THE SHOW WITH A NAME - CANNON FILMS ČÁST 4 - NINJA

 Čtvrtá část povídání o Cannon Films bude tentokrát o niňjách.

INDIANA JONES AND THE TEMPLE OF DOOM (1984)

Když už do kin vstoupil nejnovější Indiana Jones, a brzo se na něj vypravím, zopakoval jsem si první dva díly série, které jsem už delší dobu neviděl. Dobyvatelé jsou pořád boží, zatímco u Chrámu zkázy jsem si připomněl, proč ho nemám rád.

Začneme už samotným příběhem. Indy nemá vůbec žádnou motivaci, aby se do toho paláce vypravil. Už jenom ten bizarní začátek s čínským barem, příliš složitým komplotem ze strany padouchů, náhodným zjevením dětského pomocníka, bizarním způsobem přežití pádu z letadla a příchodem do vesnice je na hlavu, ale pak Indymu prostě stařec ve vsi oznámí, že musí jít do paláce, a Indy jde. Hrozí tam nebezpečí? Bezva, beru s sebou dítě a totálně neschopnou ženskou.

Zpěvačka Willie je naprosto nesnesitelná. Všechna klišé znázorňující aroganci a rozmazlenost charakteru jsou tu, a ještě k tomu musí všechno divákovi, kterému to došlo asi tak deset vteřin před ní, vysvětlit. V druhé polovině si s ní scenáristé ani nevědí rady, co by vlastně měla dělat, její úkol ve filmu v podstatě končí tou nevtipnou scénou, kde si Willie usmyslí, že se s Indym vyspí, ale dělá nedostupnou, a jakmile Indy a Short Round vlezou do podzemí, už tam kromě ječení nemá za úkol vůbec nic.

Short Round v ději opodstatnění má, ale obešel bych se bez něj. Vůbec většina scén s ním a Willie jen odvádí pozornost. Zatímco Indy řeší něco celkem podstatného pro děj, Spielberg vždy střihne pryč na Willie a Short Rounda, abychom viděli jejich zděšené reakce na vymyšlené indické tradice. Teď samozřejmě narážím na nezábavnou scénu při hostině s polívkou s očima, opičími mozečky a úhoři v hadovi.

Jestli pro mě tenhle díl něco zachraňuje, je to závěrečná pasáž. Obřad Kalima je děsivý a nezapomenutelný, pak to zase na chvíli chcípne, ale jakmile se ozvou první tóny geniální skladby Slave Children's Crusade, už je to jízda až do konce. Rvačka s obrovským strážcem, vozejčky, most, tohle už stojí za to. Padouch Mola Ram sice je z původní trilogie nejslabší, ale pořád je celkem ok, bohužel vedleších postav, které by stály za zapamatování, tenhle díl jinak moc nemá. V Dobyvatelích i Poslední křížové výpravě aspoň bylo nějaké pnutí i mezi jednotlivými padouchy.

Asi takhle to řeknu: kdyby to nebyl druhý díl Indyho, ale nějaký samostatný dobrodružný film, asi bych to viděl jednou a nevracel bych se k tomu. Takhle jsem to viděl vícekrát a určitě to ještě uvidím. Na první a třetí díl Chrám zkázy ani náhodou nedosahuje, a s Křišťálovou lebkou jsou asi tak na stejné úrovni. Tady tomu ale pomáhají klasické triky, zatímco Křišťálová lebka má sice celkem fajn začátek, ale po nalezení Marion a pořádném nástupu padouchů začne usínat a usínat a konec je jedno velké WTF. 7/10

a.k.a. Indiana Jones a Chrám zkázy

Režie: Steven Spielberg

Hrají: Harrison Ford, Kate Capshaw, Ke-Huy Quan, Amrish Puri

Hudba: John Williams
Produkce: Paramount

USA 1984

THE SHOW WITH A NAME - CANNON FILMS ČÁST 3 - CHUCK NORRIS

 Týden se s týdnem sešel a třetí část Cannonů je tu, tentokrát v čele s mužem mocnějším než zákon, rychlejším než rychlost světla a starším než jeho rodiče. 

