BLONĎÁK, DJANGO, RINGO A OSTATNÍ - část 7

Po dlouhé době se vracím k dalšímu rozdělanému seriálu, a to typickým postavám spaghetti westernů. Původně jsem do tohoto článku měl v plánu dát mnohem víc postav, ale nakonec jsem tu nechal jen to, co už jsem napsal. Dnes si přiblížme tři postavy, které se samy o sobě nedostaly ani do názvu, ani do více než jednoho či dvou filmů, ale velice ovlivnily další spaghetti westerny.

CUCHILLO

Vlastně Tomas Milian hrál, až na pár výjimek, taky pořád tu samou postavu. Typově se hodil do role chudého Mexičana, nevzdělaného, ale mazaného a odvážného, který se stává obětí zájmů mocných, ale vzepře se. Občas bývá nahlížen záporněji (The Bounty Killer), občas veseleji (Companeros), občas hrdinštěji (Tepepa), ale základ zůstává stejný. Nicméně východiskem je Sollimův film Velká přestřelka a postava Cuchilla Sancheze. Velká přestřelka se pro velký úspěch dočkala i pokračování s názvem Run, man, run! (osobně překládám jenom jako Utíkej!), ale dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Není to špatný film, ale za ty dva roky se z té postavy nějak vytratila veškerá inteligence a Cuchillo už je jenom blbeček, který jde z maléru do maléru. Jeho snoubenka (nebo tam dokonce manželka?) byla ve Velké přestřelce o dost sympatičtější, a hlavně vystupovala jenom ve dvou scénách. Aspoň, že mu to pořád hází dobře.

TUCO

Leone měl na ostatní špagetové tvůrce přece jenom větší vliv, než Sollima, takže postava Tuca byla vykradená leckde. Nicméně napřed se podívejme na originál. Původně měl postavu zrádného mexického bandity v Hodném, zlém a ošklivém hrát Gian Maria Volonté, ale Leone se naštěstí rozhodl, že herec s komediálním talentem bude lepší. Eli Wallach byla absolutní výhra. Tuca má člověk v jednu chvíli chuť zabít, za chvíli zase politovat. Skoro neumí číst, okradl by vlastní matku, prakticky nic dobrého v něm není (známý jako Krysa), přesto je asi nejsympatičtější postavou ve filmu.

 

Sám Wallach si postavu podobnout Tucovi zahrál ve špagetách ještě dvakrát. V Trumfovém esu byl Cacopoulosem, řeckým podvodníčkem, který se chce pomstít třem bývalým kámošům, kteří ho podvedli, a spojí se s Budem Spencerem a Terencem Hillem, což mu zaručuje úspěch. Co Cacopoulosovi chybí do působivosti Tuca, dohání zase o mnoho vyšší inteligencí a tím znásobenou lstivostí, se kterou dokáže převézt úplně všechny. Narozdíl od Tuca není ale špatný člověk a nikdy svoje společníky nenechá tak úplně ve štychu. Druhou, rovněž velmi podobnou postavu, si zahrál v Tessariho westernu Viva la muerte... tua!, tentokrát po boku Franca Nera. Lozoya je prakticky Tucovou kopií, jen hozenou více do komického pojetí. Snahy o hloubku v podobě němé sestry se ale míjejí účinkem.

Napodobitelů Tuca se taky sešlo hodně. Asi nejpodařenějším je Carranza z W Django!, kde tuto postavu hraje Ital Glauco Onorato (jinak také italský dabér Buda Spencera). Onorato propůjčuje této postavě to, co má mít, není přehnaně protivný, ani přehnaně sympatický, působí tak, jak působit má, ačkoli jeho postava je oproti Tucovi velice plochá. Z dalších podobných postav si vzpomenu snad už jenom na tlusťocha Zuanelliho v Ehi amigo... sei morto!, ale bylo jich dost a dost.

