LIFEFORCE (1985)

V nedávné době jsem se dostal k videu, hlavně proto, abych převedl do digitálu staré kazety, resp. to, co na nich bylo zajímavé. Ale když už to doma mám, proč si nepůjčit pár filmů. Takže díky Kubasovi mám teď k dispozici několik kazet, na nichž jsou filmy, které jsem nikdy neviděl, a v některých případech o nich ani nikdy neslyšel. To není případ dvou filmů, které mi byly zapůjčeny s rychlodabingem, a o jednom teď napíšu. Jen je třeba mít na paměti, že jsem viděl nepříliš dobře přeloženou verzi z němčiny, a pravděpodobně dost podstatně zkrácenou.

Je možné, že se k tomu někdy vrátím v plné verzi, vyloženě špatné mi to nepřišlo. Jen jsem se v tom zaprvé celkem ztrácel, což ale mohlo být zapříčiněno výše zmíněnými okolnostmi, a je pravda, že mě žádná z postav nezaujala tak, aby mě přitáhla k obrazovce. Důvod, proč jsem to dokoukal, a vlastně se i docela slušně bavil, je teda asi v nádherném těle Mathildy May, prostě jsem čekal, kdy se zase objeví na plátně.

Co jsem z děje pochopil, kosmická loď narazí na jinou, kde najde tři zmražená těla, z nichž jedno patří nesmírně krásné dívce. Těla se dostanou na zemi, ale většina posádky je mrtvá. Jeden z chlípných hlídačů nevydrží a dívku probudí, no a pak se nestačí divit. Nejde o lidská těla, jde o stvoření, která jsou takřka nezničitelná a vysávají z lidí životní sílu. Dokážou se i převtělovat. Po jejich stopě se vydává kapitán lodi a policejní detektiv.

Co se určitě dá ocenit, jsou triky. Měl je na starosti John Dykstra, tvořící triky i pro Star Wars. Aspoň v té VHS kopii vypadaly dostatečně přesvědčivě. Působivou hudbu složil Henry Mancini, nějaké melodie dodatečně složil Michael Kamen. Scénář ale příliš připomíná Věc, Den trifidů či Vetřelce, a herci jsou nevýrazní. Nejznámější je asi Patrick Stewart, hrající vedlejší roli lékaře, hrdinové ale nezaujmou, detektiv vypadá vyloženě nesympaticky, a u Mathildy May se člověk až podiví, že v tom taky mluví a ne jen ukazuje své tělo. No, jak říkám, někdy to zkusím znova v plné verzi pro lepší orientaci, tohle se ale asi zrovna nevylepší. 6,5/10

a.k.a. Síla života, Životní síla, Space Vampires, Lifeforce - Smrtelné nebezpečí

Režie: Tobe Hooper

Hrají: Steve Railsback, Peter Firth, Frank Finlay, Mathilda May, Patrick Stewart

Hudba: Henry Mancini, Michael Kamen

Produkce: Menahem Golan, Yoram Globus

USA / Velká Británie 1985

TERENCE HILL 83

Všechno nejlepší!

SYBIL DANNING - PLAKÁTY

A na závěr speciálu, jako již tradičně, několik plakátů.

THEY'RE PLAYING WITH FIRE (1984)

Sybil Danning v titěrných plavkách. I bez nich.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli tenhle film neoznačit tagem giallo, a víte co? Nakonec jsem to udělal. Přestože je to americký film, stylem natočení s Argentem ani Fulcim nemá společného nic, námět je takového rázu, že být to natočené v Itálii se Serenou Grandi v roli Danningové, nikdo by s tím problém neměl. To, že i takhle by to patřilo k těm nejstupidnějším kouskům v žánru, je zase druhá věc.

Děj se točí kolem dvou učitelů, jejichž výplatu bych taky rád, vzhledem k tomu, kde žijí, v čem jezdí a ještě si stěžují, že nemají dost, a studenta, který se zamiloval do své učitelky. Ta spolu s manželem chystá trochu podraz, aby uspíšila dědictví po jeho matce, a tak studentíka svede a přesvědčí ho, aby na podvodu asistoval. Jenže obě babizny kdosi zastřelí a najednou se všichni navzájem podezírají, kdo za vraždami stojí. Zvláště, když přitažlivost mezi účou a studentem nepolevuje a vražd postupně přibývá.

