezi sebou).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to byl legrační sestřih, ne video esej myšlená vážně ;) Bohužel už to nemůžu najít.

      Vymazat
  8. Jo a filmem Napoli spara jsem myslel Napoli violenta od Lenziho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak o tom jsem psal asi tak dva týdny po tom, co jsem to viděl, to už jsem toho půlku zapomněl :D A už si pamatuju jen lanovku, kuželky a jak lupič letěl na motorce z banky nahlásit se na policii :D

      Vymazat