FEDRA WEST (1968)

Podobně jako Forgotten Pistolero nebo Ringo se vrací je i Phaedra West adaptací antické předlohy, tentokrát tragédie, již zpracovalo více autorů pod názvy Faidra nebo Hippolytos, podle toho, na kterou z postav se soustředí. Zde si vzal antický námět na paškál praotec evropského westernu Joaquín Luis Romero Marchent.

 

Příběh je jednoduchý a klasický, i když vlastně dost skandální - odcizený syn se po letech vrací do domu svého bohatého otce, kde se setkává se svou mladou a půvabnou macechou. Ta je v manželství nešťastná, mladík je pohledný a naivní, a tak rzy podléhá jejím svodům. Což samozřejmě nemůže skončit dobře. Oproti antickým i klasicistním předlohám se film samozřejmě odehrává v Mexiku, místo krále Thésea tu máme mocného rančera a Mexičani si musejí pomoci bez zásahu bohů.

 

Euripidova původní tragédie o Hippolytovi i Racinova klasicistní adaptace jako hrdinu jednoznačně berou Hippolyta, který odmítá stát se Faidřiným milencem, avšak podléhá žárlivosti svého otce, který na něj poštve Poseidóna. Senecova verze naopak straní nešťastné Faidře, která podléhá svým citům a vášním a nenachází pochopení. Marchent je blíže této verzi, ale jednak nechává vztah mezi synem a macechou naplnit, tedy syn (zde Stuart) není bez viny, jednak byť Faidru do jisté míry chápe, pořád ji vykresluje jako vypočítavou ženu, která se vdala pro peníze a pak okrádá svého muže. Nicméně sympaticky nečernobílé je i podání rančera Ramóna, který sice je krutým a sobeckým tyranem, ale zároveň má svého syna skutečně rád a snaží se k němu najít cestu.

 

Bohužel je film dost zkratkovitý (což je umocněno i dostupnou kopií, scanem z ojeté kopie, kde části scén vypadly úplně), má jen 79 minut, a tak úplně asi nevyzní, jak Marchent zamýšlel. Zvláště finále není moc dobře vygradované. Obsazení hlavních rolí není vyloženě špatné, Norma Bengell svoji roli utáhne, byť její jméno není moc známé, Simón Andreu coby Stuart má sice nejtěžší práci vzhledem k tomu, jak kladnou postavu většinu filmu hraje, ale zvládá to, akorát James Philbrook je sice přesvědčivý jako krutý rančer, ale ne jako Mexičan - půlku filmu jsem si myslel, že jeho postava je Američan žijící někde na pomezí, a pak ho manželka osloví Ramóne. Z dalšího obsazení už je známou tváří asi jen Luis Induni v poměrně důležité roli (a nehraje šerifa!). Piccioniho hudba je povedená a sedící, ale ve scéně fiesty z nějakého důvodu hraje Bacalovova hudba z Djanga. Anglické dialogy jsou pak občas vyloženě k smíchu. ("Proč mám americké jméno?" "Bylo to přání tvé zesnulé matky." "Ale proč zrovna Stuart?" "Nevím." nebo "Běda, Fedro, měla jsem vidění, vše se zbarvilo krví..." "Už jsi zase kouřila marihuanu, jako obvykle?") 6,5/10

 

a.k.a. Phaedra West, I Do Not Forgive... I Kill!, Ballad of a Bounty Hunter, Wanda West, Io non perdono... uccido!

Režie: Joaquín Luis Romero Marchent

Hrají: Norma Bengell, James Philbrook, Simón Andreu, Emilio G. Caba, Maria Silva, Alfonso Rojas, Luis Induni, Maria Cumani Quasimono, Alvaro de Luna, Alfonso de la Vega

Hudba: Piero Piccioni

Španělsko / Itálie 1968 

L'ULTIMO KILLER (1967)

Tohle se mi líbilo víc, než jsem čekal. Jasně, je to pořád levně natočené Variho béčko s malým rozpočtem, levnými lokacemi i kostýmy a většinou klišovitým dějem. Ale nad scénářem aspoň někdo přemýšlel a posunul klasiku o mistrovi a žákovi zase trochu jinam.