Asi nejhorší na celém filmu je režie. Měl jsem pocit, jako bych se díval na epizodu televizního seriálu, jen s nahotou a krví, a bez předělů na reklamy. Právě Italové v giallech ukázali, že schopný režisér dokáže i z přiblblého nedomyšleného scénáře udělat fascinující podívanou, ale tady je to celé natočené naprosto bez zájmu. Herecké obsazení taky nepomáhá. Ze začátku nejde fandit vůbec nikomu - profesor je hajzl na pohled, Danningová je mrcha a studentík je nesympatický debil. Právě jenom Sybil je z celého obsazení koukatelná (a teď nemyslím, když se svléká, což je to hodně často), a jo, ve druhé polovině si už nějaké sympatie získá.

 

 Je tu pár scén, které jsou tak over the top, že mě aspoň na chvíli vytrhly z letargie, zejména vražda, kde se vrah převleče z neznámého důvodu za Santu, vyskočí na oběť ze skříně a umlátí ji basebalovou pálkou! Jenže těchhle momentů je zatraceně málo. Osoba vraha je překvapivá, nedává smysl a ono je to vlastně jedno. Nikdo se netají tím, že v centru dění je nahá Sybil Danning. 4/10

PS. V dabingu všechny postavy namluvili Petr Oliva, Bohdan Tůma a Jiří Zavřel. Fakt jsem tam o moc víc hlasů nepoznal. Kdo mluví Danningovou, nevím, ale herečky v tom dabují taky jen dvě. 

a.k.a. Hra s ohněm

Režie: Howard Avedis

Hrají: Sybil Danning, Eric Brown, Andrew Prine

Hudba: John Cacavas

USA 1984

SYBIL DANNING AS BLACK DIAMOND

V roce 1983 se na stáncích amerických prodejců novin objevila nová komiksová série Black Diamond, která oznamovala, že je komiksovou adaptací chystaného filmu se Sybil Danning v hlavní roli. Film Black Diamond ovšem nikdy nevznikl, a série po pěti číslech přestala vycházet.

Komiks vypadá spíš jako časopis, na dvaatřiceti barevných stránkách je vždy polovina tvořena epizodou Black Diamond, pak dostaneme pár stránek nějakého propagačního materiálu, jako jsou různé články o Sybil Danning, rozhovor se Sybil Danning, rozhovor s tvůrci komiksu a také glamour fotografie Sybil Danning. V druhé půli se pak odvíjí vedlejší příběh s hrdinkou jménem Colt.

Podle scénáře k chystanému filmu vznikly první tři díly, předpokládám, že do komiksu byly značně zhuštěné. Sybil měla hrát agentku Black Diamond, v civilu ovšem superomodelku Tianu Matthewsovou. Na Tianu začíná útočit její nemesis, agentka protivnické agentury Quansa, zvaná Darkfire, která se zjevně zmocnila technologie, pomocí které může ovládat vůli ostatních. Na Tianě je, aby Darkfire její plány zarazila. Do všeho je zamíchaná Tianina dávná láska, dvojitý agent Jack, kterého musela zradit a poslat za mříže.

Asi takhle - i přes to zhuštění mi to celé připadalo tak přiblblé, že z toho by určitě dobrý film nebyl. Na druhou stranu, kdyby vznikl, asi by to patřilo k tomu lepšímu, co Danningová v osmdesátkách coby hvězda natočila. Že nevznikl, je pochopitelné - hrdinka neustále cestuje sem a tam, takže je v tom bambilion různých prostředí a akčních scén. Na asi čtyřech stránkách se dokonce ocitneme v Praze! Její zpodobnění se silně zjednodušeným Václavákem je celkem vtipné, a to, jak si autoři nedokážou vybrat, jestli se jedna postava jmenuje mr. Piža nebo Piša (píšou to i s háčky), je k smíchu. 

Další dva sešity obsahují každ jeden kratší příběh, ten ze čtvrtého sešitu, motající se kolem ztraceného aztéckého zlata, mě nebavil vůbec, a poslední podmořský jsem jen tak prolistoval. 

Tvůrcem konceptu byl Mike Frankovich jr., scénáře psali Bill Black a Don Secrease, kteří také komiks spolu s Rickem Burchettem a Markem Beachumem nakreslili. Asi i různí autoři způsobili, že hlavní postava se Sybil Danningové podobá jen občas, a celkově se jí mění podoba a zůstává jen atletická postava, blond vlasy a kulatá prsa. Jinak, srovnejte pár obrázků na pár stránkách, to je pokaždé jiná ženská.

I přesto, že to je jen pět poměrně krátkých komiksů, jsem se u toho moc nebavil. Filmová verze s opravdovou Danningovou, osmdesátkovou hudbou i výpravou, a možná i opravdovou Prahou, by možná za vidění stála. Tohle za přečtení moc nestojí.

