RETURN OF KUKY

Tohle by mohlo bejt dobrý...

THE VALACHI PAPERS (1972)

Podle mě lepší gangsterka, než The Godfather z toho samého roku. Člověk se v ději líp orientuje, hlavní hrdina Bronson je sympaťák, narozdíl od Pacina, kterej mi byl ukradenej, Lino Ventura je daleko lepší mafiánskej boss, než Marlon Brando. Není to film bez chyby, ale Godfathera desetkrát převyšuje. 8/10
a.k.a. Valachiho svědectví
Režie: Terence Young
Hrají: Charles Bronson, Lino Ventura, Jill Ireland, Walter Chiari, Joseph Wiseman, Gerald S. O'Loughlin, Amedeo Nazzari, Pupella Maggio, Angelo Infanti, Guido Leontini, Anthony Dawson, Bruno Di Luia, María Baxa, Isabelle Marchall, Fausto Tozzi, Ennio Antonelli, Lina Franchi, Sabine Sun, Franco Borelli, Franco Ressel, Mario Pilar
Hudba: Riz Ortolani
Francie / Itálie 1972 

LINO VENTURA (1919 - 1987)

Lino Ventura se narodil 14.7.1919 v italské Parmě, ale když mu bylo osm let, přestěhovala se jeho rodina do Paříže. Jeho otec zakrátko zemřel, takže malý Lino začal pracovat už v deseti letech. Vystřídal různá povolání, pak se začal profesionálně věnovat zápasu ve volném stylu. Na ME v Lausanne v roce 1950 získal titul mistra Evropy ve střední váze. Krátce poté mu soupeř tak nešťastně zlomil nohu, že ji pak měl o centimetr kratší a to byl konec jeho sportovní kariéry. Tak začal pracovat jako manažer a organizátor zápasů.

V roce 1954 ho objevil režisér Jacques Becker, který ho obsadil vedle Jeana Gabina do filmu Nesahejte na prachy. Ačkoli Ventura vůbec hrát nechtěl, nakonec ho Becker přesvědčil a navíc se Lino spřátelil s tehdejší největší francouzskou hvězdou Gabinem. Lino hrál kvůli svému vzhledu zpočátku hlavně kriminálníky a policisty. První hlavní roli získal ve filmu Le Gorille vous salue bien (1958). Z toho vznikla série, ale Lino v dalších dílech odmítl hrát, aby se nezaškatulkoval do jedné role. Následovaly filmy jako Velký risk (1960) a 100 000 dolarů na slunci (1964), kde si zahrál s Jean-Paulem Belmondem, filmy Jean-Pierra Melvilla Druhý dech (1966) a Armáda stínů (1969), ovšem s Melvillem se Ventura moc nesnesl, proto si v Osudovém kruhu (1970) místo něj zahrál Bourvil (nečekaná, ale dost dobrá náhrada). Dále pak filmy Dobrodruzi (1967) a Sicilský klan (1969), kde se sešel s Alainem Delonem (a v Klanu i s Jeanem Gabinem).

Z dalších filmů by se daly jmenovat třeba filmy Nelítostný souboj (1975), komedie Dotěrný chlap (1973), Valachiho svědectví (1972), kde se sešel ve zvláštním filmu (koprodukce Francie-Itálie, hlavní role Američan původem z Litvy, Francouz původem z Itálie a režie Brit původem z Číny (Terence Young)) s Charlesem Bronsonem, Ctihodné mrtvoly (1976), Poslední adresa (1970). ve všech těchto filmech hrál stejný typ rolí - tvrdé, přímé chlapy. V Evropě byl tak oblíbený, že si ho vybral dokonce i Steven Spielberg, aby ztvárnil jednu z hlavních rolí ve filmu Blízká setkání třetího druhu (1977), ovšem Venturovi se nelíbil scénář, a tak odmítl (roli pak hrál režisér Francois Truffaut). Zahrál si ale v jiném americkém filmu, Dotek Medusy (1978), kde si zahrál druhou hlavní roli vedle Richarda Burtona.
I v 80. letech, po šedesátce, pořád aktivně natáčel, objevil se v dramatu Svědek (1981) s Michelem Serraultem a Romy Schneiderovou, thrilleru Probuď se, špione (1982) a jednom ze svých nejvýznamnějších filmů, Bídníci (1982), které podle románu Victora Huga natočil Robert Hossein. Tady převzal roli Jeana Valjeana po Gabinovi, který si ho zahrál v Bídnících z roku 58.

Mimo plátno se Lino Ventura zabýval podporou mentálně postižených dětí, jelikož jedno z jeho dětí bylo mentálně postižené. Společně se svou ženou založil nadaci Sněženka (Association Perce - Neige). Byl oceněn Řádem Čestné Legie. Lino Ventura zemřel na infarkt 22.10.1987.