HARMONIKA

Mstitelů je dost, věnovat se tady budu spíše hudebnímu talentu. Harmonika je mlčenlivý tvrdý chlapík, který se chce pomstít Frankovi, který mu zavraždil bratra. Při své pomstě pomůže také jedné krásné ženě v ohrožení (otázka, jestli ochotně, nebo jen proto, že to zapadá do jeho plánu), aby po skončení své mise odjel kamsi daleko a nikdy se nevrátil. Otázky jestli náhodou není už mrtvej (minimum projevovaných emocí by tomu nasvědčovalo) bych asi nechal stranou. Tím důležitým, čím se liší od jiných postav, je způsob, jakým o sobě dává vědět. Ani nemusí promluvit, stačí když spustí táhlou a nepříjemnou melodii na foukací harmoniku a každý o něm ví. "Když má mluvit, tak hraje. Když má hrát, tak mluví," charakterizuje ho bandita Cheyenne. Hraje tak často, že až na konci při odhalení minulosti si uvědomíte, že jediný, kdo ho za celý film neslyšel hrát na harmoniku, byl sám Frank. Melodie vstoupila do filmových dějin a vedle další Morriconeho melodie, znělky z Hodného, zlého a ošklivého, je asi tím nejvariovanějším z westernové hudby vůbec.

Hudební talent má i Banjo, nespolehlivý to společník Sabatův. Taky sedí v koutě a "jenom brnká na to svoje pitomý banjo", jak prohlásí jeho milenka Jane, ale jinak jde o naprosto jiný typ postavy, charakterizovaný už ve článku o Sabatovi. Jenom připomenu, že stejně jako Harmonika hraje i on jen jednu melodii, ale složitější, tak trochu mi to přijde jako variace na Greensleeves.

Muzikantů bylo ve špagetách ale i víc. Na foukací harmoniku hrál už Gemma v Per pochi dollari ancora dva roky před Tenkrát na Západě, dokonce jedna scéna připomíná pozdější Leoneho film, ale pochybuju, že se Sergio inspiroval právě odtud. Sartana umí hrát na varhany, ale zaprvé o něm byl samostatný článek, za druhé je vzápětí promění v arzenál těžkých zbraní. Existuje ale film z roku 1972 jménem Death played the flute (aka Requiem For A Bounty Hunter), kde hlavní hrdina hraje na flétnu. Asi jo, bude to další vykrádačka Leoneho.

VYHLÁŠKA

Už to tu chodí skoro osm let, a přesto může přijít zásadní změna v koncepci. Doteď jsem všechno publikoval nárazově. Když jsem něco napsal, hned to vyšlo. To znamená, že byly doby, kdy vycházelo třeba deset článků za týden a zase jiné doby, kdy se tu třeba tři týdny nic nedělo. To se odteď mění. Rozhodl jsem se, že budu tento blog vydávat pravidelně. Uvažoval jsem o jednom článku za týden, ale to mi přijde být trochu málo. Takže nakonec bude vycházet vždy jeden článek v úterý a jeden v pátek. Pokusím se to trochu namíchat, aby nebyly pořád jen recenze filmů nebo třeba jen videa či články o knihách (kterých snad letos přibude, mám už nějaké plány) a hudbě. Samozřejmě, rubriky výročí a úmrtí budou pracovat nezávisle na tomto rozhodnutí, s tím se nic nenadělá.
Takže si pište, update tu najdete vždycky v úterý a v pátek. Pokusím se to dodržet.

DEATH PROOF (2007)

Koncept Grindhouse, kterýžto projekt vytvořili pánové Tarantino a Rodriguez před téměř deseti lety, zněl dost cool. Dvojprogram složený z poct sedmdesátkovým exploitation filmům, k tomu několik falešných trailerů na filmy podobného ražení - a to všechno za velké rozpočty a s hvězdami první třídy. Bohužel se to už od začátku začalo rozpadat. Dvojprogram běžel jen v Americe, kde na to lidi moc nechodili, a tak oba filmy ve zbytku světa pustili do kin samostatně, zato s delší stopáží. Rodriguezova Planeta Teror mě nezajímá, a po tom, co jsem po těch falešných upoutávkách viděl konečně i Tarantinův film, musím říct, že nejlepší částí celého projektu jsou ty trailery. Zvláště Mačeta.