FAMOUS T&A (1982) & SYBIL DANNING'S ADVENTURE VIDEO

Počátkem 80. let se Sybil Danning přesunula do USA, ovšem místo velkých rolí v hollywoodských filmech ji ze začátku čekala kariéra videoprůvodkyně. V roce 1982 některá americká firma připravila sestřih erotických scén slavných hereček. A je to přesně to, co to je, jen vystříhané hanbaté scény z filmů, převlékání, sprchování, milování. Sybil Danning se tu objeví, jestli se nepletu, právě jen coby průvodkyně, bizarně oblečená v gladiátorském brnění a ohánějící se mečem. V první polovině ještě jednotlivé scény uvádí a přináší stručné info o herečkách, jejichž těla uvidíme, ale pak už většinou jen scény následují za sebou, a občas jen uvidíme Sybil pózující s mečem nebo tak. Scény jsou nejen z amerických, ale převážně z evropských filmů, a výběr je dost nahodilý, takže uvidíme největší filmové hvězdy, jako třeba Brigitte Bardot, Ursulu Andress, Jacqueline Bisset nebo Ornellu Muti, a vedle nich vyloženě erotické herečky jako Uschi Digard nebo Lauru Gemser. No, v osmdesátkách nebyl internet, takže tahle kazeta šla asi v místnostech za závěsem videopůjčoven na dračku.

Od roku 1984 pak firma USA začala vydávat řadu Sybil Danning's Adventure Video, kolekci různých filmů z celého světa, většinou akčních, dobrodružných, sci-fi a hororů, ke kterým Sybil Danning přitočila úvod a závěr. Asi není dostupný kompletní seznam, ale tohle asi bude většina titulů: Assault With A Deadly Weapon; Blood And Guts; The Brave Bunch; Dawn Of Victory; Fast Money; Fireback; Fist Of Fear, Touch Of Death; The Four Musketeers; The Human Factor ; Kill The Ninja; Killing Machine; A Man Called Rage; Mean Frank And Crazy Tony; Ninja Warriors; Pay Or Die; Rush; The Saint, Volume 1 (Simon And Delilah); The Saint, Volume 2 (A Double In Diamonds); Seven; Space 1999: Alien Attack; Space 1999: Journey Through The Black Sun; The Three Musketeers; Torpedo Attack; Women In Cell Block 7. Objevují se tu třeba zkrácené verze italských filmů (Assault With a Deadly Weapon je Italia a mano armata), řecké, japonské, čínské, španělské, většinou americké filmy. Překvapivé je zařazení dvou dílů Tří mušketýrů Richarda Lestera, ve kterých si Danningová sama i zahrála. Upřímně, dostat se ke kazetě s intrem, asi bych to přetočil, a asi by mi bylo i jedno, kdo to intro dělá. Sybil Danning, Elvira, Saša Hemala, většina lidí něco takového asi nepotřebuje.

SYBIL DANNING (1952)

Z Rakouska do evropských filmů, z evropské herečky americkou béčkovou ikonou, jejíž jméno přitáhlo publikum i k vlastní sérii videokazet a vlastnímu komiksovému seriálu.

Sybil Danning se narodila jako Sybille Johanna Danninger 24. května 1952 ve Welsu v Rakousku. Dříve se uváděl rok 1947 či 1949, otázka je, proč. Dle mě si pár let přidala na začátku kariéry, aby mohla fotit a točit i nahá. Už od dětství hodně cestovala, jelikož její otec byl americký voják. Po rozvodu rodičů chvíli pracovala jako zubní laborantka, poté studovala kosmetickou školu, než se dala na dráhu modelky. V roce 1968 se poprvé objevila ve filmu s názvem Komm nur, mein liebstes Vögelein (Jen pojď, moje nejmilejší ptáčátko), již s erotickou tématikou. Právě rakouské či německé erotické komedie byly prvními filmy, v nichž se mladičká Sybil objevovala a proslavila.

Zatímco tedy ukazovala své tělo ve filmech jako Siegfried und das sagenhafte Liebesleben der Nibelungen (Siegfried a legendární milostný život Nibelungů, 1971), Hausfrauen-Report 1: Unglaublich, aber wahr (Zpráva o domácích paničkách 1: Neuvěřitelná, ale pravdivá, 1971) nebo Die Stewardessen (Letušky, 1971), studovala herectví a snažila se prosadit v lepších filmech. Překvapivě působí její angažmá v nízkorozpočtovém americkém filmu Sam's Song (1969) se začínajícím Robertem de Nirem. Rok 1972 pak přinesl angažmá v italských giallech, včetně filmu La dama rossa uccide sette volte (Rudá dáma zabíjí sedmkrát, 1972) s Barbarou Bouchet v hlavní roli. Zároveň se ale Sybil objevila poprvé ve filmu s vyšším rozpočtem a ambicemi, Modrovousovi Edwarda Dmytryka, kde se objevila vedle Richarda Burtona či Raquel Welchové. 