Filmy (popsané na blogu):
1954 - Nesahejte na prachy 
1955 - Když je v Paříži noc
1958 - Maigret klade past
1964 - 100 000 dolarů na slunci
1965 - L'arme à gauche
1966 - Zachovejme klid
1966 - Druhý dech
1967 - Dobrodruzi
1968 - Dravec
1969 - Sicilský klan
1969 - Armáda stínů
1970 - Poslední adresa
1972 - Valachiho svědectví
1972 - Dobrodružství je dobrodružství
1974 - Uomini duri
1975 - Nelítostný souboj
1976 - Ctihodné mrtvoly
1978 - Dotek Medusy
1981 - Svědek
1982 - Probuď se, špione!

LA COLLERA DEL VENTO (1970)

Chvílema mi to připomínalo budovatelský filmy - lid versus zlý vykořisťovatel (skvělý Fernando Rey). Ideologický kecy (musíme být jednotní), lidoví proletáři (postava učitele). Jenže naštěstí je to western, i když se odehrává ve Španělsku, takže žádný optimistický lepší zítřky se nekonají. Hlavní hrdina není žádný vykořisťovaný dělník a organizátor revoluce, je to najatý vrah pracující pro šlechtice, a hraje ho Terence Hill. Ačkoli hrál dost dobře, jeho postava mi nebyla moc sympatická. Vlastně jsem tu neměl komu fandit, jenom jsem přál záporákům smrt, protože to byli fakt svině, ale bylo mi jedno, co se stane těm "hodnejm". Konec mě dost překvapil, přišlo mi to takový nedořešený. Jako by režisér nevěděl, jestli chce teda točit politickej film (začátek), nebo příběh pistolníka, který utíká před minulostí (druhá půlka). Takže westernová část se dořešila, ale ta vzpoura ne. Proto jen 6,5/10.
a.k.a. Mstitel Trinity, The Revenge of Trinity, Trinity Sees Red
Režie: Mario Camus
Hrají: Terence Hill, Maria Grazia Buccella, Fernando Rey, José Manuel Martín
Hudba: Augusto Martelli
Španělsko / Itálie 1970

JIŘÍ SCHMITZER - TO SE VÁM POVEDLO

LAWMAN (1971)

Tenhle western mi strašně připomněl Last Train From Gun Hill, až na to, že už jde o antiwestern, demýtizaci žánru, což z tohohle dělá o něco lepší film. Všechny postavy mají motiv proč dělají, co dělají, žádná není jen zlá nebo jen hodná. Hlavní hrdina je napůl záporák, s tvrdohlavostí, s jakou jde do boje, to až přehání. Hlavní záporák má i světlé stránky, chce svou vinu odčinit a má důvod, proč nechce do vězení nebo dokonce na šibenici, ale nejde to kvůli hrdinově zatvrzelosti. Šerif není takový zbabělec, jak si všichni myslí, ale hrdina to také není. Bývalá přítelkyně hrdiny se ohání ctí a věrností manželovi, ale stejně se s hrdinou při první příležitosti vyspí. A tak dále. Strašně se to vyhýbá klišé. Závěr mě strašně překvapil tím, jak nechce být klasický až do poslední chvíle. Bylo tam pár hlušších míst, ale moc jich nebylo, navíc je tu pěkná hudba Jerryho Goldsmithe. Hlavního hrdinu hraje už přece jen trochu starý a tlustý Burt Lancaster, kterému jsem nejrychlejšího střelce zrovna nevěřil, radši bych tady třeba Gregoryho Pecka (tomu by to zrovna sedlo), ale další dvě hlavní role hrají výborní Robert Ryan a Lee J. Cobb, kteří mi ten nedostatek vynahradili. 8/10
a.k.a. Strážce zákona 
Režie: Michael Winner
Hrají: Burt Lancaster, Robert Ryan, Lee J. Cobb, Sheree North, Robert Duvall, Albert Salmi, J.. Cannon, Ralph Waite
Hudba: Jerry Fielding
USA 1971

BORSALINO & CO. (1974)

Na tenhle film se docela dobře hodí motto posledního Tarantinova filmu: hanebně zparchantělá jízda plná krve, potu, slz a touhy po pomstě. Alain Delon jako hanebnej parchant touží po pomstě mrtvýho kámoše (hrob Belmonda na začátku filmu), přičemž prolije mnoho krve, pořádně se zapotí a záporáci (pěkný svině) to opláčou. Dost brutální film. Co s hajzlama? Spálit v kotli lokomotivy. Ale nejdrsnější scéna je ta, kde se Delon sejde s hlavním záporákem ("Přišel jsem vám říct, že vás zabiju." "A proč mi to říkáte?" "Abyste dostal strach!"). Podle mě lepší gangsterka, než Kmotr, ale zase úplně skvělý film to taky není, protože prostřední část celkem nudí. 7,5/10
a.k.a. Borsalino a spol.
Režie: Jacques Deray
Hrají: Alain Delon,  Riccardo Cucciolla, Reinhard Kolldehoff, André Falcon, Lionel Vitrant, Adolfo Lastretti, Anton Diffring, Daniel Ivernel, Günter Meisner, Catherine Rouvel
Hudba: Claude Bolling
Francie / Itálie / SRN 1974