Co na to říct? Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tarantino jako by nevěděl, jestli chce dělat tvrdou poctu starým exploitation filmům, nebo něco vlastního. Tak zůstal stát na půli cesty a obojí stojí za prd. Jak mám u Tarantina rád dlouhé vypointované dialogy, tady na začátek dostaneme třičtvrtě hodiny s několika slepicemi, které nemyslí na nic než na to, jak by se nechaly ojet, ale dělají před sebou, že to je přesně to, co nechtějí. Kvok kvok kvok kvok. Dorazí do baru, kde obsluhuje sám rejža, chlastá Eli Roth a dorazí i podivný stuntman Mike alias Kurt Russell s jizvou přes půl ksichtu. Ten aspoň trochu zaujme, ale pak místo něčeho rozumného začne vyprávět o starých TV seriálech (dobře, Quentine, my víme, že to máš nakoukaný) a pak teprve dojde k první vraždě. Film se už předtím snaží o jakési děsivé momenty, které jsou ale tak zřídkavé a rozmělněné vším tím kvokáním, že jsou naprosto neúčinné.

První část končí hovorem otce a syna Parksových v rolích otce a syna šerifů McGrawových, kteří v naprosto zbytečné (ale díky nim poměrně příjemné) scéně vysloví podezření, že šlo o vraždu. A šlus, najednou jako by začal nový film. Upřímně, tenhle mě bavil víc, a kdyby tato druhá půlka tvořila celý film, asi bych to hodnotil líp. Zpočátku to vypadá úplně stejně, čtyři holky se baví o chlapech, ale pak se naštěstí změní téma směrem k autům, a nakonec nám přijdou dvě docela dobré honičky. Narážky na staré filmy o autech dávají smysl, protože klíčovou věcí v téhle části je veterán Dodge Challenger, proslavený filmem Vanishing Point. Navíc tahle partička je podle mě trochu vyváženější co do charakterů a trochu i sympatická. Problém je, že skoro zmizel Kurt Russell. A když se objeví, už jenom řídí auto.

Film je opět přecpaný narážkami na staré filmy, muziku apod., které většinou moc nefungují. Dřív se postavy o starých filmech bavily tak, že to vlastně vyjadřovalo nějaký jejich náhled na jinou věc, nebo je to nějak charakterizovalo, nebo to aspoň bylo zábavný. Tady je to jenom proto, aby to tu bylo. Básnička z Telefonu, kterou Donald Pleasence používal k probuzení spících agentů, je tu zcela samoúčelně. A když už se mluví o skupině Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick and Tich, aspoň si mohli pohlídat, aby herečka, evidentně zcela v obraze, nevyslovovala Micka jako Mitch. Dlužno říct, že jejich písnička k onomu silničnímu masakru docela sedí. Objevuje se i hudba ze starých filmů, musím říct, že melodie ze starých poliziotteschi mě u závěrečné honičky docela potěšila. Ale takhle doslovně vykrást Argenta? (Melodie z Ptáka s křišťálovým peřím při záběrech focení, přesně jako v původním filmu.) To už bylo až příliš.

Co nebylo fajn, byly ještě pokusy, aby film vypadal jako z roku dejme tomu 1974. Zpracování titulků bylo ještě fajn, škrábance mi nevadily, ale výpadky, chybně černobílý kus filmu a hlavně zmršený zvuk, který šel jen z jedné strany (a záměrně, nebyla to chyba videa) mě štvaly. A ještě k té poctě starým filmům - všechny elementy, které sem Tarantino přidal, působí násilně a nevhodně. Zvláště způsob, jakým film končí, je příšerný hlavně proto, že se nehodí. To by muselo předtím přijít mnohem víc násilí a zvráceností, aby to mohlo končit tak, jak to končí. Zkrátka, dobře, že tohle lízání vlastních koulí Tarantino po tomto propadáku opustil a přinesl vynikající Hanebné pancharty a skvělých Osm hrozných (a ucházejícího Djanga). 5/10

a.k.a. Grindhouse: Auto zabiják
Režie: Quentin Tarantino
Hrají: Kurt Russell a hejno slepic
USA 2007

OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 26

Pískaná melodie, animovaní kovbojové, výstřely a přece je to úplně jiné než Pro hrst dolarů - tentokrát jen jeden, zato stříbrný.