Její angažmá ve vedlejších rolích větších evropských koprodukcí pokračovalo oběma díly Tří mušketýrů (1973 a 1974) Richarda Lestera, kde ztvárnila roli Eugenie. V roce 1976 se objevila v italském westernu Boží zbraň, produkovaném ovšem izraelskou dvojicí Golan-Globus, pozdějšími majiteli americké továrny na béčka Cannon. Sybil zde ztvárnila jednu z hlavních rolí vedle Lee Van Cleefa či Jacka Palance. Spolupráce s Golanem a Globusem pak pokračovala Golanovým thrillerem Operace Entebbe z roku 1977, kde si vedle Klause Kinského zahrála neonacistickou teroristku, která unesla letadlo plné Židů. Film byl dokonce nominován na Oscara.

Koncem 70. let se Sybil, díky americkému otci a vyrůstání částečně ve státech plynule mluvící anglicky, přesunula do Spojených Států, kde se chtěla stát ženskou akční hrdinkou. A celkem se jí dařilo. Začala sci-fi filmem Rogera Cormana Sador, vládce vesmíru, kde si zahrála vesmírnou bojovnici. V roce 1981 hrála hlavní ženskou roli vedle Franca Nera v hvězdami nabitém filmu Salamandr. S Nerem si zahrála ještě dvakrát v dřívějším roce, v Castellariho krimi Den Cobry a v komedii The Man With Bogart's Face, v hlavní roli s Robertem Sacchim, dvojníkem Humphreyho Bogarta.

Rok 1983 konečně znamenal řadu akčních filmů, díky kterým se Sybil stala ikonou - Herkules a Sedm slavných gladiátorů s Lou Ferrignem, WIP film Peklo za mřížemi, horor Julie Darling. Dalšího roku natočila béčka The Panther Squad a Jungle Warriors, erotický thriller Hra s ohněm. Následně Sybil pokračovala spíše na erotické vlně - ojedinělou spoluprací s tvůrcem filmů označovaných jako Bullets, Bombs and Boobs, Andym Sidarisem, na filmu Malibu Express, pro Cannon Mladou lady Chatterleyovou II, avšak z roku 1985 si ji nejvíce všichni pamatují jako Stirbu, královnu vlkodlaků, ve druhém dílu Kvílení vlkodlaků, natáčeném v Československu. Díky tomu se zde můžeme setkat i s Janem Krausem či Jitkou Asterovou. Z dalších filmů stojí za zmínku asi hlavně fantasy Warrior Queen, sci-fi Phantom Empire, a její vysněný akčňák LA Bounty z roku 1989. Sybil většinou ztvárňovala silné, mnohdy chladné kruté ženy, ať kladné nebo záporné postavy, vždy velmi svůdné a smyslné. Jestli něco její postavení erotického symbolu doslova podtrhuje je závěrečná titulková scéna z Kvílení vlkodlaků II, kde si Sybil opakovaně roztrhává šaty a odhaluje svoje poprsí. Na některých filmech se podílela i jako producentka.

 

Při natáčení roku 1990 se ale během zkoušky kaskadérského kousku Sybil zranila a poranila si páteř, což vedlo k jejímu stažení z filmového plátna na velmi dlouhou dobu. Na veřejnost se vrátila až v novém století, kdy začala být zvána na nejrůznější fanouškovská setkání. V roce 2007 ji také Rob Zombie obsadil do svého remaku Halloweenu, objevila se i v jeho traileru Werewolf Women of SS, díky čemuž se dostala do projektu Grindhouse, vytvořeného Quentinem Tarantinem a Robertem Rodriguezem. Poté ještě natočila dva filmy, z toho jeden s Patrickem Swayzem, od roku 2010 sice opět už nehraje, ale pravidelně se objevuje v různých dokumentech a na fanouškovských akcích, provozuje webovou stránku a prodává předměty spojené se svou kariérou.

Filmy:

1972 - La dama rossa uccide sette volte

1975 - Akce Lady Marlene

1981 - Salamandr

1984 - Nájemné ženy

1984 - Hra s ohněm

1985 - Kvílení vlkodlaků II