Předleonovský spaghetti western se vším, co od takového filmu čekáme. Jasný, kladný hrdina, zákeřní padouši, krásná dívka, veselý chlapec, plno dobrodružství, minimum brutality a na konec dokonce přijede kavalerie, aby spasila den. Hrdina je sice dost fotr, taky ho hraje stejný
Rod Cameron, který v nezapomenutelně idiotském krautwesternu ztvárnil Old Firehanda. A nerozumím tomu, proč se jmenuje Pat Garrett, s tím skutečným nemá nic společného. Padouši jsou vlastně dva, v první půlce je to perfektní zloduch
Horst Frank, který se prosadil i v pozdějších špagetách. Jenže ten film není o konfliktu mezi
Cameronem a jím, ale o nápravě, spáse a statečnosti. Proto prim hraje jeho bratr poseroutka
Ángel Aranda a
Horst Frank musí poměrně brzy vyklidit pole. A zlikvidovat nejlepší postavu daleko před koncem, to je zločin. Jeho místo pak převezme klasická banda Mexičanů v čele se svalovcem
Mimmem Palmarou a zbrklým
José Manuelem Martínem, jenže absolutně nejsou zajímaví. Člověk si pak až do konce jenom odškrtává klasická klišé. Honička, přestřelka, bitka, hájení ranče, souboj s noži. A to mi na začátku přišlo osvěžující, že se tu ještě úplně všechno neřeší násilím, na rozdíl od pozdějších špaget. Ale pak to rychle upadne do zdlouhavého průměru. Navíc to zabíjí
Caianova neinventivní režie, takže i potenciálně zajímavé pasáže typu blouznící žíznivý muž v městě duchů vyzní omšele. Takže to zachraňuje prakticky jenom výborná
Enniova hudba. Hlavně titulní písnička
Lonesome Billy, ta se mi líbí. 5,5/10
PS. Tak druhej ze série loni padesátiletejch filmů, jak jsem to nestih... A zbytek plánu třeba zvládnu během dalších deseti let a dokončení si necháme k šedesátce ;)
PPS. Někde jsem četl, že
Leone točil
Fistful of Dollars v kulisách po tomhle filmu. Asi to nebude úplně pravda, to městečko se tu totiž objevuje jenom v jediné scéně.
a.k.a. Bullets Don't Argue
Režie: Mario Caiano
Hrají: Rod Cameron, Horst Frank, Ángel Aranda, Mimmo Palmara
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Španělsko 1964
Žádné komentáře:
Okomentovat