 

Děj nemá smysl rozebírat - bohatý rančer (Daniele Vargas, kdo jiný) se snaží získat všechny pozemky v okolí, a tak s pomocí předáka Barta a jeho kumpánů terorizuje malé farmáře. Proto také vypálí farmu chudého Mexičana a jeho syna Ramóna (George Eastman), kterého předtím několikrát zmydlili. Nicméně Bart začíná Vargasovi přerůstat přes hlavu, tak si na něj najme pistolníka Djanga (Anthony Ghidra), který sice úkol splní, ale střetne se s pomstychtivým Ramónem, který je zraněn. Django, který čeká na druhou zakázku, na niž byl najat, si čekání krátí tím, že Ramóna vyléčí a naučí ho střílet.

 

Všechno kolem Vargase je jedno klišé za druhým, byť sám Vargas mi tu nevadil, narozdíl od jiných filmů. Nicméně scény s Eastmanem a Ghidrou, zejména výuka ve střelbě a zabíjení, a vůbec vztah mezi nimi, je podán docela zajímavě, to se mi líbilo. Rozhodnutí udělat v anglické verzi z Ghidry Djanga nepochopili kupodivu ani Němci, kteří hrdinu překřtili na Rocca a dali toto italské jméno do názvu. Čert vem devadesátkové porno, ono to zní spíš jako příběh ze Sicílie než ze Západu. Takže ani Django, ani Rocco, tady je vidět, jak je vhodné jméno důležité. Klidně se mohl jmenovat třeba Frank. Nebo Lumír. 6,5/10

 

a.k.a. Django the Last Killer

Režie: Giuseppe Vari

Hrají: George Eastman, Anthony Ghidra, Daniele Vargas, Dana Ghia, Mirko Ellis, Gianni Medici, Giuseppe Addobbati, Fred Coplan, Remo Capitani

Hudba: Roberto Pregadio

Produkce: Indipendenti Regionali

Itálie 1967 

LA CAZA DEL ORO (1972)

Na Steffenovku z roku 1972, částečně ovlivněnou trinityovkami, to nebylo vůbec špatné. Jasně, je to další z vykrádaček Hodného, zlého a ošklivého, silně mi připomínající Steffenův starší film Ringo, il volto della vendetta. Nicméně se mi to líbilo vlastně víc a rozhodně to lépe odsýpalo.

 

Z vězení má být po dvaceti letech propuštěn vězeň Dan Carver, který kdesi ukryl hromadu zlata. TO by rád získal jeho bývalý společník (Luis Induni), ovládající městečko, kde je vězení, banda psanců v čele s Trashem (Anthony Steffen), a vlastně i sám ředitel věznice (Raf Baldassare). Vězeň se tedy bojí vyjít ven, proto si pro něj Trash, který se na svoji bandu vykašle, sám vleze. Na útěku s sebou musí vzít i ukecaného Mexičana Paca (Daniel Martín), a Carver rozhodně nehodlá spolupracovat a své tajemství prozradit. Steffen a Martín tedy musí ochraňovat živý plánek cesty, zatímco jim jsou v patách dozorci z věznice i Steffenovi bývalí kumpáni, kterým vévodí Indián s tomahawky a Kazatel, vzdáleně připomínající Lee Van Cleefa. Induni nikoho nepronásleduje, protože se už během Steffenova, Martínova a Carverova útěku jeho a Kazatelova banda pustí do sebe...

 

Je to zábavný, akcí nabitý kousek, kde se pořád něco děje. Jasně, je to pořád docela průměr, většinu toho, co tu uvidíme, jsme už někde viděli, hůře i lépe. Druhá polovina se celá odehrává ve vesničce, kde se má zlato skrývat, a zasáhne do ní banda vedená Fernandem Sanchem, který se tu neustále koupe nebo jí. A tady přijde jediná originální scéna, kdy si Sancho vybírá, jestli nechá naživu Steffena nebo Martína tím, že je sváže, do pusy jim dá zapálenou tyčku dynamitu, a přežije ten, kdo se první dostane k sudu s vodou, aby dynamit uhasil, takže se vlastně přetahují. I přes pár vážnějších momentů je to ale pořád spíše komedie, i Steffen se tu pokouší o legraci, Martín je chvílemi moc otravný, ale většinou se přežít dá. Škoda hudby, která byla složena pro film Go for Broke - v podstatě žánrově spřízněný. 7/10