THE REBEL - FAIR GAME (1960)

Tenhle díl jiného westernového seriálu, jichž se na přelomu padesátých a šedesátých let vysílalo v USA snad ještě víc než seriálů o doktorech, jsem si zhlédl proto, že The Hateful Eight je vlastně jeho volnou adaptací! Nicméně příběh vypadá poměrně podobně, s postavami už je to úplně jiné. Ostatně Tarantino staví svůj film právě kolem postav, kdežto tady máme titulního hrdinu, jenž se moc neprojevuje. Jmenuje se Johnny Yuma (evidentní inspirace pro takto pojmenovaný spaghetti western) a je to bývalý jižní voják (odtud název), který zřejmě cestuje po západě a vždy někam dojde a během 25 minut vidíme krátký westernový příběh. Zde tedy dojde k zájezdnímu hostinci, kam přijede dostavník. Z něj vystoupí drsný lovec hlav a jeho vězenkyně, žena se spoutanýma rukama. V ostatních, kteří jsou v hostinci (ještě obchodník, který nemá žádné zboží, drsný sekáč a obsluha, kterého nikdo nezná a nebývá zde pravidelně), budí zatčení ženy, která navíc vypadá tak nevinně, odpor. Záhy se lovec napije vody z vědra a umírá. Johnny bere věci do svých rukou a chce vypátrat, kdo vodu otrávil, aby ženu propustil. Z tohohle popisu to vypadá skoro na plagiát, rozdíly tu nicméně jsou. A to především v pointě, která je jiná. Padouch je tu jen jeden a máme tu i hlavního, byť nevýrazného hrdinu. Navíc do 25 minut se toho moc nevejde. Jediné dvě postavy, o nichž se něco málo dozvíme, jsou padouch a vězenkyně, jinak jsou všichni zaměnitelná masa nedůvěryhodých chlápků. Ale jako celek se mi to asi líbilo víc než ten Rawhide. I tím, že je to o něco kratší. Zajímavostí je titulní písnička, tentokrát od Johnnyho Cashe, a to, že tento díl režíroval jistý Irvin Kershner, který o dvacet let později režíroval jakýsi film jménem Impérium vrací úder ;)

RAWHIDE - DUEL AT DAYBREAK (1965)

Roulin roulin roulin...
Tak jsem se zajímal, co to vlastně Clint dělal, než se stal mužem bez jména. Od roku 1959 do roku 1965 řádil v televizi coby kovboj se jménem v seriálu Rawhide, kde si ho vyhlédl Sergio Leone. Hrdinou seriálu však byl Eric Fleming, Clint Eastwood hrál druhou hlavní roli. To se však v průběhu sérií změnilo, neboť Fleming se rozhodl odejít a Clint postupně získal hlavní roli. Epizoda, kterou jsem si vybral, je jedna z úplně posledních, vyšla už v době, kdy Clint měl za sebou první dolarovku a možná zrovna točil druhou, a druhou hlavní roli staršího zkušenějšího kovboje tu převzal John Ireland. A právě tuto epizodu jsem si vybral, jelikože v ní coby hostující hvězda hraje Charles Bronson.

Příběh je klasický. Kovbojové pod vedením Rowdyho přihnali stádo na nějaký ranč, kde žije starý rančer se svou krásnou dcerou. Na tu má spadeno předák v podání Bronsona, který nerad vidí, že mladý Eastwoodův kamarád se kolem dcerky motá. Proto ho napřed šikanuje a snaží se ho zabít. Mladík je vyprovokován k souboji, který se má konat za úsvitu. Rowdy i dcerka se snaží přesvědčit rančera, aby souboji zamezil, ten to ale z nějakého důvodu odmítá...

V tomhle dílu Clint ani tak moc není, v příběhu hraje spíše vedlejší roli, a prostor tu mají především Bronson a onen mladík. Zatímco ten mladík je nudný a nezajímavý a na straně kovbojů si i tak víc pozornosti pro sebe urve především John Ireland a Clint, Bronson hraje padoucha skvěle. Vlastně jsem ho v takhle záporné úloze snad ještě neviděl. Bohužel tak ani nedojde na souboj století Bronson vs. Eastwood.

