Když už do kin vstoupil nejnovější Indiana Jones, a brzo se na něj vypravím, zopakoval jsem si první dva díly série, které jsem už delší dobu neviděl. Dobyvatelé jsou pořád boží, zatímco u Chrámu zkázy jsem si připomněl, proč ho nemám rád.
Začneme už samotným příběhem. Indy nemá vůbec žádnou motivaci, aby se do toho paláce vypravil. Už jenom ten bizarní začátek s čínským barem, příliš složitým komplotem ze strany padouchů, náhodným zjevením dětského pomocníka, bizarním způsobem přežití pádu z letadla a příchodem do vesnice je na hlavu, ale pak Indymu prostě stařec ve vsi oznámí, že musí jít do paláce, a Indy jde. Hrozí tam nebezpečí? Bezva, beru s sebou dítě a totálně neschopnou ženskou.
Zpěvačka Willie je naprosto nesnesitelná. Všechna klišé znázorňující aroganci a rozmazlenost charakteru jsou tu, a ještě k tomu musí všechno divákovi, kterému to došlo asi tak deset vteřin před ní, vysvětlit. V druhé polovině si s ní scenáristé ani nevědí rady, co by vlastně měla dělat, její úkol ve filmu v podstatě končí tou nevtipnou scénou, kde si Willie usmyslí, že se s Indym vyspí, ale dělá nedostupnou, a jakmile Indy a Short Round vlezou do podzemí, už tam kromě ječení nemá za úkol vůbec nic.
Short Round v ději opodstatnění má, ale obešel bych se bez něj. Vůbec většina scén s ním a Willie jen odvádí pozornost. Zatímco Indy řeší něco celkem podstatného pro děj, Spielberg vždy střihne pryč na Willie a Short Rounda, abychom viděli jejich zděšené reakce na vymyšlené indické tradice. Teď samozřejmě narážím na nezábavnou scénu při hostině s polívkou s očima, opičími mozečky a úhoři v hadovi.
Jestli pro mě tenhle díl něco zachraňuje, je to závěrečná pasáž. Obřad Kalima je děsivý a nezapomenutelný, pak to zase na chvíli chcípne, ale jakmile se ozvou první tóny geniální skladby Slave Children's Crusade, už je to jízda až do konce. Rvačka s obrovským strážcem, vozejčky, most, tohle už stojí za to. Padouch Mola Ram sice je z původní trilogie nejslabší, ale pořád je celkem ok, bohužel vedleších postav, které by stály za zapamatování, tenhle díl jinak moc nemá. V Dobyvatelích i Poslední křížové výpravě aspoň bylo nějaké pnutí i mezi jednotlivými padouchy.
Asi takhle to řeknu: kdyby to nebyl druhý díl Indyho, ale nějaký samostatný dobrodružný film, asi bych to viděl jednou a nevracel bych se k tomu. Takhle jsem to viděl vícekrát a určitě to ještě uvidím. Na první a třetí díl Chrám zkázy ani náhodou nedosahuje, a s Křišťálovou lebkou jsou asi tak na stejné úrovni. Tady tomu ale pomáhají klasické triky, zatímco Křišťálová lebka má sice celkem fajn začátek, ale po nalezení Marion a pořádném nástupu padouchů začne usínat a usínat a konec je jedno velké WTF. 7/10
a.k.a. Indiana Jones a Chrám zkázy
Režie: Steven Spielberg
Hrají: Harrison Ford, Kate Capshaw, Ke-Huy Quan, Amrish Puri
Hudba: John Williams
USA 1984
On tam Indy jakousi vágní motivaci má - štěstěnu a slávu, kterou ty Šankarovy šutry jejich majiteli snad přinesou. Co přesně s nima ale zamýšlí Mola Ram, je nejasný. Nanejvýš se tam teoretizuje o obnovení moci toho jejich kultu. A protože se o legendě o kamenech dozvíme jinak prdlajs, tak oproti náckům s Archou z Dobyvatelů se to jeví jako nesrovnatelně míň ambiciózní plán. A přesně jak píšeš - tam, kde by měly bejt tyhle věci řečený, ten film odvádí pozornost k Willie a Kraťasovi a k těm pár hnusárnám, který se dějou okolo (a který navíc trvaj dýl, než je nutný). Ono je sice hezký, že tam postavy nežvaní, zatímco jenom tak dřepí na zadku nebo někam jdou (jako v prequelech k Hvězdným válkám), ale tohle je zase druhej extrém.
OdpovědětVymazatCo ale Dobyvatele a Poslední křížovou výpravu staví nad standardní dobrodružnou podívanou, je konflikt víry a Indyho skepticismu. A přesto ty filmy nejsou ani v nejmenším nějaká agitka - padouši v nich nedojdou trestu proto, že jsou nevěřící, ale proto, že chtěj zneužít víru jinejch. Chrám zkázy byl v tomhle ohledu obří krok zpátky a spíš než film se mi líbila ta jeho marvelácká komiksová adaptace, která narozdíl od Dobyvatelů vůbec netrpí zkratkovitostí.