Zároveň, ač článků moc nepřibývá, trochu jsem upravoval stránky s rozcestníky speciálů. Inspirován naší podcastovou cenou Zlatý žalud jsem rozdal fiktivní ceny za jednotlivé speciály, jednak pro zábavu, jednak jako upozornění, co bych z viděného vyzdvihl. Za halloweenské speciály tedy filmy dostávají Zlaté rakve, za giallo Zlaté břitvy a za westerny Zlatý kolt.

THE SHOW WITH A NAME - CANNON FILMS ČÁST 2 - CHARLES BRONSON

 A je tu druhá část, tentokrát zaměřená na filmy s Charlesem Bronsonem. Vynechali jsme Přání smrti 2, 3 a 4, protože jsme o nich už mluvili v The Show With No Name.

KING SOLOMON'S MINES (1985)

Já vím, v poslední době je tu dost mrtvo. Tohle už jsem viděl před více než týdnem, ale nějak jsem neměl buňky sednout a něco napsat. Tak aspoň pár slov, když se blíží ten Indy číslo 5.

Jedná se o adaptaci románu z 19. století, který přímo Lucase a Spielberga inspiroval, na druhou stranu, bez Indyho by se v osmdesátkách Allan Quatermain na plátna kin asi nepodíval. A když, tak ne takhle.

A už teď mě chytly od sezení u stolu záda, rozbolela mě hlava a štve mě, kolik překlepů v jedné větě udělám, a nechce se mi pokračovat. Jen abyste viděli, proč je tu tak mrtvo.

Už v první minutě se objeví John Rhys Davies a vůbec mě to nepřekvapilo. Následně jako bychom přepli na Indyho, jen asi až tak v 35. minutě. Pasáž v africkém městě je prakticky shodná s pasáží v egyptském městě z Dobyvatelů. Už jsem jen čekal na šermíře a pistoli. Pak se naštěstí film vydá svým vlastním směrem.

Richard Chamberlain sice není špatný, ale právě pro nepřestávající akci si k jeho postavě ani nestihneme najít nějakou cestu. Prostě má vousy, na začátku klobouk, a dělá všechno možné před modrým plátnem. Bohužel, triky jsou šíleně odbyté a to dojem dost kazí. Sharon Stone hraje podobnou postavu, jako je ta ženská z Chrámu zkázy, ale nestihne se natolik zprotivit.

Akce střídá akci, aniž by se film začal výrazněji opakovat, i když třeba k zajetí domorodým kmenem dojde hned dvakrát. To první je lepší - kanibalský kmen totiž hodí Chamberlaina a Stoneovou do obrovského hrnce s polívkou! 

Padouchy tu dělají Rhys Davies a Herbert Lom v roli německého plukovníka. Davies se mi tu moc nelíbil, zato Lom je skvělý a jeho postava film hodně pozvedá. Vlastně nejvíc hlášek tu má on. V jeho případě ani to komediální pojetí tolik nevadí.

Film rychle odsýpá, přesto tomu leccos dost chybí. Maličkost. Trochu hrdinu poznat. Za celý film je prostě jen ten borec s vousy, protože nám tvůrci řekli, že on je tím hrdinou. Pokračování asi vzniklo spíš z finančních důvodů než z důvodů obliby postavy Quatermaina mezi diváky. 6,5/10

a.k.a. Doly krále Šalamouna

Režie: J. Lee Thompson

Hrají: Richard Chamberlain, Sharon Stone, Herbert Lom, John Rhys-Davies

Hudba: Jerry Goldsmith

Podle knihy Henryho Ridera Haggarda

Produkce: Menahem Golan a Yoram Globus

USA 1985