Celkově je to typický ukecaný a nic moc neukazující westernový seriál šedesátých let. Do čtyřiceti minut se toho moc nenarve, i to, co je tady, ale působí nataženě. Až na zajímavé obsazení a titulní písničku nejde o nic extra zajímavého. Ale ještě pár dílů zkusím. Clint totiž v tomhle seriálu získá jednu zajímavou proprietu - kolt s hadem na pažbě...
Dá se to vidět na youtube.

DIABLO (2015)

Schválně jsem zkusil, jaký bude western se synem Clinta Eastwooda, byť už podle traileru to vypadalo na běžnou lacinou videoprodukci. Ono ani to, že je to kanadský tomu moc nepřidalo. Na druhou stranu, hraje v tom Walton Goggins, a zvláště po Osmi hrozných, kde podal skvělý výkon, jsem si říkal, proč to nezkusit.

Že to bude nudný, to jsem očekával a splnilo se to. Že bude přehnaný důraz na krásy kanadské krajiny (nezlobte se, ale kdyby to točili na Šumavě, vypadalo by to tak nějak podobně), to jsem taky čekal. Ovšem zapomněl jsem, že tyhle filmy mívají snahu o neotřelost, která se míjí účinkem. Ze začátku to vypadá celkem lacině, ale jasně. Hrdinovi banda Mexičanů unese ženu a vypálí dům, tak se vydává po jejich stopě. Pak se objevuje záhadný psychopatický vrah, který zřejmě vraždí lidi na potkání a snaží se zabít i hrdinu. Jo, toho hraje Goggins, a samozřejmě skvěle, byť jeho role je mnohem jednostrunnější a musí se popasovat i s mnohem horšími dialogy. Jenže pak se objeví Indiáni a s nimi snaha o mystiku, divnohalucinace a po objevení Dannyho Glovera v miniroli přijde zvrat. Zvrat, který je šílený a byť není tak úplně bez zajímavosti, pro mne film pohřbil. Těžko o tom mluvit bez spoilerů, takže asi udělám zvláštní spoilerový odstavec.

Scott Eastwood vážně chvílemi vypadá jako klon svého otce. A sám špatnej rozhodně není, držel jsem mu palce a líbilo se mi, že toho stylově moc nenamluvil. Na durhou stranu, radši bych s ním sledoval nějakej kvalitnější western. Téma cizince ve městě už se nenosí nebo co? Walton Goggins pak ukradne všechny scény, ve kterých se objeví, a za nějakou dobu si budu pamatovat asi už jen jeho maniakální kreaci a žluté zuby. Danny Glover se jen mihne, zbytek herců je neznámý a nezajímavý. Produkce byla očividně hodně laciná, takže kromě dechberoucích, byť nepatřičných záběrů na horskou krajinu shora, dostaneme už jen městečko o dvou barácích a indiánskou vesnici o dvou stanech a třech Indiánech (!). Ale to by mi až tak nevadilo. Vadí mi nudnost a snaha o laciné šokování. A hudba, kterou snad skládal generátor, a hraje úplně pořád. 4,5/10

A pokud vás to zajímá a nechcete film vidět, následují SPOILERY! Zhruba v polovině filmu se ukáže, že Walton Goggins není další postava, ale Eastwoodovo alter ego. Chlap, kterého celou dobu sledujeme, je šílený vrah, který unáší ženy. Mexičani si přijeli pro svou ženu zpět a on je v jejich stopách. Domnělí padouši se mění v hrdiny, domnělý hrdina v psychopatického padoucha. Bylo by to docela zajímavý, ale ta změna je náhlá a divná a Eastwood přece jen není dost dobrý herec, aby se mu něco takového uvěřilo (ne, že by z něj na konci nešel strach, ale ten přerod dost dobře nezvládl vybalancovat, v první polovině prostě až příliš vypadá jako klaďák).

If you save your breath, a man like you could manage it...

I'm getting too old for this shit.

Režie: Lawrence Roeck
Hrají: Scott Eastwood, Walton Goggins, Danny Glover, Camilla Belle
Hudba: Kirpatrick Thomas
Kanada 2015