 

a.k.a. Too Much Gold For One Gringo, Lo credevano uno stinco di santo, They Believed He Was No Saint

Režie: Juan Bosch

Hrají: Anthony Steffen, Daniel Martín, Tania Alvarado, Manuel Guitián, Gustavo Re, Fernando Sancho, Gaspar 'Indio' González, Ricardo Moyán, Raf Baldassarre, Juan Miguel Solano, Luis Induni

Hudba: Marcello Giombini (nepůvodní)
Produkce: Filmax, PEA

Španělsko / Itálie 1972 

SPAGVEMBER 2025

Upřímně: Nevím, kolik toho letos zvládnu. Zároveň zas se celý měsíc omezovat jen na jeden žánr se mi úplně nechce. Ale tradice je tradice.

 

1. Ať žije Django! (1968) /1.11./

Co o tomhle napsat nového? Nic. Klasika, byť ne zrovna skvělá. Ale s trojicí Terence Hill - George Eastman - Horst Frank to stojí za to.

 

2. Too Much Gold For One Gringo (1972) /2.11./

Článek bude. 

 

3. The Stranger Returns (1967) /3.11./

I don't want any trouble.  

 

4. Django the Last Killer (1967) /5.11./

Článek bude. 

 

5. Pro pár dolarů navíc (1965) /7.11./

Film, který jsem viděl stokrát, jsem si pro změnu pustil s rychlodabingem z německé verze. Značná úprava dialogů by mi nevadila tolik jako zkrácení na 102 minut, a jakým způsobem byl film vystříhán. Spousta skvělých momentů chybí, některé kvůli násilnosti, některé neznámo proč (This train'll stop at Tucumcari). 

 

6. Kapsy plné dynamitu (1971) /8.11./

Dřív jsem věřil spoustě různých věcí. Dnes už věřím jenom v dynamit. 

 

7. Podivné dědictví (1972) /9.11./

Angličan byl gentleman a vzdělanej chlap. 

 

8. Bůh odpouští, já ne! (1967) /12.11./

Byl to Giuseppe Colizzi, kdo dal Sergiovi Leonemu přečíst knihu The Hoods, na jejímž základě vzniklo Tenkrát v Americe. A zatímco u Trumfového esa už jsem narazil na názory, že se děj knihou inspiroval, některé prvky jsou možná už tady? Jako třeba člověk, který se vydává za mrtvého, a za vraždu je viněn hlavní hrdina?

 

9. Phaedra West (1968) /16.11./

V pár dnech volna se pokusím aspoň něco dohnat. Článek bude. 

 

10. And For a Roof A Sky Full of Stars (1968) /16.11./

Dobrý film, ale komické a vážné pasáže spolu neladí, a ke konci už mi neustálé odbočky a epizodičnost začaly vadit (hlavně zbytečná pasáž s loupeží zlata z dolu). 

 

11. Stranger, Say Your Prayers! (1967) /16.11./

Článek bude. 

12. Pancho Villa (1972) /17.11./

Článek bude.

13. Velké ticho (1968) /20.11./

Viděno v kině. Kromě Leoneho samozřejmě zatím nejlepší film za celý měsíc. Výborný překlad přímo z italštiny odhalil další podtexty. 

 

14. Sbohem, Kalifornie (1977) /22.11./

Mělo to náběh na něco jako Velké ticho z občanské války, ale děj je přece jen dost rozpadlý na třetiny a postavy se chovají jako ve westernu a ne jako v reálu, tzn. v nejnepravděpodobnějších situacích se začnou prát. Dabing Vapetu je příšernost, nejen obsazením, ale i použitím sice původního soundtracku, ale na špatných místech, a střídáním původních a nových, zcela odlišných zvukových efektů.

 

15. Minnesota Clay (1964) /22.11./

Pro slepnoucí hrdiny mám slabost, zvláště když Cameron Mitchell tu ještě dobře hraje, dávno předtím, než se jen ožrale motal po place. Zase s ním byla možná větší sranda. V některých momentech ještě ryze raný spaghetti, jindy už předzvěst pozdějšího Corbucciho, hlavně jeho tzv. Mud and Blood trilogy (Django, Velké ticho, Specialista). Tady bohužel ještě producenti Corbucciho k happyendu, působícímu jako pěst na oko, donutili...

16. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /28.11./

Verze od Arrow trvající 182 minut. Delší už to nebude - doufám. Ne nadarmo se říká, že dokonalé dílo se nepozná tak, že se z něj nedá nic odebrat, ale že se k němu nedá už nic přidat. Přidané sekvence jsou sice zajímavé, ale vlastně stačí v bonusech. Arrow to ovšem vědí a tato verze na Blu-Rayi je jako bonus. A ještě schovaná. Kdo ví, třeba někdo za pár let objeví někde scény z mexického městečka a přestřelku s děly před hřbitovem, a dočkáme se nějaké cca 193 minutové verze... 

 

17. Muž proti muži (1967) /29.11./

Klasika, překvapuje mě, že jsem ji naposledy zařadil před pěti lety. Nicméně pozor na Blu Ray vydané společností Screenbound, anglické titulky nejsou dobře načasované a v závěrečné přestřelce se rozjedou úplně mimo. Nicméně tam se toho stejně moc neřekne. Aspoň opravili podivnou chybu z verze MGM, kde se v obraze vlevo a vpravo na samém konci objeví v některých záběrech černé pruhy.

80s HALLOWEEN SPECIAL 2025 část 7

Sammhain. Halloween. Dušičky. Předvečer svátku všech svatých. A Mike Myers zase řádí.

 

HALLOWEEN II (1981) 

 

Dvojka těsně navazuje na jedničku. A i kdyby si někdo nepamatoval, jak to v prvním dílu dopadlo (viděl jsem ho naposledy v roce 2017), hned prvních pět minut je zopakováním konce prvního dílu. A stejně jako o dva roky dříve Rocky II, i Halloween II navazuje těsně. Nicméně mnohem lépe než Stallone.

 

Tak jako se první díl odehrával během jednoho dne, druhý se odehrává během jediné noci. Laurie byla převezena do nemocnice, kdežto Michael Myers zmizel a doktor Loomis je mu v patách. Policie přestává věřit, že přežil, zvláště poté, co je v autonehodě zabita postava Myerse silně připomínající. Mezitím ovšem Myers, poté, co zabije několik dalších lidí ve městě, zjistí, kde Laurie je, a v nemocnici bude rušná noc. Ničím si nemůže být jist ani lékař, který se s Laurie zná, ani jeho kolega doktor Budd Blažej, který si vyrazí do lázně se sestřičkou Inou, ani zbytek personálu...

 

Carpenter sice již nerežíruje, ale ještě se na filmu docela podílel, jako scenárista, producent, skladatel. Jeho náhradník Rick Rosenthal ale nerežíruje nijak zle a napínavých scén přináší docela dost už od začátku. Jasně, je to slasher, takže děj se točí v kruhu, sledujeme nějaké postavy, jak něco dělají, a pak se ze stínu vynoří nezničitelný vrah, který je tím či oním způsobem oddělá. Ale díky časové i prostorové stísněnosti to tu docela dobře funguje. Donald Pleasence tu má aspoň víc podstatnou roli než v prvním filmu, zato Jamie Lee Curtis se omezuje na zdrhání (se zlomenou nohou výkon!) a křičení, víc tu na starosti nemá, zvláště když celou první hodinu proleží na lůžku. Z prvního dílu se vrátil asi už jen Charles Cyphers coby šerif. Hudbu podle Carpenterova originálu vhodně upravil jeho spolupracovník Alan Howarth, kameru vedl Dean Cundey, s Carpenterem psala a produkovala Debra Hill... V podstatě Carpenterův film bez něj na režijní stoličce. Aspoň se téhož roku mohl věnovat Útěku z New Yorku, což je přece jen lepší. 7/10

PS. Trochu jsem se poučil, které screenshoty nevkládat... 

 

Režie: Rick Rosenthal

Hrají: Donald Pleasence, Jamie Lee Curtis, Charles Cyphers, Jeffrey Kramer, Lance Guest, Pamela Susan Shoop, Ana Alicia, Dick Warlock

Hudba: John Carpenter, Alan Howarth

Produkce: Universal, Dino de Laurentiis, John Carpenter, Debra Hill

USA 1981