BLONĎÁK, DJANGO, RINGO A OSTATNÍ - část 7

Po dlouhé době se vracím k dalšímu rozdělanému seriálu, a to typickým postavám spaghetti westernů. Původně jsem do tohoto článku měl v plánu dát mnohem víc postav, ale nakonec jsem tu nechal jen to, co už jsem napsal. Dnes si přiblížme tři postavy, které se samy o sobě nedostaly ani do názvu, ani do více než jednoho či dvou filmů, ale velice ovlivnily další spaghetti westerny.

CUCHILLO

Vlastně Tomas Milian hrál, až na pár výjimek, taky pořád tu samou postavu. Typově se hodil do role chudého Mexičana, nevzdělaného, ale mazaného a odvážného, který se stává obětí zájmů mocných, ale vzepře se. Občas bývá nahlížen záporněji (The Bounty Killer), občas veseleji (Companeros), občas hrdinštěji (Tepepa), ale základ zůstává stejný. Nicméně východiskem je Sollimův film Velká přestřelka a postava Cuchilla Sancheze. Velká přestřelka se pro velký úspěch dočkala i pokračování s názvem Run, man, run! (osobně překládám jenom jako Utíkej!), ale dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Není to špatný film, ale za ty dva roky se z té postavy nějak vytratila veškerá inteligence a Cuchillo už je jenom blbeček, který jde z maléru do maléru. Jeho snoubenka (nebo tam dokonce manželka?) byla ve Velké přestřelce o dost sympatičtější, a hlavně vystupovala jenom ve dvou scénách. Aspoň, že mu to pořád hází dobře.

TUCO

Leone měl na ostatní špagetové tvůrce přece jenom větší vliv, než Sollima, takže postava Tuca byla vykradená leckde. Nicméně napřed se podívejme na originál. Původně měl postavu zrádného mexického bandity v Hodném, zlém a ošklivém hrát Gian Maria Volonté, ale Leone se naštěstí rozhodl, že herec s komediálním talentem bude lepší. Eli Wallach byla absolutní výhra. Tuca má člověk v jednu chvíli chuť zabít, za chvíli zase politovat. Skoro neumí číst, okradl by vlastní matku, prakticky nic dobrého v něm není (známý jako Krysa), přesto je asi nejsympatičtější postavou ve filmu.

 

Sám Wallach si postavu podobnout Tucovi zahrál ve špagetách ještě dvakrát. V Trumfovém esu byl Cacopoulosem, řeckým podvodníčkem, který se chce pomstít třem bývalým kámošům, kteří ho podvedli, a spojí se s Budem Spencerem a Terencem Hillem, což mu zaručuje úspěch. Co Cacopoulosovi chybí do působivosti Tuca, dohání zase o mnoho vyšší inteligencí a tím znásobenou lstivostí, se kterou dokáže převézt úplně všechny. Narozdíl od Tuca není ale špatný člověk a nikdy svoje společníky nenechá tak úplně ve štychu. Druhou, rovněž velmi podobnou postavu, si zahrál v Tessariho westernu Viva la muerte... tua!, tentokrát po boku Franca Nera. Lozoya je prakticky Tucovou kopií, jen hozenou více do komického pojetí. Snahy o hloubku v podobě němé sestry se ale míjejí účinkem.

Napodobitelů Tuca se taky sešlo hodně. Asi nejpodařenějším je Carranza z W Django!, kde tuto postavu hraje Ital Glauco Onorato (jinak také italský dabér Buda Spencera). Onorato propůjčuje této postavě to, co má mít, není přehnaně protivný, ani přehnaně sympatický, působí tak, jak působit má, ačkoli jeho postava je oproti Tucovi velice plochá. Z dalších podobných postav si vzpomenu snad už jenom na tlusťocha Zuanelliho v Ehi amigo... sei morto!, ale bylo jich dost a dost.

HARMONIKA

Mstitelů je dost, věnovat se tady budu spíše hudebnímu talentu. Harmonika je mlčenlivý tvrdý chlapík, který se chce pomstít Frankovi, který mu zavraždil bratra. Při své pomstě pomůže také jedné krásné ženě v ohrožení (otázka, jestli ochotně, nebo jen proto, že to zapadá do jeho plánu), aby po skončení své mise odjel kamsi daleko a nikdy se nevrátil. Otázky jestli náhodou není už mrtvej (minimum projevovaných emocí by tomu nasvědčovalo) bych asi nechal stranou. Tím důležitým, čím se liší od jiných postav, je způsob, jakým o sobě dává vědět. Ani nemusí promluvit, stačí když spustí táhlou a nepříjemnou melodii na foukací harmoniku a každý o něm ví. "Když má mluvit, tak hraje. Když má hrát, tak mluví," charakterizuje ho bandita Cheyenne. Hraje tak často, že až na konci při odhalení minulosti si uvědomíte, že jediný, kdo ho za celý film neslyšel hrát na harmoniku, byl sám Frank. Melodie vstoupila do filmových dějin a vedle další Morriconeho melodie, znělky z Hodného, zlého a ošklivého, je asi tím nejvariovanějším z westernové hudby vůbec.

Hudební talent má i Banjo, nespolehlivý to společník Sabatův. Taky sedí v koutě a "jenom brnká na to svoje pitomý banjo", jak prohlásí jeho milenka Jane, ale jinak jde o naprosto jiný typ postavy, charakterizovaný už ve článku o Sabatovi. Jenom připomenu, že stejně jako Harmonika hraje i on jen jednu melodii, ale složitější, tak trochu mi to přijde jako variace na Greensleeves.

Muzikantů bylo ve špagetách ale i víc. Na foukací harmoniku hrál už Gemma v Per pochi dollari ancora dva roky před Tenkrát na Západě, dokonce jedna scéna připomíná pozdější Leoneho film, ale pochybuju, že se Sergio inspiroval právě odtud. Sartana umí hrát na varhany, ale zaprvé o něm byl samostatný článek, za druhé je vzápětí promění v arzenál těžkých zbraní. Existuje ale film z roku 1972 jménem Death played the flute (aka Requiem For A Bounty Hunter), kde hlavní hrdina hraje na flétnu. Asi jo, bude to další vykrádačka Leoneho.